Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2017 vyšlo
tiskem 7. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 26. 6. 2017. 

Zdůrazněné téma: Točivé el. stroje; Pohony a výkonová elektronika; Měniče frekvence; Elektromobilita

Hlavní článek
Použití programovatelných logických obvodů v elektrických pohonech
Stejnosměrné elektrické stroje s permanentními magnety

Aktuality

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

IQRF Summit 2017 svědkem reálných IoT aplikací Akce zaměřená na reálná řešení v oblasti chytrých měst, budov, domácností, transportu,…

Konference Internet a Technologie 17 Sdružení CZ.NIC, správce české národní domény, si Vás dovoluje pozvat na již tradiční…

Alza.cz se chystá revolučně ovlivnit prodej elektromobilů Jako první e-shop je totiž zalistuje do své stálé nabídky. První upoutávkou na tento…

Projekt studentů FEL ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval…

Více aktualit

Leydenská láhev

Přibližně v roce 1745 byl sestrojen kondenzátor – leydenská láhev. Sestrojení leydenské (též leidenské) lahve bylo inspirováno tehdejším názorem na podstatu elektřiny – nehmotné substance, „nezvažitelné“ kapaliny, tzv. fluidum. Bylo „logické“ je shromažďovat v láhvi, byť se technicky jednalo elektrolytický kondenzátor, tedy o zařízení schopné dočasně kumulovat el. energii. Nezávisle na sobě objevili jev „kapacitance“ německý kněz z Pomořan Ewald G. Kleist (asi 1700 –1748), ten však svůj objev nepublikoval, a Holanďan Pieter van Musschenbroek (14. března 1692 v Leydenu, Nizozemsko – 1761, tamtéž), kde jeho otec Johann Joosten van Musschenbroek (1660 –1707) byl výrobcem různých fyzikálního aparátů (hustilky, mikroskopů a dalekohledů).
 
Pieter (Petrus) van Musschenbroek od roku 1708 studoval na škole a posléze na univerzitě v rodném Leydenu (Leiden). Byl velmi vzdělaný – mluvil řecky, latinsky, francouzsky, anglicky, německy, italsky a španělsky.
 
P. van Musschenbroek získal v 1715 hodnost magistra v lékařství, následně odešel do Londýna, kde se účastnil matematických a fyzikálních přednášek Desaguliera a Isaaca Newtona. Od roku 1719 byl profesorem matematiky a filozofie v Duisburgu (Německo), kde pracoval s Fahrenheitem. V 1721 zde byl jmenován též profesorem lékařství. V 1731 Musschenbroek odmítl pozvání univerzity v Kodani, 1732 byl povýšen na místo profesora astronomie v Utrechtu. Roku 1739 přijal místo profesora matematiky na univerzitě v Leydenu, kde, po odmítnutí všech nabídek ze zahraničí, zůstal až do své smrti.
 
P. van Musschenbroek byl členem Královské vědecké společnosti v Londýně (1734) a člen francouzské akademie věd. Byl též členem společností věd v Montpellier, v Berlíně a ve Stockholmu. V roce 1754 byl jmenován čestným profesorem na ruské Imperiální akademii věd v St. Petersburgu (Petrohradu).
 
Obr. Pieter van Musschenbroek v laboratoři experimentuje s elektřinou