Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Jsou revize a údržba elektrických zařízení přepychem?

číslo 3/2003

elektrotechnické fórum

Jsou revize a údržba elektrických zařízení přepychem?
Názor na článek “Revize pro revize, údržba pro údržbu …!” (autor Ing. Jaroslav Melen v ELEKTRO 12/02)

Ing. Miroslav John, Žďár nad Sázavou

Úvod

Následující výklad je proveden podle jednotlivých kapitol, tak jak jsou uvedeny v citovaném článku autora J. Melena (ELEKTRO 12/02, str. 18). Podívejme se nejprve na preventivní údržbu za současných podmínek a rozdělme si průmysl na:

1. Velké podniky
Velkými podniky jsou např. SLOVNAFT a. s. Bratislava, Chemické závody Litvínov apod., kde je instalováno několik tisíc kusů strojních zařízení a tyto podniky pracují v nepřetržitém provozu. Ten je přerušován pouze plánovanými odstávkami za účelem údržby strojních a elektro zařízení. Tyto podniky uvedeným systémem údržby pracovaly odjakživa a je nutno říci, že jiný systém zde ani není možný, neboť jakákoliv odstávka, byť menšího celku, obvykle znamená zastavení části výroby. O tyto podniky nám z hlediska revizí a údržby jistě nejde.

2. Střední podniky
Středními podniky jsou např. RONAL CR, apod. s několik a stovkami strojních zařízení, obvykle moderních, číslicově řízených strojů, kde údržbu silových zařízení zajišťuje podniková údržba a elektroniku servis. Ani tyto podniky asi nejsou předmětem článku.

3. Malé podniky
Malé podniky s několika až třemi sty kusy strojních zařízení, převážně starší výroby, obvykle bez elektronických prvků, pracují na bázi klasické silnoproudé elektrotechniky.

Tyto stroje již převážně přesáhly čas morální životnosti a jsou v provozu proto, že na nové strojní zařízení prostě nejsou peníze.

Revize pro revize … ?

1. Elektrická zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu:
Je pravda, že v současné době platí pro revize elektrických zařízení jakoby rozporuplně dva termíny, a to 1× za dva roky a 1× za tři roky.

Tento rozpor je ale pouze zdánlivý. ČSN EN 60079-17 vyšla v roce 1999 a norma ČSN EN 600079-10 v roce 1997. Jestliže je protokol o nebezpečných prostorách vypracován podle nové normy je i revizní lhůta podle nové normy. Jestliže jsou prostředí stanovena podle staré ČSN 33 2320 provádí se i elektro revize podle ČSN 33 1500.

Nevidím zde žádný rozpor, postupem doby se přejde na novou normu, včetně revizních lhůt.

2. Každý elektrický stroj může „utrhnout ruku„ …
… jestliže není v dobrém stavu, event. není-li odborně obsluhován kvalifikovaným pracovníkem. Totéž platí o nesvítícím osvětlení na schodišti a „zlomených žebrech nebo zlomených nohách„ při pádu ze schodů. Ale to snad logicky uvažující člověk pochopí, že není povinností revizního technika elektro opravovat nesvítící svítidla, a že od toho jsou servisní organizace a je na provozovateli, aby si je objednal.

3. Strojní zařízení
Strojní zařízení je výrobek podle zákona č. 22/1997 a příslušných nařízení vlády. Je snad zbytečné tuto věc opakovat a dělat z ní větší vědu než je.

Totéž platí o NV č. 378/01, které, pravda, není dotažené do konce a podle úředního sdělení se očekává v letošním roce jeho novelizace. Zatím je v tomto NV několik zásadních nejasností, které musí být nejprve upraveny a pak bude možné toto NV používat v praxi. Je však zcela zbytečné tuto záležitost dramatizovat.

Údržba pro údržbu… ?

Pochybuji, že při značně snížených stavech údržbářů elektro se některý podnik dovolí ten přepych, aby platil zbytečné údržbáře. Dnes je situace v podnicích naopak taková, že elektroúdržbář, když právě neprovádí údržbu po poruše, dělá jinou potřebnou funkci, např. svářeče apod. Představa autora, že v elektrodílně „sedí“ desítka elektrikářů, kteří si vymýšlí, co by tak mohli udržovat, je zcela mylná. Navrhované snížení stavu elektrikářů je možné jen v některých podnicích, protože v jiných již je jen jeden elektrikář a ten se „snížit„ samozřejmě nedá, protože ještě vypomáhá ve výrobě.

Samozřejmě ve velkých podnicích je situace zcela jiná. Zde se preventivní údržba provádí, ani jinak to není možné, protože jeden stroj v lince, např. na výrobu automobilů, zastaví celou linku.

Závěr

Nezájem tzv. „vrcholového managementu„ o školení Ing. Melena v Brně je celkem jasný. Tudy totiž cesta nevede a čas strávený na školení je čas zbytečně ztracený, nepřihlížeje k finančním nákladům.

Zhodnocení problému:

  1. Cesta kupředu v oboru strojích zařízeních není otázka revizí a jejich četnosti, ani způsobu provádění údržby u středních a malých podniků, ale je otázkou zvýšení bezpečnosti pracujících u těchto strojů. K tomu existují normy ČSN EN 1050, ČSN EN 954, ČSN EN 292-2 a další normy a předpisy. Aplikace těchto norem vyžaduje komplexní znalosti z několika oborů (ale například i všech médií použitých ve strojních zařízeních), tj. např. elektrotechnika, elektronika, hydraulika, mechanika, ale i elektromagnetická kompatibilita apod.
    Toto hodnocení ovšem nebude provádět revizní technik, ale organizace disponující potřebnými přístroji a odborníky v těchto oborech. Samozřejmě, že cena za takového zhodnocení bezpečnostních rizik bude řádově převyšovat nyní účtované ceny revizních techniků.
    Výsledek nebude tedy snížení nákladů za revize elektrických zařízení, ale podstatné zvýšení nákladů za zajištění bezpečnosti ve všech směrech.

  2. Jsme občané České republiky, ať již v jakékoliv hospodářské či technické funkci, a dokud nevyjde nový zákon, nebo NV, jsme povinni respektovat tyto předpisy a nařízení tykající se revizí elektrických zařízení:
    – zákon 174/68 Sb. ve znění zákona č. 124/2000 Sb.;
    – vyhláška ČÚBP č. 48/82 Sb.;
    – zákon č. 65/1965 Sb. v úplném znění zákona č. 85/2001 Sb.;
    – ČSN 33 1500;
    – ČSN 33 1600;
    – ČSN 33 1610;

  3. Normy jsou sice nezávazné, je třeba si ovšem uvědomit, že zákon č. 458/00 Sb., (energetický zákon) v § 28 a § 29 uvádí:
    oprávněný zákazník je povinen:
    - udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám;
    chráněný zákazník je povinen:
    - udržovat svá odběrná zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám;

Stručně řečeno, jakékoliv odběrné elektrické zařízení připojené na veřejný rozvod elektřiny musí odpovídat právním předpisům a technickým normám (byť nezávazným).

V praxi to znamená, že veškerá elektrická zařízení připojená na rozvodnou síť energetiky musí odpovídat českým technickým normám a právním předpisům, což lze zajistit pouze revizí (viz předchozí odstavec o povinnostech).

Poznámka na úplný závěr

Seminář „Preventivní údržba elektrických zařízení a nová firemní kultura„, konaný v září loňského roku v Brně, o kterém se ve svém článku několikrát zmiňuje Ing. J. Melen, pořádala agentura PROPAG TEAM. Majitelkou této agentury je manželka autora, tj. paní L. Melenová. Propagace semináře je podle mého názoru účelová (skrytá inzerce) a hodnocení semináře provedené manželem nemůže být tedy samozřejmě jiné, než kladné.

Odpověď Ing. Jaroslava Melena

Pan Ing. Miroslav John ze Žďáru nad Sázavou píše k mému příspěvku „Revize pro revize, údržba pro údržbu, nebo raději preventivní údržbu zaměřenou na spolehlivost zařízení?„, uveřejněnému v č. 12/2002 časopisu ELETKRO dopis redakci a přikládá svůj příspěvek jako reakci na uvedený článek. Já redakci na postoupený příspěvek odpovídám.

Pisatel podává výklad podle jednotlivých kapitol, tak jak jsou uvedeny v citovaném článku. Ve skutečnosti je však jeho příspěvek pokusem o názor na problematiku, již jsem se já snažil v příspěvku popsat. Záměrně uvádím, že jde podle mne o autorův pokus o názor, neboť v příspěvku jsem nenašel žádný jeho ucelený, argumentačně podepřený a srozumitelný pohled na problematiku údržby a revizí elektrických zařízení ve světle ČSN 33 1500.

Na druhou stranu si vážím toho, že se nejen podepsal, ale že našel, na rozdíl od jiných, odvahu se k věci vyjádřit.

Svůj pokus o názor prezentuje formou výkladu podle jednotlivých kapitol, tak jak byly uvedeny v citovaném článku. Přidržím se proto jeho značení v příspěvku, ale nejprve uvádím:

Ani v jedné větě mého článku nebylo mnou nikde uvedeno kladné hodnocení semináře! Hodnocení seminářů a na nich přednášejících je vždy na těch, kteří se jich dobrovolně účastnili. Oznamovací věty o konání a náplni semináře jimi rozhodně nejsou.

Úvod

Nyní k vlastní věcné stránce, tj. k jednotlivým uvedeným bodům. Autor rozděluje podle svého uvážení průmysl na tři kategorie. Popisuje je jako velké, střední a malé podniky, přičemž o prvních dvou skupinách tvrdí, že se jich problematika (revizí a údržby) mnou popsaná nedotýká. Moje zkušenost, konkrétně z podniku (CHEMOPETROL, a. s.), jím jmenovaném jako Chemické závody Litvínov, je, po letech tam mnou vykonávané dozorové činnosti, jiná. Prosím, je to jeho názor. Pokud jde o třetí skupinu – „malé podniky s několika kusy až třemi sty strojních zařízení“, tak se ve věci nevyjadřuje, pouze konstatuje, že strojní zařízení přesáhla čas morální životnosti a jsou v provozu proto, že na nové prostě nejsou peníze. Co tím chtěl v dané věci říci není patrné.

Já však musím dodat, že zákon ve věci uložených povinností (mnou uvedené povinnosti podle § 134a, odst. 1, písm. c) ZP - pravidelně a řádně udržovat, kontrolovat a revidovat mj. stroje a technická zařízení) nerozlišuje zaměstnavatele na malé či velké. Před zákonem jsou si zaměstnavatelé jako provozovatelé strojů a technických zařízení rovni.

Revize pro revize

bod 1
Autor tím, že pro elektrická zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu říká, cituji: „je pravda, že platí v současné době dva termíny, a to el. revize 1x za dva roky a 1x za tři roky„, jakoby naznačoval, že se ztotožňuje s mým tvrzením. To však není pravda. Nic takového, že by platily dva pohledy na revizní lhůty elektrických zařízení v prostorách s nebezpečím výbuchu, jsem nenapsal. Naopak není pravdou to, co říká sám autor, cituji: „Jestliže je protokol o nebezpečných prostorách vypracován podle nové normy, je i revizní lhůta podle nové normy. Pokud jsou prostředí stanovena podle staré ČSN 33 2320 provádí se i el. revize podle ČSN 33 1500.„

Pro přesnost je třeba dodat, že prostředí se nestanovovala podle autorem uváděné ČSN 33 2320, ale, když ne podle ČSN 33 0300, tak jistě podle ČSN 33 2000-3.

Čl. 3.1 ČSN 33 1500 ve znění změny 1/8/1996 – „Lhůty uvedené v tab. 1 neplatí v případě, že pro pravidelné revize určitého typu zařízení platí samostatná norma stanovující postupy pro provádění revizí“ - je dostatečným důkazem vyvracejícím jeho názor.

Na tomto místě musím upozornit na autorův svérázný výklad časové aplikace nových norem, když říká, cituji: „postupem doby se přejde na novou normu včetně revizních lhůt„.

bod 2
Autor píše, cituji: „Ale to snad logicky uvažující člověk pochopí, že není povinností revizního technika elektro opravovat nesvítící svítidla, a že od toho jsou servisní organizace, pokud si je provozovatel objedná.„

V příspěvku jsem ani náznakem neřekl, že by bylo povinností revizního technika něco opravovat. Poukazoval jsem vždy, a nejen v tomto příspěvku, na problematickou definici bezpečnosti elektrických zařízení uvedenou v Příloze A, ČSN 33 1500 a na souvislosti a úskalí s tím spojená.

bod 3
Autor píše, cituji: „Strojní zařízení je výrobek podle zákona č. 22/1997 a příslušných nařízení vlády. Je snad zbytečné tuto věc opakovat a dělat z ní větší vědu než je.„

Nerozumím tomu, co jsem opakoval a z čeho jsem v příspěvku dělal vědu. Mnou uváděný zákon č. 22/1997 Sb., resp. Příloha 2 konkrétního nař. vlády č. 168/1997 Sb. k němu vydaného, ilustrovala různé pohledy na bezpečnost jednoho a téhož stroje – jednou v situaci, kdy se stává výrobkem a podruhé v situaci, kdy je jako týž výrobek zaměstnavatelem posléze provozován. Pokud se autor s tímto dvojím pohledem ztotožňuje je to, na rozdíl od mého vidění, jeho názor. V závěru svého dopisu se však autor, jak se zmíním později, dopouští kouzla nechtěného, když se s mým pohledem, aniž by si to přiznal, ztotožňuje.

Pokud jde o nař. vlády č. 378/2001 Sb., zde se opět ukazuje autorův svérázný výklad data účinnosti právního předpisu, když říká, cituji: „Zatím je v tomto NV několik zásadních nejasností, které musí být nejprve upraveny a pak bude možné toto NV používat v praxi„.

Údržba pro údržbu

Autor píše, cituji: „Představa autora, že v elektrodílně „sedí“ desítka elektrikářů, kteří si vymýšlí co by tak mohli udržovat, je zcela mylná. Navrhované snížení stavu elektrikářů je možné jen v některých podnicích, protože v jiných již je jen jeden elektrikář a ten se „snížit„ samozřejmě již nedá, protože ještě vypomáhá ve výrobě.„

V příspěvku jsem nikde nenapsal, že navrhuji snížení stavu elektrikářů. Autor se k tématu – tři pilíře RCM - mnou popsaném nevyjadřuje. Bez komentáře.

Na tomto místě musím upozornit na to, že v situaci, kdy není vedení firmy přesvědčeno o nezbytném minimálním počtu zaměstnanců elektroúdržby, existuje zcela reálné riziko toho, že to budou právě oni, kteří padnou za oběť zvyšování produktivity práce firmy. Je věcí vedoucích zaměstnanců na tomto stupni řízení – šéfů elektroúdržeb, aby vedení firmy přesvědčili o opaku. Toho mohou dosáhnout ale jen tehdy, když položí na stůl jasné a věcně podložené argumenty o tom, co a jak je třeba udržovat, co kontrolovat a co revidovat a v jakých intervalech. Slova „je nás málo„, „nestíháme to„ nikoho nepřesvědčí. Vrcholovému vedení firmy se snáze škrtá v seznamu zaměstnanců elektroúdržby než v seznamu úkonů které má a musí elektroúdržba zajistit.

Závěr

Autor píše, cituji: „Nezájem tzv. „vrcholového managementu„ na školení Ing. Melena v Brně je celkem jasný. Tudy totiž cesta nevede a čas strávený na školení je zbytečně ztracený, nepřihlížeje k finančním nákladům.„

Pro přesnost musím uvést, že nešlo o „moje„ školení. Na semináři jsem byl pouze jedním z dalších přednášejících - tři z Česka a jeden ze Slovenska. Ať již autor patří do kategorie vrcholového managementu, jehož názory zde možná prezentuje, nebo do mnou v Poznámce 2 zmíněné „armády revizních techniků“, pak bez komentáře. Nechť si čtenář udělá svůj úsudek.

Jsou ovšem zajímavé dvě skutečnosti. První – ať již autor patří tam či onam, na tomto semináři nebyl přítomen a tak je jakékoliv hodnocení z jeho strany bezpředmětné. Druhá - autor o tom, co jsem se snažil popsat v příspěvku (ten nemohl v detailech popsat náplň a vlastní průběh semináře) tvrdí, že „tudy cesta nevede„. Tím de facto uznává existenci otevřené otázky, přitom sám jinou cestu ve vztahu k pravidelným revizím podle ČSN 33 1500, deformovaným již několikráte zmíněnou definicí bezpečnosti elektrických zařízení, nenaznačuje.

Pouze říká, cituji: „Toto hodnocení (rozuměno hodnocení úrovně bezpečnosti provozovaného stroje) ovšem nebude provádět revizní technik…„. Ve svém důsledku to znamená, že se ztotožňuje s mým názorem, že pravidelná revize podle ČSN 33 1500 nedává, díky nešťastné definici bezpečnosti pro účely pravidelných revizí, úplný obraz o stavu provozovaného stroje či zařízení. Toť ono kouzlo nechtěného.

Zhodnocení problému

bod 1
Autor píše, cituji: „Cesta kupředu v oboru strojích zařízeních není otázka revizí a jejich četnosti, ani způsobu provádění údržby u středních a malých podniků, ale otázkou zvýšení bezpečnosti pracujících u těchto strojů.„

Věta v sobě skrývá protimluv. Zvýšení bezpečnosti se nedosáhne samo o sobě. Úsilí které k tomu směřuje je neodmyslitelně spojeno jak s údržbou strojů, tak současně i s jejich revizemi.

S obsahem dalších odstavců … : A k tomu existují normy ČSN EN 1050, ČSN EN 954, ČSN EN 292-2 a další normy a předpisy. Aplikace těchto norem vyžaduje komplexní znalosti z několika oborů (ale například i všech medií použitých ve strojních zařízeních), tj. např. elektrotechnika, elektronika, hydraulika, mechanika, ale i elektromagnetická kompatibilita apod.
Toto hodnocení ovšem nebude provádět revizní technik, ale organizace disponující potřebnými přístroji a odborníky v těchto oborech. Samozřejmě, že cena za takového zhodnocení bezpečnostních rizik bude řádově převyšovat nyní účtované ceny revizních techniků.
Výsledek nebude tedy snížení nákladů za revize el. zařízení, ale podstatné zvýšení nákladů za zajištění bezpečnosti ve všech směrech. … se s autorem ztotožňuji.

Znovu opakuji, že aniž si to autor uvědomil, tak textem první věty druhého odstavce (ztučněno!) jen nevědomky potvrdil můj, v článku prezentovaný názor, že definice bezpečnosti elektrických zařízení podle Přílohy A ČSN 33 1500 nutně vede k tomu, že zpráva o výsledku pravidelné revize nedává provozovateli úplný obraz o stavu revidovaného zařízení z pohledu jeho obecné bezpečnosti. A nejen o tom byla na semináři a v autorem napadeném článku řeč.

bod 2
Souhlasím s autorem pokud jde o povinnost respektovat platné právní předpisy. I když, jak jsem výše uvedl, sám si přisvojuje právo rozhodovat o tom, až od kterého data to má být.
Pokud jde o ČSN, tak pravdu nemá a sám si protiřečí, když nejprve správně uvádí pod bodem 3., že, cituji: „Normy jsou sice nezávazné...„, v zápětí však kontruje tím, že připomíná povinnost respektovat, na základě jím citovaných ustanoveních zákona 458/00 Sb. (energetického zákona) mimo právní předpisy i technické normy. To je však jen jeho doktrinální výklad tohoto zákona.

Tím se dostávám k bodu 3
To, co řekl zákon č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) v autorem citovaných §§, kdy v § 28 odst. (2) a v § 29 odst. (2) uvádí vždy pod písmenem e) povinnost konečného zákazníka 1): udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám, je podle mého názoru, pokud jde o technické normy, bezobsažným ustanovením.

Bezobsažným a nevynutitelným proto, že v § 2 – Vymezení pojmů, tento pojem – „technické normy„ - na rozdíl od zákona č. 22/1997 Sb., který jasně definuje, co to jsou České technické normy, energetický zákon nevymezil.

Je zřejmé, že tvorba energetického zákona byla provedena v tomto bodě v rozporu s LEGISLATIVNÍMI PRAVIDLY VLÁDY. Ta v Čl. 2 Obecné požadavky na tvorbu právních předpisů v odst. (2) pod písmenem c) uvádí:
(2) Při přípravě právního předpisu je třeba dbát, aby právní předpis byl
c) koncipován přehledně a formulován jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky bezvadně.

To, že zákon nemá opakovat povinnosti uložené jiným zákonem je rovněž zakotveno ve zmíněných pravidlech, kde se říká, cituji: „obsah návrhu zákona má spočívat v úpravě věcí, které dosud nejsou v právním řádu upraveny.„ Proto i slova obou §§ o tom, že zařízení mají být udržována ve stavu, který odpovídá právním předpisům, jsou nadbytečná.

Jestliže by měl energetický zákon na mysli České technické normy definované v zákoně č. 22/1997 Sb. (to si autor, když říká, cituji: „V praxi to znamená, že veškeré elektrické zařízení připojené na rozvodnou síť energetiky musí odpovídat českým technickým normám a právním předpisům, což lze zajistit pouze revizí„ jen domýšlí), pak by to byla podle mého názoru hrubá legislativní chyba, a to chyba hned ve dvou rovinách:

  • Rovina první
    - tím, že by těmito §§ zezávaznil České technické normy, by byl v rozporu se zákonem č. 22/1997 Sb., v platném znění.

  • Rovina druhá
    - tím, že by těmito §§ zezávaznil České technické normy i pro řadové občany, jako fyzické osoby. Při tomto výkladu by musel autor provádět pravidelné revize elektrických zařízení i ve svém bytě!

Dodávám jen to, že obecně platí, že má-li být měněno nebo rušeno byť jen některé ustanovení jiného stávajícího právního předpisu, pak musí být takovéto zrušující nebo měnící ustanovení uvedeno v samostatné části tohoto nově tvořeného právního předpisu formou novely příslušné části dotyčného právního předpisu.

Nezávaznost Českých technických norem zakotvená v zákoně č. 22/1997 Sb., v platném znění, nebyla a ani nemohla být změněna tzv. energetickým zákonem.

Snaha autora přesvědčit čtenáře o tom, že je energetickým zákonem nepřímo uložena povinnost dodržovat České technické normy, je lichá.

Nehledě k tomu, že účelově, aniž si to uvědomuje, manipuluje s pojmy. Z energetického zákona autor cituje §§ 28 a 29, kde se mluví o technických normách, ale do poslední věty příspěvku, cituji: „V praxi to znamená, že veškeré elektrické zařízení připojené na rozvodnou síť energetiky musí odpovídat českým technickým normám a právním předpisům, což lze zajistit pouze revizí.„ již vkládá přívlastek české. Jak jsem výše uvedl, není to z právního hlediska jedno a totéž.

Můj závěr

    Pro redakci – nechávám k jejímu zvážení, zda příspěvek autora otiskne či nikoliv. Myslím si, že má odpověď v sobě obsahuje i jistá poučení, a proto bych se tomu nebránil. Tím současně v takovém případě dávám redakci souhlas s publikováním této mé odpovědi.
    Hodnocení „účelové propagace (skryté inzerce)„, jak autor v průvodním dopisu kvalifikuje otištění mého příspěvku, ponechávám na vydavateli časopisu.

  • Pro mne – jak jsem výše uvedl, vážím si toho, že se autor podepsal. Nicméně jestliže cokoliv o mé osobě je napsáno, byť jen s náznakem jediné invektivy, zásadně na to „autorům„ takovýchto řádků neodpovídám a beru si jen poučení.

Ing. Jaroslav Melen