osobní zprávy Jubileum Ing. Josefa Heřmana, CSc. Ing. Jiří Kohutka,
redakce ELEKTRO Spolupracovník naší redakce a člen redakční rady časopisu ELEKTRO Ing. Josef Heřman, CSc., se 29. dubna 2004 dožívá sedmdesáti let. Pan Josef Heřman je však více než spolupracovníkem redakce – svou odbornou, ale i lidskou erudicí patří neoddiskutovatelně přímo do týmu redakce ELEKTRO. Co víc si jako šéfredaktor mohu přát, než se moci plně spolehnout na jeho odborný úsudek, na redakční cit a zkušenost při projednávání mnoha záležitostí přímo s autory nebo v neposlední řadě na samostatné redigování tradiční Ročenky ELEKTRO. Vždyť celý odborný život Ing. Heřmana je úzce spojen s odborným tiskem: od roku 1962 po téměř třicet let spolupracoval jako externí redaktor knižní literatury s elektrotechnickou redakcí SNTL Praha. Od roku 1985 vykonával externě i funkci šéfredaktora vědeckotechnického časopisu Elektrotechnický obzor. Po jeho zániku v roce 1991 byl spoluzakladatelem časopisu ELEKTRO, kde krátce byl i jeho prvním šéfredaktorem.  Svou odbornou kariéru započal Ing. Heřman v roce 1949 jako učeň elektrotechniky v ČKD Praha. Po jednoroční učební praxi byl závodem vyslán ke studiu na Vyšší průmyslové škole elektrotechnické v Praze. Maturoval zde v roce 1954 a tentýž rok i zahájil studium na Elektrotechnické fakultě ČVUT, obor teorie a stavba elektrických strojů. Vysokoškolské studium úspěšně zakončil roku 1959 státní závěrečnou zkouškou. V letech 1960 až 1962 pracoval jako projektant elektroenergetických zařízení v SÚ Chemoprojekt Praha. V rámci konkursního řízení přešel koncem roku 1962 do tehdejšího Státního výzkumného ústavu silnoproudé elektrotechniky (VÚSE) v Běchovicích. Od samého počátku se zde výzkumně a vývojově zabýval aplikacemi polovodičové techniky, zejména výkonovým bezkontaktním spínáním a statickými měniči pro regulované elektrické pohony. Z této oblasti vypracoval kandidátskou disertační práci, kterou roku 1974 v ČSAV i úspěšně obhájil. V roce 1975, v rámci společného projektu výzkumu indukčního motoru s masivním rotorem, absolvoval pracovní pobyt na univerzitě v Manchesteru (UMIST). V letech 1976 až 1987 byl vedoucím úseku vědy a techniky VÚSE. V roce 1988 byl zaměstnanci zvolen ředitelem ústavu a tuto funkci vykonával až do konce roku 1990. V roce 1991 nastoupil do EI AV ČR. Po dvou letech přešel do ČKD Praha Holding, a. s., kde jako odborný pracovník působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1997. V letech 1990 až 1994 postupně vykonával funkci předsedy představenstva a později člena dozorčí rady v ČKD Elektrotechnika. Ing. J. Heřman je autorem a spoluautorem několika desítek původních odborných článků v našem i zahraničním odborném tisku. Výsledky svých výzkumných prací uložil do monografií Bezkontaktní spínání (3. vydání v SNTL, v zahraničí překlady do polštiny, angličtiny a čínštiny) a Fázově a cyklově řízené spínače (SNTL – vedoucí autor). Jako vedoucí autor a autor dvou kapitol spolupracoval na Příručce silnoproudé elektrotechniky (SNTL – 2. vydání, cena ČLF). Spoluautorsky se rovněž podílel na zpracování vybraných hesel v Technickém naučném slovníku (SNTL), Československém biografickém slovníku (Academia) a Českém biografickém slovníku XX. století (Paseka), autorsky i redakčně zpracoval několik oborů pro Čtyřsvazkovou encyklopedii (Diderot). Ing. J. Heřman pravidelně přispívá i do Ročenek ELEKTRO, které ve vydavatelství FCC PUBLIC samostatně rediguje. Systematicky se již více než 30 let zabývá historií fyziky a techniky, zejména elektrotechniky. Také proto se naši čtenáři setkávají v tomto čísle s již 40. částí jeho autorského seriálu Vývoj názorů na podstatu elektřiny. Jako šéfredaktor jsem měl již mnohokrát možnost ocenit pomoc a ochotu pana kolegy Ing. Heřmana „podržet„ mě ve chvílích pracovního vytížení nebo při jednáních, kdy „ve dvou se to lépe táhne“. A také zasmát se při mnoha historkách ze života kolegů elektrotechniků, kterých má Ing. Heřman pěknou zásobu. Jménem celého týmu FCC PUBLIC přeji našemu kolegovi panu Josefu Heřmanovi i do dalších let a do jeho profesního i osobního života mnoho optimismu, zdraví a elánu. | 
