Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah

číslo 12/2002

Referáty

Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah
Stručný průvodce po expozici

Z ohlasů v návštěvní knize:
Úctu a obdiv k práci našich předků, …ale i těm, kteří takové nádherné muzeum vybudovali. Pochopil jsem základy elektrotechniky, přes zabezpečovací techniku a přenos signálu až po telefonní ústřednu. Doporučuji laikům pro poučení i školám jako exkurzi a doplňkové studium.

Obr. 1.

Druhá polovina 19. století znamenala v Evropě velký rozvoj železnice. Při průmyslovém rozmachu Anglie, Francie a Německa to byla i pro tehdejší Rakousko politická direktiva doby. Z pohledu techniky to však znamenalo zejména vývoj, výrobu a instalaci nejrůznějších elektrotechnických zařízení, do té doby nebývalých. Z představitelů české elektrotechniky té doby patřil k nejvýznamnějším např. František Křižík, který se již během svého studia pražské techniky (od roku 1866) prosadil v mechanické dílně Markuse Kaufmanna, kde se vyráběly drážní telegrafy a návěstidla. I po ukončení studia pracoval F. Křižík „u dráhy“ (Severní Ferdinandova dráha) a po svém odchodu do „podnikatelské sféry“ se věnoval zavádění a zdokonalování mnoha elektrotechnických zařízeních pro železnici – zlepšení zabezpečovacích zařízení, železniční elektrické osvětlení v osobních vozech, akumulátorové vozidlo pro železnici, zlepšení adheze magnetováním kolejí apod.

Železniční elektrotechnická zařízení proto již půldruhého století jsou významnou a samostatnou kapitolou elektrotechnické historie. Nejen pro svůj „věk“, ale zejména pro poučení o významu technického pokroku si tedy zasluhují svou muzejní expozici.

Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah (obr. 1) představuje ojedinělou, i v evropském měřítku unikátní sbírku z oblasti železniční sdělovací a zabezpečovací techniky.

Expozice, jejímž provozovatelem jsou ČD, s. o., DDC, o. z., Technická ústředna dopravní cesty, byla založena v roce 1988 ve Vidnavě, nedaleko Jeseníku. Po ukončení své dvanácté sezony byla přestěhována, nově instalována a 22. června 2001 znovu otevřena veřejnosti v novém působišti – v areálu firmy Signal Mont s. r. o. v Hradci Králové.

Venkovní část expozice je dobře viditelná z vlaku jedoucího na trati Hradec Králové – Týniště nad Orlicí. Ukazuje kolekci mechanických a světelných návěstidel, předvěsti, zvonkovou návěst, přejezdová zabezpečovací i další venkovní zařízení. Unikátem je zádržná a zajišťovací brzda ze seřaďovacího nádraží spádového typu. Vnitřní část expozice zaujímá osm místností.

Ve foyer jsou památky dokumentující historii expozice ve Vidnavě. Vitríny a několik vystavených unikátních předmětů (např. originál koše z „košového návěstidla“) v rozlehlé chodbě připomínají počátky návěstění a vznik a vývoj sdělovací a zabezpečovací techniky.

První ze sálů je zařízen jako dopravní kancelář nácestné stanice z počátku 20. století, s původním typickým vybavením: návěstní kozlík, ústřední zámek, telefonní přístroje, telegrafní souprava, kyvadlové hodiny, stůl výpravčího se stojánkem s razítky, kalamářem, návěstní a jiné pomůcky. Kopie obrázku císaře Franze Josefa a několik dalších rekvizit dokreslují dobovou atmosféru. Je to jediná místnost, která je ohrazena a kde se na rozdíl od dalších místností nelze mezi exponáty pohybovat.

V ostatních sálech je možné se exponátů dotýkat, mnoho z nich je funkčních, funkční jsou i některé modelové sestavy demonstrující princip např. stavění jízdní cesty – a návštěvníci si mohou vše sami vlastnoručně vyzkoušet.

Sál 3 ukazuje exponáty z období vývoje společných konstrukčních prvků sdělovacích i zabezpečovacích zařízení. Představuje nejrůznější akustické a optické prvky sloužící k návěstění i dorozumívání a předávání příkazů na trati, a to od těch nejjednodušších (praporců, trubek a zvonců) až po prvky potřebné pro drážní zařízení a elektrické přístroje. K vidění jsou induktory, zvonkové návěsti, žárovky, čočky, sada elektronek, kabelové závěry a model části nadzemního vedení v „životní velikosti“.

Sál 4 je věnován vývoji prvků zabezpečovací techniky. Lze zde nalézt výměnové zámky, hradlové závěry a hradlová relé, kolejová relé, elektromagnetická relé různých druhů a typů. K simulaci funkce hradlových závěrů a kolejového obvodu slouží modelové sestavy.

Obr. 2.

Dominantou expozice lze nazvat sál 5 – v prostorné hale jsou vystaveny originály mechanických, elektromechanických a elektrodynamických staničních zabezpečovacích zařízení, unikátem je např. distanční návěstidlo. Pozornost jistě vzbudí ústřední stavědlo SA 12, stavědlový přístroj, vzor 5007, 3414 nebo EINHEIT. Nechybí ani klíčový (bubnový) přístroj s hradlovou skříní. Elektromotorické přestavníky výhybek zabezpečovací část uzavírají.

Sály 6 a 7 jsou věnovány sdělovací technice a jejímu vývoji. Rozsáhlá je sbírka účastnických telefonních přístrojů (ke klenotům patří např. polní telefon návěstního mistra) a selektorových telefonních zařízení. Nechybí ani telegrafní přístroje (obr. 2), dálnopisné stroje, rozhlasová, hodinová a informační zařízení. Impozantní je soubor různých měřicích přístrojů a speciálních měřicích souprav.

V sále 7 si návštěvník může prohlédnout typizované stojany automatických drážních telefonních ústředen – třídičové ÚSTD 5/41 pro 100 poboček (s manuálním pracovištěm, zařízením pro opravu pojistek ap.) a hledačové ÚSHD 2/10. Je zde zastoupeno i zařízení telefonie nosnými proudy, a to jedním německým a dvěma italskými typy.

Obr. 3.

Sál 8 slouží pro audiovizuální projekci a pro aktuální expozice ČD a současných výrobců železničních sdělovacích, automatizačních a zabezpečovacích zařízení. Variabilní výbava sálu umožňuje jeho využití i pro pořádaní odborných seminářů a přednášek.

Převážná většina vystavených exponátů byla ve skutečném železničním provozu (obr. 3) a dokladuje um techniků své doby. Některé z nich dlouhodobě zapůjčilo Národní technické muzeum Praha. Součástí expozice je i bohatá sbírka služebních předpisů, vzorových listů, firemní dokumentace a odborných publikací.

Jak se do expozice dostat? Od železniční stanice Hradec Králové hl. n. autobusem č. 10, směr Plácky, zastávka Bytový podnik a před přejezdem odbočit doprava, nebo pěšky (přibližně 15 až 20 min) ulicí Haškovou, pak Hořickou a Sadovskou, přes Vančurovo náměstí do Kydlinovské a opět před přejezdem odbočit doprava.

Pravidelná návštěvní doba:
květen – září (denně mimo pondělí a úterý) 9.00 až 17.00 h
říjen – duben v pátek a sobotu 9.00 až 16.00 h
tel.: 224 614 604, 495 025 035
e-mail: soukupova@tudc.pha.cdrail.cz
http://www.cdrail.cz/tudc/muzeum