Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 10/2016 vyšlo v tištěné podobě 27. září 2016. Na internetu v elektronické verzi bude k dispozici 27. října 2016

Téma: 22. mezinárodní veletrh ELO SYS 2016; Elektroenergetika; OZE; Záložní zdroje

Hlavní článek
Řízení elektrizační soustavy s využitím systému Smart Grid

Aktuality

Architektkou roku 2016 se stala Marcela Steinbachová Ocenění za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech, cenu Architekt roku,…

FEL ČVUT v Praze zkoumá umělou inteligenci s Facebookem Vědci z Fakulty elektrotechnické, skupiny vizuálního rozpoznávání a strojového učení, se…

SPS IPC Drives 2016: Mezinárodní tržiště oboru automatizace Na výstavišti v Norimberku (Německo) od 22. do 24. listopadu 2016 očekává své návštěvníky…

Dnes začal 27. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH FOR ARCH představí více než 800 vystavovatelů ze 14 zemí světa a bohatý doprovodný…

Zítra bude zahájen mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2016 Už zítra otevře návštěvníkům své brány v areálu PVA EXPO PRAHA největší mezinárodní…

Noc vědců 2016 na FEL ČVUT v Praze Noc vědců 2016 startuje 30. září 2016 od 17.00 a na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze…

Více aktualit

Jak postupovat při revizi hromosvodů podle ČSN EN 62305-1 až -4

aneb revizní technici, nebojte se nové normy! (1. část)
 
Ing. Jiří Sluka, inspektor elektrických zařízení, ITI Praha
 
V úvodu bych se chtěl zmínit, co mě vů­bec k sepsání tohoto příspěvku vedlo, když problematika ochrany před bleskem a pře­pětím dle souboru nových norem ČSN EN 62305 je prezentována již déle než dva roky odborníky, kteří se této oblasti výhradně vě­nují a mají s ní jak teoretické, tak praktické zkušenosti. Jakmile vyšla nová řada norem ČSN EN 62305, rozhodl jsem se jí začít věno­vat tak, abych měl tzv. „náskok“ při aplikaci této normy do praxe, což znamená, že podle ní již budu nucen provádět revize či inspekční činnost. Musím se přiznat k jedné věci: I když se studiem norem zabývám a vím, jak jsou harmonizované technické normy koncipova­né a že není leckdy jednoduché se množstvím poměrně komplikovaného textu tzv. „prokou­sat“, soubor norem ČSN EN 62305 mi dal do­cela dost zabrat. Tato norma je tak zcela jiná oproti původní ČSN 34 1390, že než si člo­věk vůbec dá dohromady, jak novou normu studovat a pochopit ji, musí vynaložit poměr­ně dost velké úsilí. Právě při studiu těchto no­vých norem jsem došel k poznání, že jako re­vizní technik nebudu mít vůbec jednoduchou pozici při provádění revize ochrany před bles­kem. Tento článek by měl alespoň částečně popsat základní úkony (body) při provádění revizí ochrany před bleskem (hromosvodu).
 
Od listopadu 2006 platí nový soubor no­rem ČSN EN 62305 (do 1. 2. 2009 platil sou­běžně s normou ČSN 34 1390). Z praktické­ho hlediska to znamená, že v současné době při revizi nových objektů budeme muset na naši starou dobrou ČSN 34 1390 zapomenout a opravdu provádět výchozí revize již pouze dle požadavků nových norem. Podle mého názoru budou první revize prováděné dle „nových“ norem poměrně těžkopádné a také náročné zejména v tom, jak si dát dohroma­dy priority, co vlastně všechno prohlédnout a změřit, aby byly naplněny požadavky no­rem, které nejsou obsaženy jen v hlavním tex­tu normy, ale zejména v přílohách, na které se základní články norem odvolávají.
 
Při přípravě na výchozí revizi ochrany objektu před bleskem neboli LPS (Lighting Protection System, systém ochrany před bles­kem) je nutné si uvědomit, že se LPS skládá ze dvou částí, a to jak z vnější ochrany před bleskem (external LPS), tedy klasického hro­mosvodu, tak i z vnitřní ochrany před bles­kem (internal LPS), tedy například instalace přepěťových ochran. To znamená, že pokud revizní technik bude revidovat pouze vnější LPS (hromosvod), musí se nutně zajímat o to, kdo vlastně bude revidovat vnitřní ochranu před bleskem, která je součástí celého sys­tému LPS. Na tomto příkladu jsem chtěl jen demonstrovat, že si revizní technici musí uvě­domit, že systém ochrany objektu před bles­kem se skládá jak z vnější, tak i vnitřní ochra­ny a že není možné tyto dvě ochrany od sebe oddělovat, a je tedy nutné a nejlepší provést revizi tzv. kompletně. Samozřejmě, že to ne­bude jednoduché, protože není nutné si nic nalhávat, a je třeba si přiznat, že ne všichni vědí, jak se vnitřní ochrana před bleskem re­viduje a posuzuje.
 

Než se zahájí revize

 
U každé výchozí a v podstatě i pravidel­né revize je nutné si před zahájením reviz­ních úkonů důkladně prostudovat dokumen­taci. Byli jsme zvyklí, že u hromosvodů zase té dokumentace až tak moc nebylo. Je prav­da, že u nového objektu existovala technic­ká zpráva a výkresová dokumentace, které zahrnovaly jak hromosvodní soustavu, tak i soustavu zemnicí. Teď nám již pouze tato dokumentace stačit nebude a je nutné poža­dovat od objednatele zejména dokumentaci, která bude obsahovat ocenění a výpočet rizi­ka dle ČSN EN 62305-2 Ochrana před bles­kem – Část 2: Řízení rizika, protože právě na základě ocenění rizika je možné, aby byl ob­jekt začleněn do některé ze čtyř hladin (tříd) ochrany před bleskem. Jedná se tedy o třídy LPS I, II, III a IV, na základě jejichž určení je vůbec možné stanovit, jak bude ochrana objektu před bleskem provedena. Lidově ře­čeno, bez zařazení objektu do třídy LPS není možné revizi ochrany objektu před bleskem provést, protože v podstatě není známo, jaké požadavky jsou na objekt kladeny. Samozřej­mě, že je možné si u méně složitých objektů, např. u rodinných domů nebo běžných pane­lových a činžovních domů, odhadem stanovit, že například tento objekt bude pravděpodob­ně odpovídat požadavkům třídy III. Jak jste si mohli povšimnout, tak v předchozí větě pou­žívám slova „odhad“ a „pravděpodobně“. To znamená, že pokud bych v tomto případě do­kumentaci o „zhodnocení rizika“ nepožado­val a sám si jako revizní technik takto objekt začlenil, vzal bych na sebe obrovský díl od­povědnosti a myslím, že málokdo je schopen takový díl odpovědnosti na sebe vzít. Tyto skutečnosti vždy připomínám u problemati­ky určování vnějších vlivů, kdy je poměrně hojně rozšířené, že v případě absence „Pro­tokolu o určení vnějších vlivů“ revizní tech­nik vnější vlivy určí pouze pro potřeby revi­ze. Samozřejmě, že ve svých přednáškách o revizích elektrických instalací před tímto systémem (nebo spíše nesystémem) určování vnějších vlivů varuji. Upozorňuji „revizáky“ právě na to, že tímto stanovením vnějších vli­vů pro potřeby revize na sebe berou poměr­ně velkou odpovědnost, protože se nejedná o komisionální stanovení vnějších vlivů, ale pouze o jejich názor, který může být chybný. Proč jsem vlastně problematiku vnějších vli­vů zmínil, je zřejmě jasné. Chtěl jsem pouze příměrově nastínit, že zařadit objekt do třídy LPS pouze na základě nějakého „odhadu“, aniž bych postupoval dle požadavků nor­my a nevyhodnotil všechna možná rizika, je nebezpečné a v podstatě zdravému rozumu odporující. Někdo se možná pozeptá, proč vlastně tuto problematiku tak široce rozebí­rám, když je jasné, že se rizika určují podle ČSN EN 62305-2. Rozebírám tuto část pro­to, že moje praktické zkušenosti revizního technika a inspektora mi dávají za pravdu, že není zcela vyloučené, že by se takovéto pří­pady nemohly stát, a to zejména v případě rodinných, panelových a činžovních domů, kdy jednoznačnost a znalost těchto staveb by mohla právě k výše popsanému „svádět“. V ČSN EN 62305-3, čl. 7.1., se uvádí, že úče­lem revize je určit, zda všechny inženýrské sítě nebo konstrukce jsou začleněny do LPS.
 

Postup při revizi

 
V ČSN EN 62305-3, čl.7.2. Postupy při revizi, se uvádí, že revize by měly být pro­vedeny tímto způsobem:
  • během provedení stavby, aby bylo možno zrevidovat uložený zemnič;
  • po instalaci LPS;
  • periodicky v intervalech stanovených s ohledem na vlastnosti chráněné stavby, například korozní problémy a třídu LPS;
  • po změnách nebo opravách nebo je-li zná­mo, že do stavby udeřil blesk.

Během periodických revizí je obzvlášť důle­žité kontrolovat následující:

  • zhoršení a korozi součástí jímací soustavy, vodičů a spojů;
  • korozi zemničů;
  • hodnotu zemního odporu uzemňovací sou­stavy;
  • stav spojů, ekvipotenciální pospojování a uchycení.
Výše uvedené informace jsou však reviz­ním technikům obecně známé. V další čás­ti bych se chtěl právě zabývat tím, jak podle normy jednotlivé požadavky „Postupu při revizi“ dle nového souboru norem ČSN EN 62305 naplnit.
 
Tak jako u každé revize existují při revizi dva základní úkony, a to jsou prohlídka a mě­ření. Samozřejmě, že u každé revize prohlíd­ka revidovaného zařízení plní velmi důležitou funkci a nesmí být v žádném případě opomí­jena či podceněna. V případě vnější ochrany před bleskem (hromosvodu) tvoří prohlídka přeci jen podstatnější část celé revize, a pro­to je nutné si prohlídku pořádně zorganizovat tak, aby se na nic nezapomnělo.
 
Vnější LPS (hromosvod) se dělí na čtyři základní části:
  • jímací soustava,
  • soustava svodů,
  • uzemňovací soustava,
  • ekvipotenciální pospojování proti blesku.
V ČSN 34 1390, čl. 31, se hovořilo pou­ze o třech hlavních částech hromosvodu (ek­vipotenciální soustava zde samostatně uvá­děna nebyla).
 

Prohlídka

 
Prohlídku je zřejmě nejlepší zahájit na střeše objektu.
 

Jímací soustava

Je-li to možné, lze jako náhodné jímače vy­užívat i některé části stavby:
  1. kovové oplechování, jsou-li různé díly tr­vale elektricky propojeny a je dodržena minimální tloušťka oplechování (viz tabul­ka 3 normy ČSN EN 62305-3). Z tab. 1 je zřetelné, že tato pasáž ČSN EN 62305-3 se oproti ČSN 34 1390 poměrně dost liší. V ČSN 34 1390 (čl. 51, písmeno c) se uvá­dělo, že náhodné jímače plošného tvaru (ko­vová krytina, oplechování apod.) musí mít v místě pravděpodobného zásahu blesku aspoň 0,3 mm (Cu) nebo 0,6 mm (plech);
  2. kovové součásti střešní konstrukce (nosní­ky, armování) pod nekovovou krytinou;
  3. kovové díly (zábradlí, potrubí, krytí pa­rametrů), jejich průřez však musí odpo­vídat příslušné hodnotě průřezu uvedené v tabulce 6 normy ČSN EN 62305-3 (zde tab. 2). V porovnání s materiály dle ČSN 34 1390 došlo k rozšíření druhů materiá­lů a k úpravám průřezů, průměrů a tlouš­těk materiálů;
  4. kovová potrubí a nádrže na střeše (průřez a tloušťka musí odpovídat hodnotám uvede­ným v tabulce 6 normy ČSN EN 62305-3,);
  5. kovová potrubí a nádrže, které obsahují lehce hořlavé nebo vý­bušné látky (tloušťka t musí od­povídat požadavkům tabulky 3 normy ČSN EN 62305-3). Ne­budou-li splněny podmínky pro tloušťku stěn, musí být i kovová potrubí a nádrže chráněny stroje­ným jímačem a nemohu být po­užity jako náhodné jímače.
Jímací soustava může být provede­na kombinací těchto prvků:
  • tyčemi (včetně samostatně stojí­cích stožárů),
  • zavěšenými lany,
  • vodiči mřížové soustavy.
V ČSN 34 1390 byly druhy jímacích sou­stav rozděleny trochu více konzervativněji, ale pokud budeme porovnávat „nové“ a „sta­ré“ rozdělení, řekl bych, že v podstatě žádná velká změna není a všechny jímací soustavy dle původní normy ČSN 34 1390 (hřebeno­vá, mřížová, tyčový a oddálený hromosvod) se budou aplikovat i nadále.
 
Při prohlídce provedení jímací soustavy je nutné zkontrolovat, zda je jímací soustava na střeše objektu instalována tak, aby byla chrá­něna zejména místa náchylná k úderu blesku, jako jsou rohy a hrany střech. Je samozřej­mé, že jímací soustavou musí být dostatečně „kryto“ každé místo střechy. Revizní tech­nik musí znát jednotlivé typy jímacích sou­stav a základní požadavky na ně, aby mohl také posoudit, zda byla soustava navržena pro daný objekt.
 
Přípustné metody pro návrh rozmístě­ní jímací soustavy jsou nejpřehledněji uve­deny v tabulce 2 normy ČSN EN 62305-3, kde jsou uvedeny i základní parametry jed­notlivých metod ochran. Přípustné metody pro návrh rozmístění jímací soustavy jsou uvedeny dále.
 

Metoda ochranného úhlu:

  • je vhodná pro jednoduché tvary budov;
  • používá se zejména u tyčových a oddále­ných hromosvodů, ale využití je možné i v případě hřebenové soustavy;
  • nevýhodou je ohraničení použití této meto­dy v závislosti na výšce, která se vztahuje ke třídě LPS (k poloměru valící se koule);
  • ochranné prostory tyčového jímače mají zcela pokrývat chráněný objekt (část ob­jektu);
  • oproti původní ČSN 34 1390 (čl. 52) není dán jeden „pevný“ ochranný úhel, ale hod­nota ochranného úhlu (α) se odvíjí od tří­dy LPS (I, II, III a IV) a výšky jímače (H), jak lze vyčíst z diagramu (obr. 1), který je uveden v ČSN EN 62305-3 pod tabul­kou 2;
  • stejně jako v případě ČSN 34 1390 (přílo­ha 2) je nutné dle známého úhlu α a výšky jímače H v rámci prohlídky zjistit, zda se chráněné zařízení zcela nachází v ochran­ném prostoru jímače, tedy poloměr ochran­ného prostoru OC (viz obr. 2);
  • poloměr OC lze určit jednoduchou meto­dou, například výpočtem pomocí gonio­metrické funkce tangens;
  • připomínám, že výsledek poloměru ochranného prostoru dle ČSN EN 62305-3 je odlišný, ale metoda ověřování poloměru ochranného prostoru je v podstatě stejná jako v ČSN 34 1390, příloha 2;
  • v případě hřebenové soustavy se ochranný prostor vytvoří součtem prostorů od svis­lých tyčí (pomocné jímače) a vodičů hře­benové soustavy.

Metoda mřížové soustavy:

  • je určena pro ochranu rovinných střech tak, aby vodiče jímací soustavy byly umístěny na okrajích, převisech a na hřebenech stře­chy, je-li sklon střechy větší než 1:10;
  • rozměry ok jsou uvedeny v tabulce 2 nor­my ČSN EN 62305-3 a opět záleží na tom, o jakou třídu LPS se jedná (viz tab. 3).
Metoda mřížové soustavy je také vhod­ná pro rovinné boční plochy, které mají být chráněny před bočními údery, jedná se však o střechy vyšší než 60 m.
 

Metoda valící se koule:

  • jedná se o novou metodu, která je vhodná pro všechny případy;
  • principem této metody je, aby se koule do­týkala pouze jímačů (jímací soustavy);
  • poloměr valící se koule se liší dle třídy LPS, jak je uvedeno v ČSN EN 62305-3 v tabulce 2 (zde tab. 4).
Návrh jímací soustavy pomocí valící se koule je možno zpracovat pomocí některé­ho ze softwarů, které již mnozí projektanti mají k dispozici. Revizní technik by si měl zejména při revizi pohlídat, že montážní fir­ma dodržela požadavky uvedené v projek­tové dokumentaci, tedy hlavně rozmístění a výšku jímacích prvků, tak, aby byl objekt dostatečně krytý.
 

Další požadavky na jímací soustavu:

Vzdálenost pokládaných vodičů jímací soustavy od střechy závisí na tom, z jaké­ho materiálu je střecha provedena. Při pro­hlídce je nutné kontrolovat, zda vzdálenos­ti jímacího vedení odpovídají následujícím požadavkům:
  • je-li střecha z nehořlavého materiálu, mo­hou být vodiče jímacího vedení položeny přímo na střeše stavby;
  • je-li střecha z lehce hořlavého materiálu, musí být dodržena vzdálenost mezi jíma­čem a střechou minimálně 15 cm u doš­kových střech a 10 cm u jiných hořlavých materiálů.
Když se na ploché střeše předpokládá hro­madění vody (souvislá vodní vrstva), měla by se jímací soustava umístit nad nejvyšší mož­nou úroveň hladiny.
 
V tabulce 1 normy ČSN 34 1390 byly uvedeny vzdálenosti podpěr od střech s růz­nými druhy krytin (poslední úpravy vzdá­leností byly provedeny změnou 4/1996). Uchycení vodičů jímací soustavy a připo­jení k jímacím tyčím by měly být provede­ny pomocí vodivých či nevodivých podpěr. V ČSN EN 62305-1 (tabulka E1 – informa­tivní příloha E) jsou uvedeny doporučené vzdálenosti pro uchycení vodičů jímacího vedení na podpěry tak, aby vodiče nebyly prověšeny a byla dodržena minimální vzdá­lenost od různých typů krytin (viz tab. 5). V ČSN 34 1390 byly vzdálenosti podpěr vo­dorovných a šikmých vedení stanoveny mi­nimálně na 1,5 m, jestliže zaručily minimál­ní vzdálenost od střešních krytin.
 
Osobně se domnívám, že pokud by vzdá­lenost podpěr nebyla dodržena přesně na cen­timetr, není to až takový prohřešek. Je však vždy důležité v rámci prohlídky vyhodnotit, zda jsou vzdálenosti vodičů (průvěsy) jíma­cí soustavy dostatečně vzdáleny od hořlavých materiálů střechy.
 

Soustava svodů

Základním úkonem prohlídky při fyzic­ké prohlídce svodů je zajisté kontrola, zda je chráněný objekt opatřen odpovídajícími počty svodů. V ČSN 34 1390 (čl. 64) po­čet svodů závisel na výšce a půdorysných rozměrech objektu. Při určování počtu svo­dů po obvodu chráněného objektu dle ČSN EN 62305-3 se počet svodů odvíjí pou­ze od třídy LPS (tabulka 2 normy ČSN EN 62305-3). V tab. 6 jsou uvedeny tzv. typic­ké vzdálenosti.
 
Počet svodů se například u panelového domu zvýší 2násobně oproti požadavkům ČSN 34 1390. Svody by měly být rozmístěny rovnoměrně po obvodu objektu (doporučená vzdálenost: +/– 20 %). U oddáleně stojících stožárů (izolovaný – oddálený hromosvod), které nejsou z kovu, je nutný minimálně jeden svod pro každý stožár. Na objektu musí být minimálně dva svody. Upozorňuji, že v ČSN 34 1390, čl. 64, písmeno c, se u malých ob­jektů připouštěl i jeden svod (jednopodlažní budovy do obvodu 40 m).
 
Jelikož se jedná o tzv. typickou vzdálenost svodů, může se stát, že počet svodů vzhledem k jeho členitosti a architektonickému řešení nebude možné dodržet. Pokud tato situace nastane, musí se revizní technik v projekto­vé dokumentaci dočíst, proč projektant tako­véto řešení zvolil. V dokumentaci musí být zdůvodněno, že objekt je dostatečně ochrá­něn před úderem blesku, přestože je počet svodů menší, než uvádí norma. Počet svodů může být například zmenšen z důvodů dodr­žení dostatečných přeskokových vzdálenos­tí svodu od balkonů apod. (izolace kovových částí od hromosvodu).
 
Při kontrole instalovaných svodů je nut­né se zaměřit také na to, zda jsou svody in­stalovány přímo svisle a zda je vytvořeno co nejkratší spojení jímací soustavy se zemí. Na trase svodu by mělo být co nejméně instalačních smyček. Je-li nutné smyčky vytvořit, musí být dodržena dostatečná vzdálenost mezi dvěma body svodu a dél­ka mezi oběma svody. Smyčka obvodu je v ČSN EN 62305-3 znázorněna na obr. 3 a výpočet vzdálenosti s je uveden v čl. 6.3. normy:
 
s = ki × kc/km × l
 
ki koeficient závislý na třídě LPS (tabulka 10 normy ČSN EN 62305-3), kc koeficient závislý na blesk. proudu (tabul­ka 11 normy ČSN EN 62305-3), km koeficient závislý na materiálu el. instala­ce (tabulka 12 normy ČSN EN 62305-3), l délka v metrech.
 
Elektrické izolace mezi jímací soustavou a svody na jedné straně a kovovými část­mi stavby, kovovými a vnitřními systémy na straně druhé může být dosaženo vzdálenost­mi d mezi těmito částmi, které jsou větší než vzdálenost s.
 

Zkušební svorka

  • zkušební svorka by měla být umístěna na každém připojení svodu k uzemňova­cí soustavě (mimo náhodné svody, které jsou spojeny se základovým zemničem);
  • na rozdíl od ČSN 34 1390 není v nové nor­mě striktně určena vzdálenost zkušební svorky od země, ale na obr. E.23d normy je uvedena doporučená vzdálenost 1,5 m;
  • svorka nesmí být opatřena nátěrem a musí být chráněna proti korozi;
  • při kontrole je nutné zkontrolovat stav vodi­čů pod zkušební svorkou; při pravidelné re­vizi např. po 5 letech se předpokládá, že ve venkovním prostředí budou poměrně dost zkorodované (pokud není prováděna pravi­delná údržba), a proto je dobrým zvykem v rámci pravidelné revize většinou zkušeb­ní svorky vyměnit za nové a vodiče svodu a zemniče v místech spojení řádně ošetřit.

Použité materiály

  • pro svody se používají stejné materiály a o stejné tloušťce, průměru a průřezu jako u jí­mačů, viz tabulka 6 normy ČSN EN 62305-3.

Náhodné svody

  • použití náhodných svodů se obecně dopo­ručuje, ale jejich spojení s jímací sousta­vou musí být dostatečně elektricky pevné (Rpřech ≤ 0,2 Ω);
  • ocelové armování má být také použito jako ná­hodný svod (kontrola spojitosti je však nutná).

Skryté svody

ČSN EN 62305-3 sice skryté svody neřeší, ale v praxi se s nimi setkáváme. Proto je nut­né vědět, jak má být skrytý svod instalován:
  • skrytý svod je nutno uložit do nehořlavé­ho podloží stěny;
  • svod je nutno mechanicky uchytit hlavně v místech jeho ohybu, a to zejména v jeho horní části;
  • jelikož elektrochemická reakce mezi ho­lým drátem a omítkou stěny může způsobo­vat poškození materiálu, je doporučeno pro skrytý svod používat dráty s izolací PVC;
  • nová norma připouští i možnost alternativ; když jsou na objektu instalovány okapy, je možné svody připevnit přímo na ně (vyřeší se tím estetická otázka a toto řešení je lep­ší než skrytý svod).
(pokračování)
Tab. 1. Minimální tloušťky oplechování pro různé materiály
Tab. 2. Příklad materiálů dle tabulky č. 6 ČSN EN 62305-3
Tab. 3. Rozměry ok v závislosti na třídě LPS
Tab. 4. Poloměr valící se koule v závislosti na třídě LPS
Tab. 5. Doporučené vzdálenosti pro uchycení vodičů jímacího vedení na podpěry
Tab. 6. Typické vzdálenosti svodů v závislosti na třídě LPS
 
Obr. 1. Hodnoty ochranného úhlu α v závislosti na třídě LPS a výšce jímače H
Obr. 2. Ochranný prostor jímače
Obr. 3. Smyčka obvodu
 

The original Czech set of rules ČSN 34 1390 concerning inspections of building lightning protection systems expired on the 1st February 2009. Now, these inspections are to be carried out just in accordance with the new ČSN EN 62305 standards that came in effect in November 2006 and applied until the above mentioned date in parallel with the old standards. It is necessary to bear in mind by the preparation for initial inspections of the lightning protection systems (LPS) according to the new standards, that the LPS is compo­sed of two parts: an external LPS, i. e. the conventional lightning conductor, and an internal LPS, such as e. g. the overvoltage prote­ction installations. These two LPSs cannot be separated from each other and their inspection must be carried out together comple­tely. The article deals with the LPS inspection procedures according to the new standards.