Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2017 vyšlo
tiskem 28. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 28. 7. 2017. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika; Konektory; Software; Značení a štítkování

Hlavní článek
Elektrická izolace a tepelná vodivost

Aktuality

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Generační změna ve skupině LAPP S účinností od 1. července 2017 odstoupila Ursula Ida Lapp, spoluzakladatelka skupiny…

Finálové kolo soutěže EBEC přivede do Brna 120 nejlepších inženýrů z celé Evropy Co vše je možné stihnout navrhnout, smontovat a následně odprezentovat během dvou dní? To…

Co si akce „Světlo v praxi“ klade za cíle V České republice se prvním rokem koná akce v oblasti světelné techniky, která chce…

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (43. část)

Mineralogie, mineralogická chemie, eudiometrie

Již zmíněný Ch. Bergner byl, jak se zdá, prvním „chemikem z povolání“ v Čechách. Veškeré jeho zejména laboratorní pokusy a snažení směřovaly k využití chemie v praxi. Jeho výzkumný a badatelský záběr byl velmi široký – od chemie kovů a nerostů až po léči­va. Bergnerův trojdílný spis Chymische Ver­suche und Erfahrungen (1792) je učebnicí a laboratorní příručkou současně. V laborato­ři Bergner používal kamenné hnědé uhlí, do­poručoval jej k tavení kovů a, jak již zmíně­no, doporučoval jej též k širšímu komerčnímu využití, zejména v rozvíjejícím se hutnictví.
 
V 18. století se v Čechách stalo součástí vědeckého výzkumu odkrytí nalezišť nejrůz­nějších nerostů a surovin vhodných pro prů­mysl. V důsledku toho v Čechách nabývají na významu obory jako mineralogie, petro­grafie a geologie. Z nich pak vyrůstá mine­ralogická chemie.
 
Mineralogie byla chápána jako přiroze­ná složka tří „přírodních říší – zvířat, rost­lin, nerostů. Tvořila styčnou plochu mezi dvěma ne zcela v té době jasnými vědní­mi oblastmi – biologií a fyzikou (potaž­mo fyzikální chemií). Biologické hledisko vycházelo z Linného systematiky přírody (Carl von Linné, švédský vědec, Systema Naturae, 1735), fyzikálně-chemické hle­disko z A. Cronstedta (baron Axel Fredrik Cronstedt, též švédský vědec, objevitel nik­lu, 1751), který z mineralogie vyloučil hor­niny, půdy a zkameněliny.
 
V Čechách se poměrně více rozvinul směr chemického chápání mineralogie – J. Kř. Zauschner, I. Born, T. Bergman uveřejňovali své statě v tomto smyslu v pojednáních Sou­kromé učené společnosti (později Učené spo­lečnosti, Královská česká společnost nauk – Elektro 3/2010) již počátkem 70. let.
 
S tím souviselo i populární téma tehdej­ší doby, a to snaha o objasnění chemické po­vahy diamantu (krystalicky krychlová forma uhlíku), jehož výborné tepelné vlastnosti za­ručovaly, že se nikdy nepřehřeje.
 
Objevovaly se v té době mnohé protichůd­né informace, zejména o tom, co se děje při jeho spalování. Za jeden z mála výstižných a přesných popisů z té doby je považováno sdělení badatele hraběte Jáchyma ze Štern­berka (Crellovy Annalen, 1796) pojednáva­jících o tomto jevu. Spalování v kyslíkové atmosféře hrabě Šternberk předvedl 25. září roku 1791 při návštěvě císaře Leopolda II. v Čechách při slavnostním zasedání Učené společnosti.
 

Eudiometrie – výzkum vzduchu

 
Průzkum přírody se v 18. století neome­zoval pouze na výzkum „zvířat, rostlin, ne­rostů, ale též na výzkum vzduchu. Už teh­dy se vedle tlaku, teploty, vlhkosti a jiných činitelů též věnovala pozornost jeho čistotě, i když zřejmě z jiných pohnutek než v sou­časné době.
 
Kvalita vzduchu se měřila v eudiomet­rech, měřicích skleněných trubicích, nádo­bách, obsahujících vodu a kysličník dusna­tý (ve vodě nerozpustný). Po vpuštění vzdu­chu do nádoby se kysličník dusnatý sloučil s kyslíkem ze vzduchu na kysličník dusi­čitý a tento byl absorbován vodou. Podle změny objemu vzduchu se usuzovalo na jeho kvalitu.
 
Tehdejší věda byla v zajetí flogistické teorie a obecně panovala mylná domněnka, že kvalita vzduchu se mění podle obsahu flogis­tonu – nevažitelného principu hoření v lát­kách. Vzduch obsahující více flogistonu byl horší kvality než vzduch s menším objemem flogistonu. Zakladatelem eudiometrie byl an­glický vědec J. Priestley.
 
Až mnohem později si chemický výzkum plynů, vyvolaný potřebami rozvíjející se prů­myslové revoluce, vynutil zrod správné oxi­dační teorie, která vyložila – na rozdíl od flogistonské teorie – hoření vědecky. Flogis­ton se však přesto ještě dlouho v české vědě držel jako nejčistší, nejjednodušší základní hořlavá látka.
(jk; pokračování – Flogistonská teorie jako vědecký omyl)
 

Podle přesných pravidel vybroušený diamant se nazývá briliant. Diamant je nejtvrdší zná­mý přírodní minerál (nerost) a třetí nejtvrdší látka vůbec po fulleritech (zvláštní skupenství molekul v přirozeně vytvořených mezihvězd­ných oblacích) a po látkách z oblasti fyziky kondenzované fáze.