Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2017 vyšlo
tiskem 15. 3. 2017. V elektronické verzi na webu bude ihned. 

Téma: Amper 2017 – 25. mezinárodní elektrotechnický veletrh

Hlavní článek
Problémy elektromobility

Aktuality

Současné možnosti elektromobility představí AMPER Motion 2017 Největší přehlídka elektromobility v ČR proběhne 21.- 24. 3. na brněnském výstavišti a…

Startuje 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže Odstartoval již 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže E.ON Energy Globe.…

V distribuční soustavě (DS) ČEZ Distribuce, a. s. je vyhlášen kalamitní stav Od 9 h dne 24.2.2017 je vyhlášen kalamitní stav v Karlovarském kraji - okres Karlovy Vary…

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Více aktualit

Diskuse ke znalostnímu standardu revizních techniků elektro

číslo 12/2003

elektrotechnické fórum

Diskuse ke znalostnímu standardu revizních techniků elektro
Úloha revizních techniků v budoucnu ještě vzroste

Jan Lojkásek,
IN-EL, spol. s r. o.

V říjnu 2003 vydala firma IN-EL, spol. s r. o., již třetí příručku pro zkoušky elektrotechniků, tentokrát pro zkoušky projektantů elektrických instalací. Touto příručkou je ukončena řada základních učebních textů pro zkoušky a přezkušování elektrotechniků podle stávající vyhlášky č. 50/1978 Sb. v platném znění. Nabídka a bližší informace o této publikaci a o některých dalších jsou uvedeny v rubrice Odborná literatura na str. 52.

Považuji za nezbytné k tématu zkoušek elektrotechniků připojit dvě poznámky:

  • k úplnosti základních učebních textů schází zpracovat příručku pro zkoušky revizních techniků, které jsou v současné době v pravomoci organizace státního odborného dozoru – ITI,

  • pod pojmem „základní učební texty„ je zapotřebí si představit všeobecné požadavky kladené na odbornou způsobilost elektrotechniků, bez ohledu na druh a napětí elektrických zařízení. Pro jednotlivé druhy a napětí elektrických zařízení, jak je v současné době navrženo jejich rozdělení (viz www.in-el.cz), další příručky z vydavatelství IN-EL již existují nebo budou zpracovány.

Úloha RT je nezastupitelná

Obsah uvedených příruček vychází ze znalostních standardů, které byly zpracovány komisí ESČ. Diskuse k novému modulárnímu uspořádání odborné způsobilosti, jež doposud proběhla, ukazuje, že tato koncepce je správná. To potvrzuje i platná evropská specifikace ES 59004 (návrh převést tuto specifikaci na úroveň evropské normy – EN 50349 – nebyl některými členskými státy CENELEC v letošním roce schválen).

V současné době je ve stadiu diskuse znalostní standard pro revizní techniky elektro. Nehledě na rozpravu o úloze a postavení revizního technika, popř. o jeho opodstatnění vůbec, je podle mého názoru třeba vycházet z platných českých technických norem a českých legislativních předpisů, z evropských směrnic i připravovaných evropských norem.

Z toho, co v současné době v oblasti legislativy a technické normalizace existuje, je možné učinit jediný závěr: revize, a tudíž i revizní technici mají nezastupitelné místo především na poli bezpečnosti provozu elektrických zařízení. Nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom v budoucnu mělo něco měnit. Téměř bych si dovolil trochu spekulace – stávající úloha revizí a revizních techniků se v budoucnosti ještě rozšíří, ovšem s jedinou výhradou: revize se totiž nemusejí nutně nazývat revizemi a revizní technici revizními techniky; to proto, že v některých zemích EU existuje pro stejné pojmy rozdílné pojmenování.

Pro zpracování znalostního standardu revizního technika bude nezbytné jednoznačně určit, jaké jiné znalosti než elektrotechnik a vedoucí elektrotechnik by měl revizní technik mít. Vycházím z toho, že požadavky na znalosti elektrotechniků a vedoucích elektrotechniků jsou poměrně vysoké – viz příslušné znalostní standardy, popř. obsah příruček zmíněných v úvodu. Zdůrazňuji, že požadované znalosti jsou vysoké. Skutečné znalosti však tak vysoké již zřejmě být nemusí. Možná, že právě pro velký rozdíl mezi tím, co by měl pracovník s odbornou způsobilostí podle § 8 vyhlášky č. 50/1978 Sb. znát a co skutečně zná, je předmětem zkoušek revizních techniků (na ITI) i ověřování téměř triviálních znalostí, které by elektrotechnik s odbornou způsobilostí měl mít nejen podle uvedeného § 8, ale i podle paragrafu nižšího. Naproti tomu znalosti, které jsou nezbytné právě a pouze pro revizního technika, se u zkoušek neověřují.

Jaké znalosti má mít RT?

Jaké tedy jsou – nebo měly by být – specifické znalosti revizního technika, kterými se odlišuje od ostatních elektrotechniků?

Podle mého názoru mnohé naznačuje diskuse na téma měření – měření, chyby při měření, výběr správného měřicího přístroje pro určité měření, správné používání správných, popř. relevantních výsledků měření, schopnost využít (správné) výsledky (správného) měření k objektivnímu posouzení míry bezpečnosti revidovaného zařízení a totéž (s nadsázkou „v bleděmodrém„) v oblasti zkoušení elektrických zařízení – to je oblast, ve které se revizní technik při své činnosti pohybuje, a kterou by tedy měl dokonale znát. Skutečnost, že tomu tak vždy není, ale vyplývá z různých dotazníků, anket i diskusí a dotazů, na které firma IN-EL elektrotechnikům odpovídá.

Uvedený příklad z oboru měření je však jen částí toho, co by měl revizní technik znát a umět. Revizní technik (tzn. systémový technik), řekl bych v kontextu dále uvedeného, musí být i analytikem. Při revizi konkrétního elektrického zařízení musí nejdříve získat, a to prohlídkou, měřením, popř. zkoušením, velké množství informací. Jejich porovnáním s mnoha dokumenty a podklady (písemnými, popř. výkresovými, ale např. i pohovorem s různými pracovníky provozovatele – u výchozích revizí dodavatele a projektanta) a se zněním technických norem a předpisů může teprve dojít k obhajitelnému závěru, že revidované elektrické zařízení je bezpečné, popř. co je třeba udělat pro to, aby bezpečné bylo.

Tolik ohledně všeobecné znalosti a schopnosti revizních techniků. Navíc k tomu nepochybně přistoupí znalosti potřebné pro revidování elektrických zařízení určitých druhů a napětí, jejichž potenciální bezpečnostní rizika jsou specifická, a tedy i rozdílná. V tomto ohledu si prozatím nejsem zcela jistý – není totiž úplně jasné, zda by tyto znalosti revizních techniků měly být odlišné (a hlavně v čem) od znalostí vedoucích elektrotechniků pro elektrická zařízení stejných druhů a napětí.

Na vyšší stupeň znalostí certifikát?

V kontextu s modulárním uspořádáním odborné způsobilosti elektrotechniků jde o to, jak objektivně zajistit ověřování požadovaných znalostí elektrotechniků pro jednotlivé stupně odborné způsobilosti. Současná praxe totiž nezaručuje objektivní a srovnatelné výsledky. Podle mého názoru je jedním z možných řešení certifikace pracovníků akreditovaným subjektem, přičemž certifikace by se nutně nemusela vztahovat na nižší stupně odborné způsobilosti.

O způsobech a formách zajištění objektivity a srovnatelnosti ověřování znalostí elektrotechniků při zkouškách jejich odborné způsobilosti lze v současné době diskutovat. Ukazuje se však, že v některých případech bude certifikát již v nejbližší budoucnosti nezbytnou podmínkou. Například návrh nyní připravovaného zákona o veřejných zakázkách předpokládá, že jednou z podmínek účasti ve veřejné soutěži bude doložení certifikátu pracovníka odpovědného za činnost, o kterou se subjekt v soutěži uchází. Zákon o veřejných zakázkách by měl být kompatibilní s právem EU. Jeho přijetí je naplánováno do konce dubna 2004. Zákon se sice bude vztahovat na zakázky financované z veřejných rozpočtů, lze však předpokládat, že jej budou uplatňovat i soukromí investoři.