Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

číslo 4/2003

elektrotechnické fórum

Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

Redakce ELEKTRO, Ing. Michal Kříž, IN-EL s. r. o., www.in-el.cz

Otázka 1:
Kde a jak lze získat formulář „Oprávnění ITI„? Jde o oprávnění nutné pro zřízení živnostenského listu (oprávnění § 6c, odst. 1, písm. b, zákona č. 174/1968 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Popřípadě prosím o odpověď, kde by se dal sehnat. Obr. 1.

Odpověď 1:
K otázce se vyjadřuje člověk nad jiné povolaný: Ing. Josef Vozobule - garant oboru elektrická zařízení ITI Praha. Všechny formuláře pro vydání oprávnění a osvědčení na jednotlivých pobočkách ITI Praha jsou uvedeny na internetové adrese www.iti.cz a je umožněno jejich stažení.
Konkrétní dotazy týkající se všech oborů vyhrazených technických zařízení je možné zodpovědět na adresách jednotlivých poboček zde uvedených, nebo pro oblast elektrických zařízení je možné posílat dotazy přímo na adresu vozobule@iti.cz.

Otázka 2:
Kdo může provádět školení z vyhlášky 50? Co je potřeba splnit, aby mohl podnikatel podnikající dosud v oblasti elektro ještě dodavatelsky provádět školení pracovníků podle vyhl. č. 50/1978 Sb. (§ 3 – 6?). Školicí činnost spadá do živností volných, školící pracovník musí splňovat požadavky vyhl. č. 50/1978 Sb. atd. Je nutné ještě osvědčení nebo oprávnění od ITI nebo musí dodavatelská firma splňovat další požadavky? Kvalifikuje se tato školicí činnost jako školení o bezpečnosti práce, kde platí jiné předpisy? Jaký je výklad těchto termínů ve vztahu k dodavatelské činnosti, kde je hranice mezi oběma školicími činnostmi?

Odpověď 1:
Obecně, pokud víme, není znám právní předpis, který by stanovil požadavky na toho, kdo provádí školení podle vyhlášky č. 50/1978 Sb. Přesto však je možno konstatovat, že pokud by školení prováděl ten, kdo nemá dostatečnou kvalifikaci, mohlo by se toto jeho jednání považovat i za nezodpovědné ve smyslu občanského zákoníku a pokud by tím někomu způsobil škodu mohl by být vystaven i postihu. Spíše by se však kvalifikace školitele měla projevit ve výsledcích školení. Zaměstnavatelé i samotní elektrotechnici by měli mít zájem o co nejlepší proškolení a pokud by školitel neměl v tomto směru dostatečné předpoklady, zřejmě by se to mělo projevit i v poklesu zájmu o jeho služby.
Pokud se týká vztahu vyhlášky č. 50/1978 Sb. ke školení o bezpečnosti práce, tento vztah existuje v obecné rovině. I vyhláška č. 50/1978 Sb. se týká bezpečnosti práce a spadá pod zákon č. 174/1978 Sb. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce (v platném znění). Ovšem její další vztah k obecným předpisům pro bezpečnost práce není definován. Z toho důvodu nemůžeme ani uvést hranice mezi oběma školicími činnostmi, spíše je možno říci, že se do určité míry překrývají. Elektrotechnik musí mít znalosti o bezpečnosti jednak ve svém oboru (vyhláška č. 50/1978 Sb.) a měl by být školen i z hlediska obecné bezpečnosti práce (podle toho v jaké organizaci pracuje. Naopak osoby bez elektrotechnické kvalifikaci by mezi obecnými zásadami bezpečnosti měly být poučeny rámcově i o účincích elektřiny na člověka i o tom, jak se nebezpečným účinkům vyhnout (viz §3 a 4 vyhlášky č. 50/1978 Sb.).

Otázka 3:
Kvalifikace podle vyhlášky 50/1978 Sb. Setkal jsem se s názorem, že držitel osvědčení podle vyhlášky 50/78 Sb. např. § 8., který vedle řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem chce ještě sám osobně provádět i montáž (§ 6), měl by mít v osvědčení označené oba paragrafy, 8.1 a 6, tedy prý „tak zvané“ úplné osvědčení. Není mi přitom jasné, když vezmu v úvahu rozsah a nároky na zkoušku jednoho pracovníka podle § 8.1, co dalšího by měl při stejné zkoušce podle § 8.1 prokazovat druhý pracovník, který by chtěl mít v osvědčení uvedený ještě § 6, jak je někde nabízeno. Přitom získání kvalifikace podle § 8.1 musí předcházet kvalifikace alespoň podle § 6 a praxe požadovaná vyhláškou. Můžete mi sdělit, zda může mít takový názor oporu v nějakém předpisu či zda se může jednat jenom o jakousi iniciativu?

Odpověď 1:
Podle informací z hodnověrných pramenů se jedná o výklad, ke kterému dospěl soud. Do té doby, než k tomu došlo, se mělo všeobecně za to, že ten, kdo - počínaje paragrafem 3 a konče paragrafem 8 - splňuje „vyšší paragrafy„ vyhlášky 50/78 Sb., splňuje bez dalšího prokazování i „paragrafy nižší“. Protože to však ze znění vyhlášky není možné vyčíst, je třeba uvádět v osvědčení kromě „vyšších paragrafů„ i příslušné „paragrafy nižší“, které pracovník ke své činnosti potřebuje. Souhlasíme s Vámi, že zkoušky podle § 8 jsou obtížnější než podle § 6 a v požadavcích z hlediska § 8 jsou již požadavky k § 6 zpravidla obsaženy. Proto podle našeho názory není nutné provádět dvě zkoušky (na každý paragraf samostatně) ale postačuje provést jednu zkoušku, kterou zkoušený (nebo přezkušovaný) prokáže znalosti odpovídající jak § 8, tak § 6. Aby nemohlo dojít k pozdějším komplikacím je vhodné tuto skutečnost uvést i v osvědčení.


K následujícím dotazům byla redakce ELEKTRO zmocněna redakční radou ELEKTRO na jejím zasedání dne 4. března 2003.

Dotaz redakce ELEKTRO na MPSV
Zákonem č. 124/2000 Sb. (účinnost od 1. června 2000), kterým se mění zákon 174/1968 Sb. o SOD, bylo MPSV zmocněno – viz § 7b odstavec (1) písmena c) a d) zákona č. 174/1968 Sb., v platném znění, - aby vydáním vyhlášky blíže vymezilo předpoklady kladené na odbornou způsobilost:

a) - organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanovilo způsob prověřování jejich odborné způsobilosti;
b) - fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti;

Protože příslušná vyhláška do dnešního dne MPSV nebyla vydána, v praxi to znamená, že:

ad a) prověřování odborné způsobilosti uvedených subjektů se děje podle neprůhledných pravidel, byť za úředně stanovené poplatky (viz vyhláška MPSV O stanovení poplatků za činnosti organizací státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení č. 398/2001 Sb.).

ad b) není vytvořen ani právní rámec pro transparentní postup organizací státního odborného dozoru (dnes jediné – ITI Praha) k tomu, aby mohlo být naplněno ustanovení:
- Čl. IV zákona č. 124/2000 Sb.

  1. Platnost oprávnění vydaných orgány a organizacemi státního odborného dozoru a orgány státní báňské správy organizacím a podnikajícím fyzickým osobám před 1. lednem 1993 končí uplynutím tří let ode dne účinnosti tohoto zákona; oprávnění vydaná po 31. prosinci 1992 zůstávají v platnosti.

  2. Platnost osvědčení vydaných orgány a organizacemi státního odborného dozoru a orgány státní báňské správy fyzickým osobám před nabytím účinnosti tohoto zákona končí uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Absence právního předpisu, který měl stanovit způsob prověřování odborné způsobilosti je nanejvýše zřejmá pro první případ.

Otázka zní:

a) v jaké fázi je příprava chybějící vyhlášky a čím se do doby jejího vydání mají řídit orgány státního odborného dozoru?
b) prosím o vyjádření k prodlužování termínů platnosti osvědčení odborné způsobilosti po 30. červnu (!) 2003.

Dotaz redakce ELEKTRO na Právnickou fakultu UK
Podle § 6a odst. (4) zákona č. 174/1968 Sb., dále jen „zákon o SOD„, se na činnosti organizací státního odborného dozoru (dnes jediné organizace – Institut technické inspekce Praha, dále jen „ITI Praha„) nevztahují obecné předpisy o správním řízení, tedy zákon č. 71/1967 Sb. o Správním řízení (správní řád), v platném znění.

To v praxi znamená, že při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení – ten je vymezen písmeny a) až d) odstavce (1) § 6a zákona o SOD - nemůže být ITI Praha vydáno žádné rozhodnutí, a to takové, jaké má na mysli zákon č. 71/1967 Sb.

Současně zákonem č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, byl s účinností od 1. ledna 2003 vložen do zákona o SOD nový paragraf 7c, tohoto znění:

„Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí vydaná organizací státního odborného dozoru (rozuměno ITI Praha) při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení podle § 6a odst.1 písm. a) až d)„.

Otázka zní:

Jestliže na jedné straně zákon o SOD říká v § 6a odst. (4), že se na činnosti organizací státního odborného dozoru nevztahují obecné předpisy o správním řízení – nemůže tudíž být nikdy vydáno žádné vykonatelné rozhodnutí - jak je možné, aby neexistující rozhodnutí bylo § 7c téhož zákona vyloučeno ze soudního přezkumu?!

Redakce ELEKTRO