Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2018 vyšlo
tiskem 16. 1. 2018. V elektronické verzi na webu od 12. 2. 2018. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Elektroinstalační materiál

Hlavní článek
Nová elektroizolační kapalina a možnosti jejího nasazení do praxe

Aktuality

13. mezinárodní konference Centra pasivního domu poprvé v Praze O inovativních postupech a materiálech, které jsou vhodné pro výstavu  a rekonstrukce…

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Více aktualit

Otázky, otázky, otázky…

Co se dělo dne 20. února na zasedání Elektrotechnické sekce HK? Bylo to druhé setkání většiny představitelů české elektrotechniky (první již 7. února, informace v Elektro č. 3, str. 14), resp. těch institucí a organizací, které mohou, smí a vzhledem ke svému postavení i musí mluvit do všech otázek s českou elektrotechnikou spojených. A právě slovo „otázka“ se stalo i při tomto jednání zaklínadlem nejvyšším. Ukázalo se totiž, že otázek máme v naší elektrotechnice více než správných odpovědí na ně.
 
Už sama tato skutečnost stojí za otázky: nedostala se česká elektrotechnika do vleku událostí, namísto aby ona sama určovala svůj vlastní chod? Pracují všechny kompetentní instituce v oboru tak, aby bylo možné dát na všechny otázky včas a správné odpovědi? Jestliže nikoliv, je struktura institucí v oboru dostatečná a kvalifikovaná? Nezaspal někdo v době, kdy se množství a naléhavost otázek začaly stupňovat nad únosnou míru?
 
Jedno ze zlatých pravidel lidského konání praví: „Vše je jasné, dokud se to nezačne vysvětlovat“ (autor neznámý). Bez ohledu na to, že toto pravidlo platí i v jiných oborech lidské činnosti, v elektrotechnice platí dvojnásob. Elektrotechnika druhé poloviny 20. století v České republice se zejména v ohledu bezpečnosti práce pyšnila propracovaným systémem úkonů, pokynů a zákonů, které precizně vypilovávaly každou provozní situaci a postupy s ní spojené. Opodstatnění této vypilovanosti se skrývalo v pojmech jako „bezpečnost práce“, „pracovní kázeň“, „zodpovědnost“, „systémy prevence“ apod. Systém fungoval poněkud přísně a direktivně, a jestliže provozní situace neodpovídala předpisu, což se dělo, jak už to tak u praxe velmi často bývá, přizpůsobila se situace a případné otázky byly zodpovězeny na školení a podle normy.
 
Od roku 1990 se kvas otázek poněkud zrychlil a na principu „hrnečku vař“ došlo k jejich samovolnému výlevu mimo okraje českého elektrotechnického kotlíku. Instituce, k řízení chodu elektrotechniky v té době určené, donucené nebo přizvané, se drahně let staraly povětšinou pouze o své etablování v nově bujících vztazích a v otázkách elektrotechniky raději ukazovaly prstem jedna na druhou, třetí, čtvrtou ... Výsledkem je, že dnes, tváří v tvář základním elektrotechnickým problémům umístěných v nově utvořeném prostředí, neumí žádná z kompetentních institucí kvalifikovaně odpovědět na otázky doposud zdánlivě jasné a přímočaré. Jednání na ES HK jak dne 7. 2., tak dne 20. 2. to ukázala dostatečně.
 
O jaké otázky tedy především jde?
  • Víme v současné době, o čem hovoříme v případě vyhrazených technických zařízení (VTZ)?
  • Patří elektrické spotřebiče a elektrické ruční nářadí mezi VTZ?
  • Jaká odborná způsobilost je potřebná k provádění jejich kontrol a revizí?
  • Jaká odborná způsobilost je potřebná k provádění kontrol a revizí zařízení ve zdravotnictví?
  • Je zapotřebí provádět revize těchto zařízení i v záruční době?
  • Z jakého důvodu vznikají rozporná stanoviska v náhledu na VTZ u různých kompetentních institucí ČR?
  • Co všechno spadá do kompetence výrobce, podle zákona 22 osoby zodpovědné za výrobek?
  • Kdo je povinen poskytnout návod na způsob provádění kontroly a revize svého výrobku?
  • Jaké bude v budoucnu postavení a role revizního technika?
  • Jaká je praxe ohledně revizí a kontrol v zahraničí? Lze se jí inspirovat i pro ČR?
  • Nakolik bude provozovatel zatížen prováděním kontrol a revizí v periodicitě podle norem?
  • Odpovídají naše předpisy evropskému prostředí otevřeného prostoru služeb, zboží a osob?
  • Kdo je povinen a kdo oprávněn dávat odborné veřejnosti výklad nepřesných zákonů a předpisů?
  • Zhodnotil někdo kompetentní, že stav podnikatelského prostředí v ČR není (pod vlivem požadovaných kontrol a revizí) kompatibilní s tímtéž prostředím v SRN nebo ostatních zemích EU?
  • Uvědomují si inspekční orgány, že od roku 2009 bude zákonem platit volný pohyb zboží a osob?
  • Jak nevyvážený stav budou posuzovat kontrolní inspektoři?
  • Uvědomují si kompetentní orgány, že předpisy a zákony vztahující se k problematice VTZ a bezpečnosti spotřebičů a ručního elektrického nářadí netvoří jednotný, srozumitelný a navzájem se podporující rámec, a že si naopak v několika zásadních ustanoveních odporují?
  • V jaké fázi jsou věcné záměry nových zákonů o VTZ, který již byl zpracován a předložen MPSV, a zákon o volném pohybu služeb?
Dost! To prozatím úplně stačí! Na některé uvedené otázky lze odpovědět snadněji, na jiné nelze odpovědět vůbec. Odpovědi ale vyžadují všechny!
 
Na závěr si proto položme otázku: Jaká je vlastně struktura a které instituce se vlastně starají o chod české elektrotechniky? Článek zpracovávající odpověď na tuto otázku připravíme do co možná nejbližšího čísla Elektro.
redakce Elektro