Ing. Jiří Rujbr, obchodní ředitel, Axima
Pane řediteli, společnost Axima slaví letos 20 let své existence. Jakým vývojem Axima prošla a co se z Vašeho pohledu za těchto dvacet let zásadně změnilo?
Jednou větou, z malinké firmy s více méně lokální působností jsme v současné době společnost, která má široký a stálý okruh zákazníků po České republice, a co se týče výroby a dodávek napájecích zdrojů a nabíječů tak po velké části Evropy. Samozřejmě změnily se firemní prostory, kde postupně s nárůstem naší činnosti se v docela pravidelných intervalech objevovala nutnost využívat stále větší plochu. S přibývajícím počtem zaměstnanců došlo ke specializaci na jednotlivé činnosti nebo sortiment výrobků.
Co bylo Vaše dosavadní nejtěžší rozhodnutí?
To vím přesně. Bylo to v nedávném období, kdy jsme nedokázali nadále čelit pokračující hospodářské recesi v původním počtu zaměstnanců, a musel jsem se rozhodnout, kdo zůstane a kdo bude muset naši firmu opustit. Jinak spíše dělím rozhodnutí na snadná, která lze udělat ihned, a ta, která člověku musí nějakou dobu ležet v hlavě, než „uzrají“.
Je vedle Vaší důležité manažerské funkce obchodního ředitele nějaký jiný obor, kterému se úžeji věnujete?
Je to technika všeobecně současná i minulá – zajímám se např. o konstrukci původní poválečné výroby traktorů v Brně, a protože nechci zůstat jenom u teorie, začal jsem jeden zatím ne zcela kompletní exemplář sestavovat. Časem bych jej rád uvedl do jeho původní podoby.
Čeho si nejvíc vážíte u svých spolupracovníků?
Tady bych zmínil především vzájemnou důvěru, která – troufám si říct – panuje mezi námi od samého vzniku společnosti a přenáší se na další nové spolupracovníky. Každý má své vlastní úkoly, ale současně je i důležitou součástí jednoho kolektivu. Oceňuji zájem a ochotu spolupracovat v nejvyšší možné míře jak při výměně informací, tak při řešení konkrétních úkolů.
Kdo Vás profesně nejvíce ovlivnil?
Tři fáze: v raných školních létech to byl táta, potom skvělý učitel odborných předmětů na střední škole a poté staří praktici a výborní kolegové v mém prvním zaměstnání.
Co považujete za svůj největší profesionální úspěch?
Za největší profesionální úspěch z kategorie manažerských považuji vždy vytvoření nového úspěšně fungujícího týmu spolupracovníků.
Co právě čtete. Jakou literaturu máte rád?
Nemám vyhraněný styl literatury, a naopak rád střídám různé žánry. Před nedávnem jsem objevil ve staré knihovně několik původních knih z vydavatelství J. Otty. V současné době mám rozečtený jeden z románů hraběte Lva Nikolajeviče Tolstého. Předtím jsem proběhnul Alchymistu Pablo Coelho a ještě předtím pro odlehčení Obraz Doriana Graye od Oskara Wilda.
Jednou větou, z malinké firmy s více méně lokální působností jsme v současné době společnost, která má široký a stálý okruh zákazníků po České republice, a co se týče výroby a dodávek napájecích zdrojů a nabíječů tak po velké části Evropy. Samozřejmě změnily se firemní prostory, kde postupně s nárůstem naší činnosti se v docela pravidelných intervalech objevovala nutnost využívat stále větší plochu. S přibývajícím počtem zaměstnanců došlo ke specializaci na jednotlivé činnosti nebo sortiment výrobků.
Co bylo Vaše dosavadní nejtěžší rozhodnutí?
To vím přesně. Bylo to v nedávném období, kdy jsme nedokázali nadále čelit pokračující hospodářské recesi v původním počtu zaměstnanců, a musel jsem se rozhodnout, kdo zůstane a kdo bude muset naši firmu opustit. Jinak spíše dělím rozhodnutí na snadná, která lze udělat ihned, a ta, která člověku musí nějakou dobu ležet v hlavě, než „uzrají“.
Je vedle Vaší důležité manažerské funkce obchodního ředitele nějaký jiný obor, kterému se úžeji věnujete?
Je to technika všeobecně současná i minulá – zajímám se např. o konstrukci původní poválečné výroby traktorů v Brně, a protože nechci zůstat jenom u teorie, začal jsem jeden zatím ne zcela kompletní exemplář sestavovat. Časem bych jej rád uvedl do jeho původní podoby.
Čeho si nejvíc vážíte u svých spolupracovníků?
Tady bych zmínil především vzájemnou důvěru, která – troufám si říct – panuje mezi námi od samého vzniku společnosti a přenáší se na další nové spolupracovníky. Každý má své vlastní úkoly, ale současně je i důležitou součástí jednoho kolektivu. Oceňuji zájem a ochotu spolupracovat v nejvyšší možné míře jak při výměně informací, tak při řešení konkrétních úkolů.
Kdo Vás profesně nejvíce ovlivnil?
Tři fáze: v raných školních létech to byl táta, potom skvělý učitel odborných předmětů na střední škole a poté staří praktici a výborní kolegové v mém prvním zaměstnání.
Co považujete za svůj největší profesionální úspěch?
Za největší profesionální úspěch z kategorie manažerských považuji vždy vytvoření nového úspěšně fungujícího týmu spolupracovníků.
Co právě čtete. Jakou literaturu máte rád?
Nemám vyhraněný styl literatury, a naopak rád střídám různé žánry. Před nedávnem jsem objevil ve staré knihovně několik původních knih z vydavatelství J. Otty. V současné době mám rozečtený jeden z románů hraběte Lva Nikolajeviče Tolstého. Předtím jsem proběhnul Alchymistu Pablo Coelho a ještě předtím pro odlehčení Obraz Doriana Graye od Oskara Wilda.