Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Elektrická výzbroj motorových vozidel (1. část)

Úvod

 
Automobil je fenomén, který se stal v 21. století naprostou samozřejmostí. Někteří lidé si dokonce život bez automobilu dokážou jen těžko představit. Samo slovo automobil po­chází z řeckého slova auto – samo – a latin­ského mobilis – pohyblivý, z čehož vyplývá složenina, která se asi nejvíce blíží českému slovu samohyb. Jde tedy obecně o dopravní prostředek pohybující se vlastní silou. V au­tomobilovém pravěku byli lidé zvyklí na to, že je dopravní prostředek tažen zvířaty nebo také i lidmi, ale samohyb – automobil – jim určitě v té době připadal značně bizarní – dě­lal hluk, kouřil a páchnul.
 
Zdá se to být téměř neuvěřitelné, ale his­torie automobilů se začala psát již koncem 18. století, kdy byly úspěšně uskutečněny prv­ní pokusy se samohyby poháněnými parním strojem. Mezi první průkopníky patřili např. James Watt nebo Nicolas J. Cugnot. I když rychlosti takovýchto parních automobilů byly z dnešního pohledu komické (např. vozidlo na páru N. J. Cugnota z roku 1769 sice uvez­lo čtyři cestující, ale rychlost ca 9 km·h–1byla jen o něco málo větší než rychlá chůze člověka), začaly automobily postupně ze silnice vy­tlačovat nejen vozidla tažená zvířaty, ale také samotné chodce, neboť silnice byla tehdy pro všechny – chodce, jezdce na koních i pro po­vozy tažené lidmi či zvířaty.
 
Parní pohon automobilů dominoval i na počátku 19. století. Tyto stroje byly stále dokonalejší a rychlejší. Jejich nevýhodou však byly velká provozní náročnost a těž­kopádnost.
 
Ve druhé polovině 19. století se ale na scé­ně objevuje velká konkurence v podobě spa­lovacího motoru. V roce 1866 vyvinul Nicolaus Otto první čtyřdobý spalovací motor, v roce 1885 spatřila světlo světa první mo­torová tříkolka (obr. 1) z dílny Karla Benze a o dva roky později vstupuje na scénu kon­struktér Gottlieb Daimler. Prvním automo­bilem vyrobeným v Čechách (v Kopřivnici) byl Präsident z roku 1897. Koncem 19. sto­letí se rovněž objevily první elektromobily. Nicméně konečným vítězem v tomto konku­renčním boji pohonných energií se staly au­tomobily se spalovacími motory, a to i navzdory tomu, že elektromobily měly již teh­dy dvounásobnou účinnost oproti vozům se spalovacím motorem.
 
Jak se však automobil stále více a více prosazoval, začal být díky své rychlosti a sa­mozřejmě robustnosti pro chodce nebezpeč­ný. Chodcům byly proto vymezeny kraje silnice – chodníky, zveřejněny byly první dopravní instrukce – předpisy a na automo­bilech se začaly objevovat první bezpečnostní prvky. Výroba automobilů se stala velkým bu­sinessem a ostrá konkurence přispěla k rychlému zavádění elektrické výzbroje do jejich standardního vybavení. Jejím účelem bylo jednak zvýšit pohodlí, jednak zajistit bezpeč­nost vozu, řidiče i spolucestujících, ale také bezpečnost provozu.
 
V současné době tvoří elektrická výzbroj sofistikovaný systém, který zahrnuje zdro­jovou soustavu (akumulátorovou baterii, alternátor), spotřebiče potřebné pro fungová­ní spalovacího motoru, světelnou soustavu (osvětlení vnější a vnitřní), signální zaříze­ní (např. akustická houkačka nebo výstraž­ná světla), zařízení pro zvýšení bezpečnosti a pohodlí obsluhy (např. airbagy, klimatizace, vyhřívání skel a zrcátek), zařízení pro kontrolu činnosti jednotlivých částí vozidla (např. palubní počítač, měřicí a kontrolní přístroje). V posledních dvou desetiletích došlo díky no­vým polovodičovým technologiím k velmi ši­rokému využívání vyspělé elektroniky v mo­torových vozidlech, která se podílí na řízení motoru, pasivní i aktivní bezpečnosti, informačních systémech, pohodlí řidiče i spolu­cestujících apod. Celá tato elektrická výzbroj by však nemohla fungovat bez elektrické in­stalace – kabeláže, která tvoří neodmyslitel­nou součást celého elektrického systému.
(Kl)
 
 
Obr. 1. První Benzův automobil z roku 1885
Obr. 2. V první polovině dvacátého století se objevovaly stále krásnější a technicky dokona­lejší automobily
Obr. 3. Vozy Škoda z Mladé Boleslavi si získaly oblibu nejen u běžných uživatelů, ale prosadily se i na závodních tratích
 

Počínaje příští částí seriálu Elektrická výzbroj motorových vozidel (2) budeme v této rubrice postupně představovat jednotlivé části elektrické výzbroje motorových vozidel. Jako zdroj informací bude využit velmi dobře propracovaný příspěvek prof. Ing. Františka Vlka, DrSc., který se touto problematikou zabývá již dlouhá léta a je autorem také mnoha odborných knih na toto téma. Ve druhém pokračování (Elektro 4) bude pozornost věnována akumulátorové baterii, která tvoří prvotní zdroj energie pro oživení celého elektrického systému motorového vozidla.

(redakce Elektro)