Elektro a normy

Zřejmě vůbec první dochovaná pravidla pro elektrotechniku, která by se dala ze sou­časného pohledu označit jako elektrotechnic­ká norma, pocházejí z roku 1882. Tato pra­vidla byla publikována v anglickém časopisu Journal of the Society of Telegraph Engineers and of Electricians (Odborný časopis společ­nosti telegrafických inženýrů a elektroinsta­latérů) pod názvem Pra­vidla a předpisy pro za­mezení nebezpečí vzniku požáru od elektrického osvětlení. Tato pravidla platila nejen jako tech­nický průvodce a před­pis pro ty, kteří instalo­vali elektrická osvětlení, tj. pro elektroinstalaté­ry, ale také a především jako opatření mající mi­nimalizovat nebezpečí vzniku požáru od těch­to instalací, což v těch­to pionýrských dobách bývalo velmi častým je­vem. Po technické strán­ce zde byly popsány správné postupy od in­stalace dynam, kabelů a vedení, přes instalaci svítidel (obloukových lamp) až po jištění či ochranu osob.

 

U našich severních sousedů, v Německu, byla v Eisenachu 23. listopadu 1895 schvá­lena první komplexně pojatá pravidla pro elektrotechniku Svazu německých elektro­techniků VDE (Verband Deutscher Elektro­techniker)^*). Tato pravidla byla pod názvem Bezpečnostní předpisy pro elektrická silno­proudá zařízení publikována o dva měsíce později (v lednu 1896) v centrálním listu pro elektrotechniku ETZ (Elektrotechnische Zeit­schrift, Elektrotechnický časopis), který vy­dával společně Elektrotechnický svaz a Svaz německých elektrotechniků. Následníkem těchto prvních pravidel pro elektrotechniku je současný soubor německých norem DIN VDE 0100 (VDE 0100).

 

Z hlediska standardizace měly první ně­mecké předpisy již sofistikovanější podobu ve srovnání s anglickými pravidly z roku 1882 a obsahovaly mj. také ustanovení např. o pro­vozních prostorech a zařízeních, o doporuče­ných průřezech vodičů a pojistek v závislos­ti na velikosti provozních proudů, o izolaci a upevnění jedno- nebo vícežilových vodi­čů, o ukládání vedení, o min. odporu izola­ce zařízení aj. Nechybělo zde ani grafické ztvárnění prvních elektrotechnických zna­ček jednotlivých prvků obvodu, ani ustano­vení o povinnosti vytvořit pro každé silno­proudé zařízení elektrické schéma zapojení, včetně např. určení prostoru (prostředí) pod­le polohy a účelu, stanovení průřezu a druhu izolace vedení a typu jeho uložení (zvonko­vé izolátory, kroužky, trubky apod.), umístě­ní přístrojů a pojistek, umístění svítidel, elek­tromotorů atd.

 

V českých zemích byly vydávány dílčí předpisové normy ve velkých podnicích a korporacích také kon­cem devatenáctého sto­letí (např. normalizace základních strojíren­ských součástí a mate­riálů nebo konstrukční předpisy pro železnici). První moderní národní elektrotechnická nor­malizace se však obje­vila až ve dvacátých le­tech dvacátého století v souvislosti se založe­ním první celostátně uznávané organizace (v roce 1919), kterou byl Elektrotechnický svaz československý (ESČ). Ten vydal v roce 1920 první československé normy jako soubor Předpisů a normálií ESČ. V roce 1922 byl oficiálně založen vrcholný normalizační orgán – Československá normalizační společnost, která zpočátku vystu­povala pod zkratkou ČNS, nicméně záhy do­šlo ke změně tohoto označení na ČSN.

 

V současné době je označením ČSN myš­lena česká technická norma, tj. dokument schválený pověřenou právnickou osobou (§ 5 zákona 22/1997 Sb.) pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle tohoto záko­na a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve věstníku ÚNMZ (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví).

 

Bouřlivý rozvoj nových technologií od druhé poloviny 20. století neustále mění pro­středí, ve kterém člověk pracuje, žije nebo tráví svůj volný čas. Velká změna nastala v české normalizaci v roce 1997, kdy se Čes­ká republika stala plnohodnotným členem CENELEC a CEN, resp. po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004.

 

V současné době probíhá proces harmoni­zace českých norem s evropskými normami. ČSN se stává harmonizovanou českou tech­nickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou (EN) nebo har­monizačním dokumentem (HD), které uznaly orgány ES jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stano­vena v souladu s právem ES společnou do­hodou notifikovaných osob. ÚNMZ oznamuje ve věstníku harmonizované ČSN, určené nor­my a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvádí též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují. Platné jsou všechny ČSN, které jsou uvedeny v platném seznamu ČSN a byly vyhlášeny ve věstníku ÚNMZ, a ne­byly do současné doby zrušeny.

 

ČSN není obecně závazná, ale má dobro­volný charakter. Závaznost ČSN a z tohoto vyplývající povinnost jejich dodržování může ale vzniknout např. na základě smlouvy, kde jsou uvedeny odkazy na konkrétní normy.

 

Elektrikář jednadvacátého století, který chce držet krok s vývojem, pracovat kvalit­ně a podle všeobecně uznávaných pravidel techniky, což ve skutečnosti odpovídá evrop­ským standardům, to v porovnání se svým předchůdcem z konce devatenáctého nebo z počátku dvacátého století zkrátka nemá vůbec snadné.

 

Redakce časopisu Elektro se proto snaží elektrotechnikům z praxe i všem zájemcům o tuto problematiku situaci okolo normali­zace maximálně zpřehlednit. Velkým pří­nosem v tomto smyslu je vynikající spolu­práce s Ing. Csirikem z ÚNMZ (dříve ČNI), který již téměř deset píše seriál článků o no­vých normách ČSN (v tomto čísle uvádí­me již 101. pokračování). Redakce dopl­ňuje k odborným i firemním příspěvkům plný název příslušné normy a tam, kde je to možné, také základní informace o nor­mách nebo odkazy na ně. Také v článcích ze zahraničního tisku jsou k citovaným za­hraničním normám uváděny české ekvi­valenty (viz např. čl. v Elektru 3/2010 na str. 14), popř. i bližší informace o zahranič­ních normách, které nemají český ekviva­lent (viz např. čl. na str. 66 až 70 v tomto čísle). Těchto „doplňků“ si samozřejmě čte­nář při čtení příspěvku sotva všimne, neboť je považuje za přirozenou součást textu, což je v pořádku. Důležitý je konečný výsledek a skutečnost, že může redakce alespoň čás­tečně přispět k lepší orientaci čtenářů v tak složité problematice jakou je normalizace.

 

^*) Současná oborová organizace používá z historických důvodů dále zkratku VDE, která však již neodpovídá prvním písmenům původního názvu. Změnu celého názvu na VDE (Verband der Elektrotechnik, Elektronik, Informationstechnik, e. V., Svaz elektrotechniky, elektroniky a informační techniky, r. s.) si vyžádal vývoj v oblasti elektrotechniky.