Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2019 vyšlo
tiskem 3. 9. 2019. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Elektrotechnika v průmyslu; 61. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně

Hlavní článek
Proudové chrániče – přehled a použití

Aktuality

ČEPS, a.s., v prvním pololetí vykázala zisk 2,3 mld., investovat bude do rozvoje soustavy Akciová společnost ČEPS uzavřela první polovinu roku 2019 se ziskem před zdaněním v…

ČEPS dokončila zaústění nejdelšího vedení zvn Společnost ČEPS dokončila realizaci zaústění nejdelšího vedení zvn v ČR V413, spojujícího…

VACON® drives zajišťují maximální provozuschopnost v největších ocelárnách v České republice Zřídkakdy je spolehlivá doba provozu tak kritická, jako při kontilití v ocelárnách. Aby…

E.ON otevřel první ultrarychlou dobíjecí stanici elektromobilů v ČR. Auto dobije za deset minut Společnost E.ON otevřela ve Vystrkově u Humpolce první veřejnou ultrarychlou dobíjecí…

Společnost ABB jmenovala generálním ředitelem Björna Rosengrena Představenstvo společnosti ABB jednohlasně jmenovalo Björna Rosengrena generálním…

Studentské formule ČVUT v Praze přivezly z Mostu zlatou a stříbrnou medaili Ve dnech 13. až 17. srpna se na polygonu u Autodromu Most konal mezinárodní závod…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (43. část)

Mineralogie, mineralogická chemie, eudiometrie

Již zmíněný Ch. Bergner byl, jak se zdá, prvním „chemikem z povolání“ v Čechách. Veškeré jeho zejména laboratorní pokusy a snažení směřovaly k využití chemie v praxi. Jeho výzkumný a badatelský záběr byl velmi široký – od chemie kovů a nerostů až po léči­va. Bergnerův trojdílný spis Chymische Ver­suche und Erfahrungen (1792) je učebnicí a laboratorní příručkou současně. V laborato­ři Bergner používal kamenné hnědé uhlí, do­poručoval jej k tavení kovů a, jak již zmíně­no, doporučoval jej též k širšímu komerčnímu využití, zejména v rozvíjejícím se hutnictví.
 
V 18. století se v Čechách stalo součástí vědeckého výzkumu odkrytí nalezišť nejrůz­nějších nerostů a surovin vhodných pro prů­mysl. V důsledku toho v Čechách nabývají na významu obory jako mineralogie, petro­grafie a geologie. Z nich pak vyrůstá mine­ralogická chemie.
 
Mineralogie byla chápána jako přiroze­ná složka tří „přírodních říší – zvířat, rost­lin, nerostů. Tvořila styčnou plochu mezi dvěma ne zcela v té době jasnými vědní­mi oblastmi – biologií a fyzikou (potaž­mo fyzikální chemií). Biologické hledisko vycházelo z Linného systematiky přírody (Carl von Linné, švédský vědec, Systema Naturae, 1735), fyzikálně-chemické hle­disko z A. Cronstedta (baron Axel Fredrik Cronstedt, též švédský vědec, objevitel nik­lu, 1751), který z mineralogie vyloučil hor­niny, půdy a zkameněliny.
 
V Čechách se poměrně více rozvinul směr chemického chápání mineralogie – J. Kř. Zauschner, I. Born, T. Bergman uveřejňovali své statě v tomto smyslu v pojednáních Sou­kromé učené společnosti (později Učené spo­lečnosti, Královská česká společnost nauk – Elektro 3/2010) již počátkem 70. let.
 
S tím souviselo i populární téma tehdej­ší doby, a to snaha o objasnění chemické po­vahy diamantu (krystalicky krychlová forma uhlíku), jehož výborné tepelné vlastnosti za­ručovaly, že se nikdy nepřehřeje.
 
Objevovaly se v té době mnohé protichůd­né informace, zejména o tom, co se děje při jeho spalování. Za jeden z mála výstižných a přesných popisů z té doby je považováno sdělení badatele hraběte Jáchyma ze Štern­berka (Crellovy Annalen, 1796) pojednáva­jících o tomto jevu. Spalování v kyslíkové atmosféře hrabě Šternberk předvedl 25. září roku 1791 při návštěvě císaře Leopolda II. v Čechách při slavnostním zasedání Učené společnosti.
 

Eudiometrie – výzkum vzduchu

 
Průzkum přírody se v 18. století neome­zoval pouze na výzkum „zvířat, rostlin, ne­rostů, ale též na výzkum vzduchu. Už teh­dy se vedle tlaku, teploty, vlhkosti a jiných činitelů též věnovala pozornost jeho čistotě, i když zřejmě z jiných pohnutek než v sou­časné době.
 
Kvalita vzduchu se měřila v eudiomet­rech, měřicích skleněných trubicích, nádo­bách, obsahujících vodu a kysličník dusna­tý (ve vodě nerozpustný). Po vpuštění vzdu­chu do nádoby se kysličník dusnatý sloučil s kyslíkem ze vzduchu na kysličník dusi­čitý a tento byl absorbován vodou. Podle změny objemu vzduchu se usuzovalo na jeho kvalitu.
 
Tehdejší věda byla v zajetí flogistické teorie a obecně panovala mylná domněnka, že kvalita vzduchu se mění podle obsahu flogis­tonu – nevažitelného principu hoření v lát­kách. Vzduch obsahující více flogistonu byl horší kvality než vzduch s menším objemem flogistonu. Zakladatelem eudiometrie byl an­glický vědec J. Priestley.
 
Až mnohem později si chemický výzkum plynů, vyvolaný potřebami rozvíjející se prů­myslové revoluce, vynutil zrod správné oxi­dační teorie, která vyložila – na rozdíl od flogistonské teorie – hoření vědecky. Flogis­ton se však přesto ještě dlouho v české vědě držel jako nejčistší, nejjednodušší základní hořlavá látka.
(jk; pokračování – Flogistonská teorie jako vědecký omyl)
 

Podle přesných pravidel vybroušený diamant se nazývá briliant. Diamant je nejtvrdší zná­mý přírodní minerál (nerost) a třetí nejtvrdší látka vůbec po fulleritech (zvláštní skupenství molekul v přirozeně vytvořených mezihvězd­ných oblacích) a po látkách z oblasti fyziky kondenzované fáze.