Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2020 vyšlo
tiskem 12. 2. 2020. V elektronické verzi na webu 12. 3. 2020. 

Téma: Elektrické přístroje; Internet věcí; Zdravotnická technika

Hlavní článek
Monitorování obsazenosti prostor inteligentní budovy

Aktuality

Týmy Formula Student z ČVUT budou mít premiéru na okruhu Formule 1 Yas Marina v Abú Dhabí Týmy mezinárodní soutěže Formula Student z Českého vysokého učení technického v Praze se…

Výstavba 7. bloku JE Tchien-wan s reaktorem VVER-1200 začne už letos Ruská korporace pro atomovou energii Rosatom 20. ledna 2020 uvedla, že výstavbu 7. bloku…

Přístroje ABB pomáhají pěstovat chutná česká rajčata bez pesticidů Dát si v zimě čerstvá zralá rajčata, která by pocházela od lokálních pěstitelů, bylo až…

FOR CITY 2020: Inovace pro města, obce i regiony Jaká inovativní řešení, která pomocí moderních technologií zvýší kvalitu života obyvatel…

Nový elektronický obchod Rosatomu usnadňuje povolování nových jaderných bloků Koncern Rosenergoatom (elektroenergetická divize ruské korporace pro atomovou energii…

Veletrh Light+Building slaví dvacáté narozeniny Přijeďte se podívat do Frankfurtu nad Mohanem. V areálu frankfurtského výstaviště se bude…

Více aktualit

Moduly odborné způsobilosti

Elektro 3/2001

Miroslav Dobiáš, Turnov

Moduly odborné způsobilosti

V časopise elektro č. 1/2001 v tematickém oddílu Výměna zkušeností mě zaujal článek Ing. Michala Kříže, který se v něm pokusil o návrh nového uspořádání odborné kvalifikace pracovníků v elektrotechnice. S uvedeným rozborem však nelze zcela souhlasit. V konečné fázi totiž jde o konzervaci vyhl. č. 50/78Sb., a to ještě s hrubou chybou, která se dotýká projektantů elektrických zařízení.

Kvalifikace projektantů je totiž zcela ignorována. Navíc je možné dosti snadno prokázat, že kvalifikace revizních techniků v současném technicko-právním prostředí již není opodstatněná, protože průkaznost bezpečnosti elektrických zařízení musí být uvedena již v dokumentaci, a to u navrhovaného či již provozovaného zařízení. Tento kompletní průkaz bezpečnosti je možné stanovit pouze na základě výpočtů elektrických parametrů zařízení – revizní technici tedy mají pouze značně omezenou možnost do této oblasti zasáhnout. Při měření impedance smyčky lze bezpečnost posoudit pouze do úrovně jištění asi 100 A; jde-li u provozovaného zařízení o oteplování, není možné bezpečnost v rámci revize určit.

Revizní technici (se svými zkušenostmi) budou muset být převedeni do oblasti projektování nebo do oblasti zkušebnictví.

Mnozí budou moci své zkušenosti využít v provozu v praxi, např. ve vedoucích funkcích elektrotechniků. Bude to jistě potřebné, protože průkaz bezpečnosti elektrického zařízení v současném prostředí musí být k dispozici neustále, což lze zajistit jen poctivou správou dokumentačních souborů, bezodkladným zapracováním změn zařízení, včetně výpočtu parametrů. Není již možné odpovědně pracovat současnými formami a sledovat zařízení v průměrném období tří let.

Podrobnější zdůvodnění bylo již poskytnuto ČÚBP v Praze a některým dalším státním orgánům. Zcela volně navazuje uveřejnění zprávy ESČ – znalostní standardy odborné způsobilosti. V této zprávě je potvrzen můj názor, že jde o analogii s vyhláškou č. 50/78 Sb.

Jak je ve zmiňovaném článku uvedeno, byla již i ustanovena komise pro zpracování těchto standardů. Nic proti tomu, je ale nutné si uvědomit, že elektrotechnika je oborem značně širokým a že činnost elektrotechniků nemůže být vázána na zkoušky v podobě testů nebo na nějakou obdobnou formu. Uvědomíme-li si různorodost a náročnost elektrických zařízení, dříve nebo později takovýto způsob ověřování znalostí povede ke zhroucení systému a k jeho nefunkčnosti tak, jako je i nefunkční a zastaralá vyhl. č. 50/78 Sb. (předpisů, které se vztahují k elektrickým zařízením, je velké množství, a navíc jsou dosti často upravovány). Aplikace takto ověřených znalostí je v praxi neprůchodná, a to především pro značnou zastaralost provozovaného elektrického zařízení, ale i kvůli neochotě provozovatelů investovat do elektrických zařízení.

Podle mého názoru je jediným správným východiskem z této situace:

  • zvýšení tlaku státních orgánů na provozovatele, směrem k aktualizovanému zakreslování stávajících zařízení,
  • stanovení parametrů elektrické dokumentace, ze které je možné určit bezpečnostní standardy zařízení.

Teprve potom je možné stanovit požadavky na znalosti osob, které budou v elektrotechnice činné. Jejich školení, popř. přezkušování, musí být vázáno na trvalou aktivitu v elektrotechnice.

Toto je ale jiný systém činnosti v elektrotechnice. Byl již zpracován návrh tohoto systému, který byl opět poskytnut k vyjádření ČÚBP a jiným orgánům, jako konkurenční návrh. Tento návrh je uveřejněn v ročence elektro 2001.