Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Ke zrušení příloh ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610

Ke zrušení příloh ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610
týkajících se oprávnění k provádění revizí a kontrol revizí elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů

Ing. Michal Kříž, IN-EL

Jak chránit před riziky spojenými s provozováním technických zařízení

V podstatě každé technické zařízení, které v sobě má určitou energii nebo tuto energii přenáší, v sobě nese určité nebezpečí, že energie, místo aby sloužila svému účelu, začne způsobovat škody. Nemusíme chodit k obligátním příkladům – uvolnění velkého množství energie při požárech benzinových nádrží, dotyk části pod nebezpečným napětím –, stačí, když na přípojnici pod napětím upadne šroubovák. Všem takovým a podobným nebezpečím, zejména když se energie vymkne kontrole tak, že by mohla uškodit člověku, by se mělo zabránit. Prvním a základním opatřením proti takovýmto nebezpečím je konstrukce zařízení, jako druhé se uplatňují dodatečná technická opatření (dodatečně montované prvky) a jako třetí upozornění na nebezpečí výstražnou tabulkou apod. Tvůrci technických předpisů si přitom jsou dobře vědomi, že poslední, na co je člověk obsluhující zařízení zvědavý, je čtení různých psaných upozornění a poučení. Do značné míry je to alibismus výrobce, že na různá nebezpečí upozorní, než vážně míněná ochrana před nebezpečími. Proto je v první řadě třeba věnovat pozornost technické konstrukci a technickým opatřením. Správnost technických opatření použitých u složitých zařízení závisí na mnoha okolnostech. Samozřejmostí je, že je vyhodnotí konstruktér, projektant a koneckonců výrobce, popř. montážní organizace. Nicméně po celkovém sestavení při jejich uvádění do provozu lze zjistit ještě množství nedostatků. Nemusí to být jenom chyba již zmíněných účastníků tvorby zařízení, ale pouze shoda nepředvídaných okolností na místě montáže a instalace, důsledek působení dodatečně montovaných zařízení a opatření. Proto je třeba před uvedením zařízení do provozu vykonávat jejich kontroly, popř. revize.

Kontroly a revize elektrických zařízení

Kontroly nebo revize, což jsou kontroly zaměřující se na bezpečnost, však není třeba provádět u jednoduchých zařízení nebo výrobků, u nichž se předpokládá jednoduché připojení do rozvodné sítě s využitím zásuvkového spojení. Za bezpečnost těchto výrobků po jejich dohotovení zcela výhradně zodpovídá jejich výrobce. Odběratel a pozdější uživatel vykonává pouze zběžnou kontrolu z hlediska jejich kompletnosti a celistvosti.

Nicméně každé zařízení a každý výrobek se během provozování opotřebovává. U některých hrozí, že se postupem času stanou nebezpečnými. Proto technické předpisy a technické normy předepisují jejich pravidelné kontroly, popř. revize. Je to proto, aby se včas odhalily závady, které by mohly vést k ohrožení bezpečnosti obsluhy, nezúčastněných osob nebo majetku.

Poměrně tradičně je tato kontrolní činnost předepisována v oblasti elektrotechniky a týká se elektrických zařízení. Lze říci, že v elektrotechnice se uvedená kontrolní činnost nazývá revizí, a to již velmi dlouho. Tím nechci naznačovat, že pravidelné kontroly, které se v oblasti elektrotechniky nazývají revizemi, jsou nadřazeny kontrolním činnostem vykonávaným v jiných oborech (ve strojírenství, stavebnictví). Avšak odlišnost není jenom v názvu – tady by postačovalo doplnit jen rovnítko: revize = kontrola, a bylo by vše jasné, zbavili bychom se různých problémů a otázek. Ale tak jednoduché to není. Zpočátku, tzn. v první polovině dvacátého století, bylo skutečně možné mezi uvedené termíny rovnítko položit. V předválečných elektrotechnických předpisech tuto skutečnost dokonce bylo možné vysledovat z toho, že v jejich rejstříku je uvedeno slovo revize, přičemž v textu, na který rejstřík upozorňuje, se píše o kontrolách, prohlídkách a zkouškách elektrických zařízení. Bylo by možné říci, že do značné míry šlo o synonyma. V případě revizí přece jen nešlo o kontrolu, pro kterou nebyla stanovena další pravidla. V mnoha případech se vyžadovalo, aby takovou kontrolu provedl pracovník s potřenou kvalifikací. V té době se ještě nehovořilo o revizním technikovi, ale o úředním znalci, znalci ESČ, pracovníkovi ministerstva nebo o osobě k danému úkolu zvlášť způsobilé. Podíváme-li se do vyhlášek a nařízení vlády platných v současné době, zjistíme v nich podobnou dikci. Vyžadují-li se kontroly zařízení, resp. technických, zdravotnických či jiných prostředků, vyžaduje se, aby tyto kontroly prováděly osoby k tomu způsobilé, přičemž jejich způsobilost by měla stanovit jiná vyhláška či jiný předpis (ministerstva, popř. jiného orgánu). Ve smyslu dříve platných předpisů by se těmto kontrolám mohlo docela jednoduše říkat revize, a nikdo by se nad tím zřejmě nepozastavil.

Dnes jsme však již o sedmdesát let dále. Vidíme, že v principu se toho příliš nezměnilo. Kupodivu se příliš nezměnila ani terminologie. O revizích elektrických zařízení a hromosvodů se nyní hovoří obdobně, jako se o nich hovořilo před třemi čtvrtinami století, a snad i ve stejném smyslu. V čem jsme tedy jiní? Snad v tom, že termín „revize elektrických zařízení“ je v současné době vymezen právními předpisy a je i definován – ačkoliv ne přímo právním předpisem, ale technickou normou. Podle ČSN 33 1500:1990 je revizí elektrického zařízení činnost prováděná na elektrickém zařízení, při které se prohlídkou, měřením a zkoušením zjišťuje stav elektrického zařízení z hlediska jeho bezpečnosti. Součástí revize je vypracování zprávy o revizi. Revize elektrického zařízení je tedy vlastně kontrolou elektrického zařízení s důrazem na jeho bezpečnost. Bezpečností elektrického zařízeni se ve smyslu dalších definic rozumí schopnost elektrického zařízení neohrožovat lidské zdraví, užitková zvířata nebo majetek ani okolní prostředí elektrickým proudem, napětím nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny. Předpokládá se přitom, že zařízení je provozováno za předpokládaných podmínek. Z definic uvedených v této normě ještě nevyplývá, že revize musí provádět člověk speciálně školený a se zkušenostmi s prováděním revizí.

Kdo má kontroly a revize provádět

V normě pro revize elektrických instalací ČSN 33 2000-6-61:2004 (i v právě vydané nové normě ČSN 33 2000-6:2007) je uvedeno, že revize musí provádět osoby znalé, kvalifikované pro provádění revizí. K tomu je (v ještě stále souběžně platné ČSN 33 2000-6-61:2004) doplněno vysvětlení, že za uvedené osoby se v ČR považují pracovníci pro provádění revizí, jinak též revizní technici podle vyhlášky č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Uvedené ustanovení, převzaté z mezinárodní a evropské normy, se však vztahuje pouze na provádění revizí elektrických instalací. Co se týče právních předpisů, které jsou z hlediska vykonávání revizí elektrických zařízení rozhodující, je vztah revizí elektrických zařízení a kvalifikace pracovníků, kteří tyto revize provádějí, dán jednak vyhláškou č. 50/1978 Sb. a dále vyhláškou č. 20/1979 Sb. Druhá z těchto vyhlášek, kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanovují některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, také stanovuje, že organizace smějí provádět revize jen na základě oprávnění vydávaného orgánem dozoru a že výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici, přičemž požadavky na jejich odbornou způsobilost stanovuje zvláštní předpis, kterým je právě vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Vyhláška č. 20/1979 Sb. platí pro vyhrazená elektrická zařízení a pro zajištění jejich bezpečnosti, z čehož je možné vyvodit, že pro jiná než vyhrazená elektrická zařízení tato vyhláška neplatí. Vyhrazenými elektrickými zařízeními, podle toho, jak jsou ve vyhlášce vymezena, jsou přitom zařízení pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie a zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny. Bližší určení těchto zařízení vyhláška neobsahuje. Z těchto ustanovení tedy může být odvozeno, že revize vyhrazených elektrických zařízení smějí vykonávat pouze revizní technici.

V souvislosti s tím, protože bylo značně obtížné přesně určit, kdo, kromě revizních techniků, může revize elektrického nářadí a elektrických spotřebičů provádět, byly v normách ČSN 33 1600:1994 pro revize a kontroly elektrického ručního nářadí a ČSN 33 1610 pro revize a kontroly elektrických spotřebičů (ve vydání z roku 1999 a později i ve druhém vydání této normy z roku 2005) uvedeny informativní přílohy vysvětlující, kdo – tzn. které osoby a které organizace, mohou uvedené revize provádět. Pro úplnost tato ustanovení citujeme:

  • ČSN 33 1600:1994, příloha A (informativní): Oprávnění k provádění revizí a kontrol nářadí. Revizi nářadí ve smyslu této normy může provádět pověřený pracovník znalý nebo pracovník poučený, pracuje-li pod dohledem minimálně pracovníka znalého.

  • ČSN 33 1610:2005, příloha D (informativní): Provádění revizí a kontrol spotřebičů. Revize elektrických spotřebičů v rámci zaměstnaneckého poměru mohou provádět pracovníci alespoň znalí (§ 5 vyhl. č. 50/1978 Sb.), kteří jsou prokazatelně poučeni o postupech podle ČSN 33 1610.

Dodavatelským způsobem mohou revize elektrických spotřebičů provádět právnické nebo podnikající fyzické osoby na základě řemeslné živnosti skupiny 105 – Výroba, opravy a instalace elektrických strojů a přístrojů, popř. vázané živnosti skupiny 205 – Montáž, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení. Doporučuje se postupovat podle ČSN 33 1610.

Z těchto příloh vyplývalo, že revize elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů nemusejí provádět jenom revizní technici, ale i pracovníci s příslušnou odbornou kvalifikací.

Provádění revizí pracovníky s odbornou způsobilostí podle citovaných příloh ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 bylo tolerováno i pracovníky státního dozoru. Zřejmě se vycházelo ze skutečnosti, že ČSN 33 1600 byla v době vydání (květen 1994) v rozsahu působnosti Českého úřadu bezpečnosti práce závazná. Avšak v roce 1997 byla zákonem č. 22/1997 Sb. závaznost všech ČSN ke dni 31. prosince 1999 ukončena. Od 1. ledna 2000 tak přestala být závazná i ČSN 33 1600 a podle vyhlášky č. 20/1979 Sb., ve znění vyhlášky č. 553/1990 Sb. (v § 4 odst. 6 se slova „kvalifikovaní pracovníci“ nahradila slovy „revizní technici“), mohli revize elektrických zařízení (přestože vyhláška stanovující podmínky k zajištění bezpečnosti vyhrazených technických zařízení, nijak jejich rozsah nevymezuje) vykonávat jen revizní technici. Rovněž zákon č. 174/1968 Sb. v tehdy platném znění ukládal organizacím a podnikajícím fyzickým osobám, aby revize vyhrazených technických zařízení, ke kterým patří i elektrická zařízení, vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou držiteli osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru (ITI Praha). Stejná ustanovení jsou obsažena i v současně platném znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce (zákon č. 338/2005 Sb., § 6a, § 6b, § 6c). Pokud organizace nebo podnikající fyzické osoby provádějí revize vyhrazených technických zařízení dodavatelsky, musí být také držiteli oprávnění vydaného organizací státního odborného dozoru.

Podle některých výkladů už od roku 2000 zde mohl být rozpor mezi ustanoveními ČSN a příslušnými legislativními předpisy, avšak dosavadní praxe provádění revizí elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů byla tolerována. Tento stav se však výrazně změnil vydáním zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, který definuje několik přestupků a správních deliktů a k nim přiřazuje řádově statisícové až milionové pokuty, které pro většinu podnikatelů představují trvalou hrozbu likvidace firmy.

(Konkrétně v § 20 Přestupky na úseku vyhrazených technických zařízení ukládá tento zákon pokutu až 2 000 000 Kč za provádění revizí vyhrazených technických zařízení bez oprávnění nebo osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru. Právnických osob se ve stejném rozsahu týká § 33 Správní delikty právnických osob na úseku vyhrazených technických zařízení. Ani tento zákon nerozlišuje mezi revizemi elektrického nářadí a elektrických spotřebičů a např. revizemi elektrických instalací, hromosvodů, rozváděčů nebo pracovních strojů.)

Na uvedené skutečnosti vytrvale upozorňovali někteří pracovníci orgánů dozoru (inspektorátů bezpečnosti práce a později obvodních inspekcí práce), kteří vyžadovali postihy těch organizací, u nichž pravidelné revize elektrických spotřebičů a elektrického ručního nářadí revizní technici neprováděli. Při svém postupu totiž vycházeli z nadřazenosti právních předpisů technickým normám, a tím i jejich informativním přílohám.

Zrušení informativních příloh ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610

Z těchto důvodů se zvažovaly možnosti úprav uvedených norem. Návrhy na úpravy norem v průběhu roku 2006 projednával zpracovatel normy, kterým je Elektrotechnický svaz český, se Státním úřadem inspekce práce a s uznávanými odborníky a společnostmi v dané oblasti. Jako optimální řešení bylo přijato zrušení uvedených sporných příloh norem. Tyto přílohy jsou pouze informativní, nemají charakter technického ani technicko-organizačního ustanovení a lze je brát pouze jako vysvětlení k ustanovením právních norem ve vztahu ke kvalifikaci pracovníků, kteří mohou revize a kontroly elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů provádět. To jednak technickým normám nepřísluší a jednak kromě toho, jak již bylo ukázáno, jsou uvedené přílohy se současným stavem právních předpisů zřejmě v rozporu. Právní předpisy totiž platí bez ohledu na to, co, v rozporu s nimi, uvádí jakákoliv technická norma, natož její informativní příloha. V důsledku existence uvedených příloh mohlo být mnoho organizací, právnických i fyzických osob svedeno k právně nesprávnému postupu. Provádění revizí elektrických spotřebičů a elektrického ručního nářadí totiž v dobré víře svěřovaly osobám elektrotechnicky sice kvalifikovaným, nikoliv však s kvalifikací revizních techniků. Fakticky vzato, přestože uvedené přílohy v normách existovaly, z právního hlediska byly neplatné a v odborné veřejnosti mohly vyvolávat přinejmenším zmatek. Protože tyto přílohy nejsou normativní částí normy (jsou pouze informativní), nebylo nutné měnit normu; skutečný stav věcí bylo možné potvrdit pouze zveřejněním oprav ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 oznamujících vypuštění předmětných příloh z těchto norem.

Z výše uvedených skutečností je vyvozováno, že v souladu s platnými legislativními předpisy mohou být prováděním revizí elektrických spotřebičů a elektrického ručního nářadí pověřovány a provádět je mohou jen osoby s odbornou způsobilostí „pracovník pro provádění revizí elektrických zařízení“ (§ 9 vyhlášky č. 50/1978 Sb., v platném znění). To znamená, že tyto revize mohou provádět jen fyzické osoby, které jsou držiteli osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru (ITI Praha). Jestliže organizace nebo podnikající fyzické osoby provádějí revize dodavatelsky, musí být také držiteli oprávnění vydaného organizací státního odborného dozoru.

Co se týče kategorie osvědčení, uvádí se, že postačí kategorie E4 (pro přístroje a spotřebiče), i kategorie E1 a E2 (kategorie osvědčení – viz internetové stránky ITI Praha www.iti.cz). Uvedené vysvětlení by mělo platit jak pro provádění revizí v rámci zaměstnaneckého poměru, tak pro dodavatelské provádění revizí. Podle již zmíněných ustanovení právních předpisů provádí revize elektrických zařízení revizní technik.

Je nutná vyšší, nebo postačuje nižší kvalifikace pro revize elektrického nářadí a spotřebičů?

Jako zdůvodnění, proč by revize elektrických zařízení, a tím i elektrických spotřebičů, měl provádět revizní technik, se uvádí, že nejde o pouhé naměření hodnot elektrických veličin na daném spotřebiči, což je možné specializovanými měřicími přístroji poměrně snadno provést, ale že je třeba výsledky naměřené během revize odborně vyhodnotit (tzn. vyvodit závěr z výsledků prohlídky, naměřených hodnot, chodu spotřebiče) a odpovědně rozhodnout, zda jsou spotřebič nebo nářadí bezpečné. To je záležitost, o níž měl rozhodovat kvalifikovaný pracovník – v daném případě revizní technik.

Naproti tomu jsou z řad elektrotechnické veřejnosti k uvedenému zdůvodnění vzneseny námitky, protože např. po opravách spotřebičů se vyžaduje revize. Bude se revize vykonaná revizním technikem vyžadovat i po jednoduché výměně vadné součásti? Nebo postačí, když uvedenou výměnu nenazveme opravou, ale údržbou spojenou s výměnou opotřebované součásti, která již revizi nevyžaduje a po jejímž dokončení se provede pouze kontrola? Na tyto otázky navazují i otázky další. Je skutečně nutné vyžadovat, aby v průběhu provozování spotřebičů a nářadí byly revidovány veškeré spotřebiče a veškeré elektrické ruční nářadí? Ohrožuje spotřebič nebo nářadí provozované bezpečným malým napětím skutečně bezpečnost natolik, že je tomu nutné věnovat maximální pozornost vyjádřenou pravidelnými revizemi prováděnými vysoce kvalifikovanými revizními techniky? A co rutinně prováděné revize nářadí a spotřebičů stejného typu, u kterých lze postup revize jednoduše předepsat, přičemž pracovník, který tyto revize rutinně vykonává, bez problémů na základě naměřených výsledků i zkoušky chodu vadný spotřebič nebo vadný kus nářadí odhalí. Bude nutné ke každé takto vykonávané revizi volat revizního technika, nebo postačí, když bude kontrolovat postup provádění prohlídky a zkoušek?

To jsou otázky, které zřejmě bude ještě nutné v rámci podrobnějšího výkladu zmíněných právních předpisů objasnit, na jejichž řešení však zrušení uvedených příloh ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 nebude mít vliv.

Názor SÚIP

V návaznosti na vzniklou situaci je zde k otázce revizí elektrických spotřebičů a elektrického ručního nářadí uveden názor údajně pracovníků SÚIP (Státní úřad inspekce práce) v tomto smyslu:

„Vypuštění informativních příloh z norem ČSN 33 1610 a ČSN 33 1600 nic nemění na stanovisku inspekce práce k problematice kontrol a „revizí“ ručního elektrického nářadí a elektrických spotřebičů s pohyblivým přívodem. I nadále platí, že jejich kontroly a „revize“ mohou, z pohledu inspektorů SÚIP a OIP, provádět pracovníci s kvalifikací podle vyhlášky ČÚBP č. 50/1978 Sb. § 4 pod dohledem osoby znalé s § 5 a všichni další zaměstnanci s elektrotechnickou kvalifikací od § 5 výše. Je třeba důsledně odlišit tyto tzv. revize od vstupních a periodických revizí prováděných revizními techniky s § 9.

Systému inspekce práce jde při kontrolách v praxi zejména o to, aby zaměstnavatelé (provozovatelé) šňůrových elektrických spotřebičů a ručního elektrického nářadí zajistili jejich bezpečný provoz. A aby dále, na základě hodnocení rizik souvisejících s četností používání a prostředím, ve kterém jsou tato zařízení provozována, sami stanovili termíny, ve kterých považují za nezbytné provedení revizí těchto spotřebičů revizním technikem s kvalifikací podle § 9 vyhlášky ČÚBP č. 50/1978 Sb. Tento přístup SÚIP, vzhledem k tomu, že termíny provádění revizí revizním technikem nejsou žádným obecně závazným právním předpisem napevno stanoveny, není v rozporu se závaznými předpisy v oblasti bezpečnosti práce.“

Přitom se nevylučuje, že v otázce uvedených revizí se předpokládá další vývoj a je možné v budoucnosti očekávat zavedení kategorie revizních techniků pro revize elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů.

Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde