Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

O bezpečnosti a odpovědnosti trochu jinak

číslo 7/2003

elektrotechnické fórum

O bezpečnosti a odpovědnosti trochu jinak

Jan Lojkásek, IN-EL, spol. s r. o.

O bezpečnosti (elektrických zařízení) a odpovědnosti (za provoz elektrických zařízení, za kvalitně provedenou práci atd.) se píše, hovoří, diskutuje… Vysvětlení toho, co vlastně je bezpečnost a co s sebou nese odpovědnost, se autoři článků, referátů a analýz snaží podpořit citací paragrafů legislativních předpisů nebo článků technických norem. Mnohdy se autoři, převážně technici, pouštějí na „tenký led„ a snaží se konkrétní ustanovení „vykládat„ jako jedinou možnou pravdu. Možná jim křivdím, možná skutečně předkládají pouze své názory na uvedenou problematiku. Pokud ano, domnívám se, že je to nejen správné, ale i potřebné. V každém případě by však autor měl být připraven na to, že někdo jiný má rozdílný názor, že ne každý bude se vším souhlasit. Měl by tedy být připraven k diskusi a připraven svůj názor buď obhájit, nebo přiznat, že není zrovna vždy správný.

Legislativa

Technik se, podle mého názoru, snaží uvažovat logicky. Zkušenosti však ukazují, že v legislativě je dost obtížné hledat logiku. Ne nadarmo existuje „armáda„ právníků, kteří radí, vyšetřují, žalují, hájí nebo rozhodují. Právníci mají v jednotlivých oblastech postavení, které jim určuje zákon, popř. jejich komerční zájmy – to vůbec nemyslím špatně, a už vůbec ne jako invektivu, je to prostě fakt. A že to jsou zájmy mnohdy protichůdné (např. státní zástupce versus obhájce), je též logické. Nakonec však vždy rozhodne soud. O tom, že to není jednoduché a někdy ani jednoznačné, svědčí i skutečnost, že konečné rozhodnutí v mnoha případech vynese až soud v x-té instanci.

Naší úlohou, úlohou techniků, by tedy podle mého názoru mělo být diskutovat, argumentovat, stavět na přirozenosti a logice s cílem, aby fatálních událostí a z nich vyplývajících sporů, ne-li žalob, bylo co nejméně. Aby se problematika týkající se technických záležitostí řešila na úrovni technické, a ne právní. Je-li to přání spíše z říše snů, ponechám v tuto chvíli bez komentáře.

Odpovědnost

Na tomto místě se pokusím přispět do diskuse o bezpečnosti a odpovědnosti spíše z hlediska lidského, a to bez použití ustanovení platných legislativních předpisů a technických norem.

Podle mého názoru jsou nejpřirozenějšími lidskými vlastnostmi ty „špatné“. Člověk je od přírody tvor líný, pohodlný, nezodpovědný, marnotratný, nepřející jinému, nemá rád problémy atd. (mám to „okoukané“ ze života – a nakonec, přiznám se bez mučení, ani mně se kolikrát nechce pracovat, mám rád klid a pohodu, někdy se nechovám zrovna zodpovědně…). Tím, že se člověk vyvinul ze zvířat a navíc byl obdařen schopností přemýšlet, uvažovat, intrikovat atd., někdo (doufám, že drtivá většina) přirozené špatné vlastnosti v sobě potlačil, jiný je dovedl téměř k dokonalosti.

Některé špatné vlastnosti se však podle mého názoru mohou projevit pozitivně. Dokonce si myslím, že byly a nadále jsou motorem technického rozvoje (dovedu si např. představit vynálezce vysavače jako líného člověka, který přemýšlel o tom, jak si zpříjemnit nebo usnadnit úklidové práce).

Žádný člověk nemá rád problémy a navíc je pohodlný. To samozřejmě platí i o podnikatelích – živnostnících, majitelích nebo spolumajitelích firem, manažerech atd. Vezmu-li to jako přirozenou a v tomto případě už ne jako úplně špatnou vlastnost, mohu se konečně přiblížit k tomu, o čem chci v tomto článku psát.

Lidé jsou sice líní, avšak většina z nich si uvědomuje, že se musí něčím živit. Teď budu hovořit o těch, kteří mají ambice živit se víceméně poctivě, tedy prací. Přičemž za práci považuji činnost nejen fyzickou, ale i duševní. Někdo elektrická zařízení reviduje, někdo projektuje, někdo montuje, udržuje, opravuje, jiný provozuje. Každý z nich nese za svou práci odpovědnost. Odpovědnost do té míry, aby výsledek jeho činnosti nikoho neohrozil – nezpůsobil úraz, požár, havárii.

Právě tady by se, podle mého názoru, měly projevit ony „špatné“ lidské vlastnosti, totiž zajistit si pohodu, nemít problémy, nevystavit se jakýmkoliv postihům. To je však podmíněno tím, že práci odvedou kvalitně, k provedení některé práce si najmou (vynikajícího) odborníka a tak zajistí, aby bylo vše v takovém stavu, kdy nebezpečí (úrazu, požáru, havárie) bude buď vyloučeno úplně, nebo sníženo na minimum.

To vše i proto, abych mohl např. klidně, s pocitem bezpečí, odjet na dovolenou a nemusel se bát, že po příjezdu na mě bude čekat vyhořelá dílna, kriminálka, popř. vdovy, vdovci nebo sirotci.

Provozovatelé elektrických zařízení …

Ale asi to nebude tak jednoduché, jak jsem si na začátku představoval. Na jazyk, totiž pardon, do počítače, se mi dere jedna otázka a pochybnost za druhou. Například: vžiji-li se do role provozovatele elektrického zařízení, tedy elektrotechnického laika, jak poznám, že např. revizní technik, kterého si objednám, aby provedl revizi elektrického zařízení (posoudil jeho bezpečnost a doporučil mi taková opatření, která jeho bezpečnost zajistí), za jehož bezpečný provoz odpovídám, je odborník, neřku-li vynikající? Jak zjistím – opět jako laik, že dodavatel, který mi bude zařízení udržovat, opravovat, popř. rekonstruovat, svou práci vykonává kvalitně a jejím výsledkem je bezpečné zařízení?

Já vím – můžete namítnout: nech si předložit doklady (živnostenské listy, osvědčení o odborné způsobilosti atd.), uzavři perfektní smlouvu, kde odpovědnost přeneseš na dodavatele atd. No jo, to máte pravdu, ale tím mi ubude jen část problémů. V případě průšvihu je stejně budu mít, budu se muset soudit, a kdo ví, možná dodavatel bude mít tak zdatného právníka, že nakonec „ostrouhám„. Nebo dodavatel poté, co mu zaplatím, „zmizí“ – firmu zruší, založí jinou, a co si na kom vezmu? Čili budu mít problémy – a pohoda je ta tam.

Nevím, zda to, co jsem nastínil, je „katastrofický„ scénář (z hlediska, co je teoreticky možné) nebo je to jev reálně se vyskytující (opět používám slovo „nevím„, za které jsem byl před časem „peskován„ panem Dobiášem – ale já skutečně nevím). Ať je to tak nebo tak, jediné, co mi vždy zbude, je pocit dobře udělané práce, vědomí, že pro bezpečnost a pro naplnění své odpovědnosti jsem něco udělal. Jinak bych si to mohl nadosmrti vyčítat.

… a odborníci

U elektrotechnických odborníků je to obdobné. Abych neměl problémy, ale měl pohodu, měl bych pracovat kvalitně, měl bych svůj obor i oblast činnosti, v níž se pohybuji, dobře znát. Navíc tady přistupuje fenomén „hlásné trouby„. Jestliže totiž něco neudělám dobře a svému odběrateli způsobím svou činností problémy (dokonce podvedu-li ho), může se povědomost o tom rozšířit, a nikdo už mi žádnou zakázku nedá. Čili budu mít problémy – a pohoda je ta tam (vlastně to už jsem jednou napsal).

Zdá se mi, že to celé, co jsem napsal, je velký protimluv. Protože pokud nebudeme chtít mít problémy a budeme-li chtít být v pohodě, určitě nemůžeme být líní ani pohodlní. Čili některé „špatné“ lidské vlastnosti budeme muset v sobě potlačit, prostě je obětovat ve prospěch jiných. Ono pracovat kvalitně a výsledkem svých činností zajišťovat bezpečnost, čili uvědomovat si a naplňovat odpovědnost, vyžaduje dost tvrdou práci. Neustále se vzdělávat, zdokonalovat, prokousávat se „horami„ legislativních předpisů a technických norem, množstvím odborných příruček atd. Vidíte – nakonec se těm legislativním předpisům a technickým normám stejně nevyhneme.

Závěr

Jsem si vědom, že s názory, které jsem v tomto článku vyjádřil, nemusí řada elektrotechniků souhlasit. Možná, že u mnohých z nich dokonce vzbudím pohoršení. Snažil jsem se však přispět do diskuse o bezpečnosti a odpovědnosti trochu z jiného pohledu – takříkajíc zahrát na city. Protože vše je OK, dokud se nic nestane. A statistiky úrazů, požárů nebo havárií konkrétního elektrotechnika obvykle neosloví. Pravděpodobnost průšvihu v konkrétním případě ze statistiky vyplývající je relativně malá (dokonce menší než zlomek promile). Jakmile se však něco stane …, obvykle to zasáhne konkrétního člověka, jeho rodinu a může jim to zkazit celý život. O případných obětech ani nemluvě.