Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2017 vyšlo
tiskem 5. 9. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 9. 2017. 

Téma: 59. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně; Elektrotechnika v průmyslu

Hlavní článek
Palivové články
Renesance synchronních reluktančních motorů
Návrh aktuátoru pracujícího s magnetickým polem

Aktuality

Na veletrhu FOR ARCH najdou lidé na osm stovek expozic a bezplatná poradenská centra Ve dnech 19. – 23. září 2017 se koná 28. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR…

Technologické Fórum 2017 – jedinečné setkání odborníků stavebního trhu Premiéru na letošním ročníku mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH bude mít…

Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika Šest jaderných bloků, přes dva tisíce zaměstnanců včetně týmu, který zodpovídání za…

FOR ARCH 2017 přinese řadu zajímavých soutěží a konferencí Osmadvacátý ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve…

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Generační změna ve skupině LAPP S účinností od 1. července 2017 odstoupila Ursula Ida Lapp, spoluzakladatelka skupiny…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (43. část)

Mineralogie, mineralogická chemie, eudiometrie

Již zmíněný Ch. Bergner byl, jak se zdá, prvním „chemikem z povolání“ v Čechách. Veškeré jeho zejména laboratorní pokusy a snažení směřovaly k využití chemie v praxi. Jeho výzkumný a badatelský záběr byl velmi široký – od chemie kovů a nerostů až po léči­va. Bergnerův trojdílný spis Chymische Ver­suche und Erfahrungen (1792) je učebnicí a laboratorní příručkou současně. V laborato­ři Bergner používal kamenné hnědé uhlí, do­poručoval jej k tavení kovů a, jak již zmíně­no, doporučoval jej též k širšímu komerčnímu využití, zejména v rozvíjejícím se hutnictví.
 
V 18. století se v Čechách stalo součástí vědeckého výzkumu odkrytí nalezišť nejrůz­nějších nerostů a surovin vhodných pro prů­mysl. V důsledku toho v Čechách nabývají na významu obory jako mineralogie, petro­grafie a geologie. Z nich pak vyrůstá mine­ralogická chemie.
 
Mineralogie byla chápána jako přiroze­ná složka tří „přírodních říší – zvířat, rost­lin, nerostů. Tvořila styčnou plochu mezi dvěma ne zcela v té době jasnými vědní­mi oblastmi – biologií a fyzikou (potaž­mo fyzikální chemií). Biologické hledisko vycházelo z Linného systematiky přírody (Carl von Linné, švédský vědec, Systema Naturae, 1735), fyzikálně-chemické hle­disko z A. Cronstedta (baron Axel Fredrik Cronstedt, též švédský vědec, objevitel nik­lu, 1751), který z mineralogie vyloučil hor­niny, půdy a zkameněliny.
 
V Čechách se poměrně více rozvinul směr chemického chápání mineralogie – J. Kř. Zauschner, I. Born, T. Bergman uveřejňovali své statě v tomto smyslu v pojednáních Sou­kromé učené společnosti (později Učené spo­lečnosti, Královská česká společnost nauk – Elektro 3/2010) již počátkem 70. let.
 
S tím souviselo i populární téma tehdej­ší doby, a to snaha o objasnění chemické po­vahy diamantu (krystalicky krychlová forma uhlíku), jehož výborné tepelné vlastnosti za­ručovaly, že se nikdy nepřehřeje.
 
Objevovaly se v té době mnohé protichůd­né informace, zejména o tom, co se děje při jeho spalování. Za jeden z mála výstižných a přesných popisů z té doby je považováno sdělení badatele hraběte Jáchyma ze Štern­berka (Crellovy Annalen, 1796) pojednáva­jících o tomto jevu. Spalování v kyslíkové atmosféře hrabě Šternberk předvedl 25. září roku 1791 při návštěvě císaře Leopolda II. v Čechách při slavnostním zasedání Učené společnosti.
 

Eudiometrie – výzkum vzduchu

 
Průzkum přírody se v 18. století neome­zoval pouze na výzkum „zvířat, rostlin, ne­rostů, ale též na výzkum vzduchu. Už teh­dy se vedle tlaku, teploty, vlhkosti a jiných činitelů též věnovala pozornost jeho čistotě, i když zřejmě z jiných pohnutek než v sou­časné době.
 
Kvalita vzduchu se měřila v eudiomet­rech, měřicích skleněných trubicích, nádo­bách, obsahujících vodu a kysličník dusna­tý (ve vodě nerozpustný). Po vpuštění vzdu­chu do nádoby se kysličník dusnatý sloučil s kyslíkem ze vzduchu na kysličník dusi­čitý a tento byl absorbován vodou. Podle změny objemu vzduchu se usuzovalo na jeho kvalitu.
 
Tehdejší věda byla v zajetí flogistické teorie a obecně panovala mylná domněnka, že kvalita vzduchu se mění podle obsahu flogis­tonu – nevažitelného principu hoření v lát­kách. Vzduch obsahující více flogistonu byl horší kvality než vzduch s menším objemem flogistonu. Zakladatelem eudiometrie byl an­glický vědec J. Priestley.
 
Až mnohem později si chemický výzkum plynů, vyvolaný potřebami rozvíjející se prů­myslové revoluce, vynutil zrod správné oxi­dační teorie, která vyložila – na rozdíl od flogistonské teorie – hoření vědecky. Flogis­ton se však přesto ještě dlouho v české vědě držel jako nejčistší, nejjednodušší základní hořlavá látka.
(jk; pokračování – Flogistonská teorie jako vědecký omyl)
 

Podle přesných pravidel vybroušený diamant se nazývá briliant. Diamant je nejtvrdší zná­mý přírodní minerál (nerost) a třetí nejtvrdší látka vůbec po fulleritech (zvláštní skupenství molekul v přirozeně vytvořených mezihvězd­ných oblacích) a po látkách z oblasti fyziky kondenzované fáze.