Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2017 vyšlo
tiskem 7. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 26. 6. 2017. 

Zdůrazněné téma: Točivé el. stroje; Pohony a výkonová elektronika; Měniče frekvence; Elektromobilita

Hlavní článek
Použití programovatelných logických obvodů v elektrických pohonech
Stejnosměrné elektrické stroje s permanentními magnety

Aktuality

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

IQRF Summit 2017 svědkem reálných IoT aplikací Akce zaměřená na reálná řešení v oblasti chytrých měst, budov, domácností, transportu,…

Konference Internet a Technologie 17 Sdružení CZ.NIC, správce české národní domény, si Vás dovoluje pozvat na již tradiční…

Alza.cz se chystá revolučně ovlivnit prodej elektromobilů Jako první e-shop je totiž zalistuje do své stálé nabídky. První upoutávkou na tento…

Projekt studentů FEL ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval…

Více aktualit

Otázky, otázky, otázky…

Co se dělo dne 20. února na zasedání Elektrotechnické sekce HK? Bylo to druhé setkání většiny představitelů české elektrotechniky (první již 7. února, informace v Elektro č. 3, str. 14), resp. těch institucí a organizací, které mohou, smí a vzhledem ke svému postavení i musí mluvit do všech otázek s českou elektrotechnikou spojených. A právě slovo „otázka“ se stalo i při tomto jednání zaklínadlem nejvyšším. Ukázalo se totiž, že otázek máme v naší elektrotechnice více než správných odpovědí na ně.
 
Už sama tato skutečnost stojí za otázky: nedostala se česká elektrotechnika do vleku událostí, namísto aby ona sama určovala svůj vlastní chod? Pracují všechny kompetentní instituce v oboru tak, aby bylo možné dát na všechny otázky včas a správné odpovědi? Jestliže nikoliv, je struktura institucí v oboru dostatečná a kvalifikovaná? Nezaspal někdo v době, kdy se množství a naléhavost otázek začaly stupňovat nad únosnou míru?
 
Jedno ze zlatých pravidel lidského konání praví: „Vše je jasné, dokud se to nezačne vysvětlovat“ (autor neznámý). Bez ohledu na to, že toto pravidlo platí i v jiných oborech lidské činnosti, v elektrotechnice platí dvojnásob. Elektrotechnika druhé poloviny 20. století v České republice se zejména v ohledu bezpečnosti práce pyšnila propracovaným systémem úkonů, pokynů a zákonů, které precizně vypilovávaly každou provozní situaci a postupy s ní spojené. Opodstatnění této vypilovanosti se skrývalo v pojmech jako „bezpečnost práce“, „pracovní kázeň“, „zodpovědnost“, „systémy prevence“ apod. Systém fungoval poněkud přísně a direktivně, a jestliže provozní situace neodpovídala předpisu, což se dělo, jak už to tak u praxe velmi často bývá, přizpůsobila se situace a případné otázky byly zodpovězeny na školení a podle normy.
 
Od roku 1990 se kvas otázek poněkud zrychlil a na principu „hrnečku vař“ došlo k jejich samovolnému výlevu mimo okraje českého elektrotechnického kotlíku. Instituce, k řízení chodu elektrotechniky v té době určené, donucené nebo přizvané, se drahně let staraly povětšinou pouze o své etablování v nově bujících vztazích a v otázkách elektrotechniky raději ukazovaly prstem jedna na druhou, třetí, čtvrtou ... Výsledkem je, že dnes, tváří v tvář základním elektrotechnickým problémům umístěných v nově utvořeném prostředí, neumí žádná z kompetentních institucí kvalifikovaně odpovědět na otázky doposud zdánlivě jasné a přímočaré. Jednání na ES HK jak dne 7. 2., tak dne 20. 2. to ukázala dostatečně.
 
O jaké otázky tedy především jde?
  • Víme v současné době, o čem hovoříme v případě vyhrazených technických zařízení (VTZ)?
  • Patří elektrické spotřebiče a elektrické ruční nářadí mezi VTZ?
  • Jaká odborná způsobilost je potřebná k provádění jejich kontrol a revizí?
  • Jaká odborná způsobilost je potřebná k provádění kontrol a revizí zařízení ve zdravotnictví?
  • Je zapotřebí provádět revize těchto zařízení i v záruční době?
  • Z jakého důvodu vznikají rozporná stanoviska v náhledu na VTZ u různých kompetentních institucí ČR?
  • Co všechno spadá do kompetence výrobce, podle zákona 22 osoby zodpovědné za výrobek?
  • Kdo je povinen poskytnout návod na způsob provádění kontroly a revize svého výrobku?
  • Jaké bude v budoucnu postavení a role revizního technika?
  • Jaká je praxe ohledně revizí a kontrol v zahraničí? Lze se jí inspirovat i pro ČR?
  • Nakolik bude provozovatel zatížen prováděním kontrol a revizí v periodicitě podle norem?
  • Odpovídají naše předpisy evropskému prostředí otevřeného prostoru služeb, zboží a osob?
  • Kdo je povinen a kdo oprávněn dávat odborné veřejnosti výklad nepřesných zákonů a předpisů?
  • Zhodnotil někdo kompetentní, že stav podnikatelského prostředí v ČR není (pod vlivem požadovaných kontrol a revizí) kompatibilní s tímtéž prostředím v SRN nebo ostatních zemích EU?
  • Uvědomují si inspekční orgány, že od roku 2009 bude zákonem platit volný pohyb zboží a osob?
  • Jak nevyvážený stav budou posuzovat kontrolní inspektoři?
  • Uvědomují si kompetentní orgány, že předpisy a zákony vztahující se k problematice VTZ a bezpečnosti spotřebičů a ručního elektrického nářadí netvoří jednotný, srozumitelný a navzájem se podporující rámec, a že si naopak v několika zásadních ustanoveních odporují?
  • V jaké fázi jsou věcné záměry nových zákonů o VTZ, který již byl zpracován a předložen MPSV, a zákon o volném pohybu služeb?
Dost! To prozatím úplně stačí! Na některé uvedené otázky lze odpovědět snadněji, na jiné nelze odpovědět vůbec. Odpovědi ale vyžadují všechny!
 
Na závěr si proto položme otázku: Jaká je vlastně struktura a které instituce se vlastně starají o chod české elektrotechniky? Článek zpracovávající odpověď na tuto otázku připravíme do co možná nejbližšího čísla Elektro.
redakce Elektro