Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2017 vyšlo
tiskem 5. 9. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 9. 2017. 

Téma: 59. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně; Elektrotechnika v průmyslu

Hlavní článek
Palivové články
Renesance synchronních reluktančních motorů
Návrh aktuátoru pracujícího s magnetickým polem

Aktuality

Praha otestuje elektrobus s dynamickým dobíjením Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) zahájil výstavbu trolejového vedení v Prosecké ulici.…

Na veletrhu FOR ARCH najdou lidé na osm stovek expozic a bezplatná poradenská centra Ve dnech 19. – 23. září 2017 se koná 28. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR…

Technologické Fórum 2017 – jedinečné setkání odborníků stavebního trhu Premiéru na letošním ročníku mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH bude mít…

Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika Šest jaderných bloků, přes dva tisíce zaměstnanců včetně týmu, který zodpovídání za…

FOR ARCH 2017 přinese řadu zajímavých soutěží a konferencí Osmadvacátý ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve…

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Více aktualit

Moduly odborné způsobilosti

Elektro 3/2001

Miroslav Dobiáš, Turnov

Moduly odborné způsobilosti

V časopise elektro č. 1/2001 v tematickém oddílu Výměna zkušeností mě zaujal článek Ing. Michala Kříže, který se v něm pokusil o návrh nového uspořádání odborné kvalifikace pracovníků v elektrotechnice. S uvedeným rozborem však nelze zcela souhlasit. V konečné fázi totiž jde o konzervaci vyhl. č. 50/78Sb., a to ještě s hrubou chybou, která se dotýká projektantů elektrických zařízení.

Kvalifikace projektantů je totiž zcela ignorována. Navíc je možné dosti snadno prokázat, že kvalifikace revizních techniků v současném technicko-právním prostředí již není opodstatněná, protože průkaznost bezpečnosti elektrických zařízení musí být uvedena již v dokumentaci, a to u navrhovaného či již provozovaného zařízení. Tento kompletní průkaz bezpečnosti je možné stanovit pouze na základě výpočtů elektrických parametrů zařízení – revizní technici tedy mají pouze značně omezenou možnost do této oblasti zasáhnout. Při měření impedance smyčky lze bezpečnost posoudit pouze do úrovně jištění asi 100 A; jde-li u provozovaného zařízení o oteplování, není možné bezpečnost v rámci revize určit.

Revizní technici (se svými zkušenostmi) budou muset být převedeni do oblasti projektování nebo do oblasti zkušebnictví.

Mnozí budou moci své zkušenosti využít v provozu v praxi, např. ve vedoucích funkcích elektrotechniků. Bude to jistě potřebné, protože průkaz bezpečnosti elektrického zařízení v současném prostředí musí být k dispozici neustále, což lze zajistit jen poctivou správou dokumentačních souborů, bezodkladným zapracováním změn zařízení, včetně výpočtu parametrů. Není již možné odpovědně pracovat současnými formami a sledovat zařízení v průměrném období tří let.

Podrobnější zdůvodnění bylo již poskytnuto ČÚBP v Praze a některým dalším státním orgánům. Zcela volně navazuje uveřejnění zprávy ESČ – znalostní standardy odborné způsobilosti. V této zprávě je potvrzen můj názor, že jde o analogii s vyhláškou č. 50/78 Sb.

Jak je ve zmiňovaném článku uvedeno, byla již i ustanovena komise pro zpracování těchto standardů. Nic proti tomu, je ale nutné si uvědomit, že elektrotechnika je oborem značně širokým a že činnost elektrotechniků nemůže být vázána na zkoušky v podobě testů nebo na nějakou obdobnou formu. Uvědomíme-li si různorodost a náročnost elektrických zařízení, dříve nebo později takovýto způsob ověřování znalostí povede ke zhroucení systému a k jeho nefunkčnosti tak, jako je i nefunkční a zastaralá vyhl. č. 50/78 Sb. (předpisů, které se vztahují k elektrickým zařízením, je velké množství, a navíc jsou dosti často upravovány). Aplikace takto ověřených znalostí je v praxi neprůchodná, a to především pro značnou zastaralost provozovaného elektrického zařízení, ale i kvůli neochotě provozovatelů investovat do elektrických zařízení.

Podle mého názoru je jediným správným východiskem z této situace:

  • zvýšení tlaku státních orgánů na provozovatele, směrem k aktualizovanému zakreslování stávajících zařízení,
  • stanovení parametrů elektrické dokumentace, ze které je možné určit bezpečnostní standardy zařízení.

Teprve potom je možné stanovit požadavky na znalosti osob, které budou v elektrotechnice činné. Jejich školení, popř. přezkušování, musí být vázáno na trvalou aktivitu v elektrotechnice.

Toto je ale jiný systém činnosti v elektrotechnice. Byl již zpracován návrh tohoto systému, který byl opět poskytnut k vyjádření ČÚBP a jiným orgánům, jako konkurenční návrh. Tento návrh je uveřejněn v ročence elektro 2001.