Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Modernizace bytů – problém jménem koupelna

číslo 2/2004

elektrotechnická praxe

Modernizace bytů – problém jménem koupelna

JUDr. Zbyněk Urban, Praha

Úvod

Změny posledních deseti let se mimo jiné dotýkají i rekonstrukcí a modernizací bytového fondu. Skutečností zůstává, že v převážné míře je bytová zástavba z „věkové“ kategorie bytů starších a starých. Nejrozšířenějším druhem staveb jsou domy postavené panelovou technologií. Tím byla dříve zajištěna podmínka bydlení občanů. Při pohledu na stav v okolních státech a při srovnání se situací u nás chce občan nejen bydlet, ale bydlet na určité kulturní úrovni, která poskytuje více než střechu nad hlavou. Již minuly doby, kdy bylo možné vidět dokonalý bytový interiér jen v zahraničních časopisech. Současná nabídka trhu dává možnost modernizovat či přestavovat byt na skutečně vysoké úrovni, jež je srovnatelná s vyspělou Evropu. Mnoho podnikatelských subjektů se na tuto činnost specializuje, a tak je vše vlastně dáno jen ekonomickými možnostmi uživatele nebo majitele bytu. Výsledky rekonstrukcí a modernizací jsou publikovány nejrůznějšími způsoby, obrazová dokumentace dokresluje celkovou představu. Dodejme, že v mnoha případech jde o velmi zdařilá díla.

Rekonstrukcí a modernizací lze dosáhnout efektního vzhledu bytu. Současně však musí být odpovídajícím způsobem řešena i technická nebo technologická stránka těchto prací v návaznosti na požadavky předpisů a norem. Zde poměrně často vznikají určité rozpory ve snaze zachovat co nejlepší vzhledový dojem a splnit požadavky hygieny, bezpečnosti, popř. spolehlivosti nových úprav a modernizace.

Problém jménem koupelna

Nejcitlivějším místem rekonstrukce patrně je koupelna, a to s ohledem na přechod na technické normy souboru ČSN 33 2000. Do děje zde vstupuje elektrotechnický slovník s pojmy oprava nebo údržba a rekonstrukce. Pro opravy a údržbu jsou tolerovány odlišnosti od požadavků nových norem a vychází se ze zásad platných v době zřízení, naproti tomu při rekonstrukci je nutné respektovat normy nové. Za první úskalí lze označit zóny v koupelnách (ČSN 33 2000-7-701 Prostory s vanou nebo sprchou a umývací prostory) a možnost instalovat elektrická zařízení a spotřebiče. Druhým problémem je použití proudových chráničů. Další komplikaci může způsobit instalace ohřívačů vody v umývacím prostoru tam, kde jsou stěny podle stavebního hodnocení z hořlavého materiálu. Stejně je tomu u elektrických topidel.

Podle normy pro elektrická zařízení v koupelnách lze říci, že bytové jádro panelové výstavby nesplňuje uvedené požadavky. Proto je možné tyto rozvody v dosavadním provedení opravovat, ale ne rekonstruovat. Není např. žádoucí odstranění pospojování mezi rámy oken a dveří a ostatních instalací bez použití proudového chrániče. Nic na tom nemění ustanovení normy, která rám dveří nepovažuje za stavební prvek. Stejně tak nesplňuje normu umístění automatické pračky nebo jiného spotřebiče do zóny 2, kde podle původní dispozice byla situována. Norma jasně požaduje umístění v zóně 3, tj. 60 cm od vany, což je v běžné koupelně panelového domu nemožné. Nemělo by se zapomínat ani na další požadavek, tj. na zásuvky nn. I při velkoryse provedené rekonstrukci koupelny platí, že zásuvka umístěná v koupelně i mimo zónu 3 musí být opatřena proudovým chráničem 30 mA, protože se stále nachází v koupelně. Požadavky na instalaci zásuvek v koupelnách stanovuje norma do zóny 3, ale ještě včetně dalších opatření: použije se ochrana zásuvky oddělovacím transformátorem, použitím malého bezpečného napětí SELV nebo použitím samočinného odpojení od sítě proudovým chráničem se jmenovitým vybavovacím proudem do 30 mA.

K vybavení koupelen i po rekonstrukci je třeba učinit ještě zmínku o vytápění. Bytová jádra měla pro vytápění koupelen infrazářiče o příkonu 800 nebo 600 W, obvykle konstruované jako spotřebič třídy 2 ve dvojité izolaci. Takové topidlo je možné instalovat jen v zóně 3. Současně je zakázáno umísťovat instalační krabice i pro pevně připojené spotřebiče do zón 0, 1 a 2. Nesmí se zapomínat, že pro elektrická topidla je od výrobce a z předpisů stanovena minimální bezpečná vzdálenost od hořlavých předmětů (viz také ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení). Tuto vzdálenost je nutné dodržet. Navíc by umístění zmíněných přístrojů mělo být takové, aby neumožňovalo odkládání oděvů, textilií nebo sušení předmětů. Požáry způsobené nedodržením uvedeného požadavku byly časté především v podnikových ubytovnách a podobných zařízeních.

Ke zmíněné problematice ještě několik slov týkajících se rekonstrukcí bytového jádra. V mnoha případech se rekonstrukce dělají po etapách, s ohledem na finanční prostředky uživatele (majitele) nebo výrobní kapacity (dodávající firmy). Přitom je třeba vycházet ze stavu před rekonstrukcí a následně posoudit navazující elektrické obvody. Proto by měly být rekonstruovány alespoň obvody:

  • pro samotné bytové jádro, tedy přívodu a vývodů (obvykle) pro kuchyň, koupelnu a WC,
  • přívodu pro automatickou pračku, popř. myčku nádobí a sušičku prádla,
  • pro digestoř, včetně součástí pro osvětlení a individuální nebo společné odsávání,
  • pro přípravu teplé užitkové vody, někdy také pro přitápění podle konkrétních podmínek.

Umývací prostor

Za další z problémů je možné označit umístění zrcadlových skříněk, „galerek„ nebo jiných doplňků instalovaných v umývacím prostoru. Jedná se o umístění nad umyvadlem za situace, kdy doplněk obsahuje zásuvku nn pro připojení holicího strojku, kadeřnických a masážních nebo podobných přístrojů. Norma ČSN 33 2000-7-701 v článcích 701.53 a 701.55 stanovuje podmínky pro spínací a řídicí přístroje a ustanovení pro ostatní upevněná zařízení používající elektrický proud.

Zásuvky a spínače mohou být umístěny pouze vně umývacího prostoru, a to do výše 1,2 m nad podlahou, alespoň 0,2 m od hranice tohoto prostoru a více než 1,2 m těsně u hranice umývacího prostoru. Koupelnové doplňky často obsahují zásuvku, která je uvnitř umývacího prostoru vzhledem k jeho šíři, kdy je vlastní umyvadlo širší. Jednou z možností řešení je umístění, kdy zásuvka bude alespoň 1,2 m nad podlahou a skřínka bude posunuta bokem k hranici umývacího prostoru. Předpisové řešení vytváří vzhledově nepřijatelnou situaci. Zbývá tedy řešení uvedené v závěru zmíněných článků normy. Spotřebiče lze v umývacím prostoru instalovat za předpokladu, že jsou pro použití v umývacím prostoru výrobcem určeny a jejich vlastnosti, které použití v umývacím prostoru umožňují, jsou typově ověřeny. Znamená to, získat potřebné údaje z prohlášení o shodě ke konkrétnímu výrobku nebo alespoň z technické dokumentace či jiného odpovídajícího dokladu. Tuto podmínku nelze považovat za splněnou pouhým dodatkem, že spotřebič je vhodný, popř. schválený pro použití v koupelně. Norma uvádí umývací prostor jako samostatně vyčleněný se specifickými požadavky.

Stejná situace je s použitím svítidel v umývacím prostoru, jestliže evidentně nesplňují požadavek na umístění spodním okrajem alespoň 1,8 m nad podlahou. Dále je požadováno, aby světelný zdroj měl ochranný skleněný kryt a vnější části z izolantu, je-li umístěn níže než 2,5 m nad podlahou. Svítidlo umístěné níže než 1,8 m nad podlahou musí být chráněno před mechanickým poškozením a nesmí být níže než 0,4 m nad horním okrajem umyvadla nebo dřezu. I zde je však tato instalace možná za předpokladu, že je výrobek schválen do umývacího prostoru, jak již bylo uvedeno.

Pospojování

Rekonstrukce, modernizace a opravy bytového fondu zahrnují mimo jiné také rekonstrukci elektroinstalace silového rozvodu a dalších elektrických rozvodů a dále hromosvodů. Vychází se ze zjištěného stavu technického zařízení, popř. oprav a úprav prováděných v poslední době. Do zmíněných činností se nezapočítávají laické zásahy a amatérské úpravy uskutečňované z nejrůznějších důvodů. Jedním ze základních požadavků vycházejících z nových technických norem je, že sítě provedené v systému TN-C (společný vodič PEN) je nutné považovat za nevyhovující z hlediska bezpečnosti bytových rozvodů. Základem je ustanovení ČSN 33 2000-5-54, kdy lze síť TN-C používat při minimálním průřezu jader 10 mm2 Cu nebo 16 mm2 Al. Změna normy upravila minimální průřezy za určitých podmínek na hodnoty o stupeň nižší, takže se jedná o průřezy 6 mm2 Cu a 10 mm2 Al. V praxi však nelze s těmito průřezy bytovou instalaci realizovat.

Problémem souvisejícím s rekonstrukcemi jsou průřezy vodičů v místě dělení soustavy. Pro nové instalace jsou po rekonstrukci využity vodiče s měděnými jádry. Podle požadavků norem je nejmenší dovolený průřez měděného vodiče 1,5 mm2. Přívod od hlavního domovního vedení (HDV) obvykle zůstává v původní podobě, tj. hliníkovými vodiči. Je tomu tak proto, že HDV bývá rekonstruováno až dodatečně. Navíc je možné použít hliníkové vodiče s vyhovujícím průřezem. Jaké řešení se nabízí tam, kde v místě rozdělení vodiče PEN neodpovídá jeho průřez normě? V několika prototypových úpravách rekonstruovaných bytů bylo provedeno přizemnění, které je funkční až do doby rekonstrukce HDV. Bylo využito přizemnění na kovový rozvod ústředního topení a částečně na armaturu v železobetonu stavby, to vše po kontrole hodnot uzemnění a zajištění funkčnosti. Zde je třeba upozornit na nevhodnost zásahu do přívodních vodičů a jejich výměnu v úseku od elektroměru a HDV k bytové rozvodnici. Šlo by totiž o zásah do měření odběru energie. Elektroměr je obvykle plombován a energetické společnosti v takových případech mohou ze zákona využít možnost citelného postihu.

Závěr

Ještě závěrem několik poznámek z norem pro jednoúčelová zařízení ČSN 33 2000-7-701 Prostory s vanou nebo sprchou a umývací prostory. Obecně řečeno se jedná o koupelny, kde otázka pospojování není ničím novým a byla řešena již v ČSN 33 2135 (1990) a v předcházejících normách. Ochrana před úrazem elektrickým proudem, tzn. konkrétně doplňující pospojování, je uvedena v normě v čl. 413.1.6. Místní doplňující pospojování musí být provedeno a musí spojovat ochranné vodiče spojené s neživými částmi zařízení v zónách 1, 2 a 3, včetně ochranných vodičů zásuvek. Dále jsou vyjmenovány cizí vodivé části v zónách 0, 1, 2 a 3, u kterých musí být provedeno pospojování. Jedná se o:

  • kovové trubky napájející zařizovací předměty a kovové trubky odpadů,
  • kovové trubky systémů ústředního vytápění a úpravy vzduchu,
  • přístupné kovové stavební prvky (norma upřesňuje, co není stavební prvek),
  • ostatní vodivé předměty, které jsou náchylné k přivedení potenciálu.

Pro ostatní upevněná zařízení používající elektrický proud (701.55) je samostatné ustanovení, které zahrnuje elektrické otopné jednotky uložené do podlahy. Mohou být umístěny pod zónami 1, 2 a 3 za předpokladu, že jsou zakryty uzemněnou kovovou mříží nebo uzemněným kovovým pláštěm spojeným s místním doplňujícím pospojováním. Pospojování je důležitým prvkem ochrany před úrazem elektrickým proudem. Jeho provedení by měla být věnována odpovídající pozornost. Problémy vznikají zejména tam, kde jsou použita rozvodná potrubí z plastů i z kovu. Stejně tak je třeba důsledně řešit pospojování zejména po rekonstrukcích a částečných rekonstrukcích rozvodů vody plastovými trubkami. Největší obtíž zde vzniká v důsledku nerespektování požadavků ČSN 33 2000-5-54. V článku 542.2.5 uvedené normy je stanoveno, že vodovodní sítě lze použít jako zemniče pouze tehdy, pokud s tím souhlasí dodavatel vody a je-li zajištěno, že uživatel elektrického zařízení bude upozorněn na navrhované změny ve vodovodní síti. Nerespektování tohoto požadavku může mít velmi vážné důsledky a již bylo příčinou několika úrazů, které v koupelnách znamenají bezprostřední ohrožení života.