Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

číslo 12/2002

Hlavní články

Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

Autorem odpovědí na následující otázky je Ing. Michal Kříž, elektrotechnické veřejnosti známý odborník působící ve vydavatelství elektrotechnické literatury IN-EL s. r. o. Obsah otázek a odpovědí je čerpán z e-mailového diskusního fóra zmíněného vydavatelství (www.in-el.cz, www.iisel.com). Mnohé z otázek v dalším textu byly položeny i redakci časopisu ELEKTRO, ale v rámci již dlouholeté osvědčené spolupráce naší redakce s panem kolegou M. Křížem je to právě on, na koho bychom se každopádně obraceli s žádostí o zprostředkování odborné odpovědi.

Otázka 1:
Za jakých podmínek se musí připojit pětikolíková zástrčka místo čtyřkolíkové? Která norma toto řeší?

V instalaci musejí být pro třífázové spotřebiče instalovány zásuvky s pěti zdířkami (tj. třemi fázovými, jednou pro ochranný a jednou pro střední vodič), které jsou napájeny kabely o průřezu do 6 mm2 Cu nebo 10 mm2 Al, tj. v podstatě veškeré zásuvky do 25 A včetně. Tento požadavek vyplývá z ustanovení čl. 546.2.1 ČSN 33 2000-5-54, který předepisuje nejmenší průřezy vodiče PEN 10 mm2 Cu nebo 16 mm2 Al. Zdířky pro samostatný střední a samostatný ochranný vodič by se však měly používat i pro větší průřezy, jak to znázorňuje příklad pod C na obrázku v příloze NK ČSN 33 2000-4-46. (Pro výjimečné případy, kdy bylo zaručeno místním předpisem, že na zásuvku budou připojeny pouze třífázové spotřebiče bez středního vodiče, se tolerovaly zásuvky se čtyřmi zdířkami – třemi fázovými a jednou ochrannou. Dnes však už ani takové řešení nepřichází v úvahu a uvedené spotřebiče se napájejí prostřednictvím zásuvkového spojení, u jehož vidlice kontakt pro střední vodič není využit. Zásuvka je s pěti zdířkami, aby se na ni mohl připojit jakýkoliv třífázový spotřebič.)

Otázka 2:
Rozvodnice na zdi je vybavena jističi a jednofázovými zásuvkami. Rozvodnice je umístěna v provozu. Musejí být jednofázové zásuvky do 16 A chráněny proudovým chráničem, když jsou určeny pro připojení přenosných spotřebičů a ručního nářadí (přenosná vrtačka, čerpadlo)? Která norma toto řeší?

Doposud není jednoznačně předepsáno, které jednofázové zásuvky, kromě zásuvek v místnostech s vanou nebo sprchou a zásuvek určených pro napájení spotřebičů venku, musejí být chráněny proudovým chráničem. V poznámce k čl. 471.2.3 - ČSN 33 2000-4-47 je však zvlášť doporučeno zajistit doplňkovou ochranu použitím proudových chráničů, jejichž jmenovitý reziduální vybavovací proud nepřekračuje 30 mA, u zásuvek do 20 A, které jsou určeny k používání laiky (tj. osobami jinými než znalými nebo alespoň poučenými).

Otázka 3:
Koncová zásuvka je chráněna přepěťovou ochranou (230 V). Za jakých podmínek se musí spojit kolík zásuvky s ekvipotenciální přípojnicí? Která norma toto řeší?

Jako samozřejmé se předpokládá, že kolík zásuvky je spojen s ekvipotenciální přípojnicí (neboli s přípojnicí hlavního pospojování) prostřednictvím ochranného vodiče. Vyplývá to z následujících základních norem (ČSN 33 2000-3, ČSN 33 2000-5-54, ČSN 33 2130, ČSN 33 2180).

Otázka 4:
Je možné článek 471.2.3 ČSN 33 2000-4-47 (vybavování zásuvek proudovým chráničem) vztáhnout na třífázové zásuvky určené pro přenosné spotřebiče (ponorné čerpadlo, svářečka, kompresor apod.) o jmenovitých proudech do a nad 20 A?

Tato povinnost stanovená v čl. 471.2.3 ČSN 33 2000-4-47, totiž vybavovat zásuvky pro napájení zařízení provozovaného venku proudovým chráničem, jehož jmenovitý reziduální vybavovací proud nepřekračuje 30 mA, se vztahuje jak na jednofázové, tak na třífázové zásuvky do jmenovitého proudu 20 A včetně. Pro zásuvky nad 20 A tato povinnost již neplatí.

Otázka 5:
U běžných spotřebičů se pohybují hodnoty U1 99 %, ostatní U3 až U21 v řádu jednotek až jejich desetin. U spotřebičů s VF měniči je U1 do 60 % a U3 až U21 přibližně v desítkách a jednotkách. Jaké hodnoty jsou „běžné“ a které lze považovat již za rušivé? Například pro řídicí systémy a počítače. Popřípadě prosím uvést literaturu.

Pro meze vyšších harmonických proudů, které odebírají spotřebiče a zařízení, jež mohou být uváděny na trh, platí ČSN EN 61000-3-2 nebo ČSN IEC 555-2. Spotřebiče je v zásadě možné rozdělit do tří kategorií:

  1. Spotřebiče zapínané dlouhodobě (např. televizory, zářivková a výbojková svítidla, stmívače, kancelářské stroje a počítače, chladničky, žehličky a mikrovlnné trouby). U těchto spotřebičů by neměly proudy třetí harmonické přesáhnout 0,8 A, páté 0,6  A a dále desetiny ampérů.

  2. Spotřebiče zapínané krátkodobě a s malou pravděpodobností toho, že budou zapínány současně (např. pračky, myčky nádobí, vysoušeče, vysavače, šicí stroje, nabíječky, ventilátory). U těchto spotřebičů by neměly proudy třetí harmonické přesáhnout 2,3 A, páté 1,1 A a dále desetiny ampérů.

  3. Spotřebiče zapínané krátkodobě a s malou současností. Je to především přenosné nářadí a drobné svářečky. U těchto spotřebičů mohou být proudy vyšších harmonických ještě až o 50 % větší než u spotřebičů uvedených v bodě 2.

Podrobnosti a přesnější hodnoty jsou stanoveny v již zmíněných a dalších příslušných normách. Z uvedeného je skutečně zřejmé, že u malých spotřebičů mohou proudy vyšších harmonických dosahovat až těch procentních hodnot, které uvádíte. Hodnoty stanovené v uvedených normách se nepovažují za rušivé. Tyto hodnoty jsou stanoveny na základě zásad elektromagnetické kompatibility, tzn. že zařízení a spotřebiče citlivé na rušení musí mít takovou odolnost vůči vyšším harmonickým (ale nejen vůči těm, ale i vůči dalším rušivým vlivům), aby byly schopny pracovat v jedné síti s těmi spotřebiči, které neprodukují větší rušení, než je předepsané příslušnými technickými normami. Tato skutečnost nic nemění na tom, že při realizování elektrických instalací je pokud možno třeba oddělit části sítě určené pro napájení zařízení způsobujících rušení od částí sítě (obvodů) napájejících zařízení na rušení citlivá. (Viz např. Kabelové rozvody informační techniky v kapitole Vnitřní elektrické rozvody v iiSEL – internetový informační systém pro elektrotechniky.)

Otázka 6:
Prosím o informaci, jak má být uložen kabel veřejného osvětlení v souběhu s potrubím městského vodovodu a plynového potrubí. Kabel bude uložen v plastové ochranné hadici.

K Vašemu dotazu Vám sdělujeme, že pro souběhy kabelů s ostatními vedeními a rozvody platí ČSN 73 6005:1994.
Podle této, ale ani podle jiné normy není přesně vymezeno pásmo pro kladení kabelů pro veřejné osvětlení. Při kladení těchto kabelů je však třeba respektovat zájmová pásma ostatních vedení a do těchto pásem kabely pro veřejné osvětlení neklást.

Za určité doporučení, kam klást tyto kabely, je možné vzít ustanovení PN 01 Správy veřejného osvětlení hl. m. Prahy, které uvádí, že kabely veřejného osvětlení se kladou:

a) v linii stožárů veřejného osvětlení – při určení jejich přesné polohy je nutné respektovat umístění sdělovacích vedení (ta mají být 1,2 m od obrubníku v hloubce od 0,4 m do 1,5 m; nejmenší vzdálenost od sdělovacích kabelů je podle ČSN 33 2000-5-52 15 cm),

b) ve společné trase s ostatními silovými kabely nn (ty se podle ČSN 33 2000-5-52 kladou ve vzdálenosti alespoň 60 cm od objektu, za zvláštních okolností se vzdálenost zkracuje až na 30 cm),

c) u převěsů a osvětlovacích výložníků na zdi nejblíže k regulační čáře a zařízení veřejného osvětlování; co se týče potrubí městského vodovodu a plynových potrubí, ta jsou mimo uvedené zóny.

Otázka 7:
Jak postupovat při monitorování přerušení uzemnění podle ČSN 33 2000-7-707 čl. 707.471.3.3.2?

Při pročtení článku není jasné, kam přesně monitorovací zařízení umístit: zda do místa spojení ochranného vodiče se zemí, nebo ke každému vývodu napájení zařízení pro zpracování dat.
Prosím o vysvětlení, co je přesně instalace zařízení pro zpracování dat (snad ne každé PC!?).

Zařízení na zpracování dat je definováno v čl. 707.201. Patří mezi ně zařízení informační techniky, tj. počítače a k nim příslušející monitory, tiskárny, skenery, modemy apod., jakož i další elektrická kancelářská zařízení a zařízení pro podobné účely, jako jsou faxy, kopírky apod.

Z článku 707.1 ČSN 33 2000-7-707 je zřejmé, kdy se ustanovení této normy budou uplatňovat. Bude to tehdy, kdy unikající proudy napájených elektrických zařízení mohou způsobovat vážnější potíže. Ty mohou nastat z toho důvodu, že unikající proudy, které jsou odváděny ochrannými vodiči, způsobí rušivé úbytky napětí a v některých případech mohou vyvolat i funkci předřazených citlivých proudových chráničů. Uvažme, že ČSN EN 60950, která stanoví bezpečnostní požadavky na zařízení informační a kancelářské techniky, dovoluje, že maximální unikající proud u nepřenosných zařízení může být až 3,5 mA. Jestliže je na jeden obvod připojeno pět takových zařízení, už je překročen minimální vybavovací reziduální proud citlivého proudového chrániče s IDa = 30 mA a může docházet k nežádoucímu vypínání. Rovněž úbytky napětí způsobované těmito proudy, které zdaleka nejsou nebezpečné z hlediska úrazu elektrickým proudem, jsou obtěžující a znesnadňují provoz elektronických zařízení (způsobují nežádoucí proudy po stíněních kabelů, spojů apod.). Takže v případech velkých unikajících proudů, tj. tehdy, kdy jejich součet je větší než 10 mA, jak je uvedeno v čl. 707.471.3.3 ČSN 33 2000-7-707, je třeba uskutečňovat opatření podle některého z následujících článků, tj. 707.471.3.3.1 až 707.471.3.3.1. Nejsou-li unikající proudy u zařízení změřeny nebo udány, je možné odhadovat, že již pět zařízení informační techniky třídy I připojených na jeden obvod vyžaduje vykonání některého z uvedených opatření. Nemusí to tedy být pouze monitorování stavu ochranného vodiče, ale může to být zvětšení jeho průřezu nebo použití oddělovacího transformátoru.

Při použití monitorování není v normě ani jinde stanoveno, kde má monitorovací zařízení být umístěno. Z požadavku normy však vyplývá, že signalizace stavu ochranného vodiče má být na místě, které je vhodné pro obsluhu, aby obsluha o stavu ochranného vodiče mohla být trvale informována. Jako nejvhodnější se jeví signalizace pomocí světelného návěstí. Příklad takového monitorování je znázorněn v iiSEL (Vnitřní elektrické rozvody – Opatření v instalacích pro zpracování dat). Z příkladu je patrné, že při přerušení ochranného vodiče dojde k odpojení zařízení, jak to vyžaduje norma. Zároveň však zhasne luminiscenční dioda signalizující stav ochranného vodiče. To je pro obsluhu a údržbu zařízení dostatečná informace, že nastala závada na ochranném vodiči a že např. nevznikla porucha na samotném zařízení. Naopak při závadě na zařízení by signalizace stavu ochranného vodiče měla zůstat v činnosti. O těchto možnostech a významu monitorování by obsluha a údržba zařízení měla být informována.

Otázka 8:
Bylo prohlášeno za nepřípustné, s odvoláním na ČSN 33 2000-3/Z2, obrázek NN2-TN-C-S, provedení rozváděče nn v soustavě TN-C-S, a sice to, že souběžně s přípojnicemi N a PE je vedena ještě přípojnice PEN.
Prosím o komentář k situaci, kdy z rozváděče (který je za transformátorem 1 600 kV·A) jsou dále napájeny další rozváděče soustavy TN-C (kabely AYKY 3× 240 + 120) a rozváděče menších výkonů soustavy TN-S. Takovéto napájení rozváděčů považujeme za vyhovující ČSN.

Příloha nn v ČSN 33 2000-3 je pouze informativní a uvádí příklady nejpoužívanějších druhů elektrických sítí. Kromě toho jsou schémata v této příloze uvedena s ohledem na provedení sítí, nikoliv provedení rozváděčů. Z jednoho rozváděče mohou být napájeny jak obvody TN-C, tak obvody TN-S. Proto je logické, že v takovém rozváděči budou i odpovídající přípojnice PEN, PE i N. V popisovaném případě je však třeba dbát na to, aby byly vodiče i přípojnice PEN odlišeny modrým označením na zakončeních od vodičů a přípojnic PE, jak to stanovují ČSN EN 60446 v čl.3.3.3 a ČSN 33 2000-5-51 v čl. 514.3.2.

Otázka 9:
Záleží na tom, v jaké poloze (fyzicky) je kolík (PE) vůči fázi (L) a pracovnímu vodiči (N), jestliže se pohyblivý přívod upevní na stěnu, např. nějakého rozváděče? Jde o to, zda kolík (PE) musí fyzicky být výše (vůči zemi) než L a N?

To, že má být kolík zásuvky nahoře a střední vodič aby byl připojen na pravou dutinku při pohledu zepředu, je stanoveno normou ČSN 33 2180:1979. Tato norma platí pro volbu, umístění a připojování elektrických přístrojů a spotřebičů. Nemůže však předepisovat polohu ochranného kolíku u pohyblivých přívodů, se kterými se skutečně pohybuje, tzn. že jejich poloha není stabilizována. Jakmile je však poloha pohyblivého přívodu, a to zejména jeho vývodu, nějakým způsobem určena, mělo by se dodržovat ustanovení zmíněné normy.

Podotýkáme, že uvedený požadavek stanoví určitou zvyklost, a není tedy bezpečnostní, takže jeho neplnění není, podle našeho názoru, možné považovat za důvod k nějakým sankcím kvůli nedodržení požadavků bezpečnosti.

Otázka 10:
Problém staveništního rozváděče:

  1. Je nutné (je předepsáno) pospojování neživých vodivých částí staveništního rozváděče umístěného v prostoru s BC 3-4 s vodivými kovovými částmi v okolí? Pokud ano, podle kterého předpisu? O pospojování (spojení se zemí) staveništního rozváděče ČSN 33 2000-7-704 ani ČSN EN 60439-4 nehovoří.

  2. Musejí být zásuvky 63 A/400 V ve staveništním rozváděči chráněny proudovým chráničem? Pokud ano, s jakým jmenovitým rozdílovým proudem? V ČSN EN 60439-4 se změna A1 čl. 9.3.3 zabývá pouze zásuvkami do 32 A, ČSN 33 2000-7-704 v čl. 704.471 přikazuje proudový chránič 30 mA bez udání jmenovitého proudu zásuvky.

Požadavek na pospojování vodivých kovových částí do tzv. hlavního pospojování je obsažen v čl. 413.1.2.1 ČSN 33 2000-4-41.

I když tento článek je uveden slovy „v každé budově“, platí pro celý soubor ČSN 33 2000, a tedy i pro jeho část 7, tzn. i pro rozvody a instalace, které nejsou prováděny v budově.

Hlavní pospojování se tedy musí realizovat i na staveništi analogicky k hlavnímu pospojování, které se musí provést uvnitř budovy. Pospojování se provede především tak, že se ochranný vodič spojí co nejdříve po založení budovy se základovým zemničem a též s rozsáhlými kovovými částmi na staveništi (jeřábová dráha apod.).

V případě, že se jedná o trvalý kontakt osob s potenciálem země (vliv BC4), v prostorech, ze kterých je únik ztížen těsností tohoto prostoru, je třeba uplatnit ochranná opatření uvedená v ČSN 33 2000-7-706, která platí pro omezené vodivé prostory. Opatření jsou popsána v publikaci IN-EL od dr. Urbana – Prozatímní elektrická zařízení a elektrická zařízení v pojízdných prostředcích (knižnice elektro – svazek 48).

Přestože to není v normě předepsáno, je možné pro ochranu obvodů napájejících zásuvky 63 A/400 V doporučit ochranu samočinným odpojením s použitím proudových chráničů se jmenovitým vybavovacím reziduálním proudem 300 mA nebo 500 mA, obdobně jako je tomu pro elektrická zařízení v zemědělských závodech a provozech. Použití těchto chráničů totiž snáze zajistí splnění požadavku na výšku dotykového napětí 25 V na neživých částech v případě poruchy (jak předepisuje čl. 704.471 ČSN 33 2000-704) než samočinné odpojení při použití klasických nadproudových jisticích prvků.

Otázka 11:
V rámci zajištění revizí kontroluji prodlužovací přívody na různých stavbách. Na různých kabelech se vyskytují koncovky různých proudových hodnot, pětikolík i čtyřkolík. U těchto kabelů měřím přechodové odpory a izolační odpory. V době závaznosti norem nebyly povoleny různé koncovky na jednom kabelu, mně osobně se tento požadavek v některých případech zdá příliš tvrdý a do jisté míry toleruji stavařům různé koncovky na jednom kabelu. Jak se na to díváte vy, tvůrci norem?

Zásady pro provedení prodlužovacích přívodů jsou stanoveny technickou normou ČSN 34 0350. Jsou uvedeny také v publikaci IN-EL, knižnice elektro, svazek 28: Montáž a připojování elektrických přístrojů.

Norma jasně stanoví, že prodlužovací pohyblivé přívody musí být opatřeny vidlicí i pohyblivou zásuvkou téhož vzoru, na týž jmenovitý proud a totéž jmenovité napětí.

Chápeme, že v praxi, vzhledem k dovozu zařízení s různými přívodkami a vidlicemi sloužícími k jejich připojení i vzhledem k přechodu ze čtyřvodičové sítě na pětivodičovou, je třeba vytvářet přechodové členy.

Ty bychom však nenazývali prodlužovacími přívody, ale adaptéry.

V zásadě z použití uvedených adaptérů nesmí vznikat nebezpečí pro osoby ani věci ani jimi nesmí být narušena síť. Nesmí se např. pro připojení starších strojů a zařízení určených pro síť TN-C vytvářet adaptér, který by sice umožňoval připojení na pětivodičovou síť TN-S, ale zároveň v místě připojení zařízení spojoval již předtím oddělené vodiče – ochranný a střední. Tím by se porušil celý smysl sítě TN-S. Pokud by hrozilo nebezpečí použití adaptérů nevhodným způsobem, mělo by se jejich používání řídit zvláštním provozním předpisem, se kterým by museli být seznámeni všichni ti, kteří uvedené adaptéry používají. Rovněž by se muselo bránit jejich rozšíření mezi nepovolané osoby.

Z uvedeného vyplývá, že vždy je lepší a bezpečnější používat normalizované a ověřené výrobky dodané specializovaným výrobcem než improvizovat při tvorbě různých pomůcek a náhražek. Použití továrně vyrobeného zařízení, ať už prodlužovacího přívodu nebo adaptéru, a to výrobcem stanoveným způsobem, chrání uživatele především před samotným nebezpečím, ke kterému by mohlo dojít. Chrání jej však i v případě, že v důsledku poruchy nebo vady na koupeném výrobku dojde např. k úrazu, požáru, poškození zařízení apod. Pak totiž nese odpovědnost výrobce.

Otázka 12:
S problémem ukládání kabelů v terénu podle podmínek „energetického zákona“ se na mne obrátil kolega zodpovídající za příslušnou stavbu elektropřípojky. Jedná se o delší přípojku nn, jejíž část je uložena v pozemku s kulturou orné půdy. Projektant, podle mých znalostí zcela správně, navrhl uložení kabelu do pískového lože ve výkopu s nejnižším krytím kabelu 700 mm. Takto podle projektu bylo vydáno stavební povolení a kabel uložen. Při kontrole stavby však toto uložení napadl státní stavební dozor, který se odvolává na ustanovení „energetického zákona“, kde se požaduje krytí kabelu v chráničce, jestliže přes ni přejíždí těžká mechanizace. Jak se tato situace má správně posoudit? Vždyť hloubka uložení v poli je přece volena právě s ohledem na zemědělské práce.

Dotaz byl konzultován s pracovníkem z oboru energetiky, a to s tím závěrem, že tzv. energetický zákon (č. 458/2000 Sb.) konkrétní podmínky ukládání kabelu nestanoví. V tomto zákonu je v §45 odst. 1) pouze stanoveno, že elektrická přípojka musí být zřízena a provozována v souladu se smlouvou a s Pravidly provozování přenosové soustavy nebo s Pravidly provozování příslušné distribuční soustavy. Ani v těchto pravidlech však, podle našeho vědomí, podrobné podmínky ukládání kabelu stanoveny nejsou.

Další odstavec (4) uvedeného §45 stanoví, že vlastník elektrické přípojky je povinen zajistit provoz, údržbu a opravy tak, aby se přípojka nestala příčinou ohrožení života a zdraví osob či poškození majetku. Pod toto ustanovení je jistě možné zahrnout celou řadu požadavků. Ty by však měly být např. pro projektanta předem podrobněji specifikovány a měly by vyplývat z předběžného řízení o přípojce, které je nutné, jestliže přípojka zasahuje do pozemku někoho jiného než majitele odběrného zařízení.

Z „energetického zákona“ rovněž vyplývá povinnost, aby energetická i odběrná zařízení byla ve stavu odpovídajícím právním předpisům a technickým normám (§28 a §29 o oprávněném a chráněném zákazníkovi).

Pro pevné elektrické přípojky platí ČSN 33 3320:1996. Co se týče uložení kabelové přípojky nízkého napětí, odvolává se tato norma v čl. 2.2 ještě na ČSN 34 1050, která byla od počátku roku 2001 nahrazena normou ČSN 33 2000-5-54:1998. V této normě je pro ukládání kabelů do země v čl. 521.N11.13 stanovena hloubka uložení kabelu do orné půdy 70 cm, přičemž kabel se má zakrýt cihlami nebo deskami, nebo se (20 až 30 cm) nad něj má položit výstražná fólie z plastu. Norma ve zmíněném článku v poznámce 1) k tabulce 52HN10 pro uložení kabelu do orné půdy uvádí obě možnosti. Ze samotného uložení kabelu nn do orné půdy tedy nevyplývá předpoklad, že by tam kabel mohl být poškozen např. pojížděním těžšími vozidly, což by podle následujícího článku 521.N11.14 normy mohlo vyžadovat mechanickou ochranu kabelu.

Je zřejmé, že pro jednotlivé případy platí rozdílné podmínky, a proto je možné v různých případech vyžadovat i rozdílné způsoby mechanické ochrany kabelů.

K řešení konkrétní situace by byla nutná podrobnější znalost situace, požadavky na provedení přípojky by však měly být známy předem. Jestliže tomu tak není, nelze projektantovi zazlívat, že volil řešení odpovídající běžnému případu, tj. řešení předepsané normou.

Otázka 13:
Mám zrevidovat elektroinstalace společných prostor panelových domů včetně rozvodnic. Zajímalo by mne, zda mají být protipožární přepážky mezi jednotlivými patry v prostoru elektrického stoupacího vedení. Toto vedení obsahuje přívod nn do jednotlivých rozvodnic, dále rozvod zvonků, domácích telefonů atd. Která ČSN tyto přepážky řeší? Je tato záležitost v kompetenci revizního technika elektro, nebo požárního technika?

K Vašemu dotazu Vám sdělujeme, že:

  1. mezi jednotlivými patry musí být protipožární přepážky,
  2. uvedené přepážky jsou předepsány na základě norem pro požární bezpečnost staveb (ČSN 73 0833 a ČSN 73 0834 a dalších),
  3. revizní technik elektro by měl upozornit na to, že přepážky mezi jednotlivými patry musí být provedeny. Nemá však oprávnění k tomu, aby posuzoval, zda odpovídají příslušným normám. To je záležitostí požárního technika.

Protipožární přepážky mezi jednotlivými patry jsou předepsány proto, aby se zabránilo šíření požáru (komínový efekt).

Uvedená odpověď byla konzultována se zpracovatelem ČSN 33 2130 – Ing. K. Dvořáčkem z STÚ-e.

Otázka 14:
Od kterých hodnot zkratového proudu dáváme přednost vodičům v provedení pevném, tuhém (viz ČSN EN 60 439-1 /11.2000/ viz bod 7.5.5.1.2)? Platí toto doporučení také pro pohyblivé přívody?

To, zda se použijí vodiče tuhé nebo ohebné, záleží na tom, zda se od uvedených spojů bude po namontování vyžadovat nějaký pohyb. Jestliže se nepředpokládá, že s vodiči bude nutné po namontování hýbat, dává se přednost tuhým vodičům bez ohledu na průřez. Pro pohyblivé přívody to samozřejmě neplatí. Ty, proto aby mohly být pohyblivé, se volí ohebné.

Otázka 15:
Co je rozpojovací svorka?

Poznámka:
Rozpojovací svorky pro nulové vodiče jsou předepsány:

  • provozech se zvýšeným rizikem požáru,
  • nemocnicích,
  • zónách s nebezpečím výbuchu.

Rozpojovací svorka slouží k provozování rozpojování okruhů bez zatížení (bez odpojení vodiče, pravděpodobně norma IEC 364).

Termínem „rozpojovací svorka pro nulové vodiče“ zřejmě rozumíte místa, ve kterých lze odpojit ochranný vodič, resp. střední vodič. (ČSN 33 0360:1989 uvádí např. požadavky na rozebíratelná a nerozebíratelná místa připojení ochranných vodičů.)

  • Obecně je pro spoje ochranných vodičů v ČSN 33 2000-5-54 předepsáno, že (čl. 543.3.2) kromě spojů zalitých nebo zapouzdřených musejí být přístupné, aby mohly být zkontrolovány a přezkoušeny; dále (čl. 543.3.3) může mít ochranný vodič spoje, které je možné pro potřebu zkoušení přerušit za pomoci nástroje.

  • Jako místo pro rozebíratelné spoje pro připojení ochranných vodičů slouží např. přípojnice místního ochranného pospojování v napájecím rozváděči v místnosti pro lékařské účely (viz ČSN 33 2140).

  • Od provedení opatření na ochranu před úrazem elektrickým proudem se v místech s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par (ČSN 33 2320) vyžadovalo, aby bylo možné měřit izolační odpor bez zásahu do chráněného elektrického obvodu. To vyžaduje rozpojitelné spoje ochranných a středních vodičů. Dnes se v těchto prostorech vyžaduje (ČSN EN 60079-14), aby každý obvod nebo skupina obvodů byly vybaveny vhodnými odpojovacími prostředky, které odpojí všechny vodiče obvodů včetně středního vodiče.

  • ČSN 33 2000-4-482 pro prostory s nebezpečím požáru zpracovávaných hmot předepisuje, že každý střední vodič musí být opatřen přístrojem pro odpojení podle ČSN 33 2000-5-537.

V podstatě žádná svorka není určena k rozpojování vodičů pod zatížením. K tomu mají být použity příslušné spínací přístroje. Po jejich rozpojení je možné provádět montáž na dalším zařízení odpojeného obvodu.

Otázka 16:
Jaké jsou výhody slaněných vodičů od běžných? Je možné poznat ze značení, že uvedený kabel je slaněný?

Lanované (slaněné) vodiče jsou výhodné pro svoji ohebnost. Pro pohyblivé a poddajné spoje se nesmí použít jiné vodiče než s lanovanými jádry. V evropském značení kabelů a vodičů se lanovaný vodič pozná podle písmene za pomlčkou. Písmeno F značí ohebné jádro ohebného kabelu nebo šňůry (např. H03VV-F), H – velmi ohebné, K – ohebné jádro pro pevné instalace. Podle starého značení to byly vodiče CYH, CYLY a CYSY. Nové evropské značení je uvedeno v ČSN 34 7409. Starší značení již není normalizované.

Otázka 17:
Kde všude v průmyslu mohu použít pojistkové odpínače?

Pojistkové odpínače je možné použít všude tam, kde je třeba zajistit viditelné odpojení obvodů (např. strojní zařízení, elektrické zařízení provozovny apod.).

Otázka 18:
Jak je to s použitím německých zásuvek s bočními ochrannými kontakty v našich instalacích? Do zásuvek typu Schuko (možná, že název nemám napsán zcela přesně, protože ji momentálně nemám k dispozici) nelze zastrčit klasické „české“ vidlice s ochrannou zdířkou, ale pouze k „Schuko“ přizpůsobené a vyráběné vidlice. Teoreticky tedy nehrozí, že by napojený spotřebič nebyl chráněn před nedovoleným dotykem. Pokud mám však zkušenost, tyto zásuvky se u nás v ČR vůbec nepoužívají. Německý zákazník si ale přeje používat ve své firmě právě zásuvky Schuko, a to nejen v kancelářích, ale i v místnostech pro bydlení, vaření, mytí atd. Stávající elektroinstalaci s „našimi“ zásuvkami požaduje vyměnit. Ptám se, zdali jsou tyto zásuvky v naší republice schváleny pro běžné používání?

V České republice a na Slovensku je zaveden a používán systém domovních dvojpólových zásuvek a vidlic s ochranným kolíkem podle ČSN 35 4515:1969 a ČSN 35 4516:1969. Tyto normy vycházejí z mezinárodních doporučení Publikace CEE 7:1963 a IEC 83:1975 (nahrazena IEC 60083:1997). Systém domovních dvojpólových zásuvek s ochranným kolíkem byl v ČSR zaveden již v roce 1934. Zaveden je též v Belgii, Francii, Polsku, Portugalsku a Lucembursku.

Systém zásuvek Schuko zajišťuje propojení ochranného vodiče stejně jako náš systém; nezajišťuje však polarizaci kontaktů zásuvek a vidlic, což z hlediska bezpečnosti není podstatné. Podstatné je to, že přístupem, který německý zákazník vyžaduje, se do našeho systému vnese zmatek. Spotřebiče, které se u nás prodávají (a nejsou to jen tuzemské výrobky), jsou přizpůsobeny našemu systému.

Uvedená otázka, tj. možnosti použití zásuvkového systému Schuko v naší republice, byla již několikrát diskutována v rámci Technické normalizační komise pro elektrotechnické předpisy se závěrem: nedoporučuje se!

Obdobný přístup projevila při neoficiálním jednání o otázkách technické normalizace i německá strana. V rámci Evropy do doby zavedení jednotného celoevropského systému si každá země drží svůj zásuvkový systém.

V ČR však v jednotlivých konkrétních případech záleží na stanovisku příslušného inspektorátu bezpečnosti práce (ve Vašem případě je to IBP pro Jihomoravský kraj).

Zajímalo by nás, jak tolerantně se na území SRN přistupuje k používání jiných zásuvkových systémů než Schuko. Zda se např. pro francouzské firmy povoluje používat systém s ochranným kolíkem, který se používá u nás. Dovoluje si snad někdo pomyslet, že by se něco takového povolilo naší firmě v SRN?

Upozornění
Spotřebiče třídy II – výměna nevyhovujících pohyblivých přívodů

Na základě upozornění z řad elektrotechnické veřejnosti a po konzultaci s pracovníky zainteresovaných orgánů a organizací (ČÚBP, EZÚ, ESČ) uvádíme:

Při kontrolách a revizích starších elektrických spotřebičů třídy ochrany II (z počátku sedmdesátých let minulého století) se shledalo, že jejich napájecí přívody s vidlicí často jsou v provedení, které neodpovídá této třídě II. Vodiče napájecího přívodu mají pouze základní izolaci, přívod nemá izolační plášť. Na přívodu je zřetelně patrné oddělení obou žil rýžkou, což umožňuje snadné rozdělení žil.

Pohyblivé přívody tohoto provedení nejsou z důvodu své nedostatečné izolační pevnosti i malé mechanické odolnosti přípustné a od druhé poloviny sedmdesátých let minulého století se jimi spotřebiče již nevybavují. Protože se při opravách spotřebičů stále ještě na toto provedení přívodů naráží, je vhodné jako součást opravy přívody pouze se základní izolaci žil nahrazovat pohyblivými přívody s izolací žil a pláštěm. Je to proto, že pouze základní izolace živých částí (v tomto případě žil přívodu) je z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem nedostatečná.