Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Gustav Ludwig Hertz (1887–1975)

číslo 8-9/2005

Gustav Ludwig Hertz (1887–1975)

PaedDr. Ing. Bohumil Tesařík

Když 1. ledna 1894 zemřel ve věku necelých 37 let objevitel elektromagnetických vln, německý fyzik Heinrich Rudolf Hertz, po němž je pojmenována jednotka frekvence (Hz), jeho synovci Gustavovi ještě nebylo ani sedm roků – narodil se 22. července 1887. Tehdy jistě nikdo z hamburské advokátské rodiny netušil, že také on poruší rodovou tradici, bude následovat svého slavného strýce a stane se jedním ze zakladatelů moderní jaderné fyziky.

Obr. 1.

Gustav Ludwig Hertz, německý fyzik (* 22. 7. 1887, † 30. 10. 1975)

Po studiu přírodních věd na vysokých školách v Gottingenu, v Mnichově a posléze v Berlíně se stal – s přerušením po období první světové války – asistentem ve fyzikálním ústavu tamější univerzity. V letech 1920 až 1925 pracoval u firmy Philips v nizozemském Eindhovenu. Poté působil v Německu jako profesor fyziky v Halle a v Berlíně, kde byl zároveň ředitelem Fyzikálního ústavu Vysoké školy technické. Po druhé světové válce byl deportován do Sovětského svazu. Zde se v letech 1945 až 1954 ve středisku jaderného výzkumu u Suchumi podílel na vývoji sovětských jaderných zbraní. Po návratu ze SSSR žil v bývalém NDR a působil jako profesor na univerzitě v Lipsku (1955 až 1964) a ředitel Fyzikálního ústavu Německé akademie věd. Zemřel před třiceti lety v tehdejším východním Berlíně, dne 30. října 1975, ve vysokém věku 88 let.

Nejvýznamnějších vědeckých úspěchů dosáhl při experimentálních výzkumech interakce elektronů, atomů a molekul v plynech. Spolu se svým krajanem židovského původu Jamesem A. Franckem (1882–1964) navázal na průkopnické práce Philippa Eduarda Antona Lenarda (1862–1947; německý fyzik a spoludržitel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1905 za výzkum katodových paprsků a za objev mnoha jejich vlastností, jejichž výsledky byly důležité pro vývoj elektroniky a jaderné fyziky). Jeho metodu zdokonalili tak, že se stala nástrojem pro zkoumání struktury atomů, iontů, molekul a molekulových skupin. Tak vlastně již ve dvacátých letech minulého století vytvořili v tomto oboru, jenž byl zaplavován přílivem hypotéz, pevný bod pro příští výzkum.

V souladu s Bohrovými postuláty pokusně prokázali, že atomy pohlcují energii jen v určitých nespojitých dávkách – kvantech a potvrdili tak jeho představy o struktuře atomu.

Gustav Ludwig Hertz mimo jiné vyvinul také postup dělení izotopů pomocí termodifuze, což se ukázalo být velmi významné při výrobě uranu 235.

Za experimentální práce a objevy zákonů, které jsou uplatňovány při srážce elektronu s atomem, získal G. L. Hertz spolu s J. A. Franckem v roce 1925 Nobelovu cenu za fyziku.