časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 3/2020 vyšlo
tiskem 13. 3. 2020. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Trendy v elektrotechnice a souvisejících oborech

Hlavní článek
Využití měniče frekvence pro experimentální zařízení

Elektricky vodivé plasty

Elektricky vodivé plasty

redakce Elektro

Elektronické přístroje vytvářejí nežádoucí elektromagnetická pole, která mohou ovlivnit funkci okolních elektrických přístrojů a zařízení. Může tak dojít nejen k závažným poruchám v průmyslovém provozu, ale i k selhání drobných domácích spotřebičů s automatickým elektronicky řízeným programem.

Obr. 1.

Obr. 1. Elektřina tekoucí plastem – flexibilní elektronický obvod funguje i v ohnutém stavu

Většina elektronických přístrojů je uložena v plastovém pouzdru nebo pod plastovým krytem. Tyto přístroje je třeba chránit před parazitními elektromagnetickými poli a zároveň omezit vyzařování rušivých signálů do okolí.

K ochraně před rušivými poli se v současnosti využívá napaření vodivé vrstvy nebo přimíšení vodivého plnidla do plastového pouzdra nebo krytu. Problémem je ale zpracovatelnost, neboť čím více se vodivého plnidla do plastu přimíchá, tím hůře se plast zpracovává a navíc roste jeho hmotnost.

Na nové řešení přišli výzkumní pracovníci ve Fraunhoferově ústavu chemické technologie (Fraunhofer ICT, Pfinztal) a Ústavu pro zkoušení plastů a nauku o plastech (IKP, Univerzita Stuttgart).

Obr. 2.

Obr. 2. Výrobky s elektricky vodivými plasty

Do plastu se sice také přidává vodivé plnidlo, ale v daleko menším poměrném množství. Působením magnetického pole se z vodivého plnidla vytvářejí organizovaná vodivá vlákna, která vodivé odstínění podstatně zlepšují. Takto vyrobené kryty vyhovují i náročným požadavkům na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC).

Magnetické pole lze realizovat např. zabudováním moderních permanentních magnetů na bázi vzácných kovů přímo do vstřikovacích zařízení.

V současné době je vyvíjen ještě další postup – metoda tzv. nemísitelných směsí. Ta se uplatňuje u fyzikálně nesmísitelných polymerů. Jeden z polymerů vytváří matrici, kterou vyplní druhý polymer, obsahující uhlíkové nebo kovové částice. Vzájemnou kombinací vrstev se dosahuje žádoucího stínicího efektu.