Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Odpady z elektrozařízení

číslo 7/2006

Odpady z elektrozařízení
Novela zákona o odpadech

z odborných podkladů zpracoval Ing. Jiří Kohutka, redakce Elektro

Směrnice 2002/96/ES Evropského parlamentu a Rady Evropy z 27. ledna 2003, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, uložila všem členským státům EU povinnost zpětného odběru, likvidace a recyklace elektrických a elektronických zařízení. Na základě této směrnice byla v České republice přijata a 13. 8. 2005 nabyla účinnosti novela č. 7/2005 Sb. zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, která se týká mimo jiné i elektrických a elektronických zařízení. Výrobcům a dovozcům elektrických a elektronických zařízení tato novela ukládá dvě hlavní povinnosti:
1. od 13. 8. 2005 zajistit zpětný odběr a likvidaci použitých elektrických a elektronických zařízení od občanů a firem,
2. označovat nové výrobky v souladu platnou legislativní úpravou.
V Elektru jsme nedávno uveřejnili dva články na téma „odpady„ – v č. 10/2005 na str. 52 a v č. 1/2006 na str. 20. Praxe posledních měsíců ukazuje, že problematiku odpadů lze řešit nejrůznějšími způsoby a že osvěta v tomto směru nemůže být nikdy ukončena. Proto v tomto čísle doplníme téma odpadů informacemi pro obor elektrotechniky.

Odpady a jejich dopady

Celková produkce všech odpadů v České republice se odhaduje na 36 až 39 milionů tun ročně. Jde hlavně o stavební odpady, odpady z průmyslu a z energetiky. Komunální odpad tvoří jen asi 10 %, tedy necelé 4 miliony tun.

Za pouhých deset let se v ČR produkce komunálního odpadu na hlavu téměř zdvojnásobila – s přibližně 560 kg odpadu na osobu ročně jsme se přiblížili k průměru EU. Pro srovnání: např. v SRN připadá na každého Němce průměrně 590 kg komunálního odpadu ročně, v Rakousku to je 510 a v Maďarsku 460 kg na osobu za rok.

Obr. 1.

Obr. 1a, b. Za pouhých deset let se v ČR produkce komunálního odpadu na hlavu téměř zdvojnásobila – s přibližně 560 kg odpadu na osobu ročně jsme se přiblížili k průměru EU

Novela zákona o odpadech byla poučenou veřejností ČR přijata s velkým očekáváním a vcelku lze konstatovat, že alespoň v teoretické rovině zavedla pro nakládání s odpady pravidla, která vycházejí i z legislativy EU.

Podobná novela byla zavedena i v sousední SRN a obě novely, jak česká, tak i německá (přijaty v polovině roku 2005), vycházející z evropské legislativy, by se měly navzájem posilovat, resp. doplňovat. Na rozdíl od praxe v SRN je však pro další aplikaci v ČR typické, že zde chybějí další logické vazby, např. na podnikatelské prostředí, obyvatelstvo, obce a města, média apod.

Například záležitostí, kterou zákon dostatečně neřeší, a která je v souvislosti s nedávným nelegálním dovozem odpadů do ČR velmi aktuální, je jednoznačné určení toho, kdo odstraní černé skládky a černé sklady. A to v případě, že se nepovede dohledat viníka, což je ve věci pirátských dovozů velmi pravděpodobné. V předchozím zákoně to v ČR řešily okresní úřady, které následné škody vymáhaly na neznámém pachateli. Zánikem okresních úřadů nebyla tato pravomoc nikam převedena a v zákoně tak vznikla pověstná „díra„.

Podle novely zákona č. 7/2005 Sb. mohou výrobci a dovozci zajistit plnění podle zákona kolektivně. V květnu 2005 založily významné firmy z oboru spotřební elektroniky Asociaci spotřební elektroniky (ASE), která dala základ dalšímu společnému postupu pro zajištění, organizaci a financování nakládání s odpady z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ). V červenci 2005 členové asociace jako výkonná složka založili společnost ASEKOL s. r. o.

Obr. 2.

Obr. 2a, b. Hořící nelegální skládky odpadu v Tušimicích a Libčevsi

ASEKOL s. r. o. je kolektivní systém zpětného odběru elektrozařízení a na základě smlouvy mohou jeho služby využít i další výrobci nebo dovozci.

Kolektivními systémy pro nakládání s odpady v ČR jsou:
ASEKOL – www.asekol.cz – černá technika, IT technika,
Elektrowin – www.elektrowin.cz – bílá technika,
REMA – www.remasystem.cz – černá technika, IT technika,
Ekolamp – www.ekolamp.cz – osvětlovací technika.

Základní pojmy

S odvoláním na článek v Elektro č. 1 (str. 20) o podrobnostech nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem, který obsahoval podrobné informace ustanoveních vyhlášky 352/2005 Sb., je nutné připomenout si některé základní pojmy:
EEZ – elektrozařízení,
OEEZ – odpad z elektrozařízení,
MZO – místo zpětného odběru,
MOS – místo odděleného sběru,
KS – kolektivní systém,

  • seznam výrobků (seznam EEZ) – výrobky, které spadají do skupiny EEZ a výrobky vyjmuté ze skupiny EEZ (bližší podmínky jednotlivých způsobů plnění povinností výrobců, bližší podmínky způsobu plnění povinností a zajištění financování pro účely zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení),

  • individuální systém – systém vytvořený a provozovaný samostatně a na vlastní náklady jedním výrobcem,

  • solidární systém – systém vytvořený a provozovaný dvěma nebo více výrobci,

  • kolektivní systém – systém vytvořený výrobci nebo výrobci pověřenou právnickou osobou a provozovaný právnickou osobou odlišnou od výrobce nebo výrobcem pověřené právnické osoby,

  • provozovatel kolektivního systému – právnická osoba založená jako obchodní společnost nebo družstvo nebo organizační složka zahraniční právnické osoby umístěná na území ČR provozující kolektivní systém,

  • příspěvek – finanční částka, kterou výrobce přispívá do kolektivního systému na zajištění nakládání s kusem nebo kilogramem elektrozařízení pocházejícího z domácností a na zajištění nakládání s kusem nebo kilogramem elektroodpadu,

  • příspěvek na historické elektrozařízení – finanční částka, kterou výrobce přispívá do kolektivního systému na zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění kusu nebo kilogramu elektrozařízení uvedeného na trh do 13. 8. 2005,

  • původce odpadů - právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady; pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec;obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů,

  • oprávněná osoba - každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů,

  • elektroodpad – elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponent, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou součástí zařízení,

  • opětovné použití – použití zpětně odebraného elektrozařízení nebo elektrozařízení, které se stalo odpadem, nebo komponent takového elektrozařízení bez jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny,

  • zpracování elektroodpadu – jakákoliv operace prováděná po převzetí elektroodpadu za účelem jeho dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění nebo jakákoliv jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu,

  • výrobce – fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku:

  • pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo prodává pod vlastní značkou zařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení jméno nebo firma osoby, nebo v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky nebo tato zařízení uvádí v České republice na trh,

  • elektrozařízení pocházející z domácnostní – použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání,

  • zpětný odběr elektrozařízení – odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácnostní od spotřebitelů bez nároku na úplatu na místě k tomu výrobcem určeném,

  • oddělený sběr elektroodpadu – odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů na místě k tomu výrobcem určeném,

  • nebezpečný odpad – odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů (uvedeném ve vyhlášce MŽP č. 381/2001 Sb.) a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

Obr. 3.

Obr. 3. Recyklační linka na zpracování obrazovek v kontrolovaném prostředí (Pražské služby)

Pro doplnění této definice lze vycházet z § 6 – Zařazování odpadů podle kategorií, kde je uveden výčet všech případů, kdy je odpad nutné zařadit do kategorie nebezpečný odpad (označený v Seznamu nebezpečných odpadů a v rámci Katalogu odpadů hvězdičkou*) a nakládat s ním jako s nebezpečným až do případného vyloučení nebezpečných vlastností pověřenou osobou.

Vznik odpadů a pojem odpad

Zákon o odpadech přináší částečně modifikovaný pohled na problematiku vzniku odpadů. V souladu s ním je v případě pochybností na původce odpadů přenesena dokazovací povinnost, že věci, které je možné zařadit do skupin odpadů, jak jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona o odpadech, nejsou odpady. Zákon předpokládá, že všechny movité věci (skupiny odpadů) uvedené v příloze č. 1 zákona o odpadech, které vznikly v souladu s § 3 odst. 1 písm. a), popř. b) zákona 185/2001 Sb., o odpadech, jsou odpady.

Ve smyslu definice odpadu musí věc současně splňovat několik podmínek, aby byla považována za odpad:

  1. musí jít o movitou věc,

  2. vlastník se věci zbavuje nebo projeví úmysl se jí zbavit nebo má povinnost se jí zbavit,

  3. věc je možné zařadit do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech.

Pro účely zákona o odpadech se elektrickým nebo elektronickým zařízením (dále jen elektrozařízení) rozumí takové zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole, které náleží do některé ze skupin uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím 1 000 V pro střídavý proud a 1 500 V pro stejnosměrný proud, s výjimkou zařízení výlučně určených pro účely obrany státu.

Obr. 4.

Obr. 4. Grafický symbol pro označení EEZ uvedených na trh po 13. 8. 2005

V příloze č. 7 zákona se stanovuje deset skupin elektrozařízení:
1 – velké domácí spotřebiče,
2 – malé domácí spotřebiče,
3 – IT a telekomunikační zařízení,
4 – spotřebitelská zařízení,
5 – osvětlovací zařízení,
6 – elektrické a elektronické nástroje,
7 – hračky, vybavení pro volný čas a sport,
8 – lékařské přístroje,
9 – přístroje pro monitorování a kontrolu,
10 – výdejní automaty.

Nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu

Směrnice k elektrozařízením a elektroodpadům 2002/95/ES RoHS požaduje, aby výrobky až na povolené výjimky neobsahovaly olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chrom, polychlorované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE).

Elektrošrot je kontrolovaným odpadem, jestliže jsou v něm obsaženy složky s toxickými vlastnostmi nebo jsou jeho složky schopny uvolnit jiné složky, které takové vlastnosti mají (po testu vyluhovatelnosti TCLP). Vedle inkoustů a barev, polybromovaných bifenylů jde o antimon, arzen, berylium, kadmium, olovo, rtuť a selen.

Recyklační poplatek při koupi elektrospotřebičů

Dne 13. 8. 2005 vstoupila v platnost některá ustanovení novely zákona o odpadech, která se týká elektrických a elektronických zařízení. Účelem této novely je prevence vzniku odpadních elektrických a elektronických zařízení a zmenšení množství odpadu, který z těchto zařízení vzniká, opětovným použitím a recyklací použitého elektrozařízení.

Obr. 5.

Obr. 5. Grafický symbol EEZ pro označení zpětného odběru a odděleného sběru

Všichni výrobci a dovozci elektrospotřebičů tak budou muset finančně přispívat do kolektivního systému, ze kterého bude recyklace starších výrobků financována. Tento finanční příspěvek mají možnost uvádět odděleně na všech prodejních dokladech k novému zboží. V takovém případě mají i koncoví prodejci povinnost uvádět na prodejních dokladech tento finanční příspěvek zvlášť, tak, aby bylo zřejmé, že část kupní ceny bude použita k úhradě nákladů na recyklaci elektrozařízení.

Vedle toho zákazníci získávají možnost zbavit se zdarma starých elektrospotřebičů tím, že je odevzdají ve sběrném místě. Maloobchodní prodejci však nemají povinnost staré elektrospotřebiče od svých zákazníků odebírat, jsou však povinni informovat kupujícího o nejbližším sběrném místě.

Na základě vyjádření Evropské komise se recyklační poplatky nebudou nadále vztahovat na autorádia a další elektrozařízení, která jsou určena pro instalaci do automobilu.

Označování elektrozařízení

Na zákon o odpadech navazuje prováděcí vyhláška Ministerstva životního prostředí ČR uvedená ve Sbírce zákonů pod č. 352/2005 a č. 353/2005 ze dne 15. září 2005. Ta stanovuje, jak mají být výrobky elektrozařízení označovány pro zpětný odběr.

Výrobky uvedené na trh po 13. 8. 2005 budou výrobcem označeny podle §8, článku 2, odstavce a) vyhlášky, a to:
a) symbolem výrobce elektrozařízení a
b) symbolem uvedení výrobku na trh.

Symbol výrobce elektrozařízení se provádí:
a) vyznačením jména a příjmení nebo názvu obchodní firmy,
b) uvedením značky, pod kterou výrobce dováží nebo uvádí elektrozařízení na trh a kterou uvede v návrhu na zápis,
nebo
c) evidenčním číslem výrobce v Seznamu.

Symbol uvedení na trh se provádí:
a) vyznačením data uvedení na trh,
b) vyznačením symbolu 8/05,
nebo
c) uvedením symbolu 08/05 ve spojení s grafickým symbolem zpětného odběru a odděleného sběru podle vzoru č. 1 uvedeného v příloze č. 6 vyhlášky 352/2005 Sb.

Obr. 6.

Obr. 6. Označování EEZ podle vyhlášky 352/2005 Sb.

Označení může být v podobě jednoho společného nebo dvou samostatných štítků. Provedení tohoto označení bude trvalé, viditelné a nesmazatelné. Symbol zpětného odběru a odděleného sběru bude proveden podle ČSN EN 61429/A11. Příklad označení je uveden na obr. 6.

Symbol na výrobku nebo v průvodní dokumentaci znamená, že použité elektrické nebo elektronické výrobky nesmějí být likvidovány společně s komunálním odpadem. Pro správnou likvidaci výrobku je nutné jej odevzdat na určených sběrných místech, kde budou přijaty zdarma.

Správná likvidace tohoto produktu přispívá k zachování cenných přírodních zdrojů a napomáhá prevenci potenciálních negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví.

Zdroje a použitá literatura:
[1] Ministerstvo životního prostředí ČR. Nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu. Inovace, č. 2, 2005, s. 24–25.
[2] Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a přípravcích, a zákon č. 393/1999 Sb., o prevenci závažných havárií.
[3] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií.
[4] Prováděcí vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi.
[5] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[6] Zákon č. 7/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[7] Enviweb, www.finance.cz
[8] Integrovaný registr znečišťování životního prostředí – www.irz.cz
[9] Kolektivní systém ASEKOL.
[10] Prováděcí vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání.
[11] Basilejská úmluva.