Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Obor instalatér mění svoji podobu

číslo 8-9/2005

Obor instalatér mění svoji podobu

Ing. Andrzej Bartoś, viceprezident CTI ČR, ředitel SOŠ, SOU a U, Brno,
Ing. Bohumír Heinz, Svaz podnikatelů v oboru technických zařízení v České republice (SPTZ ČR)
a Oborové koordinační místo (OKM) č. 1

V ELEKTRO č. 8-9/2005 byla na str. 65 uveřejněna stručná zpráva o nově zřizovaných učebních oborech a místech, kde budou vyučovány. V tomto čísle je kompletní informace, která podrobně seznamuje čtenáře a zájemce s náplní těchto oborů i s možnostmi uplatnění jejich absolventů.

Nový studijní obor

Od 1. září 2005 se vyučuje nový studijní obor: 39-41-L/002 mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov

Obr. 1.

Obor instalatér prošel v posledních patnácti letech velkými technickými změnami. Tyto změny se netýkaly pouze zavedení nových, dříve nepoužívaných materiálů, ale především čních prvků ku ve vývoji koncových zařízení, především jejich ovládání. Vlivem snižujících se zásob pevných a kapalných paliv se urychlil rozvoj tepelných zdrojů na plynná paliva a hlavně netradičních zdrojů tepla, kde jsou obzvlášť zapotřebí elektronické řídicí a regulační prvky. Četnost jejich použití podstatně změnila obsah klasického oboru instalatér. Navíc se podíl využívaných elektronických prvků stále zvětšuje s narůstajícími požadavky na co nejekologičtější a hlavně co nejekonomičtější provoz těchto zařízení. Nutnost vlastnit oprávnění v souladu s vyhláškou č. 50/78 Sb. postavilo absolventy oboru instalatér do úlohy montérů rozvodů bez možnosti zprovoznění kompletní instalace a zapojení např. výtokových armatur se senzorovým ovládáním čerpadel, servopohonů, termostatů, kotlů, tepelných čerpadel a řídicích a regulačních prvků rozvodů technických zařízení budov.

Důvody pro zřízení nového oboru

První zmínka o potřebě změny klasického oboru instalatér na univerzálnější obor, včetně výuky elektrotechniky, byla prezentována Svazem podnikatelů v oboru technických zařízení České republiky na první mezinárodní konferenci VÝCHOD v listopadu 2001. Již na druhé této konferenci, konané v roce 2002, zástupci z Německa prezentovali nový obor mechanik/mechanička technického zařízení budov a energetiky a předložili podklady o náplni jeho výuky. Podklady byly předány Cechu topenářů a instalatérů (dále CTI ČR) ke zpracování.

Obr. 2.

Na základě požadavku podnikatelské sféry činil CTI ČR již delší dobu kroky k možnosti rozšíření instalatérského oprávnění o oprávnění minimálně v souladu s § 5 vyhl. č. 50/78 Sb. Nejenom jednotlivé montážní a servisní organizace, ale také odborná společenství, jako např. Asociace montážních firem, sdružující montážní firmy z oblasti technických zařízení budov, oslovovaly CTI ČR a požadovaly pro své zaměstnance zajištění potřebného školení pro obdržení zmíněného oprávnění. To však nebylo reálné. Jedinou cestou pro absolventy oboru instalatér se jevila nabídka získat dalším studiem výuční list v oboru silnoproudý elektromontér; to se na několika SOU podařilo.

V sousedním Německu je již od školního roku 2003/2004 vyučován nový učební obor mechanik/mechanička technického zařízení budov a energetiky, který postupně nahradí původní učební obor instalatér.

CTI ČR si jako jednu ze svých priorit dal za úkol podporovat odborné vzdělávání, a to jak na středních odborných učilištích (SOU) – obor 36-52-H/001 instalatér, tak i na středních průmyslových školách (SPŠ) – obor 36-45-M/002 technická zařízení budov (TZB). Od letošního školního roku se tedy studijní obor TZB vyučuje podle nových učebních směrnic.

Práce nad těmito učebními dokumenty nového studijního oboru SOU – mechanik TZB a energetiky, byly zahájeny koncem roku 2003. Už dříve CTI ČR v každém kraji jmenoval krajská centra oboru instalatér CTI ČR. Tato krajská centra se regulérně scházejí na pracovních schůzkách, kde se také diskutuje o obsahu učebního oboru, o požadavcích podnikatelské sféry. Společnou snahou CTI ČR a zástupců krajských center byla modernizace učebního oboru instalatér. Požadavky podnikatelské sféry a požadavky trhu práce stanovily, že pouze modernizace současného učebního oboru instalatér nestačí. Proto byla ustavena pracovní skupina, která měla za úkol připravit návrh nového učebního oboru, který by zahrnoval odbornost instalatéra a silnoproudého elektroinstalatéra.

Obr. 3.

Pracovní skupinu tvořili zástupci těchto krajských center:

  • SOŠ, SOU a U, Brno, Jílová 36g,
  • SOU obchodu, řemesel a služeb, Žamberk, Zámek 1,
  • SOŠ a SOU, Hradec Králové, Vocelova 1338,
  • SOŠ a SOU, Havířov-Šumbark, Lidická 600.

Dále byli přizváni zástupci:

  • Národního ústavu odborného vzdělávání (NOÚV), Praha,
  • SOU plynárenského, Pardubice, Poděbradská 93,
  • Svazu podnikatelů v oboru technických zařízení ČR, Praha.

Na začátku byl záměr vytvořit nový tříletý učební obor, ale v průběhu diskuse o sjednocení obsahů zmíněných dvou oborů se ukázalo jako logické spojení dvou tříletých učebních oborů (instalatér a silnoproudý elektrotechnik) do jednoho čtyřletého studijního oboru. Po přípravných jednáních bylo rozhodující soustředění zástupců zmíněných organizací 6. a 7. května 2004. Po zahájení a vzájemném rozdělení počtu hodin pro jednotlivé předměty byly vytvořeny dvě pracovní skupiny. Jedna se pod vedením zástupce CTI ČR Ing. Andrzeje Bartośe zabývala odborností oboru instalatér. Druhá skupina pod vedením zástupce Svazu podnikatelů v oboru TZ ČR Ing. Bohumíra Heinze řešila náplň a zaměření odbornosti elektromontér. Ing. Lili Langová z NÚOV pracovala na úvodní části učebních plánů. Výsledkem dvoudenního soustředění byl pracovní materiál nového studijního oboru (v té době ještě mechanika TZB a energetiky). Všechny části učebních dokumentů byly soustředěny v Brně a po jejich jednotné úpravě byly zaslány všem zúčastněným a dalším krajským centrům k posouzení. Výsledkem byl návrh nových učebních plánů a také změna názvu oboru na mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov.

Obr. 4.

Konečná verze byla zaslána NÚOV, který po vyžádání dalších stanovisek, včetně stanoviska Institutu bezpečnosti práce, předal tyto materiály ke schválení MŠMT ČR.

Nový technický interdisciplinární studijní obor 3941L

Učební dokumenty studijního oboru 39-41-L/002 mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov byly MŠMT ČR schváleny 22. 12. 2004 (č. j. 26 447/2004-23), s účinností od 1. 9. 2005 (počínaje prvním ročníkem). V první fázi by tento obor měla vyučovat SOU, která měla ve zřizovací listině původně stanoven obor 36-52-H/001 instalatér a 26-51-H/003 silnoproudý elektromontér. Pro školní rok 2005/2006 byly vybrány dvě školy na území Čech:

  • SOU, OU a U, Praha 4, Zelený pruh 1294/50,
  • ISŠT-COP, Most-Velebudice, Dělnická 21.
Obr. 5.

Na Moravě byly vybrány rovněž dvě školy:

  • SOŠ, SOU a U, Brno, Jílová 36g,
  • SOU, OU a U, Olomouc, Rooseveltova 79.

Příprava v oboru je vedena tak, aby absolvent po úspěšném vykonání maturitní zkoušky a po příslušné praxi byl připraven vykonávat kompletní práce na vnitřních instalatérských a elektrotechnických rozvodech.

Odborné vědomosti a dovednosti

V odborné složce vzdělávání jsou žáci vedeni k tomu, aby byli připraveni:

  • samostatně vykonávat instalatérské práce, tj. montáž, opravy a údržbu vnitřních rozvodů (vč. přípojky) studené a teplé vody, kanalizace, topení, plynu a vzduchotechniky vč. montáže armatur, zařizovacích předmětů a spotřebičů v objektech bytové, občanské, popř. průmyslové výstavby,

  • o předepsané praxi a složení zkoušky z vyhlášky č. 50/1978 Sb. (v platném znění) samostatně vykonávat elektroinstalatérské práce, tj. montáž, opravy a údržbu vnitřních elektrických rozvodů a instalací vč. montáže, zapojování a oprav zřizovacích elektrických předmětů a spotřebičů v objektech bytové, občanské, popř. i průmyslové výstavby,

  • ovládat fyzikální základy elektrotechniky a elektroniky, aplikovat základní zákony v nejen laboratorní, ale i provozní praxi,

  • prokázat znalosti vlastností elektrických rozvodů a instalací, umět zapojit nejrůznější spotřebiče a znát zásady jejich opravy a údržby,

  • ovládat a používat různé měřicí přístroje, ovládat konstrukci a funkci jednotlivých přístrojů a zařízení, vč. schopnosti je opravovat a udržovat – zvlášť v oblasti technických zařízení budov,

  • ve znalostech systémů technických zařízení běžných budov a jejich funkci, zvládnout potřebné základní výpočty, realizovat technologické a konstrukční postupy, vč. měření a regulace zdrojů rozvodů tepla, vytápění, zásobování vodou, kanalizace, plynových instalací, větrání a klimatizace,

  • orientovat se v ekonomickém prostředí a pracovněprávních vztazích a umět aplikovat ekonomické poznatky v praxi,

  • v použití výpočetní techniky pro získávání informací v rámci celoživotního vzdělávání i pro využití aplikačních programů v oboru,

  • pracovat s normami, technickými předpisy a odbornou technickou literaturou,

  • ve způsobech technického zobrazování strojírenských a stavebních výkresů v technické dokumentaci,

  • ve znalostech zásad bezpečnosti a hygieny práce a protipožárních předpisů ve vztahu k oboru, v zásadách péče o pracovní a životní prostředí,

  • v základních znalostech stavebních konstrukcí a jejich zobrazení podle příslušných norem,

  • ve znalostech strojírenských technologií a strojně technických zařízení ve vazbě na obor,

  • ve znalostech materiálů, vč. jejich vlastností, které jsou používány v instalacích technických zařízení budov,

  • zpracovat dokumentaci technických zařízení budov s aplikací příslušných technických norem a předpisů a při využití aktuálních počítačových programů,

  • trvale se přizpůsobovat rostoucím požadavkům technického rozvoje.

Obr. 6.

Vhodnou volbou poměru výuky předmětů oboru instalatér a elektromontér je možné profilovat vědomosti a dovednosti žáků podle požadavku zaměstnavatelů daného regionu, popř. podle zájmu žáků.

Možnost uplatnění absolventů

Absolvent studijního oboru 39-41-L/002 mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov je středoškolsky vzdělaný odborník s všeobecným i odborným vzděláním. Po absolvování nástupní praxe a přiměřené době zapracování (na konkrétním pracovišti) je připraven k výkonu náročných dělnických činností v oblasti kompletních prací na vnitřních instalatérských a elektrotechnických rozvodech (provozní elektromontér, elektromechanik, mechanik měřicích a regulačních zařízení apod.).

Po zvýšení kvalifikace v praxi může zastávat funkce technicko-hospodářského pracovníka, servisního technika, vedoucího provozovny apod., dále se může uplatnit v samostatném podnikání v oblasti instalatérských a elektrotechnických zařízení budov.

Absolvent získá široký odborný profil, předpokládá se, že je dostatečně adaptabilní i v příbuzných oborech, logicky myslící a schopný aplikovat získané vědomosti, dovednosti a návyky při řešení konkrétních problémů, je schopen samostatné práce i práce v týmu.

Obr. 7.

Absolvent má základní předpoklady pro budoucí uplatnění v živnostenském podnikání jak z hlediska profesních dovedností, tak z hlediska aktivního přístupu k nalézání profesního uplatnění i podstoupení zdravého rizika k prosazení svých záměrů.

Absolvent uvedeného studijního oboru může dalším studiem dosáhnout i vysokoškolského vzdělání.

Pro instalatérské práce rozvodu plynu a plynových spotřebičů je nutné následně absolvovat příslušné zkoušky s oprávněním pro montážního pracovníka pro rozvod plynu v budovách.

Charakteristika obsahových složek

Vzdělání poskytované střední odbornou školou má složku všeobecně vzdělávací a odbornou. Obě složky vzdělávání spolu souvisejí a prolínají se.

Všeobecně vzdělávací složka má za úkol rozvíjet všeobecné zásady humanity a mravnosti, intelektuální schopnosti a klíčové dovednosti, připravovat na práci s informačními zdroji. Odborná složka vzdělávání poskytuje širší odborný základ a především připravuje studenta na budoucí povolání.

Skupina povinných předmětů se člení na základní předměty, které obsahují učivo povinné pro všechny školy vyučující daný obor, a výběrové předměty, které volí škola s ohledem na zamýšlenou profilaci oboru. V souladu s jejich volbou škola určuje i obsah učiva.

Pro odbornou část maturitní zkoušky jsou za závazné určeny dva základní bloky předmětů:

Obr. 8.

instalace technických zařízení budov:

  • vytápění a vzduchotechnika,
  • instalace vody a kanalizace,
  • plynárenství;

    elektrotechnika:

  • základy elektrotechniky,
  • elektrické stroje a přístroje,
  • elektronika,
  • rozvod a užití elektrické energie.

    Výběrové předměty obsahují učivo, které prohlubuje a rozšiřuje vědomosti pro zvolenou profilaci přípravy. Zařazení těchto předmětů do učebního plánu a jejich obsah jsou v kompetenci ředitele školy, který při jejich výběru přihlíží k situaci na trhu práce, k požadavkům úřadů práce, podnikatelské a výrobní sféry, popř. k dalším odpovídajícím skutečnostem.

    Nepovinné předměty zařazuje škola v souladu se zájmy žáků a podle svých možností. Nabídka může být rozšířena o další, v poznámkách neuvedené předměty. Struktura vzdělávacího programu je vyjádřena učebním plánem.

    Obr. 9.

    Organizace výuky

    Studium je organizováno jako čtyřleté denní, při večerní či dálkové formě se prodlužuje na pět let. Organizace výuky se řídí platnými právními předpisy. Stěžejním dokumentem pro organizaci výuky je konkretizovaný učební plán, který je součástí pedagogické dokumentace oboru školy a vychází z obecného učebního plánu pro obor.

    Odborný výcvik lze organizovat v dílnách SOU, SOŠ, ve středisku praktické výuky (SPV), popř. na pracovišti praktické výuky (PPV) a na pracovištích firem. V průběhu třetího nebo čtvrtého ročníku by měl žák alespoň deset týdnů získávat pracovní zkušenosti na skutečných pracovištích firem. Cílem absolvování praxe během tohoto období je především poznání pracovního prostředí, organizace práce, pracovního tempa, nároků na pracovníky, ale i kontakt se zaměstnanci a zaměstnavateli a rozšíření pracovních zkušeností.

    Zdravotní předpoklady

    Obr. 10.

    Pro přijetí žáků do uvedeného studijního oboru je z hlediska zdravotního stavu uchazečů na překážku porucha nosného a pohybového systému, omezující dobrou pohybovou funkci a práce ve vynucených polohách (postižení páteře, postižení dolních a horních končetin omezující manuální zručnost, poruchy cév, srdce, nervů, zejména poruchy nervosvalových reakcí, poruchy funkce dýchacích cest, duševní poruchy, záchvatovitá onemocnění, poruchy kůže a kožní alergie, přecitlivělost na chemická, mechanická a biologická dráždidla, onemocnění zažívacího ústrojí, onemocnění močových cest, chronické záněty močových cest, nephropatie s poruchou ledvin atd. Dále jsou na závadu ušní nemoci (recidivující nebo chronické), poruchy sluchu, poruchy zraku atd.

    Do uvedeného studijního oboru mohou být přijati pouze uchazeči, jejichž zdravotní způsobilost je posouzena a písemně schválena dorostovým lékařem, který také určí vhodnost tohoto oboru pro dívky. Při změněné pracovní schopnosti je nutné doporučení posudkové komise sociálního zabezpečení.