Ing. Otto Verbich, PhD. – ředitel a člen představenstva VUKI, a. s.
Máte vedle své důležité manažerské funkce nějakého koníčka, kterému se úžeji věnujete?
Obvykle uvádím rekreačně tenis, rybařinu, kulinářství, rodinu.
Co právě čtete. Jakou literaturu máte rád?
Nedávno jsem si uvědomil, že na gymnáziu v Přerově jsem četl třeba i tři knihy najednou. Bylo to pro mě období Remarqua, Hemingwaye, Steinbecka …. Následovala sedmdesátá léta s americkou drsnou školou detektivek, ale i Saroyanem, u nás Otou Pavlem a začínalo dlouhé období s B. Hrabalem. Přešel jsem Haileyem, vyhl se Kingovi, Steelovou nechal ženám… No a v posledních letech čtu vlastně jenom na dovolené, naposledy vynikající knihu Janošíci s těžkou hlavou Ľ. Smetany, o Slovácích očima Čechů.
Jakou hudbu máte rád?
Naposledy mě asi před pěti lety ohromila Norah Jones. Jinak mě neustálé opakování těch několika hitů v slovenských rádiích spíš otravuje. Kdysi jsem byl aktivní muzikant, hraju na klarinet, saxofony a také, jako skoro každý z 60. let minulého století, na kytaru.
Kdo vás profesně nejvíce ovlivnil?
Všiml jsem si, že nejvíc mladé inženýry ovlivní první tři roky praxe. V mém případě jsem kladných vzorů v tehdejším VÚKI v Bratislavě měl spoustu. Další pak v kabelovnách, ale i např. ve VUST Praha a URE ČSAV.
Co sport, fandíte zvlášť některému?
V rodině mě měli za nesportovce, přestože otec byl kapitánem fotbalové Lokomotivy Přerov. Přitom jsem později hrál závodně volejbal, poté za firmu dlouho rekreačně basketbal a v poslední době je to tenis.
Čeho si nejvíc vážíte u svých spolupracovníků?
Odbornosti, spolehlivosti a týmovému přístupu k řešení problémů.
Co považujete za svůj největší profesionální úspěch?
Pozvání Tokijské technické univerzity hostovat v letech 1990–1991 v rámci spolupráce na výzkumu. Patnáct patentů z oblasti vysokofrekvenčních koaxiálních kabelů. Přednášky v USA a Japonsku.
(jk)