Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo
tiskem 17. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 10. 3. 2017. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné a signalizační; Přístroje pro inteligentní sítě

Hlavní článek
Atypický návrh výkonového stejnosměrného zdroje se středofrekvenčním transformátorovým filtrem rušivého napětí

Aktuality

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Více aktualit

Ekonomická krize – její příčiny a k čemu je dobrá

Ing. Zdeněk Trinkewitz, konzultant,
dříve ČEZ a ČKD Praha
 
V časopise Elektro 2/2009 se šéfredak­tor v editorialu (Slovo šéfredaktora) zabýval kvalitou vzdělání absolventů českých tech­nických škol v souvislosti s nedávným přeru­šením (krizí) dodávek zemního plynu z Rus­ka a s prací tzv. Pačesovy komise (její celý název je: Nezávislá odborná komise pro po­souzení energetických potřeb České republi­ky v dlouhodobém časovém horizontu), která má připravit scénáře budoucí energetické po­litiky ČR. Tato energetická komise*) ve všech čtyřech alternativních scénářích energetické politiky předpokládá výstavbu nových elek­tráren. Proto šéfredaktor klade otázku, zda jsou v současné době český průmysl a jeho strojírenství schopny budovat nové elektrá­renské zdroje. Poukazuje na to, že české stro­jírenství, inženýrské, projektové a výzkumné ústavy byly z větší části rozbity a jejich kva­lifikované týmy se rozešly. V této době spo­lečensky i finančně podceňovaná práce stro­jírenských a elektrotechnických specialistů má za následek nezájem mládeže o tyto obory a odchody zbylých aktivních odborníků do ji­ných povolání. Vysokou společenskou prestiž a nadprůměrné platové podmínky měli dosud právníci, bankovní úředníci, analytici a kon­zultanti, dealeři a obchodní manažeři a zá­stupci, makléři a brokeři.
 
Příčiny této situace přímo a zásadně souvi­sejí s příčinami celosvětové ekonomické krize. Teprve její vypuknutí a problém energetické závislosti na nedůvěryhodném Rusku začaly otřásat dosavadním stavem věcí. Světová fi­nanční krize a hromadné pády bank odhalily vratké základy dosavadního ekonomického růstu. Znovu se potvrdilo, že v obchodech se závratnými sumami fiktivních peněz se nevy­tváří žádná přidaná hodnota a že vykazované zisky z těchto obchodů jsou také jen fiktivní. Hroutící se banky a další aktéři finančního trhu jsou nuceni omezovat své obchody a šetřit, kde se dá. Nastává soumrak pro přemnožené pro­fese peněžního a realitního trhu. Hospodářské noviny z 27. 2. 2009 v příloze Téma přinesly titulky: „Platy v krizi“, „Konec dobrých časů, mzdy klesají“. A zprávy, že postižené banky a jim podobné subjekty hromadně propouštějí zaměstnance dosud hýčkaných profesí.
 
Nejen u nás, ale po celém světě se schá­zejí komise a týmy, které bádají, proč k sou­časné finanční a ekonomické krizi došlo a ja­kými prostředky ji lze co nejrychleji překo­nat. Nehledě na jejich rozporuplné závěry a doporučované terapie si dovolím vyslovit odlišný názor.
 
Podle mě jsou základní příčiny dvě:
Primární příčinou je příliš nerovnoměr­né rozdělování společenského produktu, kte­rému se říká „rozvírající se příjmové nůžky“. Vlastníci kapitálu si přisvojují ze společen­ského produktu (HDP) příliš velký krajíc a následně mají problém jej spotřebovat nebo proinvestovat. Nespotřebovanou část proto ukládají do bank a podobných subjektů fi­nančního trhu a očekávají její zúročení. Ban­ky jsou pak nuceny ji vložit do úvěrů buď pro třetí podnikající subjekty (úvěry provozní a investiční), nebo pro fyzické osoby na je­jich investice nebo na jejich konečnou spotře­bu. Dlužníci – podnikatelé použijí úvěry pro rozšíření své produkce a tuto produkci musí se ziskem prodat. Komu? Konečným spotře­bitelům! Ti však obdrželi ze společenského produktu díl, jehož kupní síla není schopna absorbovat stále se zvyšující nabídku. Proto koneční spotřebitelé ochotně přijímají ban­kami nabízený úvěr. Ten, v lepším případě, částečně investují do předmětů dlouhodobé spotřeby (především do bydlení), ale hlavně jej použijí na svůj běžný bezprostřední kon­zum – úvěr „projedí“. Tyto toky produktů a peněz jsou déle udržitelné jen tak, že bude trvale stoupat konečný konzum, že věřitelé se smíří s tím, že objem úvěrů trvale poroste a jejich jmění bude čím dál tím více tvořeno jen slabě zajištěnými finančními pohledávka­mi. Že nikdy nevznikne nedůvěra v návrat­nost úvěrů a pohledávek a následné zastave­ní dalšího úvěrování bankami, že nevypuk­ne hromadné vybírání vkladů ani panický prodej cenných papírů na finančních trzích. I laik pochopí, že nutných podmínek je pří­liš mnoho a že jsou těžko splnitelné. A tak je vždy jen otázkou času, kdy splněny nebu­dou a kdy se celý tento labilní systém zhrou­tí a propukne jeho další krize.
 
Sekundární příčinou, která je následkem příčiny primární, je nesprávná alokace kapitá­lu. Reálný produkční kapitál se snaží jít nej­pohodlnější cestou. Dostatečně nehledá nové příležitosti svého využití, ale soustřeďuje se na podněcování stále rostoucí spotřeby tradič­ních produktů. Využívá k tomu všech marke­tingových triků a podněcuje nesmyslný kon­zum zbytečností, které si spotřebitelé kupují stále více na úvěr. Trh je nakonec přesycen, prodeje a tržby klesají, výrobci nemají do­statek provozního kapitálu. Banky začínají odmítat další úvěry. Produkce se snižuje, ne­zaměstnanost roste. Dlužníci nejsou schopni splácet ani úroky, ani jistiny úvěrů.
 
Jen odstranění těchto dvou hlavních příčin krize je cestou, jak se bránit dosavadní nesta­bilní tržní ekonomice a jak ji přeměnit na sys­tém stabilnější, schopný udržitelného vývoje bez extrémních výkyvů, kterými jsou perio­dické recese a krize.
 
A nyní se opět vraťme k problému naše­ho šéfredaktora.
 
Ekonomická činnost lidí a společnosti spočívá na třech produkčních faktorech – kapitálu, práci a půdě (to uznávají teoretič­tí ekonomové všech škol). Aby ekonomika fungovala bez nežádoucích poruch a co nej­efektivněji, musí být všechny faktory udržo­vány a rozvíjeny vyváženě a harmonicky. To se snadno řekne, ale těžko realizuje. Přesto však veškeré úsilí zodpovědných veřejných orgánů a manažerů soukromého podnikání musí být zaměřeno na tento cíl. To proto, že jen jeho plnění přináší maximální prospěch všem. Tvůrcům i spotřebitelům HDP.
 
Jak jsem již uvedl, sekundární příčinou ekonomických krizí je neracionální a neefektivní alokace kapitálu. To se týká i lid­ského kapitálu. Podnikatelé a jejich mana­žeři v honbě za rychlým ziskem přednostně investují zvýšené mzdové prostředky do pro­fesí, které jim tento rychlý zisk zabezpeču­jí operacemi s finančním kapitálem. Napro­ti tomu zhodnocení reálného kapitálu, který je vložen do produkce užitných statků – vý­robků a služeb, vyžaduje mnoho složité prá­ce a dává zisk jen průměrný, a proto podni­katelé zde na mzdách šetří.
 
Teprve když přerostou uvedené rozpory ve fungování ekonomiky únosnou mez, pro­pukne krize. Jejím ozdravným účinkem je znehodnocení nominální (účetní) ceny ak­tiv až na ceny tržní, tj. vyčištění bilance o neexistující fiktivní peněžní i hmotná aktiva, odstranění zbytečných a zastaralých produk­tů a produkční kapacity z trhu a zahájení in­vestic do produkce nových statků a služeb. To by mělo v současné době mj. vést i k mohut­nému rozvoji produkce energetických těžeb­ních, výrobních, skladovacích a rozvodných zařízení důsledně splňujících požadavek eko­logické šetrnosti. To pak bude znamenat i re­nesanci vážnosti technických profesí, po kte­ré volá náš šéfredaktor.
 
Smutné je na tom jen to, že člověk rozum­ný – homo sapiens sapiens – není schopen kri­zovému vývoji předcházet racionálním a před­vídavým řízením svého nejen ekonomického, ale veškerého společenského života.
 

*) pozn. redakce: Upozorňujeme čtenáře na připravovaný kritický článek Ing. Trinkewitze věnovaný „nezávislosti“ nezávislé energetické komise (NEK) a opo­nentní rady (OR), který připravujeme do příštího čísla 6 časopisu Elektro.