Jak dál v energetickém značení?

Užívání energetických štítků v Evropské unii sjednotila již v roce 1992 Směrnice Rady 92/75/EHS o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích spotřebičů pro domácnost a v nor­malizovaných informacích o výrobku. Komise v listopadu 2008 zve­řejnila návrh směrnice o uvádění spotřeby na energetických štítcích výrobků, která by měla platit nejen pro spotřebiče pro domácnost, ale také pro všechny výrobky spojené se spotřebou energie, včetně výrobků, jejichž energetická účinnost je více závislá na kvalitní in­stalaci než na samotných výrobcích. Klasickým případem takových výrobků jsou plastová okna, kdy způsob provedení instalace rozho­duje o vlivu na konečnou spotřebu energie v budově. Štítek s odpo­vídající energetickou náročností by tedy v tomto případě musel být uváděn až po vlastní instalaci.

 

Dále je ve směrnici obsažen požadavek, aby v nejvyšší třídě A bylo pouze 10 až 20 % nejlepších výrobků na trhu. Pokud však bu­dou jasně stanovena kritéria pro zařazení výrobku do třídy A, nemusí být uvedeno, kolik procent výrobků může být v této třídě.

 

Ve směrnici je také zakotvena povinnost dodavatelů dodávat ener­getické štítky, technickou dokumentaci a informační list výrobku a po­vinnost obchodníků vystavit štítky a poskytnout spotřebitelům infor­mační list v podobě normalizovaného přehledu informací o výrobku, a to i v rámci prodeje na dálku. Tento požadavek nutně přinese zvý­šení administrativní zátěže výrobců a dodavatelů. Tím se promítne do jejich nákladů a následně do ceny výrobku.

 

Jak je vidět, znění návrhu uvedené směrnice, jakkoliv dobře míněné, není zcela bez problémů a ke konečné verzi povede ještě dlouhá cesta.