Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 5/2017 vyšlo
tiskem 11. 5. 2017. V elektronické verzi na webu od 2. 6. 2017. 

Zdůrazněné téma: Ochrana před bleskem a přepětím;
23. ELO SYS 2017

Hlavní článek
Vibrace točivých strojů s magnetickými ložisky

Aktuality

Projekt studentů FEL ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval…

ČEZ zřizuje novou divizi jaderná energetika. Povede ji Bohdan Zronek Vedení Skupiny ČEZ rozhodlo o vzniku nové divize jaderná energetika s platností od 1.…

Příští týden začne v Praze strojírenský veletrh FOR INDUSTRY Letos na něm předvedou jedinečné novinky české společnosti. Spojení designu a moderní…

Vadné adaptéry Tesla poškozují rychlodobíjecí stanice V uplynulých dnech na rychlodobíjecích stanicích ČEZ zaznamenal už několikátý případ…

Jaký byl Veletrh Dřevostavby a Moderní vytápění 2017? Souběh veletrhů DŘEVOSTAVBY a MODERNÍ VYTÁPĚNÍ je určen všem, kteří řeší stavbu,…

Trendy chytrého řízení budov, energetiky a měst aneb Čtvrtá průmyslová revoluce nejenom v průmyslu Přednáška Ing Jaromíra Klabana se uskuteční ve středu dne 19. 4. 2017 ve 14 hod v…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (43. část)

Mineralogie, mineralogická chemie, eudiometrie

Již zmíněný Ch. Bergner byl, jak se zdá, prvním „chemikem z povolání“ v Čechách. Veškeré jeho zejména laboratorní pokusy a snažení směřovaly k využití chemie v praxi. Jeho výzkumný a badatelský záběr byl velmi široký – od chemie kovů a nerostů až po léči­va. Bergnerův trojdílný spis Chymische Ver­suche und Erfahrungen (1792) je učebnicí a laboratorní příručkou současně. V laborato­ři Bergner používal kamenné hnědé uhlí, do­poručoval jej k tavení kovů a, jak již zmíně­no, doporučoval jej též k širšímu komerčnímu využití, zejména v rozvíjejícím se hutnictví.
 
V 18. století se v Čechách stalo součástí vědeckého výzkumu odkrytí nalezišť nejrůz­nějších nerostů a surovin vhodných pro prů­mysl. V důsledku toho v Čechách nabývají na významu obory jako mineralogie, petro­grafie a geologie. Z nich pak vyrůstá mine­ralogická chemie.
 
Mineralogie byla chápána jako přiroze­ná složka tří „přírodních říší – zvířat, rost­lin, nerostů. Tvořila styčnou plochu mezi dvěma ne zcela v té době jasnými vědní­mi oblastmi – biologií a fyzikou (potaž­mo fyzikální chemií). Biologické hledisko vycházelo z Linného systematiky přírody (Carl von Linné, švédský vědec, Systema Naturae, 1735), fyzikálně-chemické hle­disko z A. Cronstedta (baron Axel Fredrik Cronstedt, též švédský vědec, objevitel nik­lu, 1751), který z mineralogie vyloučil hor­niny, půdy a zkameněliny.
 
V Čechách se poměrně více rozvinul směr chemického chápání mineralogie – J. Kř. Zauschner, I. Born, T. Bergman uveřejňovali své statě v tomto smyslu v pojednáních Sou­kromé učené společnosti (později Učené spo­lečnosti, Královská česká společnost nauk – Elektro 3/2010) již počátkem 70. let.
 
S tím souviselo i populární téma tehdej­ší doby, a to snaha o objasnění chemické po­vahy diamantu (krystalicky krychlová forma uhlíku), jehož výborné tepelné vlastnosti za­ručovaly, že se nikdy nepřehřeje.
 
Objevovaly se v té době mnohé protichůd­né informace, zejména o tom, co se děje při jeho spalování. Za jeden z mála výstižných a přesných popisů z té doby je považováno sdělení badatele hraběte Jáchyma ze Štern­berka (Crellovy Annalen, 1796) pojednáva­jících o tomto jevu. Spalování v kyslíkové atmosféře hrabě Šternberk předvedl 25. září roku 1791 při návštěvě císaře Leopolda II. v Čechách při slavnostním zasedání Učené společnosti.
 

Eudiometrie – výzkum vzduchu

 
Průzkum přírody se v 18. století neome­zoval pouze na výzkum „zvířat, rostlin, ne­rostů, ale též na výzkum vzduchu. Už teh­dy se vedle tlaku, teploty, vlhkosti a jiných činitelů též věnovala pozornost jeho čistotě, i když zřejmě z jiných pohnutek než v sou­časné době.
 
Kvalita vzduchu se měřila v eudiomet­rech, měřicích skleněných trubicích, nádo­bách, obsahujících vodu a kysličník dusna­tý (ve vodě nerozpustný). Po vpuštění vzdu­chu do nádoby se kysličník dusnatý sloučil s kyslíkem ze vzduchu na kysličník dusi­čitý a tento byl absorbován vodou. Podle změny objemu vzduchu se usuzovalo na jeho kvalitu.
 
Tehdejší věda byla v zajetí flogistické teorie a obecně panovala mylná domněnka, že kvalita vzduchu se mění podle obsahu flogis­tonu – nevažitelného principu hoření v lát­kách. Vzduch obsahující více flogistonu byl horší kvality než vzduch s menším objemem flogistonu. Zakladatelem eudiometrie byl an­glický vědec J. Priestley.
 
Až mnohem později si chemický výzkum plynů, vyvolaný potřebami rozvíjející se prů­myslové revoluce, vynutil zrod správné oxi­dační teorie, která vyložila – na rozdíl od flogistonské teorie – hoření vědecky. Flogis­ton se však přesto ještě dlouho v české vědě držel jako nejčistší, nejjednodušší základní hořlavá látka.
(jk; pokračování – Flogistonská teorie jako vědecký omyl)
 

Podle přesných pravidel vybroušený diamant se nazývá briliant. Diamant je nejtvrdší zná­mý přírodní minerál (nerost) a třetí nejtvrdší látka vůbec po fulleritech (zvláštní skupenství molekul v přirozeně vytvořených mezihvězd­ných oblacích) a po látkách z oblasti fyziky kondenzované fáze.