Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (5. část)

Dějiny přírodních věd v českých zemích (5. část)
Vynález knihtisku

Proč je zapotřebí hovořit zde o vynálezu knihtisku? Proč je zapotřebí pro tento okamžik opustit linii „českých dějin přírodních věd“ a připomenout si Johannese Gensfleische-Gutenberga, zlatníka z německé Mohuče, kterému je vynález knihtisku připisován?

Je tomu tak pro světodějnost tohoto vynálezu. Na počátku třetího tisíciletí si totiž v dennodenní praxi připomínáme skutečnost, že kultura a vývoj lidstva jsou nemyslitelné bez zprostředkovávání a šíření informací. A knihtisk, v roce 1445 plně svým významem spadající do období renesance1), je první systematický způsob, jak právě poslání šíření informací naplňovat.

Knihtiskem lze mechanicky „vyrábět“ celé stránky identického textu a navíc je zhotovovat opakovaně, v žádaných a poměrně velkých nákladech a „komunikovat“ tak s širokým publikem. A to i přesto, že většina obyvatelstva v polovině 15. století neuměla číst – „komunikace“ se odehrávala hlavně veřejným předčítáním při různých společenských příležitostech, zejména trzích. Oslovované publikum bylo velmi široké, zájmově i společensky diferencované. Všichni účastníci se nemuseli shromažďovat ve stejnou dobu na stejném místě.

Nejen církevní, ale i „světská“ literatura, nyní levně rozmnožovaná, mohla předávat znalosti v široké míře. Kromě ní byly brzy mechanicky rozšiřovány i ilustrace a jiné ozdobné formy.

Obr. 1. Gutenbergova bible – 1455

Knihtisk vytvořil předpoklady pro živější výměnu idejí a myšlenek, pro zintenzivnění písemné komunikace v evropské kultuře a přispěl tak i k utváření národních kultur a národních jazyků.

Vynález a rozšíření knihtisku znamenaly v Evropě demokratizaci vzdělání a ovlivnily další vývoj evropské civilizace.

Proto se knihtisk stal významným milníkem vývoje lidstva na celoevropské, a tedy i české cestě.

Starověk

V různých kulturách při vývoji lidstva vznikaly soustavy znaků, jejichž účelem bylo sdělení, zachycení myšlenky – vrypy, značky, zářezy atd. Jejich nosiči byly palmové listy, dřevěná prkénka, kamenné a hliněné desky, kožené plachty, tkaniny, papyrus apod. Tak jsou uchovány sumerské klínové záznamy, zákony egyptských faraonů, římské vyhlášky, slovanské runy a další.

Již od starověku používaly nejrůznější civilizace k různým značkovacím účelům razidla a pečetě. Tyto nástroje byly předzvěstí vzniku tištěného písma. Jinak se psané materiály v úzké vrstvě vzdělanců šířily „ručním“ přepisem.

Dálný východ

Epocha tisku v dějinách lidstva má prvopočátky v Číně. Zde byl již od 4. století n. l. znám „tisk z desky, deskotisk“ (a v Číně zřejmě i tisk z porcelánu), předstupeň knihtisku.

Údajně roku 1040 vynalezl Číňan Pi Čeng (Bi Šeng) kameninové tiskové litery. Vyměnitelnost liter („rozmetání“ sazby) je rozhodujícím prvkem při funkci knihtisku. Vyměnitelné dřevěné (popř. hliněné a později i bronzové) litery pro tisk jsou v Číně doloženy z roku 1314, v Koreji z roku 1390. První kniha touto technikou – tiskem shora – byla v Koreji vytištěna roku 1409.

Evropa

V Evropě, v Německu a Anglii, se v 11. století potiskovaly látky razítky z pálené hlíny, dřeva nebo bronzu. Jako barvivo se používaly saze rozpuštěné v oleji a různé hlinky.

Už v průběhu 12. století se prostřednictvím cestovatelů z arabského světa dostal z Číny do Evropy papír.

Ten postupně nahrazoval doposud používaný pergamen. Do doby rozšíření papíru na konci středověku se knihy jako jednotlivé unikáty skládaly z ručně popisovaných, sešívaných a vázaných pergamenových listů.

Johannes Gutenberg

Epochální význam pro Evropu a rozvíjející se období renesance měl rok 1445, kdy Johannes Gutenberg (1397–1468), vlastním jménem Henne Gensfleisch, syn patricije ze dvora Hof zum Gutenberg a později profesí zlatník v německé Mohuči (Mainz), dovršil vynález knihtisku.

J. Gutenberg sestrojil nejen tiskařský lis (inspirován vinařským lisem), ale vynalezl vyměnitelné litery, liteřinu (kovovou slitinu, z níž se litery odlévaly) a tiskařskou barvu.

Gutenbergův vynález spočíval v odlévání kovových liter z matric, v jejich sestavování do řádků a stran a v otiskování tiskařskou černí na dřevěném lisu na celou jednu stranu. Stránky textu tak bylo možné vyrábět opakovaně a v žádaném počtu. Razidla, do té doby používaná pro „tisk“, byla účelná pouze pro jednotlivé symboly. V tomto smyslu je odlití jednotlivých hranolků s převráceným tvarem písmena a jejich sesazování do řádků a celých stránek geniálním řešením. Vytvoření a úpravy odlévacího nářadí pro litery s „nožkama“, které umožňovaly rozebrání a opětovné sestavení písmen, patří k nejdůležitějším přednostem Gutenbergova vynálezu.

Mnohaletá Gutenbergova práce vedla k pomyslně jednoduchým výsledkům. Jeho první pokusy byly obtížné a Gutenbergovi se stavělo do cesty mnoho nepříjemností se společníky a jeho tiskárna shořela. Sám zemřel téměř v zapomnění.

Literatura se ovšem zmiňuje ještě o dalších jménech, jejichž nositelé patří k prvním průkopníkům knihtisku. Patří k nim italský šlechtic Pamfilo Castaldi, který již ve 14. století v městě Murano používal litery ze skla. Dále je to Laurens Janszoon Coster (1405–1484) z holandského Haarlemu, kde tiskl latinské učebnice kovovými literami, rovněž pražský zlatník Prokop Waldvogel, který podle notářských zápisů vyučoval v letech 1444 až 1446 v Avignonu základům vědy „umělého psaní“ pomocí cínových liter.

Nejstarším dochovaným typografickým tiskem světa je Zlomek knih Sibyliných (Mohučský zlomek o posledním soudu), fragment dvoustranně potištěného listu 9 × 12,5 cm z roku 1445, nazvaný podle obsahu Fragment Posledního soudu. Je uchován v Gutenbergově muzeu v Mohuči.

Nejkrásnější Gutenbergův tisk je 42řádková latinská bible, v letech 1452 až 1455 vytištěná v Mohuči, a třídílná 36řádková bible – společná práce s Johannem Fustem, kterého vyučil.

Význam knihtisku

Knihtisk díky své univerzálnosti nalézal stále více uplatnění zejména v prosperujících městech celé Evropy, a to i v rozvíjejících se „habsburských“ Čechách. V českých zemích byla první kniha – Kronika trojánská – vytištěna knihtiskem roku 1468 (resp. 1470).

Kromě církevních se v Evropě tiskla díla o hornictví, vojenství nebo zemědělství. Byly tištěny i první nedokonalé „noviny“, pamflety a letáky, jejichž texty měly poučný i zábavný charakter. Renesanční doba tak vytvořila prostředí vhodné pro rozvoj vzdělanosti a tok informací mimo vliv církve.

Roku 1500 bylo v Evropě již na 250 tiskáren a knihtiskem bylo vytištěno více než 40 000 různých tisků. Knihy tak byly až 120krát levnější než knihy psané ručně, zprostředkovávaly výměnu myšlenek a šířily vzdělanost po celém světě. K témuž přispělo i zavedení a rozvoj poštovnictví jako prostředku doručování zpráv.

České knihtiskařství dosáhlo zásluhou prací tiskaře Jiřího Melantricha Rožďalovského z Aventina (1511–1580) a posléze jeho zetě Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599) světové úrovně.

Pokračoval také vývoj nejrůznějších tiskařských technik – kamenotisku, litografie apod. Ale to je již opravdu jiná historie.

(jk; pokračování – 16. století)


1) Renesance – kulturně historická epocha přibližně od roku 1350 do koce 16. století. Znamenala znovuzrození antického ideálu a na něm založený rozkvět umění, filozofie a přírodovědy. Došlo k rozmachu řemesel, významným námořním objevům, rozkvětu mezinárodního obchodu doprovázeného ekonomickým, kulturním a politickým vzestupem měšťanstva. Umění i celkové chápání světa v renesanci přestaly sloužit církevním idejím. Naopak vzrostl zájem o člověka, jeho existenci a rozvoj, ale také zájem o vědecké poznání reality přírodních zákonů.