Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 10/2016 vyšlo v tištěné podobě 27. září 2016. Na internetu v elektronické verzi bude k dispozici 27. října 2016

Téma: 22. mezinárodní veletrh ELO SYS 2016; Elektroenergetika; OZE; Záložní zdroje

Hlavní článek
Řízení elektrizační soustavy s využitím systému Smart Grid

Aktuality

Architektkou roku 2016 se stala Marcela Steinbachová Ocenění za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech, cenu Architekt roku,…

FEL ČVUT v Praze zkoumá umělou inteligenci s Facebookem Vědci z Fakulty elektrotechnické, skupiny vizuálního rozpoznávání a strojového učení, se…

SPS IPC Drives 2016: Mezinárodní tržiště oboru automatizace Na výstavišti v Norimberku (Německo) od 22. do 24. listopadu 2016 očekává své návštěvníky…

Dnes začal 27. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH FOR ARCH představí více než 800 vystavovatelů ze 14 zemí světa a bohatý doprovodný…

Zítra bude zahájen mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2016 Už zítra otevře návštěvníkům své brány v areálu PVA EXPO PRAHA největší mezinárodní…

Noc vědců 2016 na FEL ČVUT v Praze Noc vědců 2016 startuje 30. září 2016 od 17.00 a na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze…

Více aktualit

Elektro a normy

Zřejmě vůbec první dochovaná pravidla pro elektrotechniku, která by se dala ze sou­časného pohledu označit jako elektrotechnic­ká norma, pocházejí z roku 1882. Tato pra­vidla byla publikována v anglickém časopisu Journal of the Society of Telegraph Engineers and of Electricians (Odborný časopis společ­nosti telegrafických inženýrů a elektroinsta­latérů) pod názvem Pra­vidla a předpisy pro za­mezení nebezpečí vzniku požáru od elektrického osvětlení. Tato pravidla platila nejen jako tech­nický průvodce a před­pis pro ty, kteří instalo­vali elektrická osvětlení, tj. pro elektroinstalaté­ry, ale také a především jako opatření mající mi­nimalizovat nebezpečí vzniku požáru od těch­to instalací, což v těch­to pionýrských dobách bývalo velmi častým je­vem. Po technické strán­ce zde byly popsány správné postupy od in­stalace dynam, kabelů a vedení, přes instalaci svítidel (obloukových lamp) až po jištění či ochranu osob.
 
U našich severních sousedů, v Německu, byla v Eisenachu 23. listopadu 1895 schvá­lena první komplexně pojatá pravidla pro elektrotechniku Svazu německých elektro­techniků VDE (Verband Deutscher Elektro­techniker)*). Tato pravidla byla pod názvem Bezpečnostní předpisy pro elektrická silno­proudá zařízení publikována o dva měsíce později (v lednu 1896) v centrálním listu pro elektrotechniku ETZ (Elektrotechnische Zeit­schrift, Elektrotechnický časopis), který vy­dával společně Elektrotechnický svaz a Svaz německých elektrotechniků. Následníkem těchto prvních pravidel pro elektrotechniku je současný soubor německých norem DIN VDE 0100 (VDE 0100).
 
Z hlediska standardizace měly první ně­mecké předpisy již sofistikovanější podobu ve srovnání s anglickými pravidly z roku 1882 a obsahovaly mj. také ustanovení např. o pro­vozních prostorech a zařízeních, o doporuče­ných průřezech vodičů a pojistek v závislos­ti na velikosti provozních proudů, o izolaci a upevnění jedno- nebo vícežilových vodi­čů, o ukládání vedení, o min. odporu izola­ce zařízení aj. Nechybělo zde ani grafické ztvárnění prvních elektrotechnických zna­ček jednotlivých prvků obvodu, ani ustano­vení o povinnosti vytvořit pro každé silno­proudé zařízení elektrické schéma zapojení, včetně např. určení prostoru (prostředí) pod­le polohy a účelu, stanovení průřezu a druhu izolace vedení a typu jeho uložení (zvonko­vé izolátory, kroužky, trubky apod.), umístě­ní přístrojů a pojistek, umístění svítidel, elek­tromotorů atd.
 
V českých zemích byly vydávány dílčí předpisové normy ve velkých podnicích a korporacích také kon­cem devatenáctého sto­letí (např. normalizace základních strojíren­ských součástí a mate­riálů nebo konstrukční předpisy pro železnici). První moderní národní elektrotechnická nor­malizace se však obje­vila až ve dvacátých le­tech dvacátého století v souvislosti se založe­ním první celostátně uznávané organizace (v roce 1919), kterou byl Elektrotechnický svaz československý (ESČ). Ten vydal v roce 1920 první československé normy jako soubor Předpisů a normálií ESČ. V roce 1922 byl oficiálně založen vrcholný normalizační orgán – Československá normalizační společnost, která zpočátku vystu­povala pod zkratkou ČNS, nicméně záhy do­šlo ke změně tohoto označení na ČSN.
 
V současné době je označením ČSN myš­lena česká technická norma, tj. dokument schválený pověřenou právnickou osobou (§ 5 zákona 22/1997 Sb.) pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle tohoto záko­na a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve věstníku ÚNMZ (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví).
 
Bouřlivý rozvoj nových technologií od druhé poloviny 20. století neustále mění pro­středí, ve kterém člověk pracuje, žije nebo tráví svůj volný čas. Velká změna nastala v české normalizaci v roce 1997, kdy se Čes­ká republika stala plnohodnotným členem CENELEC a CEN, resp. po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004.
 
V současné době probíhá proces harmoni­zace českých norem s evropskými normami. ČSN se stává harmonizovanou českou tech­nickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou (EN) nebo har­monizačním dokumentem (HD), které uznaly orgány ES jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stano­vena v souladu s právem ES společnou do­hodou notifikovaných osob. ÚNMZ oznamuje ve věstníku harmonizované ČSN, určené nor­my a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvádí též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují. Platné jsou všechny ČSN, které jsou uvedeny v platném seznamu ČSN a byly vyhlášeny ve věstníku ÚNMZ, a ne­byly do současné doby zrušeny.
 
ČSN není obecně závazná, ale má dobro­volný charakter. Závaznost ČSN a z tohoto vyplývající povinnost jejich dodržování může ale vzniknout např. na základě smlouvy, kde jsou uvedeny odkazy na konkrétní normy.
 
Elektrikář jednadvacátého století, který chce držet krok s vývojem, pracovat kvalit­ně a podle všeobecně uznávaných pravidel techniky, což ve skutečnosti odpovídá evrop­ským standardům, to v porovnání se svým předchůdcem z konce devatenáctého nebo z počátku dvacátého století zkrátka nemá vůbec snadné.
 
Redakce časopisu Elektro se proto snaží elektrotechnikům z praxe i všem zájemcům o tuto problematiku situaci okolo normali­zace maximálně zpřehlednit. Velkým pří­nosem v tomto smyslu je vynikající spolu­práce s Ing. Csirikem z ÚNMZ (dříve ČNI), který již téměř deset píše seriál článků o no­vých normách ČSN (v tomto čísle uvádí­me již 101. pokračování). Redakce dopl­ňuje k odborným i firemním příspěvkům plný název příslušné normy a tam, kde je to možné, také základní informace o nor­mách nebo odkazy na ně. Také v článcích ze zahraničního tisku jsou k citovaným za­hraničním normám uváděny české ekvi­valenty (viz např. čl. v Elektru 3/2010 na str. 14), popř. i bližší informace o zahranič­ních normách, které nemají český ekviva­lent (viz např. čl. na str. 66 až 70 v tomto čísle). Těchto „doplňků“ si samozřejmě čte­nář při čtení příspěvku sotva všimne, neboť je považuje za přirozenou součást textu, což je v pořádku. Důležitý je konečný výsledek a skutečnost, že může redakce alespoň čás­tečně přispět k lepší orientaci čtenářů v tak složité problematice jakou je normalizace.
(Kl – redakce Elektro)
 

*) Současná oborová organizace používá z historických důvodů dále zkratku VDE, která však již neodpovídá prvním písmenům původního názvu. Změnu celého názvu na VDE (Verband der Elektrotechnik, Elektronik, Informationstechnik, e. V., Svaz elektrotechniky, elektroniky a informační techniky, r. s.) si vyžádal vývoj v oblasti elektrotechniky.