Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo
tiskem 18. 1. 2017. V elektronické verzi na webu od 17. 2. 2017. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Nástroje a pomůcky; Značení

Hlavní článek
Analýza dat fotovoltaického systému během zatmění Slunce
Rizikovost zapojení biometrických identifikačních systémů

Aktuality

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Společnost ABF převzala značku projektu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE Specializovanou výstavu svítidel, designu a příslušenství s názvem SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE…

Chytré lampy v Praze Do hlavního města Prahy vstoupily „chytré lampy“. Nová technologie je součástí chytrých…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zve na finále ROBOSOUTĚŽE Zajímavá technické řešení a soutěžní napětí nabídne 16. prosince finále letošní…

Více aktualit

Moduly odborné způsobilosti

Elektro 3/2001

Miroslav Dobiáš, Turnov

Moduly odborné způsobilosti

V časopise elektro č. 1/2001 v tematickém oddílu Výměna zkušeností mě zaujal článek Ing. Michala Kříže, který se v něm pokusil o návrh nového uspořádání odborné kvalifikace pracovníků v elektrotechnice. S uvedeným rozborem však nelze zcela souhlasit. V konečné fázi totiž jde o konzervaci vyhl. č. 50/78Sb., a to ještě s hrubou chybou, která se dotýká projektantů elektrických zařízení.

Kvalifikace projektantů je totiž zcela ignorována. Navíc je možné dosti snadno prokázat, že kvalifikace revizních techniků v současném technicko-právním prostředí již není opodstatněná, protože průkaznost bezpečnosti elektrických zařízení musí být uvedena již v dokumentaci, a to u navrhovaného či již provozovaného zařízení. Tento kompletní průkaz bezpečnosti je možné stanovit pouze na základě výpočtů elektrických parametrů zařízení – revizní technici tedy mají pouze značně omezenou možnost do této oblasti zasáhnout. Při měření impedance smyčky lze bezpečnost posoudit pouze do úrovně jištění asi 100 A; jde-li u provozovaného zařízení o oteplování, není možné bezpečnost v rámci revize určit.

Revizní technici (se svými zkušenostmi) budou muset být převedeni do oblasti projektování nebo do oblasti zkušebnictví.

Mnozí budou moci své zkušenosti využít v provozu v praxi, např. ve vedoucích funkcích elektrotechniků. Bude to jistě potřebné, protože průkaz bezpečnosti elektrického zařízení v současném prostředí musí být k dispozici neustále, což lze zajistit jen poctivou správou dokumentačních souborů, bezodkladným zapracováním změn zařízení, včetně výpočtu parametrů. Není již možné odpovědně pracovat současnými formami a sledovat zařízení v průměrném období tří let.

Podrobnější zdůvodnění bylo již poskytnuto ČÚBP v Praze a některým dalším státním orgánům. Zcela volně navazuje uveřejnění zprávy ESČ – znalostní standardy odborné způsobilosti. V této zprávě je potvrzen můj názor, že jde o analogii s vyhláškou č. 50/78 Sb.

Jak je ve zmiňovaném článku uvedeno, byla již i ustanovena komise pro zpracování těchto standardů. Nic proti tomu, je ale nutné si uvědomit, že elektrotechnika je oborem značně širokým a že činnost elektrotechniků nemůže být vázána na zkoušky v podobě testů nebo na nějakou obdobnou formu. Uvědomíme-li si různorodost a náročnost elektrických zařízení, dříve nebo později takovýto způsob ověřování znalostí povede ke zhroucení systému a k jeho nefunkčnosti tak, jako je i nefunkční a zastaralá vyhl. č. 50/78 Sb. (předpisů, které se vztahují k elektrickým zařízením, je velké množství, a navíc jsou dosti často upravovány). Aplikace takto ověřených znalostí je v praxi neprůchodná, a to především pro značnou zastaralost provozovaného elektrického zařízení, ale i kvůli neochotě provozovatelů investovat do elektrických zařízení.

Podle mého názoru je jediným správným východiskem z této situace:

  • zvýšení tlaku státních orgánů na provozovatele, směrem k aktualizovanému zakreslování stávajících zařízení,
  • stanovení parametrů elektrické dokumentace, ze které je možné určit bezpečnostní standardy zařízení.

Teprve potom je možné stanovit požadavky na znalosti osob, které budou v elektrotechnice činné. Jejich školení, popř. přezkušování, musí být vázáno na trvalou aktivitu v elektrotechnice.

Toto je ale jiný systém činnosti v elektrotechnice. Byl již zpracován návrh tohoto systému, který byl opět poskytnut k vyjádření ČÚBP a jiným orgánům, jako konkurenční návrh. Tento návrh je uveřejněn v ročence elektro 2001.