| PhDr. Karel Havlíček – obchodní ředitel FCC Public Mezi kolegy jste znám jako „lékař filozofie„. Jaká je tedy Vaše původní profese? Po studiu jsem nastoupil jako fotoreportér do agentury ČTK – z tohoto postu byl jen krůček k redaktořině. Sedmadvacet let nádherného novinářského života jsem začátkem 90. let vystřídal životem vydavatelským. A zkušenosti z novinařiny jsou zde k nezaplacení.  Myslíte, že Vaše znamení nějak promlouvá do Vašeho povolání? Komunikativnost a schopnost empatie jsou ty nejmarkantnější vlastnosti mého znamení – Vodnáře. A právě ty jsou potřebné pro práci jak novináře, tak vydavatele – vždyť celou moji pracovní dobu prolínají kontakty s lidmi! Jakou literaturu právě čtete? Dočítám Cusslerovu Trojskou Odysseu, která je ukázkou toho, jak hlad po finanční moci hýbe i Golfským proudem. Rozhodně jako tituly za povšimnutí bych z poslední doby označil Follettovy Pilíře země o stavbách gotických chrámů, Starlingovu Vodku o privatizaci v Rusku či Měděného jezdce autorky Simourové líčící obléhání Leningradu očima amerického emigranta. Hrajete na nějaký hudební nástroj? Už jako dítě školou povinné jsem „chodil do houslí“, pak do klavíru a do trumpety. Jako studenti jsme hráli dixieland, dnes při našich vysokoškolských zpívánkách obsluhuji kontrabas. A hudba pronásleduje i další generaci – syn Karzi je v kapele Southpaw, syn Max v kapele Trip Fontaine. Který sport je Vám nejbližší? Nebudu jmenovat „nosné“ sporty současných manažerů (i když golf je hezký), neboť mojí celoživotní disciplínou je střelba – od holubů z dorosteneckého věku po parkúr v současnosti. Někteří mi tento sport závidí – jsou to hlavně ti, kteří tvrdí, že jsem byl viděn, jak na terč špendlím portrétní fotografie. Které lidských vlastností si ceníte? Dobrých. Volně přeloženo: Všech, které vedou k úspěchu, po němž se v klidu můžu podívat do zrcadla. Máte nějaké motto? Chamfortovo rčení, že na světě jsou tři druhy přátel: Ti, kteří mě mají rádi, ti, kterým jsem lhostejný, a ti, kteří mě nenávidí, se snažím neustále redukovat pouze na první dva druhy. Daří se mi střídavě. A ještě jedno rčení téhož pána: Nejztracenější den našeho života je ten, kdy jsme se nezasmáli. A tak „Smějte se se mnou!„ (jk) | 
