Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Společnost ABF převzala značku projektu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE Specializovanou výstavu svítidel, designu a příslušenství s názvem SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE…

Chytré lampy v Praze Do hlavního města Prahy vstoupily „chytré lampy“. Nová technologie je součástí chytrých…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zve na finále ROBOSOUTĚŽE Zajímavá technické řešení a soutěžní napětí nabídne 16. prosince finále letošní…

Více aktualit

Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah

číslo 12/2002

Referáty

Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah
Stručný průvodce po expozici

Z ohlasů v návštěvní knize:
Úctu a obdiv k práci našich předků, …ale i těm, kteří takové nádherné muzeum vybudovali. Pochopil jsem základy elektrotechniky, přes zabezpečovací techniku a přenos signálu až po telefonní ústřednu. Doporučuji laikům pro poučení i školám jako exkurzi a doplňkové studium.

Obr. 1.

Druhá polovina 19. století znamenala v Evropě velký rozvoj železnice. Při průmyslovém rozmachu Anglie, Francie a Německa to byla i pro tehdejší Rakousko politická direktiva doby. Z pohledu techniky to však znamenalo zejména vývoj, výrobu a instalaci nejrůznějších elektrotechnických zařízení, do té doby nebývalých. Z představitelů české elektrotechniky té doby patřil k nejvýznamnějším např. František Křižík, který se již během svého studia pražské techniky (od roku 1866) prosadil v mechanické dílně Markuse Kaufmanna, kde se vyráběly drážní telegrafy a návěstidla. I po ukončení studia pracoval F. Křižík „u dráhy“ (Severní Ferdinandova dráha) a po svém odchodu do „podnikatelské sféry“ se věnoval zavádění a zdokonalování mnoha elektrotechnických zařízeních pro železnici – zlepšení zabezpečovacích zařízení, železniční elektrické osvětlení v osobních vozech, akumulátorové vozidlo pro železnici, zlepšení adheze magnetováním kolejí apod.

Železniční elektrotechnická zařízení proto již půldruhého století jsou významnou a samostatnou kapitolou elektrotechnické historie. Nejen pro svůj „věk“, ale zejména pro poučení o významu technického pokroku si tedy zasluhují svou muzejní expozici.

Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah (obr. 1) představuje ojedinělou, i v evropském měřítku unikátní sbírku z oblasti železniční sdělovací a zabezpečovací techniky.

Expozice, jejímž provozovatelem jsou ČD, s. o., DDC, o. z., Technická ústředna dopravní cesty, byla založena v roce 1988 ve Vidnavě, nedaleko Jeseníku. Po ukončení své dvanácté sezony byla přestěhována, nově instalována a 22. června 2001 znovu otevřena veřejnosti v novém působišti – v areálu firmy Signal Mont s. r. o. v Hradci Králové.

Venkovní část expozice je dobře viditelná z vlaku jedoucího na trati Hradec Králové – Týniště nad Orlicí. Ukazuje kolekci mechanických a světelných návěstidel, předvěsti, zvonkovou návěst, přejezdová zabezpečovací i další venkovní zařízení. Unikátem je zádržná a zajišťovací brzda ze seřaďovacího nádraží spádového typu. Vnitřní část expozice zaujímá osm místností.

Ve foyer jsou památky dokumentující historii expozice ve Vidnavě. Vitríny a několik vystavených unikátních předmětů (např. originál koše z „košového návěstidla“) v rozlehlé chodbě připomínají počátky návěstění a vznik a vývoj sdělovací a zabezpečovací techniky.

První ze sálů je zařízen jako dopravní kancelář nácestné stanice z počátku 20. století, s původním typickým vybavením: návěstní kozlík, ústřední zámek, telefonní přístroje, telegrafní souprava, kyvadlové hodiny, stůl výpravčího se stojánkem s razítky, kalamářem, návěstní a jiné pomůcky. Kopie obrázku císaře Franze Josefa a několik dalších rekvizit dokreslují dobovou atmosféru. Je to jediná místnost, která je ohrazena a kde se na rozdíl od dalších místností nelze mezi exponáty pohybovat.

V ostatních sálech je možné se exponátů dotýkat, mnoho z nich je funkčních, funkční jsou i některé modelové sestavy demonstrující princip např. stavění jízdní cesty – a návštěvníci si mohou vše sami vlastnoručně vyzkoušet.

Sál 3 ukazuje exponáty z období vývoje společných konstrukčních prvků sdělovacích i zabezpečovacích zařízení. Představuje nejrůznější akustické a optické prvky sloužící k návěstění i dorozumívání a předávání příkazů na trati, a to od těch nejjednodušších (praporců, trubek a zvonců) až po prvky potřebné pro drážní zařízení a elektrické přístroje. K vidění jsou induktory, zvonkové návěsti, žárovky, čočky, sada elektronek, kabelové závěry a model části nadzemního vedení v „životní velikosti“.

Sál 4 je věnován vývoji prvků zabezpečovací techniky. Lze zde nalézt výměnové zámky, hradlové závěry a hradlová relé, kolejová relé, elektromagnetická relé různých druhů a typů. K simulaci funkce hradlových závěrů a kolejového obvodu slouží modelové sestavy.

Obr. 2.

Dominantou expozice lze nazvat sál 5 – v prostorné hale jsou vystaveny originály mechanických, elektromechanických a elektrodynamických staničních zabezpečovacích zařízení, unikátem je např. distanční návěstidlo. Pozornost jistě vzbudí ústřední stavědlo SA 12, stavědlový přístroj, vzor 5007, 3414 nebo EINHEIT. Nechybí ani klíčový (bubnový) přístroj s hradlovou skříní. Elektromotorické přestavníky výhybek zabezpečovací část uzavírají.

Sály 6 a 7 jsou věnovány sdělovací technice a jejímu vývoji. Rozsáhlá je sbírka účastnických telefonních přístrojů (ke klenotům patří např. polní telefon návěstního mistra) a selektorových telefonních zařízení. Nechybí ani telegrafní přístroje (obr. 2), dálnopisné stroje, rozhlasová, hodinová a informační zařízení. Impozantní je soubor různých měřicích přístrojů a speciálních měřicích souprav.

V sále 7 si návštěvník může prohlédnout typizované stojany automatických drážních telefonních ústředen – třídičové ÚSTD 5/41 pro 100 poboček (s manuálním pracovištěm, zařízením pro opravu pojistek ap.) a hledačové ÚSHD 2/10. Je zde zastoupeno i zařízení telefonie nosnými proudy, a to jedním německým a dvěma italskými typy.

Obr. 3.

Sál 8 slouží pro audiovizuální projekci a pro aktuální expozice ČD a současných výrobců železničních sdělovacích, automatizačních a zabezpečovacích zařízení. Variabilní výbava sálu umožňuje jeho využití i pro pořádaní odborných seminářů a přednášek.

Převážná většina vystavených exponátů byla ve skutečném železničním provozu (obr. 3) a dokladuje um techniků své doby. Některé z nich dlouhodobě zapůjčilo Národní technické muzeum Praha. Součástí expozice je i bohatá sbírka služebních předpisů, vzorových listů, firemní dokumentace a odborných publikací.

Jak se do expozice dostat? Od železniční stanice Hradec Králové hl. n. autobusem č. 10, směr Plácky, zastávka Bytový podnik a před přejezdem odbočit doprava, nebo pěšky (přibližně 15 až 20 min) ulicí Haškovou, pak Hořickou a Sadovskou, přes Vančurovo náměstí do Kydlinovské a opět před přejezdem odbočit doprava.

Pravidelná návštěvní doba:
květen – září (denně mimo pondělí a úterý) 9.00 až 17.00 h
říjen – duben v pátek a sobotu 9.00 až 16.00 h
tel.: 224 614 604, 495 025 035
e-mail: soukupova@tudc.pha.cdrail.cz
http://www.cdrail.cz/tudc/muzeum