Po zkoušce ve VDE nejen čistě, ale taky bezpečně

Certifikační značka VDE je udělována už sto let. Cílem institutu VDE vždy byla a stále je ochrana spotřebitele. V některých oblastech se nyní, v době globalizace a digitalizace, mnoho změnilo, Výjimkou nejsou ani zkoušky bezpečnosti praček. Navštivte s námi zkušebnu Institutu VDE v německém Offenbachu.

Ve vzduchu je vůně pracího prášku a čistého prádla. Tiché pobroukávání praček je občas přehlušeno roztočením bubnové sušičky na protější straně místnosti. Nebýt záznamníků dat visích nad každou pračkou a zaznamenávajících všechny relevantní parametry spotřebičů, mohli byste nabýt dojmu, že jste zavítali do laundromatu. Avšak tady se prostěradla a ručníky perou pouze pro účely testování. Jsme v laboratoři ve Zkušebním a certifikačním institutu VDE v Offenbachu.

„Laboratoř praní je jen jedna z mnoha v areálu zkušebny“, upozorňuje Hendrik Schäfer, který nás doprovází při prohlídce institutu. V rozlehlém komplexu budov v severozápadní části Offenbachu se zkoušejí nejen pračky, ale vlastně všechny druhy domácích spotřebičů – od toustovačů po vysavače. Ale nesoustřeďme se jen na spotřebiče, to bychom si o zkušebně VDE vytvořili velmi zkreslený obraz. V komplexu VDE je celá řada dalších laboratoří, které zkoušejí věci zcela odlišné. Například je tu velká nově postavená budova, kde se nedělá nic jiného než zkoušky chování kabelů všech typů a velikostí při požáru. Spektrum zkoušených kabelů sahá od běžných prodlužovacích kabelů, přes optické kabely až po podzemní kabely tlusté jako lidská paže. Avšak během naší dnešní návštěvě v Offenbachu se budeme zajímat především o ochranu uživatelů elektrických a elektronických zařízení, tedy téma, které je již po stovku let pevně spojeno s názvem VDE právě díky značce zkušebny.

Ve zkušebně VDE nezávislí pracovníci každý rok podrobí zátěžovým zkouškám asi 100000 zařízení z celého světa, než jim udělí renomovanou trojúhelníkovou značku VDE. Přibližně 16000 těchto zkoušek se dělá na výrobcích, které se poprvé uvádějí na trh, a proto musí být před uvedením do prodeje velmi důkladně otestovány. Mnoho lidí si neuvědomuje, že ověření bezpečnosti není povinné. Je-li výrobek označen značkou CE, spotřebitel si to často omylem interpretuje jako údaj o certifikované bezpečnosti. Ve skutečnosti jde pouze o potvrzení tzv. prohlášení o shodě, tedy prohlášení výrobce, distributora nebo zplnomocněného zástupce EU, že produkt splňuje požadavky příslušných evropských předpisů a direktiv. Můžete se rozhodnout, jestli tomu věřit, nebo nevěřit. V každém případě je bezpečnější a hlavně průkaznější nechat výrobek přezkoušet nezávislou zkušebnou. „Přinejmenším v případě velkých domácích spotřebičů, jako jsou pračky, to všichni známí výrobci takhle správně dělají,“ vysvětluje Schäfer. „To zvyšuje důvěru spotřebitelů a je to investice do vyšší kvality a bezpečnosti výrobků.“

Historie zkoušek VDE začala pořádným úderem

Zařízení, které se uchází o značku zkušebny, má před sebou dlouhou cestu plnou zkoušek, než dosáhne kýženého cíle. To nás přivádí zpět do laboratoře praní, kde pracovník zkušebny právě začíná další testovací běh. Aby byly výsledky zkoušek celosvětově srovnatelné, musí být zkušební postupy všude stejné. Proto je tu téměř vše standardizováno. Začíná to pracím prostředkem, což samozřejmě nemá nic společného s tím, co má nejbližší supermarket v nabídce se slevou. Prací prášek, pro účely zkoušek je přesně specifikovaná směs. Množství a složení prádla je také přesně definováno, stejně jako způsob, jak je umístěno v pracím bubnu. Dokonce přiváděná voda a samozřejmě i špína odpovídají specifickému standardu, přičemž každá dávka praní obsahuje několik testovacích proužků, které byly předem znečištěny tukem, sazemi, krví, kakaem a červeným vínem. Když se pana Schäfera zeptáme, proč je tu zkoušen i výsledek praní, když je primárním účelem zkoušky ověřit třídu energetické účinnosti, nemůže se ubránit úsměvu: „Co by všichni výrobci logicky museli udělat, aby získali třídu A +++? Odpojit stroj od elektřiny a vody. Jistě, prádlo by zůstalo špinavé, ale ta úžasná úspora energie a vody!“

Pracovníci zkušebny v Offenbachu vycházejí z bohatých zkušeností se zkouškami elektrických zařízení, které sahají téměř sto let zpátky. Zkušebna VDE zahájila provoz 1. října 1920 – tehdy v prostorách na Potsdamer Strasse v Berlíně-Schönebergu. Dva dny předtím byla certifikační značka VDE zapsána do rejstříku ochranných známek Německého říšského patentového úřadu a od té chvíle byla připravena potvrdit zákazníkům certifikovanou kvalitu. Počáteční realita však byla poněkud skromnější; o certifikační značku se ucházelo jen několik výrobců. V Německu byla rozsáhlá inflace, mnoho výrobců se potýkalo s problémy s kvalitou a chyběly také vhodné zkušební postupy. Takže zkušebna VDE musela improvizovat: tepelná izolace se přezkoušela tím, že byla vystavena teplu v peci, zkouška mechanické pevnosti pouzder si vyžádala pouze ránu kladivem nebo tzv. Zimmermannův spár, což nebylo nic víc než mocný úder od tehdejšího šéfa zkušebny. Na dotaz k trvanlivosti zařízení byla občas dána odpověď jednoduchou zkouškou vyhozením z okna.

Jakmile se německá ekonomika konečně stabilizovala po měnové reformě a zavedení měny Rentenmark v roce 1923, počet zkušebních úkolů se výrazně zvýšil a institut VDE, jak jej známe dnes, nabral na síle. Do té doby byly předmětem zkoušek také varná a ohřívací zařízení, elektromedicínské přístroje, galvanické články, elektrické hračky a řada dalších výrobků. Ale ne pračky. Ty se totiž objevily, tedy v jejich elektrické podobě, až po druhé světové válce. V té době totiž ze dne na den dobyly domácnosti díky německému ekonomickému zázraku. To vedlo (mimo jiné) k potřebě většího prostoru pro Institut VDE. Zkušebna získala prostory v nové budově ve Frankfurtu a o sedm let později se přestěhovala znovu, do sousedního města Offenbach, kde byly zřízeny nové laboratoře a administrativní budova s využitelným prostorem kolem 4300 m² . Tato plocha se nakonec v období mezi lety 1971 a 2015 rozšířila na 17 000 m² .

Zkouší se všechno – dokonce i chemické složení

Vraťme se ke zkoušce pračky a naší prohlídce institutu VDE v Offenbachu. Teď už nejdeme do „prádelny“, ale do jedné z mnoha dalších laboratoří, kde je zkoušení praček jen jedním z mnoha úkolů. Jeden z těchto testů probíhá v akusticky odstíněné místnosti. Tento prostor je chráněn zvukovou izolací a pohlcovači zvuku a používá se ke zkoušce emisí hluku. Každá akustická místnost má své vlastní speciální funkce, včetně jedné pro zkoušení praček. Podle příslušné normy je vyžadováno zjištění, jak hlasitý je cyklus praní a odstřeďování. Místnost pro tuto zkoušku má za zkoušeným zařízením namísto pohlcovače zvuku pevnou stěnu. To velmi dobře reprezentuje situaci v domě uživatele pračky; stroj je obvykle umístěn v kuchyni, koupelně či ve sklepě – u zdi, ne uprostřed místnosti.

Další věcí, která je nezbytná prakticky pro všechna elektrická zařízení, zejména ta, která pracují v síti, je elektromagnetická kompatibilita (EMC). Zkušební laboratoř EMC je hned v sousedství zvukotěsné laboratoře. Je požadováno, aby intenzita nežádoucího elektromagnetického pole vyzařovaného zkoušeným zařízením byla pod mezinárodně dohodnutými prahovými hodnotami, tzn. zkoušené zařízení nesmí rušit příjem rádiových vln nebo ovlivňovat jiná elektronická zařízení. Mohlo by se totiž stát (přinejmenším teoreticky), že naslouchátko začne pípat nebo bude rušen příjem televizoru, jakmile je zapnuto bezdrátové připojení spotřebiče, například „chytré“ pračky.

Dr. Michael Riess odpovídá za všechny tyto mezioborové zkoušky. Profesí kupodivu není elektrotechnik, ale chemik. To se může zpočátku zdát nezvyklé, dokud si neuvědomíme, že pro elektrické domácí spotřebiče jsou velmi důležité i chemické zkoušky.

Technici v chemické laboratoři musí mimo jiné zkontrolovat, zda výrobci dodržovali všechny chemické pokyny a zda například ohřátí vody ve varné konvici nekončí ochutnávkou plastů. Ještě horší je obsah olova nebo jiných sledovaných látek. Protože pračky nepřicházejí do styku s potravinami, můžete si myslet, že bychom tuto laboratoř v našem příběhu mohli pominout, ale to jsme daleko od pravdy. Pan Riess vysvětluje: „Pro úplnou kontrolu pračky odebíráme vzorky z přibližně 650 dílů. Chemici je pak všechny důkladně analyzují. Jedním z aspektů je stanovení recyklační schopnosti (a tedy udržitelnosti) produktu. Ale především je tu otázka ochrany spotřebitele. Pračka obsahuje také části, s kterými uživatel přichází do styku, a nebezpečné látky bx se na něj mohly během procesu přenést. Například změkčovadla v určitých plastech, v polycyklických aromatických uhlovodících (PAH), jsou podezřelá z možnosti vyvolat rakovinu. Není divu, že zkouškám v chemické laboratoři se musí věnovat maximální péče.

Testování na celém světě: Globální síť institutu VDE

Co se stane, když některá ze zkoušek odhalí nežádoucí anomálie? Nebo něco, co není v souladu s příslušnou normou nebo směrnicí? „To je prosté – jako bychom řekli vrátit odesílateli“, poznamená Dr. Riess suše. „Můžeme certifikovat jen to, co lze skutečně předvést na zkoušeném výrobku. V případě pochybností musí výrobce produkt přepracovat, dokud není vše v souladu s normami.“

Existuje jeden důvod, proč tady v Offenbachu nejsou zkoušeny všechny výrobky – a proč děj našeho příběhu musí přeskočit z regionu Rýn-Mohan v srdci Německa až na Dálný východ. Spíše než v Německu se stále více praček a jiných domácích spotřebičů vyrábí v Asii. Například čínská společnost Midea je předním světovým výrobcem domácích spotřebičů s obratem přibližně 40 miliard dolarů. Společnosti Gree a Quingdao Haier, které následují na druhém a třetím místě, jsou také z Číny. Zkoušení těchto strojů na místě proto dává smysl.

Institut VDE má vlastní akreditované zkušební laboratoře a partnerské laboratoře po celém světě. Právě na začátku roku 2020 Institut VDE spolu s čínským generálním certifikačním centrem (CGC) otevřely v Man Sum Information Technology & Science Park v Zhongshanu (provincie Guangdong) další velké zkušební centrum. Tento společný podnik usnadňuje výrobcům elektronických zařízení uvádět na trh své výrobky po celém světě. Mají-li již certifikaci pro evropský trh, v tomto zkušebním centru mají příležitost získat přístup také na čínský trh s čínskou povinnou certifikací (CCC). „Pro naše zákazníky to znamená značné úspory času a nákladů, chtějí-li prodávat své high-tech výrobky na obou cílových trzích – v Evropě i v Číně,“ říká Sven Öhrke, generální ředitel VDE Global Services GmbH a člen správní rady Institutu VDE. Výhodou pro evropské výrobce je, že VDE otvírá dveře na Dálný východ; současně je také snazší přístup na trhy v opačném směru. „Jestliže kupující zjistí, že výrobek z Číny má značku VDE, ví, že produkt prošel pečlivým zkoušením podle VDE, a je proto vysoce kvalitní,“ dodává Öhrke. „Zejména v éře internetového obchodování roste riziko, že se do domácností mohou dostat levné netestované výrobky, u nichž je pravděpodobné, že mají více či méně závažné bezpečnostní nedostatky. To znamená, že spolupráce v oblasti zkušebnictví je také investicí do ochrany spotřebitele.“

Spotřebitelé v inteligentních domácnostech také potřebují bezpečí

Vraťme se do Offenbachu. Po zastávce v laboratoři pro zkoušení nabíjecích stanic pro elektromobily a další zastávce v patře, jehož celá zkušební kapacita se využívá výhradně ke zkoušení výrobků osvětlovací techniky, pokračujeme v „průzkumné výpravě“ zaměřené na zkoušení praček. Nyní se nacházíme v oblasti institutu VDE, která se zabývá tím, jak zajistit, aby „chytrý“ svět dneška a zítřka zůstal bezpečný. Zde už nejde ani tak o předcházení nehodám a o technickou bezpečnost zařízení, jako spíš o zabezpečení informací a předcházení trestným činům. Kuchyňské spotřebiče asi nejsou to první, co vám přijde na mysl, když si se mluví o těchto tématech, ale hrají tu stále významnější roli.

Rádiová technika jako wifi nebo bluetooth jsou nezbytné pro internet věcí a chytrý domov. V budoucnosti bude stále více praček a dalších domácích spotřebičů, které obsahují bezdrátové rozhraní, zajišťující připojení k internetu.

S tím ale přicházejí nové problémy. Přestože směrnice RED (Radio Equipment Directive) vyžaduje dodržení příslušné směrnice EU, dosud se nezaměřuje na informační bezpečnost zařízení, ale spíše na bezpečnost technickou, konkrétně na elektromagnetickou kompatibilitu a požadavky na spektrum frekvencí. „K tématu Internet věcí zcela chybí harmonizované normy a specifikace vyžadující shodu s Evropskou normou. Každý výrobce se k této záležitosti staví po svém,“ vysvětluje zkušební inženýr Alexander Matheus, který je vedoucím odborníkem odpovědným za bezpečnost informací ve zkušebním a certifikačním institutu v Offenbachu. Institut VDE proto zavedl certifikát „Zkoušeno na informační bezpečnost“, který poskytuje vodítko týkající se inteligentních domácností. Každý, kdo má zájem o získání tohoto certifikátu pro své systémy, by měl očekávat, že nejprve projde dlouhým seznamem nedostatků. „V současné době stále nalézáme bezpečnostní rizika v každém systému,“ referuje pan Matheus. „Budeme spolupracovat s výrobci, abychom tyto nedostatky označili.» Prvním krokem v takovém testu je vždy analýza rizik.

Při naší výpravě za zkoušením praček se naskýtá otázka: Co by mohlo být na pračce tak nebezpečné? Mohli by hackeři ohrozit její schopnost odstranit ty odolné skvrny od trávy?

„To by byla jen jedna z možností,“ trpělivě vysvětluje pan Matheus, „ale taky by mohli během pracího cyklu otevřít stroj a způsobit vám potopu v bytě.“ Přesto Matheus nepovažuje takové scénáře za hlavní riziko. Mnohem nebezpečnější by mohlo být, kdyby hacker použil zdánlivě neškodnou pračku pro přístup k okolnímu domácímu systému připojenému do stejné sítě – například pro přístup k heslu WiFi nebo vypnutí poplašného systému. „Komunikační prostředky vždy přinášejí možnost zneužití,“ říká náš zkušební technik. „Pračka je pouze jeden dílek v celé řadě síťových zařízení, ale jak všichni víme, řetěz je jen tak silný jako jeho nejslabší článek.“

Po skončení prohlídky různých laboratoří zkušebního a certifikačního institutu VDE jsme dospěli k závěru, že ochrana spotřebitele je ve všech jejích dimenzích velice komplikovaná. Další poznatek je mnohem jednodušší: Až budu příště prát, uvidím pračku úplně jinýma očima!

Martin Schmitz-Kuhl, nezávislý publicista Frankfurt nad Mohanem, Německo