Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2020 vyšlo
tiskem 12. 2. 2020. V elektronické verzi na webu 12. 3. 2020. 

Téma: Elektrické přístroje; Internet věcí; Zdravotnická technika

Hlavní článek
Monitorování obsazenosti prostor inteligentní budovy

Aktuality

Týmy Formula Student z ČVUT budou mít premiéru na okruhu Formule 1 Yas Marina v Abú Dhabí Týmy mezinárodní soutěže Formula Student z Českého vysokého učení technického v Praze se…

Výstavba 7. bloku JE Tchien-wan s reaktorem VVER-1200 začne už letos Ruská korporace pro atomovou energii Rosatom 20. ledna 2020 uvedla, že výstavbu 7. bloku…

Přístroje ABB pomáhají pěstovat chutná česká rajčata bez pesticidů Dát si v zimě čerstvá zralá rajčata, která by pocházela od lokálních pěstitelů, bylo až…

FOR CITY 2020: Inovace pro města, obce i regiony Jaká inovativní řešení, která pomocí moderních technologií zvýší kvalitu života obyvatel…

Nový elektronický obchod Rosatomu usnadňuje povolování nových jaderných bloků Koncern Rosenergoatom (elektroenergetická divize ruské korporace pro atomovou energii…

Veletrh Light+Building slaví dvacáté narozeniny Přijeďte se podívat do Frankfurtu nad Mohanem. V areálu frankfurtského výstaviště se bude…

Více aktualit

Michail Osipovič Dolivo-Dobrovolskij

 
 

Michail Osipovič Dolivo-Dobrovolskij

Ing. PaedDr. Bohumil Tesařík

Abychom dnes mohli elektrickou energii využívat, potřebujeme ji nejen vyrobit, ale také dopravit k odběratelům. K tomu se v současné době využívá množství složitých rozvodných a přenosových zařízení.

Otázka přenosu elektrické energie přicházela již s historickým rozvojem „elektroenergetiky„ na konci 19. století. Prvotní přenosová vedení byla napájena stejnosměrným proudem, který sice postačoval pro Křižíkovy obloukovky i Edisonovy žárovky, motory lokomotiv a výtahů, ale jeho přenos na dálku provázely obrovské ztráty. Proto si spotřebiče vozily své energetické zdroje s sebou, jak o tom svědčí např. zemská Jubilejní průmyslová výstava v Praze roku 1891. Její celkové osvětlení (220 obloukovek pro venkovní prostory a 1 400 žárovek pro interiéry a restaurace), včetně světelné fontány a obřího majákového světlometu, bylo napájeno proudem devíti dynam poháněných parní lokomobilou.

Obr. 1.

Obr. 1. M. O. Dolivo-Dobrovolskij (1862–1919)

Avšak právě téhož roku – tedy před 115 lety – byl jedním z těch, kdo jednoznačně rozhodl ve prospěch využívání střídavého proudu v praxi, také ruský fyzik Michail Osipovič Dolivo-Dobrovolskij (obr. 1).

M. O. Dolivo-Dobrovolskij se narodil v Petrohradě, studoval v Oděse a Rize, ale polytechnická studia dokončil v německém Darmstadtu. V roce 1888 sestrojil třífázový asynchronní motor (N. Tesla, 1883) a význačnou měrou se podílel na vybudování teorie i praxe moderní přenosové soustavy.

Tento talentovaný šéfkonstruktér budoucí známé německé firmy Allgemaine Elektricitäts-Gesellschaft – AEG AG, byl v roce 1891 s dalším průkopníkem elektrizace hospodářství inženýrem Oskarem von Millerem pověřen ředitelem Frankfurtské elektrotechnické výstavy, aby celý její areál zásoboval elektrickou energií. Avšak alternátor vodní turbíny (300 HP) v Lauffenu na řece Neckar byl od místa pořádání akce ve Frankfurtu nad Mohanem vzdálen 180 km. Kromě toho poskytoval napětí jen 55 V (1 400 A, 40 Hz).

M. O. Dolivo-Dobrovolskij, zastánce střídavé energetické soustavy, zúročil již dosažené zkušenosti (M. Deprez, 1883*)) a vycházel z patentu na třífázový přenos vícefázové soustavy podle Nikoly Tesly. Napětí alternátoru transformoval na 3 × 8 500 V. Výkon asi 75 kW přenášel do Frankfurtu nad Mohanem třívodičovou sítí měděnými vodiči o průměru 4 mm na stožárech s dvojitými, olejem plněnými izolátory (obr. 2). Elektrický proud se na výstaviště dostal jen s minimálními ztrátami (účinnost asi 75 %).

Obr. 2.

Obr. 2. Stožár s izolátory pro přenos elektrické energie z Lauffenu do Frankfurtu nad Mohanem v roce 1891

Ve Frankfurtu se napětí transformovalo na 100 V a vedle zajištění osvětlení zde poháněl proud obráběcí stroje, mlátičky obilí a zejména divácky atraktivní obří čerpadlo, vytlačující vodu na umělou skálu. Tento experiment se uskutečnil 28. srpna 1891, byl přijat s velkým světovým ohlasem, definitivně obrátil pozornost ke střídavému proudu a přesvědčivě ukázal možnosti dálkového přenosu elektrické energie.

Z pohledu historie silnoproudé elektrotechniky se tak poprvé uskutečnil přenos elektrického proudu o vysokém výkonu na velkou vzdálenost pro průmyslové účely.

Ruský elektrotechnik M. O. Dolivo-Dobrovolskij, ačkoliv trochu zůstává v zapomnění, odhalil možnosti třífázového střídavého proudu (sám jej pojmenoval „točivý proud„) a významnou měrou se podílel na vybudování teorie moderní vysokonapěťové přenosové třífázové soustavy a na jejím zavádění do praxe. Model jeho systému z roku 1891 je dnes k vidění v Technickém muzeu v Mnichově.

(redakčně doplněno)

 


*) Francouzský elektrotechnik Marcel Deprez (1843 – 1918) se v roce 1873 na vídeňské světové výstavě úspěšně pokusil přenést elektrickou energii stejnosměrným proudem na vzdálenost asi 1 km. Použil k tomu Grammova dynama poháněného parním strojem a elektromotoru, který poháněl čerpadlo.
Z ruské literatury jsou známy též ojedinělé pokusy o přenos elektrické energie F. A. Pirockého a teoretická studie D. A. Lačinova.
V roce 1882, na technické výstavě v Mnichově, již M. Deprez docílil přenosu výkonu asi 2 HP (Horse Power, koňská síla) – opět stejnosměrným proudem o napětí 2 000 V – na vzdálenost 57 km. Dynamo umístil v uhelném dole v Miesbachu. Spojení dynama s motorem na mnichovském výstavišti bylo zajištěno telefonním vedením.
O rok později svůj pokus zopakoval M. Deprez hned dvakrát, a to mezi Paříží a Grenoblem (cca 650 km) a dále mezi Paříží a Czeil-La-Chapelle. Přenesený výkon byl asi 7 HP, použité napětí 6 kV. Účinnost přenosu byla však nízká a pokusy – provázené mnoha improvizacemi a poruchami – vyzněly nepřesvědčivě. Navíc se setkaly s mnoha odmítavými posudky tehdejších autorit (T. A. Edison, W. Siemens) s poukazem právě na příliš velké ztráty ve vedení.
Jedním z prvních, kdo se zabývali myšlenkou přenosu elektrické energie vícefázovým střídavým proudem, byl Nikola Tesla.
Teprve úspěšný „frankfurtský experiment„ M. O. Dobrovolského znamenal zvrat a potvrzení jak Deprezových, tak Teslových myšlenek.