Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2017 vyšlo
tiskem 7. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 26. 6. 2017. 

Zdůrazněné téma: Točivé el. stroje; Pohony a výkonová elektronika; Měniče frekvence; Elektromobilita

Hlavní článek
Použití programovatelných logických obvodů v elektrických pohonech
Stejnosměrné elektrické stroje s permanentními magnety

Aktuality

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

IQRF Summit 2017 svědkem reálných IoT aplikací Akce zaměřená na reálná řešení v oblasti chytrých měst, budov, domácností, transportu,…

Konference Internet a Technologie 17 Sdružení CZ.NIC, správce české národní domény, si Vás dovoluje pozvat na již tradiční…

Alza.cz se chystá revolučně ovlivnit prodej elektromobilů Jako první e-shop je totiž zalistuje do své stálé nabídky. První upoutávkou na tento…

Projekt studentů FEL ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval…

Více aktualit

Elektřina na bázi teplotních rozdílů mořské vody

Jednou z možností získání energie z oceánů je využití rozdílů teplot mezi povrchovou vodou a vodou v hloubce 500 až 1 000 m pod hladinou. Tento systém je označován zkratkou OTEC (Ocean Ther­mal Energy Conversion System). Klimatické podmínky vhodné pro provoz cyklu OTEC jsou zejména v tropických a subtropických oblastech soustředěných mezi čtyřicátou se­verní a jižní rovnoběžkou, kde teplotní roz­díl mezi povrchovou mořskou vodou a vo­dou v hloubce jednoho kilometru činí 15 až 25 °C. V japonských vodách teoreticky umož­ňuje tento teplotní rozdíl využít energii oko­lo 1014 kW·h za rok. Systém OTEC využívá teplou povrchovou mořskou vodu k zahřátí pracovního média k bodu varu a přeměňuje je na páru. Vzniklá pára pohání turbínu a vy­rábí elektrickou energii. Systém je tedy stej­ný jako u tepelných nebo atomových elektrá­ren. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že pracov­ním médiem je kapalina s nízkým bodem varu – roztok amoniaku ve vodě. Jedním z cyk­lů využívajících tuto technologii je Ueharův cyklus (Uehara Cycle), který se testuje v In­stitutu oceánské energie (Institute of Ocean Energy) na univerzitě v Saga v Japonsku. Byl poprvé prezentován v roce 1994 na meziná­rodní konferenci OTEC a od té doby byly uděleny patenty ve dvanácti zemích, včetně Japonska. V nedávné době uskutečnila sku­pina vědců z univerzity v Saga demonstrační zkoušku svého zařízení v indickém výzkum­ném středisku, kde se podařilo získat výkon 1 000 kW. V současné době se buduje zaří­zení na Ueharův cyklus na nejjižněji polože­ném japonském ostrůvku Okinotorishima.

[Science and Technology in Japan, 2008, č. 101, s. 45.]