Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2020 vyšlo
tiskem 12. 2. 2020. V elektronické verzi na webu 12. 3. 2020. 

Téma: Elektrické přístroje; Internet věcí; Zdravotnická technika

Hlavní článek
Monitorování obsazenosti prostor inteligentní budovy

Aktuality

Týmy Formula Student z ČVUT budou mít premiéru na okruhu Formule 1 Yas Marina v Abú Dhabí Týmy mezinárodní soutěže Formula Student z Českého vysokého učení technického v Praze se…

Výstavba 7. bloku JE Tchien-wan s reaktorem VVER-1200 začne už letos Ruská korporace pro atomovou energii Rosatom 20. ledna 2020 uvedla, že výstavbu 7. bloku…

Přístroje ABB pomáhají pěstovat chutná česká rajčata bez pesticidů Dát si v zimě čerstvá zralá rajčata, která by pocházela od lokálních pěstitelů, bylo až…

FOR CITY 2020: Inovace pro města, obce i regiony Jaká inovativní řešení, která pomocí moderních technologií zvýší kvalitu života obyvatel…

Nový elektronický obchod Rosatomu usnadňuje povolování nových jaderných bloků Koncern Rosenergoatom (elektroenergetická divize ruské korporace pro atomovou energii…

Veletrh Light+Building slaví dvacáté narozeniny Přijeďte se podívat do Frankfurtu nad Mohanem. V areálu frankfurtského výstaviště se bude…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (42. část)

Česká nauka o elektřině

 
Rychlý rozvoj nauky o elektřině v zahraničí došel brzy i ohlasu v českých zemích. Opět J. Stepling již v letech 1745–46 koná v Klementinu veřejné demonstrace pokusů s elektřinou. Činil dokonce pokusy s otáčivým elektrostatickým strojkem, předchůdcem elektrického motoru, o výkonu pouhých několik wattů a se zanedbatelnou účinností (obr. 1). Přibližně ve stejné době na vídeňském dvoře předvádějí své elektrické pokusy i J. A. Scrinci a P. Diviš (podrobněji Elektro 2/10).
 
Český lékař a badatel Jan Kř. Boháč se pokouší léčit některé nemoci elektřinou (epilepsie) a dochází úspěchu zejména v Anglii. Napsal knihu De utilitate electrisationis in arte medica (O užitečnosti elektrování v umění lékařském). Ve svých závěrech se však opírá o původnější práce Nolletovy.
 
Světlou výjimku tvoří další český lékař Josef Tadeáš Kliknoš. V roce 1774 se zabývá řadou pokusů s indukcí objevenou v šedesátých letech (1752, John Canton). J. T. Klinkoš objevil (a to dříve než Ital A. Volta) elektrostatický indukovaný náboj – elektřinu sebe sama nahrazující. Tentýž J. T. Klinkoš má zásluhu na postavení prvního bleskosvodu v Čechách – v roce 1775 na zámku hraběte Nostice v Měšicích.
 
Otázkami bleskosvodu, jemuž ale ve skutečnosti nedůvěřoval, se zabýval na výzvu hospodářské společnosti ke konci svého života i J. Stepling.
 
Akustice a magnetismu byla v českých zemích věnována pozornost naprosto minimální.
 

Česká chemie a mineralogie

 
Chemie, i když se od roku 1746 vyučovala na univerzitě, měla tehdy především empirický charakter. Teprve v postupně se rozvíjející farmacii se začala chápat potřeba systému kvalitativní analýzy. Postupně vznikaly otázky teoretické chemie – povaha solí, příbuznost kovů apod. Teoretickým východiskem chemie tehdejší doby byla nesprávná, ale dlouho přetrvávající nauka o flogistonu, nevažitelného principu hoření.
 
V Čechách opustil flogistonskou teorii jakožto neplodné učení jako první až na konci 18. století český vědec a badatel, průkopník spojení fyziky a chemie se železářstvím hrabě Jáchym Šternberk.
 
Ve své práci z roku 1795 o nejvýhodnější výrobě železa a návrhu na postavení vysoké pece se odvolává na antiflogistonské učení francouzského učence Lavoisiera. Chemický výzkum plynů vyvolaný potřebami rozvíjející se průmyslové revoluce umožnil zrod oxidační teorie, která vyložila – na rozdíl od flogistonské teorie – hoření vědecky. Flogiston se však přesto ještě dlouho v české vědě držel jako nejčistší, nejjednodušší základní hořlavá látka.
 
Šternberkovy teoretické studie vůbec směřovaly ke zvědečtění hutnické praxe, která byla u nás oproti industrializovanějším státům zaostalá. Šternberk sám byl majitelem hutí, studoval hutnickou chemii a železářství v Rusku, Švédsku i v dalších zemích. Jeho studie uveřejňované v pojednáních vzbudily ohlas i v zahraničí, zejména v Německu.
 
Mimochodem, když se v roce 1790 uskutečnil první pilotovaný let balonem v Čechách, byl jeho pilotovi Jeanu-Pierrovi Blanchardovi společníkem v gondole právě hrabě Jáchym Šternberk. Start byl v pražské Královské oboře Stromovka, průměrná výška letu 1 700 m, přistání po hodině letu v Bubenči.
 
Ale zpět k chemii! Všestranný badatel J. A. Scrinci provedl někdy v polovině 18. století chemický rozbor pramenu minerální vody v Chuchli u Prahy a vydal práci o jeho složení. Zcela jasnozřivě razil myšlenku léčivé schopnosti minerálních pramenů. Podpořil tak německého chemika Hoffmanna (Hoffmanovy kapky), který provedl rozbor pramenů karlovarských. Podle Hoffmanna jsou prameny alkalické, hořké (sůl), vápenaté a obsahují železo.
 
J. A. Scrinci šel ještě dál a svými rozbory jiných pramenů doložil obsah minerálního plynu, zeminy, okru železitého, kamence a síry.
 
Na Scrinciho popud vydala císařovna Marie Terezie v roce 1763 příkaz, aby všechny minerální prameny v dědičných zemích byly podrobeny rozboru. Této práce se ujal profesor přírodopisu na pražské univerzitě Josef J. Kř. Zauschner.
 
V roce 1772 vydal pojednání o složení karlovarských pramenů místní lékař a chemik David Becher. Zcela nesprávně označuje těkavý minerální plyn za jemnou kyselinu sírovou. Ve skutečnosti jde o oxid uhličitý, objevený 1772–1775 skotským badatelem Blackem.
 
Vedle této složky našel D. Becher v pramenech také síran sodný (Glauberovu sůl), uhličitan sodný, kuchyňskou sůl, vápník a železo.
 
Pokusy v chemii, botanice a mineralogii vynikli též badatelé J. G. Mikan, J. Procházka a Fr. A. Reuss.
 
V 18. století s objevováním nerostných ložisek a surovin narůstá rovněž význam mineralogie. V tomto oboru vynikl Ignác Born, duchovní otec a organizátor Učené společnosti (blíže Elektro 3/10) a Ch. Bergner, který však ještě mylně věřil v možnost proměny kovů ve zlato (1792). V čem se však nepletl, bylo doporučování užití uhlí jako paliva namísto dřeva. Již kolem roku 1766 podal Ch. Bergner návrh na komerční využívání uhlí. Návrh se však tehdy ještě neprosadil, i když v Anglii nebo Německu se již uhlí jako palivo používalo.
(jk; pokračování)
 
Obr. 1. Elektrostatický motorek ze 40. let 18. století pracoval na principu odpuzování souhlasných nábojů nabitých kuliček a elektricky napájených planžet

Elektrický telegraf

 
Už v polovině 18. století se v Evropě vyskytly pokusy zřídit komunikační zařízení na elektřinu – elektrický telegraf.
V roce 1753 uvedl skotský časopis Scot’s Magazine návrh na telegraf s bezovými kuličkami. V roce 1773 G. L. Desage navrhl telegraf s lístkovými elektroskopy, roku 1786 J. Reiser navrhl telegraf jiskrovými výboji. Všechny uvedené principy obsahovaly mnoho vedení, pro každý vysílaný znak jedno.
 
Již v roce 1787 však Lemond navrhl elektroskopický telegraf s jediným vedením. Jednotlivým znakům měly být přiřazeny různé výchylky stéblového elektroskopu na přiřazené stupnici. Žádný z těchto objevů se však neujal. Až po objevení a definování elektromagnetismu ve dvacátých letech 19. století (Hans Christian Oerstedt, 1777–1851) se začaly prosazovat progresivnější telegrafy elektromagnetické (obr. 2).
 
Obr. 2. Elektromagnetický telegraf