Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2017 vyšlo
tiskem 7. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 26. 6. 2017. 

Zdůrazněné téma: Točivé el. stroje; Pohony a výkonová elektronika; Měniče frekvence; Elektromobilita

Hlavní článek
Použití programovatelných logických obvodů v elektrických pohonech
Stejnosměrné elektrické stroje s permanentními magnety

Aktuality

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

IQRF Summit 2017 svědkem reálných IoT aplikací Akce zaměřená na reálná řešení v oblasti chytrých měst, budov, domácností, transportu,…

Konference Internet a Technologie 17 Sdružení CZ.NIC, správce české národní domény, si Vás dovoluje pozvat na již tradiční…

Alza.cz se chystá revolučně ovlivnit prodej elektromobilů Jako první e-shop je totiž zalistuje do své stálé nabídky. První upoutávkou na tento…

Projekt studentů FEL ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval…

Více aktualit

Gustav Ludwig Hertz (1887–1975)

číslo 8-9/2005

Gustav Ludwig Hertz (1887–1975)

PaedDr. Ing. Bohumil Tesařík

Když 1. ledna 1894 zemřel ve věku necelých 37 let objevitel elektromagnetických vln, německý fyzik Heinrich Rudolf Hertz, po němž je pojmenována jednotka frekvence (Hz), jeho synovci Gustavovi ještě nebylo ani sedm roků – narodil se 22. července 1887. Tehdy jistě nikdo z hamburské advokátské rodiny netušil, že také on poruší rodovou tradici, bude následovat svého slavného strýce a stane se jedním ze zakladatelů moderní jaderné fyziky.

Obr. 1.

Gustav Ludwig Hertz, německý fyzik (* 22. 7. 1887, † 30. 10. 1975)

Po studiu přírodních věd na vysokých školách v Gottingenu, v Mnichově a posléze v Berlíně se stal – s přerušením po období první světové války – asistentem ve fyzikálním ústavu tamější univerzity. V letech 1920 až 1925 pracoval u firmy Philips v nizozemském Eindhovenu. Poté působil v Německu jako profesor fyziky v Halle a v Berlíně, kde byl zároveň ředitelem Fyzikálního ústavu Vysoké školy technické. Po druhé světové válce byl deportován do Sovětského svazu. Zde se v letech 1945 až 1954 ve středisku jaderného výzkumu u Suchumi podílel na vývoji sovětských jaderných zbraní. Po návratu ze SSSR žil v bývalém NDR a působil jako profesor na univerzitě v Lipsku (1955 až 1964) a ředitel Fyzikálního ústavu Německé akademie věd. Zemřel před třiceti lety v tehdejším východním Berlíně, dne 30. října 1975, ve vysokém věku 88 let.

Nejvýznamnějších vědeckých úspěchů dosáhl při experimentálních výzkumech interakce elektronů, atomů a molekul v plynech. Spolu se svým krajanem židovského původu Jamesem A. Franckem (1882–1964) navázal na průkopnické práce Philippa Eduarda Antona Lenarda (1862–1947; německý fyzik a spoludržitel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1905 za výzkum katodových paprsků a za objev mnoha jejich vlastností, jejichž výsledky byly důležité pro vývoj elektroniky a jaderné fyziky). Jeho metodu zdokonalili tak, že se stala nástrojem pro zkoumání struktury atomů, iontů, molekul a molekulových skupin. Tak vlastně již ve dvacátých letech minulého století vytvořili v tomto oboru, jenž byl zaplavován přílivem hypotéz, pevný bod pro příští výzkum.

V souladu s Bohrovými postuláty pokusně prokázali, že atomy pohlcují energii jen v určitých nespojitých dávkách – kvantech a potvrdili tak jeho představy o struktuře atomu.

Gustav Ludwig Hertz mimo jiné vyvinul také postup dělení izotopů pomocí termodifuze, což se ukázalo být velmi významné při výrobě uranu 235.

Za experimentální práce a objevy zákonů, které jsou uplatňovány při srážce elektronu s atomem, získal G. L. Hertz spolu s J. A. Franckem v roce 1925 Nobelovu cenu za fyziku.