Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Nebezpečí požáru přenosných elektrických zařízení

číslo 5/2006

Nebezpečí požáru přenosných elektrických zařízení

z německého originálu de, 4-5/2006, upravil Ing. Josef Košťál, redakce ELEKTRO

Podle normy DIN VDE 0100-420 odst. 4.1 nesmí elektrická zařízení představovat nebezpečí požáru pro okolí. Kromě toho je třeba při provozu elektrických zařízení dodržovat bezpečnostní pokyny výrobce (mj. také provozní, bezpečnostní a montážní pokyny). Tento článek analyzuje stav používání přenosných elektrických zařízení (firemních i soukromých) v podniku s ohledem na požární bezpečnost a poukazuje na možnosti zlepšení.

Požadavky citované normy až příliš kontrastují se statistikou požárních pojišťoven (obr. 1). Nejčastější příčinou škod způsobených požárem v elektrických zařízeních jsou závady v přenosných zařízeních, speciálně elektropřístrojích. Požáry způsobené přenosnými elektrickými zařízeními v podnikatelsky využívaných objektech – firmách (např. v administrativních prostorách nebo výrobnách) jsou velmi často zapříčiněny soukromými, z domova přinesenými elektrospotřebiči. K této skupině patří kromě neustále diskutovaných přenosných zásuvkových lišt „psů“ strojky na kávu (překapávače), rychlovarné konvice, dvouplotýnkové elektrické vařiče, radiopřijímače, elektrické topné ventilátory a radiátory nebo chladničky. Tato zařízení jsou často zaměstnanci „propašována„ do firmy bez vědomí příslušného technického oddělení nebo odpovědného elektrotechnika podniku. V důsledku toho jsou zaměstnanci nepoučeni a jejich znalosti s ohledem na místní bezpečnostní předpisy, normy a technické souvislosti jsou v mnoha případech nedostatečné.

Zásuvkové lišty

Použití přenosných zásuvkových lišt a prodlužovacích šňůr jako kompenzace za nedostačující pevnou elektroinstalaci představuje u elektrických zařízení potenciální nebezpečí požáru. Neodborný výběr zásuvkových lišt a prodlužovacích šňůr (např. upřednostnění cenově výhodnější zásuvkové lišty pro domácí použití před robustní průmyslovou zásuvkovou lištou s velkou zkratovou odolností) a jejich nepředpisové použití (např. zvětšení impedance smyčky vícenásobným, po sobě následujícím vytažením a zasunutím síťové vidlice) jsou hlavními příčinami škod způsobených požárem (obr. 2).

Obr. 1.

Obr. 1. Statistika škod způsobených požárem (zdroj: pojišťovna majetku)

V seznamu skladového materiálu průmyslových podniků se stále častěji objevují cenově výhodné a kdekoliv na trhu dostupné zásuvkové lišty a prodlužovací šňůry, které jsou však určeny pro krátkodobé použití v domácnostech. V této souvislosti je třeba zmínit normu DIN VDE 0620:1992-05 odst. 3.4.26, podle které jsou přenosné zásuvkové lišty jako náhrada za pevnou elektroinstalaci, včetně instalace v kanálech, svítidlech, nábytku a karavanech, nepřípustné. Vzhledem k tomu, že DIN VDE 0620 (Vidlice a zásuvky pro domácnost a podobné účely) je ryzí zkušební norma, byl při jejím přepracování v roce 2002 vyjmut důležitý požadavek na používání přenosných zásuvkových lišt, takže v její současně platné podobě není uveden. Ani DKE (Deutsche Kommission Elektrotechnik, Německá elektrotechnická komise) dosud neprosadila zapracování tohoto požadavku do jiného vhodného ustanovení standardu DIN VDE. Protože v posledních letech stále přibývá případů škod způsobených požárem, jejichž příčinou jsou přenosné zásuvkové lišty, popř. jejich nevhodné použití (obr. 3), začínají sílit diskuse o opětovném zapracování účelu použití a vhodného, odborného používání přenosných zásuvkových lišt do normativního rámce ustanovení standardu DIN VDE.

Obr. 2.

Obr. 2. Seškvařená zásuvková lišta

V současné době v tomto smyslu platí pro elektrotechnickou praxi v Německu pouze toto naléhavé doporučení: Jsou-li z provozních důvodů potřebné přenosné zásuvkové lišty, je třeba v místě jejich instalace respektovat místní platné úřední předpisy, ustanovení DIN VDE a bezpečnostní předpisy požárních pojišťoven (směrnice VdS) a používat robustní, popř. průmyslové zásuvkové lišty v odpovídajícím provedení.

Pro elektrotechnického laika je velmi nesnadné rozpoznat „dobré“ zásuvkové lišty od „špatných„. Označení výrobku značkou VDE (Verband Deutscher Elektrotechniker, Svaz německých elektrotechniků), GS (Geprüfte Sicherheit, přezkoušená bezpečnost) nebo CE (Conformité Européenne, evropská shoda) přitom není zárukou kvalitní zásuvkové lišty s dostatečnou výkonovou zatížitelností.

Při výběru „dobrých„ zásuvkových lišt (obr. 4) se doporučuje věnovat pozornost parametrům charakterizujícím bezpečný a kvalitní výrobek. Jde zejména o tyto parametry:

  • výkon minimálně 3 600 W,
  • určeno pro vestavbu do nábytku,
  • robustní kryt (v optimálním případě hliníkový).
Obr. 3.

Obr. 3. Nesprávné použití přenosné zásuvkové lišty

K tomu je však třeba dodat, že přenosné zásuvkové lišty jsou v zásadě určeny pro dočasné použití, a v žádném případě nemohou sloužit jako trvalá náhrada za nedostačující pevnou elektroinstalaci.

Z domova do firmy?

Přenosná elektrická zařízení určená pro použití v domácnosti do firmy v zásadě nepatří. Jestliže zaměstnanci přinesou domácí spotřebiče (např. překapávače, rychlovarné konvice, chladničky apod.) z domova do firmy a vedení podniku to toleruje, tyto přístroje se automaticky stávají součástí elektrického zařízení firmy (obr. 5) a jako takové musí být podle normy DIN VDE, bezpečnostních předpisů BGV A3 (Berufsgenossenschaftliche Unfallverhütungsvorschriften, Bezpečnostní předpisy profesního sdružení) a bezpečnostních pokynů výrobce zřizovány, provozovány, ošetřovány, udržovány a zkoušeny. Totéž platí pro přenosná elektrická zařízení zakoupená a provozovaná firmou. V těchto případech je však nezbytné, aby odborník (elektrotechnik) posoudil pro každý jednotlivý případ zvlášť, zda je provoz takovýchto elektrických přístrojů v daném místě přípustný (např. s ohledem na vlhké prostředí, provozovny s nebezpečím požáru nebo prostory či zóny s výbušným prostředím).

Mají-li být elektrická zařízení použita ve specifickém prostředí (vlhké prostředí, provozovny s nebezpečím požáru apod.), musí se nejprve ověřit, zda odpovídají příslušným úředním předpisům, ustanovením DIN VDE, jakož i bezpečnostním předpisům požárních pojišťoven (směrnice VdS). Pokud příslušné elektrické přístroje uvedeným požadavkům nevyhoví, nesmí být provozovány. Často v těchto situacích musí ustoupit zájmy zaměstnanců stranou, neboť přednost má bezpečnost – předcházení škodám v důsledku požáru a ochrana lidského zdraví a života. Chladnička umístěná a provozovaná ve výrobní hale sice může být z pohledu zaměstnance dobrá věc, z hlediska bezpečnosti je však nepřípustná (obr. 6). Představuje potenciální nebezpečí požáru přehřátím kompresoru (hromadění tepla) v důsledku usazování nadměrného množství prachu nebo drobného polétavého spadu z výroby. Obzvláště kritická situace nastává, tvoří-li prach a spad z výroby hořlavé látky (např. dřevěný prach).

Obr. 4.

Obr. 4. Robustní zásuvková lišta

Při používání domácích překapávačů, rychlovarných konvic nebo rozhlasových přijímačů v práci musí každý zaměstnanec dodržovat kromě ustanovení DIN-VDE a oborově profesního předpisu BGV A3 také příslušné bezpečnostní pokyny výrobce elektrického přístroje, ze kterých vedle zákazu používání těchto přístrojů v průmyslové oblasti jednoznačně vyplývá nutnost vytáhnout vidlici ze síťové zásuvky po každém použití přístroje nebo při závadě.

Obr. 5.

Obr. 5. Domácí přístroje nepřípustně instalované a provozované v kovové skříni

Na vzniku požáru se opakovaně podílí především jednoduché domácí překapávače a rychlovarné konvice, které sice byly prokazatelně vypnuty vypínačem, avšak vidlice přívodní šňůry nebyla vytažena ze síťové zásuvky. Jednou z možných příčin může být např. u překapávače přehození krajního vodiče – fáze (L1) a středního vodiče (N) (obr. 7). Má-li navíc jen jednopólový vypínač „zapnuto-vypnuto„, může být topná spirála překapávače, která je zpravidla umístěna pod topnou plotýnkou, při nevytažené vidlici ze síťové zásuvky stále pod napětím, a to i případě, že je vypínač v poloze „vypnuto„. Za této konstelace (obr. 7 vpravo) vypínač přeruší střední vodič (N), zatímco fáze (L1) při nevytažené vidlici ze síťové zásuvky přivádí napětí k topné spirále. Vzhledem k tomu, že takovéto překapávače jsou v každodenním provozu (v podniku) vytěžovány až na samou mez své zatížitelnosti (jeden překapávač zásobuje nepřetržitě horkou kávou např. oddělení o deseti až dvaceti zaměstnancích po celý pracovní den), dochází k negativním mechanickým a elektrickým změnám, popř. opotřebení (mj. vápenatými usazeninami, korozí topné spirály, přetečením kávy na topnou plotýnku, připečením zbytků kávy na plotýnku) a přehřívání mnohem dříve než při používání podobných přístrojů v domácnosti. K tomu je ještě třeba vzít v úvahu skutečnost, že zaměstnanci takovéto změny zpravidla nevnímají nebo je vědomě ignorují. Důsledkem je seškvaření nebo, v horším případě, úplné vyhoření těchto přístrojů.

Zkouška přenosných elektrických zařízení podle BGV A3

Podle § 5 BGV A3 (a služební instrukce DA § 5) je třeba kontrolovat bezvadný stav přenosných elektrických zařízení vhodným měřicím přístrojem vždy po šesti měsících. Je-li poruchovost menší než dvě procenta, lze zkušební interval u těchto zařízení provozovaných v kancelářských prostorách prodloužit maximálně na dva roky. Další podrobnosti o těchto podmínkách jsou uvedeny v prováděcích pokynech k bezpečnostnímu předpisu BGV A3. Pro provoz zmíněných přenosných elektrických zařízení dále platí – stejně jako pro všechna ostatních elektrická zařízení – zásada bezpečného a bezrizikového provozu, tzn. že musí být učiněna všechna možná opatření (i dodatečná) pro dosažení maximální bezpečnosti provozu elektrických zařízení, jakož i pro minimalizaci rizika vzniku požáru a úrazu. S poukazem na tuto elektrotechnickou zásadu podle DIN VDE 0105-100 odst. 4.1 a násl. a § 3 BGV A3 je možné tohoto stavu dosáhnout, jsou-li prosazována minimálně tato opatření:

  • používání elektropřístrojů na vhodných místech (kuchyňka apod.), tj. tam, kde je to vzhledem ke konstrukci a ochraně krytím přístroje přípustné,

  • používání elektropřístrojů vhodných pro trvalý provoz (elektrické topné plotýnky nebo ponorné vařiče nemají na pracovišti co dělat),

  • vypínání elektropřístroje ve všech pólech a vytahování vidlice ze síťové zásuvky po použití přístroje (podle bezpečnostních pokynů výrobce),

  • určení odpovědné osoby (např. v příslušném oddělení), která bude neprodleně hlásit všechny nápadné změny nebo poškození elektropřístroje příslušnému elektroodborníkovi nebo bezpečnostnímu technikovi (ten zajistí neodkladné odstranění všech zjištěných nedostatků),

  • vykonávání předepsaných zkoušek podle BGV A3 všech přenosných elektrických zařízení v předepsaných zkušebních intervalech.

Obr. 6.

Obr. 6. Riziková chladnička z hlediska požáru (prach, usazeniny, odložené předměty a elektropřístroje, omezená cirkulace vzduchu)

Kromě toho jsou ještě možná i další opatření, které by měla vycházet z konkrétní provozní situace podniku. Tato doplňková opatření spadají do kompetence bezpečnostního technika a technika pro požární ochranu.

Akceptace nezbytných a předpisových opatření osobami bez technických zkušeností, popř. bez elektrotechnických znalostí podle DIN VDE 1000-10 (Požadavky na osoby činné v oblasti elektrotechniky) představují problém, který přímo souvisí s řádným provozem elektrických zařízení. V této souvislosti zmiňme (německý) zákon o energetickém hospodářství, který pro případ vzniku škod následkem jednání v rozporu se všeobecně uznávanými pravidly techniky stanovuje trestněprávní důsledky. Argumentace o možné úspoře nákladů neobstojí (ani v případě právní interpretace), a je proto třeba upřednostnit hledisko bezpečnosti.

Závěr

Podle německého sedmého sociální zákoníku (SGB VII) je podnikatel (zaměstnavatel) povinen chránit své zaměstnance před pracovními úrazy. Aby mohl této povinnosti dostát, má příslušné profesní sdružení právo vydávat bezpečnostní předpisy a kontrolovat jejich dodržování. Podle bezpečnostních předpisů pro elektrickou práci a elektrická zařízení BGV A3, vydaných v tomto smyslu, musí být všechna elektrická zařízení podniku kontrolována ve stanovených časových intervalech, přičemž se nečiní žádný rozdíl mezi soukromými a firemními elektrickými přístroji. Podle § 3 odst. 2 (BGV A3) má zaměstnavatel povinnost zajistit, aby elektrický přístroj nebyl až do odstranění zjištěné závady používán, představuje-li tato závada bezprostřední nebezpečí. Zanedbá-li zaměstnavatel tuto povinnost, je to kvalifikováno jako porušení řádu podle § 9 (BGV A3).

Dovolí-li zaměstnavatel provozovat soukromé elektrické přístroje ve svém podniku, vydává se tím „na tenký led„. Zaměstnanci si z domova většinou přináší staré, již nepoužívané přístroje, které ani jako nové nebyly dimenzovány pro nepřetržitý provoz. A právě z tohoto důvodu představují tyto přístroje velké požární riziko.

Zaměstnavatel může (a musí) používání elektrických přístrojů s nebezpečnými vadami v podniku zakázat. Nemůže však vadný přístroj, který je majetkem pracovníka, pracovníkovi odebrat, neboť by se tím dopustil trestného činu krádeže. Odnese-li si však takovýto přístroj pracovník domů, dostane se rizikový přístroj mimo „pravomoc„, a tím i kontrolu zaměstnavatele.

Obr. 7.

Obr. 7. Možnost přehození fáze přívodu překapávače (zjednodušené schéma)

Obecně platí, že uživatel je při provozu přenosných elektrických zařízení, speciálně elektropřístrojů, povinen dbát na provozní a bezpečnostní pokyny výrobce příslušného přístroje. Přenosná elektrická zařízení v průmyslové oblasti by měla být provozována jen pod dohledem a po každém použití vypínána vypínačem ve všech pólech. V individuálních případech je třeba objasnit, zda používání přenosných elektrických zařízení je na základě místních podmínek přípustné.

Dalším aspektem je minimalizace počtu soukromě přinesených elektropřístrojů zaměstnanci podniku v případech, kdy to vedení firmy umožňuje. Otázkou je, zda každý jednotlivý zaměstnanec musí mít např. svůj vlastní překapávač, nebo zda postačí jeden společný pro celé oddělení. Zaměstnanci musí kromě toho dodržovat pokyny pro řádné užívání a vykonávat dohled nad příslušným elektropřístrojem.

Je třeba si uvědomit, že se přenosné elektrické přístroje soukromě donesené zaměstnanci do firmy automaticky stávají součástí elektrického zařízení podniku a musí být v tomto smyslu podle ustanovení DIN VDE, BGV A3 a bezpečnostních pokynů výrobce také zřizovány, provozovány, ošetřovány, udržovány a zkoušeny. Totéž platí pro přenosné elektrické přístroje zakoupené a provozované vedením firmy. Pro provoz takovýchto přenosných elektrických zařízení dále platí – stejně jako pro všechna ostatních elektrická zařízení – zásada bezpečného a bezrizikového provozu, tzn. že musí být učiněna všechna možná preventivní, popř. i dodatečná opatření pro dosažení maximální bezpečnosti provozu elektrických zařízení při současné minimalizaci rizika vzniku požáru a úrazu.


Nebezpečí požáru přenosných elektrických zařízení

Není otázkou, zda používání vlastních, tedy soukromých elektrických spotřebičů na pracovišti je v České republice jevem běžným, nebo naopak jevem zřídkakdy se vyskytujícím. Podle stále se opakující diskuse nad jejím legislativním ukotvením je se skutečností používání vlastních spotřebičů na pracovišti denně konfrontováno mnoho zaměstnavatelů.

V článku poskytujícím srovnání s praxí používání soukromých spotřebičů v SRN byla uvedena pravidla a doporučení platící pro naše sousedy. Přibližme stručně, jakými pravidly se řídí požívání soukromých spotřebičů u nás, v České republice.

Zodpovědnost je na provozovateli

Základním předpisem pro problematiku používání soukromých elektrických spotřebičů na pracovišti je zákoník práce (č. 65/1965 Sb. v platném znění). V něm je v § 134 definována povinnost provádět kontroly a revize elektrospotřebičů.

Jestliže pravidelné kontroly a revize nejsou provozovatelem vykonávány, je nutné brát v potaz zákon o technickém dozoru (č. 396/1992 Sb. v platném znění), podle kterého lze za nedodržení zákonných povinností uložit příslušné peněžité sankce.

Každý elektrický spotřebič (dlouhodoběji používaný) na pracovišti musí být evidován (seznam, karty apod.) a pravidelně revidován a kontrolován. Vykonání revizí spotřebičů musí být doložitelné certifikátem pro každý spotřebič samostatně. Je to prevence před úrazem elektrickým proudem, ale také před poškozením spotřebiče. Elektrické spotřebiče v minulosti často byly příčinou požáru a hrály významnou roli i při posuzování situace pojišťovnou. Při zjištění nesrovnalostí v kontrolách nebo v evidenci pojišťovna zareagovala zkrácením pojistného plnění.

Prvoplánově je zaměstnavatel povinen vybavit zaměstnance spotřebiči, nářadím a pracovními (ochrannými) pomůckami nutnými pro výkon jejich povolání. Jestliže se na pracovišti vyskytnou soukromé elektrické spotřebiče, buď bývá jejich použití pouze nahodilé a krátkodobé, nebo to bývají spotřebiče doplňující pohodlí konkrétního pracovníka, nebo jejich používání vychází z jeho pracovních návyků.

Každopádně dlouhodobější používání soukromých spotřebičů na pracovišti by mělo být možné jen se souhlasem zaměstnavatele-provozovatele. To může být zajištěno různými formami – v provozním (pracovním) řádu, směrnicí, pokynem, jiným vnitřním předpisem apod.

Zaměstnavatel-provozovatel si proto musí uvědomit svou zodpovědnost a v rámci možností musí od každého spotřebiče uschovat návod k používání a údržbě, je-li to možné, i se záručním listem.

Je na zodpovědnosti provozovatele, aby zařadil všechny elektrické spotřebiče do řádu pravidelných kontrol a revizí a delegoval pravomoc pro tuto činnost na osobu zodpovědnou.

Při zadávání revize elektrických spotřebičů (externě nebo interně v plánu preventivní údržby) provozovatel pro revizního technika organizačně zajistí seznam spotřebičů určených k revizi (s jejich inventárními a výrobními čísly), tedy seznam všech spotřebičů vedených v evidenci a podléhajících kontrole v daném termínu.

Elektrické ruční nářadí

Tyto elektrické spotřebiče tvoří specifickou a vzhledem k četnosti použití a ke způsobu zacházení poměrně nebezpečnou skupinu. Proto pro ni platí samostatná norma ČSN 33 1600 (Elektrotechnické předpisy. Revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání; 5/94) a elektrické ruční nářadí se reviduje podstatně častěji než jiné elektrické spotřebiče – lhůty se určují podle třídy ochrany spotřebiče a četnosti používání v rozsahu mezi dvěma měsíci a jedním rokem. Obvykle je to jednou za tři nebo šest měsíců.

Elektrické spotřebiče

Technické požadavky na elektrické spotřebiče a prováděcí předpisy jsou uvedeny v normě ČSN 33 1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání; 5/99. Lhůty jejich revizí se stanovují podle typu spotřebiče, účelu a prostředí použití v rozsahu od jednoho do tří let (administrativa, kanceláře apod.), jeden rok (školy a jiné veřejné prostory), ale mohou být i podstatně kratší.

Odpojitelné přívody

Povinnost kontrol a revizí se vztahuje i na prodlužovací nebo pohyblivé či odpojitelné přívody a rovněž na rozbočovací zásuvky! Jmenované elektrické části jsou považovány za elektrické předměty třídy ochrany II. Všechny odpojitelné přívody se revidují po jednom roce; to se týká i většiny kancelářské techniky.
Pozn.: Pro revize ostatních el. zařízení platí ČSN 33 1500

Tabulka kontrol a revizí elektrických spotřebičů podle ČSN 33 1610

Skupina el. spotřebičů

Spotřebiče držené v ruce

Přenosné spotřebiče

Legenda

Kontrola

Revize

Kontrola

Revize

A

před vydáním provozovateli nebo uživateli a dále podle skupiny používání spotřebiče

spotřebiče k pronájmu dalšímu uživateli

B

před
použitím

I

3 měsíce

před
použitím

6 měsíců

venkovní prostor (stavby, zemědělské práce aj.)

II a III

6 měsíců

C

I

6 měsíců

24 měsíců

průmyslová a řemeslná činnost ve vnitřních prostorách

II a III

12 měsíců

D

I

12 měsíců

24 měsíců

veřejně přístupné prostory (školy, kluby, hotely aj.)

II a III

E

I

12 měsíců

36 měsíců

administrativní činnost

Termíny revizí a kontrol

Podle prováděcí normy ČSN 33 1610 jsou termíny kontrol a revizí elektrických spotřebičů stanoveny podle uvedené tabulky.

(redakce)