Elektřina na bázi teplotních rozdílů mořské vody

Jednou z možností získání energie z oceánů je využití rozdílů teplot mezi povrchovou vodou a vodou v hloubce 500 až 1 000 m pod hladinou. Tento systém je označován zkratkou OTEC (Ocean Ther­mal Energy Conversion System). Klimatické podmínky vhodné pro provoz cyklu OTEC jsou zejména v tropických a subtropických oblastech soustředěných mezi čtyřicátou se­verní a jižní rovnoběžkou, kde teplotní roz­díl mezi povrchovou mořskou vodou a vo­dou v hloubce jednoho kilometru činí 15 až 25 °C. V japonských vodách teoreticky umož­ňuje tento teplotní rozdíl využít energii oko­lo 10^{14 kW·h za rok. Systém OTEC využívá teplou povrchovou mořskou vodu k} zahřátí pracovního média k bodu varu a přeměňuje je na páru. Vzniklá pára pohání turbínu a vy­rábí elektrickou energii. Systém je tedy stej­ný jako u tepelných nebo atomových elektrá­ren. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že pracov­ním médiem je kapalina s nízkým bodem varu – roztok amoniaku ve vodě. Jedním z cyk­lů využívajících tuto technologii je Ueharův cyklus (Uehara Cycle), který se testuje v In­stitutu oceánské energie (Institute of Ocean Energy) na univerzitě v Saga v Japonsku. Byl poprvé prezentován v roce 1994 na meziná­rodní konferenci OTEC a od té doby byly uděleny patenty ve dvanácti zemích, včetně Japonska. V nedávné době uskutečnila sku­pina vědců z univerzity v Saga demonstrační zkoušku svého zařízení v indickém výzkum­ném středisku, kde se podařilo získat výkon 1 000 kW. V současné době se buduje zaří­zení na Ueharův cyklus na nejjižněji polože­ném japonském ostrůvku Okinotorishima.