Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Elektřina na bázi teplotních rozdílů mořské vody

Jednou z možností získání energie z oceánů je využití rozdílů teplot mezi povrchovou vodou a vodou v hloubce 500 až 1 000 m pod hladinou. Tento systém je označován zkratkou OTEC (Ocean Ther­mal Energy Conversion System). Klimatické podmínky vhodné pro provoz cyklu OTEC jsou zejména v tropických a subtropických oblastech soustředěných mezi čtyřicátou se­verní a jižní rovnoběžkou, kde teplotní roz­díl mezi povrchovou mořskou vodou a vo­dou v hloubce jednoho kilometru činí 15 až 25 °C. V japonských vodách teoreticky umož­ňuje tento teplotní rozdíl využít energii oko­lo 1014 kW·h za rok. Systém OTEC využívá teplou povrchovou mořskou vodu k zahřátí pracovního média k bodu varu a přeměňuje je na páru. Vzniklá pára pohání turbínu a vy­rábí elektrickou energii. Systém je tedy stej­ný jako u tepelných nebo atomových elektrá­ren. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že pracov­ním médiem je kapalina s nízkým bodem varu – roztok amoniaku ve vodě. Jedním z cyk­lů využívajících tuto technologii je Ueharův cyklus (Uehara Cycle), který se testuje v In­stitutu oceánské energie (Institute of Ocean Energy) na univerzitě v Saga v Japonsku. Byl poprvé prezentován v roce 1994 na meziná­rodní konferenci OTEC a od té doby byly uděleny patenty ve dvanácti zemích, včetně Japonska. V nedávné době uskutečnila sku­pina vědců z univerzity v Saga demonstrační zkoušku svého zařízení v indickém výzkum­ném středisku, kde se podařilo získat výkon 1 000 kW. V současné době se buduje zaří­zení na Ueharův cyklus na nejjižněji polože­ném japonském ostrůvku Okinotorishima.

[Science and Technology in Japan, 2008, č. 101, s. 45.]