Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Elektrotechnické výrobky v Evropě

číslo 7/2003

výměna zkušeností

Elektrotechnické výrobky v Evropě

Ing. Michal Kříž, IN-EL, spol. s r. o.

V článku zabývajícím se problematikou techniky v Evropské unii (ELEKTRO č. 5/2003, str. 16-18) byla pozornost zaměřena na oblasti:

  • důvody vzniku, existence a rozšiřování Evropské unie (EU),
  • základní právní předpisy a dokumenty, které platí v EU,
  • právní předpisy a dokumenty, které slouží k odstraňování technických překážek,
  • jak jsou tyto dokumenty zaváděny do našeho právního řádu,
  • jakým způsobem se uplatňují při uvádění výrobků na trh.

Bezpečnost výrobků

Výrobky stanovené i nestanovené
Připomeňme, že to, co je uvedeno v zákoně č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky v platném znění, platí pouze pro stanovené výrobky. To jsou výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osob, majetku nebo životního prostředí. Pro takovéto výrobky vláda svými nařízeními stanoví technické požadavky, které tyto výrobky musí splňovat.

V této souvislosti nás může napadnout otázka – a co výrobky, které nejsou stanovené? Ty nemusí být bezpečné? Samozřejmě, že musí. Neplatí však pro ně tak přísná pravidla jako pro výrobky stanovené. I tyto výrobky však podle zákona č. 102/2001 Sb. (v souladu s právem Evropských společenství) musí být bezpečné a musí být také opatřeny průvodní dokumentací, tj. doklady nutnými k jejich převzetí a užívání.

Pravidla pro stanovené výrobky
Vraťme se k přísnějším pravidlům, která platí pro stanovené výrobky. Uvedli jsme si, že výrobce vypracuje technickou dokumentaci k návrhu, výrobě a provozu elektrických zařízení (výrobků) a vypracuje prohlášení o shodě.

Nově – od nabytí účinnosti Protokolu k Evropské dohodě o přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími, tj. od 1. 7. 2001 platí, že se na výrobek umísťuje v některých případech označení CE. Jedná se zejména o výrobky určené pro vývoz do zemí EU, tento způsob se uplatňuje pro výrobky z dovozu ze zemí EU a stále více i pro naše výrobky určené pro náš trh.

Od data přistoupení ČR k EU to bude u elektrických zařízení (tj. především výrobků určených k distribuci běžnou maloobchodní sítí) jediný způsob informování našich spotřebitelů o tom, že tyto výrobky splňují příslušné požadavky. Těmito požadavky nemusí být míněny jenom požadavky jednoho nařízení vlády, např. nařízení vlády pro zařízení nízkého napětí, ale jsou jím míněny požadavky všech nařízení vlády a tím pádem i všech směrnic, které se daného zařízení (daného výrobku) týkají. Potom se v případě uvedených elektrických zařízení přestane uplatňovat dosud platný způsob prokazování shody, podle něhož má každý právo vyžádat si ujištění o vydání prohlášené o shodě k výrobku. Na výrobek se již nebude umisťovat česká značka shody, ale označení CE.

Nový postup, který je plně v souladu s evropskými pravidly znamená, že zákazníkovi je na první pohled (z označení CE) zřejmé, že výrobek, tj. elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti v pořádku.

Trochu jiné je to s některými jinými než elektrotechnickými výrobky. U většiny z nich pro prokázaní jejich bezpečnosti bude označení CE postačovat. U některých se však kromě toho ještě vyžaduje, aby bylo přiloženo ES prohlášení o shodě. Např. pro každé strojní zařízení bude platit, že bude muset být před jeho uvedením na trh výrobcem nebo jeho zplnomocněným zástupcem opatřeno označením CE a vybaveno přiloženým ES prohlášením o shodě. Tak bude výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce osvědčovat shodu strojního zařízení s požadavky nařízení vlády č. 24/2003 Sb., které pro strojní zařízení bude od data přistoupení ČR k EU platit. Přiloženým ES prohlášením o shodě bude muset být před uvedením na trh vybavena i každá bezpečnostní součást. Tak se bude osvědčovat shoda s uvedeným nařízením a tím také shoda se směrnicí pro strojní zařízení.

Jinak se postup posuzování shody příliš neliší od toho, který se podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a podle příslušných nařízení vlády uplatňuje již od r. 1997. Je to logické. Již tehdy se uvedeným zákonem a prováděcími nařízeními vlády k tomuto zákonu zavedly do legislativy ČR příslušné evropské směrnice upravující postupy posuzování shody. To, že se již tehdy neuzákonilo označení CE na výrobcích, vyplývalo ze skutečnosti, že jsme nebyli členy EU, ani neexistovala dohoda o přidružení ČR a EU.

Takže k tomu, aby výrobce mohl vydat písemné prohlášení o shodě (rozumí se výrobku s technickými předpisy), stejně jako k tomu, aby výrobce mohl na výrobek umístit označení CE (když předtím zpracoval ES prohlášení o shodě), musí provést posouzení shody postupem stanoveným v příslušných nařízeních vlády, a tím i postupem podle příslušných evropských směrnic.

Přitom je pro české výrobce důležité, aby si uvědomili, že u vyvážených výrobků, i když shodu prokazovali ve smyslu nařízení vlády ČR, musí uvést příslušnou evropskou směrnici, nebo příslušné evropské směrnice, s kterými jsou česká nařízení vlády pro daný výrobek kompatibilní. Je to určitě lepší, než uvedený vztah k evropským směrnicím do prohlášení na dotaz ze země určení doplňovat.

Postup posuzování shody

Doposud se uplatňuje tento postup: výrobce navrhne výrobek, ten projde fází prototypu, kdy se na něm provedou příslušné zkoušky a předtím, než se zahájí vlastní výroba vypracuje výrobce technickou dokumentaci. Ta obsahuje potřebné údaje k návrhu, výrobě a provozu zařízení. Kromě popisu zařízení, výkresů, seznamu dokumentů a potřebných vysvětlení musí obsahovat i výsledky konstrukčních výpočtů, provedených zkoušek i zkušební protokoly. Pokud není třeba již nic upravovat nebo doplňovat, vypracuje výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce prohlášení o shodě. Toto prohlášení se k výrobku nemusí přikládat. Podle zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění však pokud chce, aby se jeho výrobek prodával, musí k němu distributorovi dodat písemné ujištění o vydání prohlášení o shodě. Bez tohoto prohlášení distributor nesmí (s výjimkou výrobků označených CE) stanovené výrobky distribuovat.

V budoucnu a v řadě případů již dnes výrobce místo prohlášení o shodě vypracuje ES prohlášení o shodě. Prohlášení o shodě podle legislativy z r. 1997, stejně jako prohlášení o shodě ES podle nejnovějších změn a úprav legislativy i podle NV č. 17/2003 Sb. obsahuje:


a) identifikační údaje o výrobci,
b) popis výrobku (např. elektrického zařízení).
  • u prohlášení o shodě ES – jsou ve shodě s příslušnými ustanoveními příslušného nařízení vlády a tím i s příslušnými ustanoveními odpovídající evropské směrnice,
  • u prohlášení o shodě – splňují základní bezpečnostní požadavky a další technické požadavky.

I když se v dalších bodech uvedená dvě prohlášení o shodě slovně liší, podle obou musí prohlášení dokladovat, jakému předpisu nebo normě výrobek vyhoví, čímž jsou dány požadavky na charakteristické vlastnosti výrobku (včetně názvu, pod kterým bude výrobek prodáván), postup posuzování shody atd. V obou prohlášeních výrobce, nebo jeho zplnomocněný zástupce prohlašuje, že vlastnosti výrobku.

Obr. 1.

Označení CE
Za předpokladu, že se staneme členy EU, ponesou již v blízké budoucnosti veškeré stanovené výrobky na našem trhu na sobě (popř. na obalu, na návodu k použití nebo na záručním listu) označení CE (grafická podoba tohoto označení je znázorněna na obr. 1).

Jednotlivé části označení CE musí mít zásadně stejnou výšku, která nesmí být menší než 5 mm (pokud jiné nařízení vlády nestanoví jinak). Pokud je označení CE zmenšeno nebo zvětšeno, musí být zachovány proporce dané mřížkou na obrázku.

Označení CE musí být umístěno tak, aby bylo viditelné, snadno čitelné a nesmazatelné. Elektrické zařízení nesmí být opatřeno označením, které by, pokud jde o označení CE, mohlo kohokoliv uvádět v omyl. Jiná označení mohou být na elektrickém zařízení (popř. na jeho obalu, návodu k použití nebo záručním listu) jenom tehdy, pokud tím nebude snížena viditelnost, popř. čitelnost označení CE.

Označením CE se prohlašuje shoda elektrického zařízení se základními požadavky a postupy posuzování shody stanovenými ve směrnici o nízkém napětí (pokud jde o elektrické zařízení nízkého napětí) a všech ostatních směrnicích, které se na zařízení vztahují.

Funkce a význam prohlášení o shodě
Vedle označení CE existuje samozřejmě i prohlášení o shodě ES. To je určeno pro zákazníka jenom podle některých směrnic, např. podle směrnice pro strojní zařízení. Pro elektrická zařízení nn (lépe řečeno elektrotechnické výrobky) platí, že kopii prohlášení o shodě musí uchovávat výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce se sídlem ve Společenství (jestliže výrobce nemá sídlo ve Společenství a nemá ani zplnomocněného zástupce se sídlem ve Společenství tak kopii prohlášení uchovává dovozce nebo osoba odpovědná za uvedení výrobku na trh). Musí být zajištěno, aby pro účely inspekce bylo prohlášení (nebo alespoň jeho kopie) k dispozici národním orgánům.

Evropské směrnice a nařízení vlády ČR
Jak již bylo v předchozím textu naznačeno, s tím, jak se přibližuje předpokládané přistoupení České republiky k EU, přibližuje se česká legislativa stále více k legislativě EU. Proto pro pochopení ustanovení příslušných nařízení vlády ČR, kterými se implementují do naší národní legislativy evropské směrnice, je vhodné seznámit se s výkladem k těmto směrnicím. Pro elektrotechniku můžeme považovat za nejpodstatnější směrnici pro nízké napětí. Je to směrnice 73/23/EHS (upravená směrnicí 93/68/ES), která je v ČR zavedena nařízením vlády č. 168/1997 Sb. ve znění nařízení vlády č. 281/2000 Sb. Toto nařízení vlády bude počínaje datem přístupu ČR k EU nahrazeno nařízením vlády č. 17/2003 Sb., jehož podoba s uvedenou směrnicí je ještě zřejmější než u dosud platného NV č. 168/1997 Sb.

Čeho se týká směrnice pro nn a na co si dát při jejím uplatňování pozor

Tato směrnice se týká převážné většiny elektrotechnických výrobků (nikoliv tedy napěťových hladin). Týká se jak spotřebního zboží, tak výrobních zařízení, určených pro použití v uvedených mezích napětí. Patří mezi ně zejména elektrické spotřebiče, elektrické ruční nářadí, osvětlovací zařízení včetně předřadníků, spínací a ovládací zařízení, elektrické vodiče, šňůry a soupravy pro připojení spotřebičů a elektrické předměty, z nichž se sestavují elektrické instalace i řídicí obvody. Pro samotné elektrické instalace (jejich navrhování a provádění) však neplatí.

Spadají do oblasti působnosti směrnice součástky?
Do oblasti působnosti směrnice spadají jak elektrická zařízení určená pro instalaci do různých zařízení, tak i do zařízení určených k přímému použití, aniž by byla vestavěna.

Avšak u některých druhů elektrických předmětů, jako jsou základní součástky určené k instalaci do jiných elektrických zařízení, závisí jejich bezpečnost do značné míry na tom, jakým způsobem jsou do konečného výrobku instalovány, jak tento výrobek vypadá, jaký je jeho účel, provedení a celkové vlastnosti. Mezi takové základní součástky patří elektronické součástky a některé další prvky. Těmi jsou aktivní součástky (integrované obvody, tranzistory, diody apod.) i součástky pasivní (kondenzátory, tlumivky, rezistory). Protože bezpečnost těchto součástek je možno posoudit pouze po jejich zamontování do zařízení, tak samy o sobě do oblasti působnosti této směrnice nespadají. Proto nesmějí být označovány CE.

Jiné elektrické předměty, které jsou rovněž určeny pro instalaci do elektrických zařízení, jako jsou např. některé typy transformátorů a elektromotorů, však do oblasti působnosti této směrnice spadají, a proto budou muset být označovány CE. Jsou to ty předměty, jejichž bezpečnost je možno posoudit samostatně, bez ohledu na zařízení, do něhož jsou instalovány.

Z toho je vidět, že rozsah vyloučení základních součástek ze směrnice se nesmí špatně pochopit a z rozsahu platnosti směrnice se nesmějí vylučovat takové výrobky, jako jsou svítidla, startéry, pojistky, vypínače (správněji spínače) pro domácnost a další prvky elektrické instalace. I když se tyto prvky používají většinou ve spojení s jinými elektrickými zařízeními a aby mohly správně fungovat, je třeba je řádně instalovat, nejsou z rozsahu platnosti směrnice vyňaty. Uvedené výrobky se tedy považují za elektrická zařízení ve smyslu této směrnice.

Na která hlediska bezpečnosti se tato směrnice vztahuje?

Tato směrnice se vztahuje na všechna nebezpečí, která mohou při používání elektrických zařízení nastat. Nejsou to jenom nebezpečí elektrická. Jsou to také nebezpečí mechanická, chemická (a to zvláště nebezpečí vývinu a emisí agresivních látek) i všechna ostatní nebezpečí. Směrnice se vztahuje také na nebezpečí ohrožení zdraví, jakým je působení hluku a vibrací a také na hlediska ergonomická. Ta se uplatňují, pokud jejich splnění zajišťuje ochranu před výše uvedenými nebezpečími.

Základních jedenáct zásad bezpečnosti, které představují základní požadavky směrnice jsou obsaženy v jejím článku 2 a příloze I (uvedené příloze odpovídá příloha 2 NV č. 168/1997 Sb.).

Je třeba podotknout, že hlediska elektromagnetické kompatibility (vyzařování i odolnosti) jsou z oblasti působnosti této směrnice vyloučena a řídí se samostatnou směrnicí 89/336/EHS, takže řada elektrických zařízení (elektrotechnických výrobků) musí splňovat nejen požadavky této směrnice pro zařízení nn ale i směrnice pro elektromagnetickou kompatibilitu.

Ovšem i tato směrnice pro nízké napětí se zabývá působením záření. Avšak to působení, které směrnice uvádí ve své příloze I, je omezeno pouze na případy, které se přímo vztahují ke zdraví a bezpečnosti osob a domácích zvířat. Směrnice pro nízké napětí se nevztahuje na elektromagnetické rušení ve smyslu směrnice pro EMC.

Jak jsme se zmínili, pro řadu elektrických zařízení platí kromě této směrnice i směrnice pro elektromagnetickou kompatibilitu. Kromě toho pro další elektrická zařízení platí též ustanovení ještě jiných směrnic. Každé elektrické zařízení musí splňovat požadavky těch směrnic, které pro ně platí. Značka CE, která by měla být na každém elektrickém zařízení, je na tomto zařízení (popř. jeho obalu apod.) proto, aby to potvrzovala.

Požadavky na bezpečnost elektrických zařízení nn uváděných na trh EU

Jedná se o zařízení, na která se vztahuje směrnice pro nízké napětí, o níž je informace již z části uvedena výše. Tato směrnice je na rozdíl od technických norem závazná.

Které požadavky na bezpečnost se závazně uplatňují v EU?
Článek 2 směrnice stanoví:
„1. Členské státy musí učinit veškerá příslušná opatření, aby elektrické zařízení mohlo být uvedeno na trh jen tehdy, jestliže po vyrobení v souladu se správným technickým postupem z hlediska bezpečnosti, který platí ve Společenství, neohrozí bezpečnost lidí, domácích zvířat a majetku, pokud bude správně instalováno, udržováno a užíváno k účelu, pro který bylo vyrobeno.
2. Přehled základních prvků zásad bezpečnosti uvedených v odstavci 1 je v příloze I směrnice„.

Podle článku 3 směrnice musí členské státy pro elektrická zařízení, která jsou ve shodě s požadavky směrnice zajistit svobodné uvádění na trh a jejich volný pohyb (to platí samozřejmě pro výrobky, na které se vztahuje pouze tato směrnice pro nízké napětí; jinak musí výrobky splňovat požadavky všech směrnic, které pro ně platí).

Které jsou to ty podstatné požadavky na bezpečnost, jež zajišťují uvedení na trh a volný pohyb elektrických zařízení v rámci EU? Jak stanoví citované články, jsou to požadavky uvedené v příloze I směrnice. Této příloze odpovídá téměř přesně příloha č. 2 NV č. 168/1997 Sb. Tam je uvedeno v podstatě deset základních „zásad bezpečnosti„:

  • vyznačení základních charakteristik zařízení na zařízení,
  • vyznačení výrobce nebo obchodní značky na zařízení,
  • takové provedení zařízení, aby bylo možné jeho bezpečné a správné sestavení a připojení,
  • zajištění ochrany před nebezpečími:
    • způsobovanými samotným elektrickým zařízením, tj ochrany:
      – před úrazem elektrickým proudem,
      – před nebezpečnými teplotami, oblouky nebo zářením,
      – před nebezpečími neelektrického charakteru způsobovanými zařízením,
      – před porušením izolace (která musí odpovídat účelu a podmínkám zařízení),
    • vyvolávanými vnějšími vlivy na elektrická zařízení, tak, aby zařízení:
      – odolávalo předpokládaným mechanickým namáháním,
      – odolávalo působení předpokládaných vnějších vlivů,
      – při předpokládaných přetíženích neohrožovalo osoby ani majetek.

Tyto zásady jsou závaznými bezpečnostními předpisy, které musí výrobky splňovat, aby byly povoleny na trhu EU a mohly těžit ze svého volného pohybu ve Společenství (podle výše uvedených článků 2 a 3 směrnice). Proto žádné národní normy nebo národní specifikace vztahující se k bezpečnosti elektrických zařízení nemají takový status, aby byly podmínkou pro uvedení výrobku na trh. K uvedení na trh podle článku 2 a k uvedení do volného pohybu podle článku 3 směrnice se považují za vyhovující zvláště elektrická zařízení, která odpovídají bezpečnostním požadavkům harmonizovaných norem.

Přesto však splnění zásad bezpečnosti podle směrnice, které jsou pro celé Společenství identické, může v některých případech představovat plnění různých požadavků podle toho, o který členský stát se jedná. Je to proto, že je třeba brát v úvahu různé objektivní poměry v různých zemích. Donedávna to mohly být např. požadavky v důsledku různých napájecích sítí v jednotlivých zemích Společenství. V současné době se však i tyto požadavky sjednocují – celá Evropa má dnes (až na výjimky) jednotné napětí ve veřejných distribučních sítí 230/400 V. Ovšem např. klimatické podmínky se zřejmě ve všech evropských zemích sjednotit nepodaří.

Vnitrostátní předpisy, které požadují splnění zvláštních technických specifikací (pokud existují) tedy nesmějí být z hlediska směrnice považovány za závazné. Mohou mít pouze postavení specifikací dávajících předpoklad shody tam, kde je to vhodné.

Z toho vyplývá, že výrobce již nemůže být povinován, aby plnil národní specifikace u zařízení, která jinak zásadám bezpečnosti směrnice vyhovují. Jestliže však harmonizované nebo mezinárodní normy (jak je uvádí články 5 a 6 Směrnice) pro některá zařízení ještě neexistují, mají výrobci právo prokazovat shodu se zásadami bezpečnosti splněním kterékoliv vhodné (tedy i národní) specifikace.

Existence vnitrostátních předpisů nesmí bránit a také nebrání vytvoření harmonizovaných norem podle článku 5 směrnice. Takové národní předpisy nemohou být vnucovány ani navíc ani namísto technických specifikací obsažených v harmonizovaných normách. Tyto národní předpisy totiž přestávají být závazné.

Proto v oblasti, kterých se směrnice týká, by již nemělo být v „harmonizačních dokumentech„ (HD) nebo „evropských normách„ (EN) místo na tzv. odchylky typu „A„ v důsledku odlišných předpisů některých zemí. Odchylky však mohou existovat v důsledku objektivně odlišných podmínek v jednotlivých zemích (jak je uvedeno výše).

Jak zajistit shodu s požadavky bezpečnosti stanovenými směrnicí?
Předpokládá se, že výrobek splňuje zásady bezpečnosti podle směrnice pro nízké napětí, jestliže bylo zařízení vyrobeno podle evropských technických norem (EN nebo HD – většinou se jedná o normy zpracované v CENELEC). Pokud tyto normy zatím nebyly zpracovány, používají se též normy mezinárodní elektrotechnické komise – IEC (dříve se též jako normy dávající předpoklad shody používala doporučení CEE vypracovaná evropskými zkušebnami a pokud neexistovala ani ta, uplatňovaly se národní normy členského státu výrobce).

Uplatnění těchto norem zůstává dobrovolné. Tyto normy však umožňují pro zařízení, které je podle nich vyrobeno předpoklad shody.

Předpoklad shody, který je umožňován harmonizovanými normami, vzniká od okamžiku, kdy byly normy uveřejněny na vnitrostátní úrovni; seznam v Úředním věstníku Evropských společenství je pouze pro informaci.

Výrobce může alternativně zhotovit výrobek v souladu se základními požadavky (zásadami bezpečnosti) směrnice, aniž by uplatnil harmonizované (popř. mezinárodní či národní) normy. V takovém případě nebude výrobek požívat výhody předpokladu shody, který by mu byl přiznán při použití uvedených norem a výrobce musí do technické dokumentace uvést popis řešení, která zvolil, aby hlediska bezpečnosti podle směrnice splnil.

Vztah mezi směrnicí pro nn a některými dalšími směrnicemi společenství

Které požadavky je možno uplatnit na elektrická zařízení, která jsou zároveň „strojním zařízením„ (ve smyslu směrnice pro strojní zařízení)?

Některá elektrická zařízení jsou také strojním zařízením ve smyslu směrnice pro strojní zařízení (dříve směrnice 89/392/EHS, nyní směrnice 98/37/ES).

Směrnice pro nn i směrnice pro strojní zařízení se týkají širokého rozsahu možných nebezpečí. Proto se oblasti působnosti těchto dvou směrnic v případě některých elektrických zařízení překrývají, a proto je nezbytné v takových případech objasnit, jak tyto směrnice uplatňovat.

Některá elektrická zařízení, která jsou zároveň strojním zařízením jsou z oblasti působnosti směrnice pro strojní zařízení zcela vyloučena. Podle směrnice o strojním zařízení (i podle § 1 odst. 5 nařízení vlády č. 24/2003 Sb., které nabude účinnosti s přistoupením ČR k EU) se na strojní zařízení a bezpečnostní součásti, jejichž rizika jsou převážně elektrického původu, vztahuje výhradně směrnice pro nn (od přistoupení ČR k EU zavedená v ČR nařízením vlády č. 17/2003 Sb.).

Zda se pro určitý výrobek, který je možno považovat za strojní zařízení ve smyslu směrnice pro strojní zařízení a současně i za elektrické zařízení ve smyslu směrnice pro nn uplatní uvedené ustanovení a výrobek se z působnosti směrnice pro strojní zařízení vyloučí, záleží do značné míry na rozhodnutí výrobce. Ten musí u takového výrobku provést posouzení (analýzu) možných rizik.

Evropská norma EN 1050 (Bezpečnost strojních zařízení – Zásady pro posouzení rizika) poskytuje zásady, které je možno pro posouzení (analýzu) rizik uplatnit.

Jestliže výsledky posouzení (analýzy) rizik výrobcem ukazují, že rizika jsou převážně elektrického původu, bude se na zařízení vztahovat výhradně směrnice pro nn, která se zabývá hledisky bezpečnosti včetně bezpečnosti mechanické.

Při rozhodování o tom, zda původ nebezpečí týkajících se konkrétních výrobků je hlavně elektrický, může výrobci napomáhat posouzení (analýza) rizik příslušnými normalizačními orgány ve vztahu k harmonizovaným normám týkajícím se těchto výrobků. Tam, kde posouzení (analýza) rizik vedlo k vydání těchto norem pouze ve vztahu ke směrnici pro nízké napětí nebo pouze ve vztahu ke směrnici pro strojní zařízení, vycházelo toto posouzení (analýza) z těch rizik, která převládají. Je-li příslušná norma uveřejněna (v Úředním věstníku) pouze ke směrnici pro nn je možno předpokládat, že se podle této normy posuzují rizika pouze ve smyslu směrnice pro nízké napětí.

Nehledě na poměrně výjimečné případy strojních zařízení, které jsou z působnosti směrnice pro strojní zařízení vyňaty, platí pro veškerá strojní zařízení, jejichž pohon je elektricky napájen a která jsou určena, aby byla provozována v mezích střídavých napětí od 50 V do 1 000 V a stejnosměrných napětí od 75 V do 1 500 V směrnice pro strojní zařízení i směrnice pro nízké napětí.

Článek 1.5.1 přílohy I směrnice pro strojní zařízení (obsažen částečně v příloze 1 k NV č. 170/1997 Sb.a úplně v příloze 1 NV č. 24/2003 Sb.) v podstatě uvádí:

„1.5.1 Přívod elektrické energie
Strojní zařízení s přívodem elektrické energie musí být navrženo, vyrobeno a vybaveno tak, aby byla vyloučena nebo mohla být vyloučena veškerá nebezpečí způsobená elektřinou.
Zvláštní pravidla platná pro elektrická zařízení navržená pro použití v určených mezích napětí musí platit i pro strojní zařízení, která jsou závislá na těchto napětích„.

Proto v případě strojních zařízení s přívodem elektrické energie v mezích napětí podle směrnice pro nízké napětí platí:

a) Musí být splněny základní požadavky směrnice pro nízké napětí týkající se nebezpečí způsobovaných elektrickým proudem, a proto splnění příslušných harmonizovaných norem publikovaných ve vztahu ke směrnici pro nn musí poskytovat předpoklad shody s těmito základními požadavky.

b) Pro veškerá taková strojní zařízení se musí použít postupy posuzování shody za účasti notifikovaného orgánu (orgánu oznámeného státům a orgánům EU). Pokud se požaduje přezkoušení strojního zařízení, notifikovaný orgán vezme v úvahu výsledky postupů posuzování shody směrnice pro nn, která platí pro vlastní elektrickou bezpečnost elektrických součástek strojního zařízení, zatímco přímé přezkoušení notifikovaným orgánem se bude týkat mj. veškerých nebezpečí vyplývajících ze způsobu, kterým jsou elektrické součástky instalovány do strojního zařízení a kterým zajišťují jeho řádnou funkci.

Je samozřejmé, že úvahy uvedené výše pro elektrické součástky platí příslušným způsobem i pro elektrické součástky strojních zařízení.

Pro zajištění souladu při uplatňování směrnice byly CEN a CENELEC (evropské normalizační výbory) na základě mandátu Komise ES požádány o zajištění, aby veškeré harmonizované normy pro elektrická zařízení byly ve shodě se všemi příslušnými základními požadavky na bezpečnost podle směrnice pro nn i podle směrnice pro strojní zařízení.

Které požadavky se uplatňují na elektrická zařízení určená k trvalé instalaci v konstrukci stavby?
Některé typy elektrických zařízení zařazené do oblasti působnosti směrnice pro nn jsou vyrobeny s ohledem na to, že se stanou trvalou součástí stavby. V důsledku toho musí takové zařízení přesně vyhovovat svému použití a splňovat základní požadavky stanovené směrnicí pro stavební výrobky (89/106/EHS ve znění směrnice 93/68/EHS), vysvětlené v interpretačních dokumentech použitých k určení harmonizovaných norem spadajících do oblasti působnosti této směrnice a musí být v souladu s příslušnými postupy posuzování shody.

Uplatnění ustanovení směrnice pro stavební výrobky předem předpokládá existenci harmonizovaných norem ve smyslu směrnice pro stavební výrobky i rozhodnutí týkající se postupů posuzování shody, opět ve smyslu uvedené směrnice.

Pokud by tyto základní podmínky nebyly splněny, nemohla by se v praxi ustanovení směrnice pro stavební výrobky na příslušná elektrická zařízení uplatňovat.

Směrnice pro nn však stanoví široký rozsah zásad bezpečnosti, které se překrývají se základními požadavky v příloze I směrnice pro stavební výrobky (jíž odpovídá příloha č. 1 NV č. 190/2002 Sb.). Aby se zajistily požadavky obou směrnic co nejlépe, jsou existující harmonizované normy (jak jsou uveřejněny ve vztahu ke směrnici pro nn) prověřovány, aby se zajistil soulad s příslušnými základními požadavky směrnice pro stavební výrobky. V ČR se prozatím uplatňuje spíše NV č. 163/2002 Sb., které dává pro posuzování shody větší možnost českým (určeným) normám než normám evropským, které se připravují.

Jaký je vztah ke směrnici pro telekomunikační koncová zařízení a ke směrnici pro družicové pozemní stanice?
Některá elektrická zařízení jsou považována také za „koncová zařízení“ nebo za „zařízení družicových pozemních stanic„ ve smyslu směrnice o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních (v současné době směrnice 1999/5/ES – v ČR zavedená NV č. 426/2000 Sb.).

Telekomunikační zařízení, na které se vztahuje také směrnice pro nn musí být rovněž v souladu se všemi ustanoveními této směrnice včetně postupů posuzování shody a připojování označení CE.

Jaký je vztah ke směrnici pro spotřebiče plynných paliv?
Spotřebiče, které spadají do oblasti působnosti směrnice pro spotřebiče plynných paliv (směrnice 90/396/EHS – v ČR NV č. 177/1997 ve znění NV Č. 287/2000 Sb. – nahradí je NV č. 22/2003 Sb.) obsahují často elektrické součástky, které spadají také do oblasti působnosti směrnice pro nn. Zejména článek 1 směrnice pro spotřebiče plynných paliv výslovně uvádí, že směrnice „platí také pro zabezpečovací, řídicí nebo regulační zařízení a konstrukční části (které jsou pro potřeby obchodu na trh uváděny samostatně) a jsou určeny k instalaci do spotřebičů spalujících plynná paliva nebo k tomu, aby byly smontovány tak, aby takový spotřebič vytvořily„ Některé z těchto součástek jsou elektrickými zařízeními nebo v nich je elektrické zařízení instalováno. Směrnice pro spotřebiče plynných paliv a směrnice pro nn platí společně pro elektrické součástky (určené pro použití v mezích napětí této směrnice) instalované (nebo určené k instalaci) do spotřebičů plynných paliv.

Posuzování shody v rámci směrnice pro spotřebiče plynných paliv se musí provádět v souladu s postupem stanoveným v této směrnici. Přitom se berou v úvahu výsledky postupů posuzování shody podle směrnice pro nn uplatněné ve vztahu k zásadám bezpečnosti směrnice na elektrické součástky spotřebičů plynných paliv. Hlediska bezpečnosti na způsob, kterým jsou elektrické součástky do spotřebiče plynných paliv instalovány a kterým zajišťují jeho řádný provoz, budou podléhat přímému přezkoumání notifikovaných orgánů.

Závěr

Z výše uvedeného přehledu požadavků uplatňovaných především na elektrotechnické výrobky si lze udělat představu o právní odpovědnosti výrobců elektrických zařízení za svůj výrobek, o tom, že požadavky směrnic jsou závazné i o tom, že zdaleka není zanedbatelné to, co se píše v technických normách, zejména v normách harmonizovaných, které napomáhají k prokázání shody se závaznými požadavky směrnic. Evropský právní systém uplatňovaný na technická zařízení se v České republice uplatňuje soustavou právních předpisů, tj. zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky v platném znění a soustavou nařízení vlády příslušných jednotlivým druhům technických zařízení a výrobků. Jejich výklad se nesmí podstatně lišit od výkladu evropských směrnic.

Literatura:

[1] JAREŠ, J.: Požadavky na elektrotechnické výrobky při jejich uvádění na trh, IN-EL, Praha 2003, svazek 60.

[2] Evropské směrnice vztahující se k elektrickým zařízením.

[3] Soubor nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb. v platném znění vztahující se k elektrickým zařízením.

[4] Příručka pro uplatňování směrnice Rady 73/23/EHS Elektrická zařízení určená pro použití v určených mezích napětí, UTRIN.