| Nové normy ČSN (58) Ing. Vincent Csirik, ČNI Úvod Pro zajištění bezpečnosti elektrických zařízení je již při jejich navrhování významné správné využití souboru norem pro koordinaci izolace. Koordinace izolace zahrnuje výběr vlastností elektrické izolace zařízení s ohledem na jeho použití a ve vztahu k jeho okolí. Může jí být dosaženo pouze tehdy, jestliže se při návrhu zařízení uvažují taková namáhání, kterým bude zařízení během předpokládané doby života pravděpodobně vystaveno. Evropské normy v oblasti koordinace izolace v CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice) připravuje subkomise SR 28 a mezinárodní normy v IEC (Mezinárodní elektrotechnická komise) připravuje technická komise TC 28 a TC 109. V současné době v oblasti koordinace izolace platí tyto ČSN: ČSN 33 0405:1989 Elektrotechnické předpisy – Navrhování venkovní elektrické izolace podle stupně znečištění
Norma platí pro navrhování venkovní elektrické izolace silových vedení a stanic s napětím od 1 do 750 kV v oblastech se znečištěným ovzduším. ČSN EN 60071-1:2000 (33 0419) Elektrotechnické předpisy – Koordinace izolace – Část 1: Definice, principy a pravidla
Norma platí pro třífázové soustavy střídavého proudu s nejvyšším napětím pro zařízení nad 1 kV. Určuje postup pro výběr normalizovaných výdržných napětí pro izolaci fáze-zem, fáze-fáze a pro podélnou izolaci zařízení a instalací v těchto soustavách. ČSN EN 60071-2:2000 (33 0419) Elektrotechnické předpisy – Koordinace izolace – Část 2: Pravidla pro použití
Norma obsahuje prováděcí pokyn a pojednává o výběru izolačních hladin zařízení nebo instalací pro třífázové elektrické sítě. Jejím záměrem je dát vodítko ke stanovení jmenovitých výdržných napětí pro rozsahy I a II v ČSN EN 60071-1 a zajistit přiřazení těchto jmenovitých hodnot k normalizovaným nejvyšším napětím pro zařízení. ČSN EN 60664-1:2004 (33 0420) Koordinace izolace zařízení nízkého napětí – Část 1: Zásady, požadavky a zkoušky
Norma platí pro zařízení pro použití do 2 000 m nad hladinou moře, se střídavým napětím do 1 000 V se jmenovitým kmitočtem do 30 kHz nebo se stejnosměrným napětím do 1 500 V a stanovuje požadavky pro vzdušné vzdálenosti, povrchové cesty a pevnou izolaci s ohledem na kritéria jejich provedení. ČSN EN 60664-3:2004 (33 0420) Koordinace izolace zařízení nízkého napětí – Část 3: Použití ochranných vrstev pro koordinaci izolace sestavených desek s plošnými spoji
Norma platí pro zařízení chráněná proti znečištění použitím ochranné vrstvy zaléváním nebo lisováním a zabývá se podmínkami, při kterých mohou být použity zkrácené vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty v pevných zařízeních, jako jsou desky s tištěnými spoji nebo svorky komponent. ČSN EN 60664-5:2004 (33 0420) Koordinace izolace zařízení nízkého napětí – Část 5: Komplexní metoda pro stanovení nejkratších vzdušných vzdáleností a povrchových cest rovných nebo menších než 2 mm
Norma stanovuje dimenzování vzdušných vzdáleností rovných nebo menších než 2 mm na deskách s plošnými spoji a rovnocenných konstrukcích, kde se vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty shodují a procházejí podél povrchu pevné izolace (jako jsou dráhy popsané v článku 4.2 Části 1 souboru ČSN EN 60664). Dimenzování podle této normy je přesnější, než je uvedeno v Části 1.
Poznámka: Je třeba připomenout, že pro drážní zařízení (pro koordinaci izolace) platí tento soubor norem ČSN: ČSN EN 50124-1:2002 (33 3501) Drážní zařízení – Koordinace izolace – Část 1: Základní požadavky – Vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty pro všechna elektrická a elektronická zařízení, ČSN EN 50124-2:2002 (33 3501) Drážní zařízení – Koordinace izolace – Část 2: Přepětí a ochrana před přepětím. Nové ČSN ČSN 33 0419-4 Koordinace izolace – Část 4: Průvodce výpočty koordinace izolace a modelováním elektrických sítí (vydání – červen 2006) Tato norma je českou verzí technické zprávy IEC TR 60071-4:2004. Je třeba připomenout, že hlavním úkolem technických komisí IEC je připravovat mezinárodní normy. Avšak technická komise může navrhnout vydání technické zprávy, když komise shromáždí údaje různého druhu, které se běžně vydávají jako mezinárodní norma, např. „stav techniky„. IEC 60071-4, která představuje technickou zprávu (a která je zaváděna jako ČSN 33 0419-4), byla připravena technickou komisí IEC TC 28: Koordinace izolace. Poznámka: Převzetí technické zprávy (TR – Technical Report) do národních norem členů ISO/IEC není povinné a tato TR nemusela být na národní úrovni převzata jako normativní dokument. Nutnost zavedení zprávy si vyžádala energetika, neboť uvedená TR ve značné míře usnadňuje využívání ČSN EN 60071-1 a ČSN EN 60071-2. ČSN 33 0419-4 je průvodce pro studium koordinace izolace, který předkládá mezinárodně uznávaná doporučení: - pro modelování elektrických systémů,
- pro implementaci deterministických a pravděpodobnostních metod upravených pro použití v numerických programech.
Předmětem je poskytnutí informace v přehledu metod, modelů a příkladů vhodných pro aplikace úloh specifikovaných v ČSN EN 60071-2 a pro výběr izolačních hladin přístrojů nebo uspořádání podle definic v ČSN EN 60071-1. Pro účely této normy se využívají termíny a definice uváděné v ČSN EN 60071-1 a v kapitole 3 této normy. Kapitola 4 obsahuje seznam značek a zkratek (v angličtině a v češtině). ČSN 33 0419-4 je rozsáhlá norma, jejíž využívání usnadňuje 61 obrázků a 42 tabulek. Příloha Bibliografie obsahuje 66 titulů. Vlastní norma je rozdělena do těchto kapitol: - Rozsah platnosti.
- Normativní odkazy.
- Termíny a definice.
- Seznam značek a zkratek.
- Typy přepětí.
- Typy studií.
- Reprezentace prvků sítě a numerické úvahy.
- Analýzy dočasných přepětí (TOV – Dočasná přepětí).
- Analýza přepětí s pomalým čelem (SFO – Přepětí s pomalým čelem).
- Studie přepětí s rychlým čelem.
- Analýza přepětí s velmi rychlým čelem.
- Vzorové případy.
Dále obsahuje: Přílohu A (reprezentace venkovních vedení a podzemních vedení). Přílohu B (modelování oblouku: fyzika vypínače). Přílohu C (pravděpodobnostní metoda pro výpočet rizika poruchy zařízení elektrizační soustavy způsobené atmosférickým přepětím). Přílohu D (vzorový případ 5 (TOV – Dočasná přepětí) – Rezonance mezi vedením a reaktorem v přenosovém systému 400/220 kV). Přílohu E (vzorový případ 6 (SFO – Přepětí s pomalým čelem) – Určení rizika poruchy zapouzdřeného vedení (GIL) způsobené SFO (Přepětí s pomalým čelem)). Přílohu F (vzorový případ 7 (FFO – Přepětí s rychlým čelem) – Zánik vysokofrekvenčního oblouku při spínání tlumivky). (pokračování) | 
