Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2017 vyšlo
tiskem 5. 9. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 9. 2017. 

Téma: 59. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně; Elektrotechnika v průmyslu

Hlavní článek
Palivové články
Renesance synchronních reluktančních motorů
Návrh aktuátoru pracujícího s magnetickým polem

Aktuality

Praha otestuje elektrobus s dynamickým dobíjením Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) zahájil výstavbu trolejového vedení v Prosecké ulici.…

Na veletrhu FOR ARCH najdou lidé na osm stovek expozic a bezplatná poradenská centra Ve dnech 19. – 23. září 2017 se koná 28. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR…

Technologické Fórum 2017 – jedinečné setkání odborníků stavebního trhu Premiéru na letošním ročníku mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH bude mít…

Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika Šest jaderných bloků, přes dva tisíce zaměstnanců včetně týmu, který zodpovídání za…

FOR ARCH 2017 přinese řadu zajímavých soutěží a konferencí Osmadvacátý ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve…

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (41. část)

Česká astronomie

 
J. Tesánek a zejména významně J. Stepling se zasloužili též o rozvoj české astronomie. J. Stepling se zasadil o to, aby byla v Klementi­nu vybudována skutečná hvězdárna a obser­vatoř s instrumentálním vybavením a výzbro­jí evropské úrovně (1751).
Později, od roku 1775, založil spolu s ře­ditelem hvězdárny Antonínem Strnadem sys­tém pravidelných meteorologických měření a geomagnetických pozorování, která byla po další století osou činnosti klementinské observatoře a v 19. století dosáhla vysokého stupně dokonalosti.
 
J. Stepling ve svých přednáškách i bada­telské činnosti progresivně vycházel z New­tonovy koncepce – zkoumal planetární po­hyby, meteority a působení Slunce v roz­dílných geografických šířkách, polemizoval s Halleyovými názory. Již v roce 1748 byl vy­zván berlínskou akademií, aby pozoroval za­tmění Měsíce a určil souřadnice pražské kle­mentinské hvězdárny. Stepling šel dál a po­rovnal svá měření s pařížským pozorováním, které vykonal Maraldi, a s vídeňským pozo­rováním Maxmiliána Hella. V roce 1785 pub­likoval J. Stepling v Pojednáních Učené spo­lečnosti práci, v níž se zabýval působením slapů (přílivu a odlivu) v atmosféře, způso­bovaných gravitací Měsíce a Slunce.
 

Česká fyzika

 
V době, kdy v Evropě navazuje na new­tonovskou fyziku francouzský badatel Char­les A. de Coulomb (1736–1806) a dokazu­je, že elektrická a magnetická přitažlivost se řídí vztahy, jež jsou obdobou Newtono­va gravitačního zákona, budují na pražské i olomoucké univerzitě tuzemští badatelé fyzikální kabinety. V Klementinu je to opět J. Stepling (1744–5), na lékařské fakultě již dříve Jan A. Scrinci (1739). Oba vykládají fyziku s již moderními newtonovskými as­pekty. V českých zemích nastává v druhé polovině 18. století velký příliv zahraniční literatury, zájem o fyziku proniká i do šir­ší veřejnosti.
 
Fyziku postupně přednášejí i další bada­telé – Scrinciho žák Jan Kř. Boháč, Ph. A. Marherr, J. T. Klinkoš, T. Gruber, na vojen­ské inženýrské škole Chr. Wolf.
 
Bohužel, přes veškerý rozvoj fyzika jako obor nemá v českých zemích v tomto ob­dobí hlubší ukotvení. V Učené společnos­ti, kde hlavním proudem činnosti se stal přírodovědný průzkum Čech, je fyzika po­stavena poněkud stranou. Systematická fy­zikální práce neexistuje, resp. je roztříště­na, i když sami někteří jezuitští badatelé se podrobně zabývají například aeromechani­kou a hydromechanikou. To však souvisí s jezuity uznávanými aristotelskými živly – vzduch, voda.
 
Za zmínku stojí Franzova práce o problé­mech kyvadla, isochrony, cykloidy a brachys­tochrony. Dále Koerber se v Ruletově duchu snaží o řešení jednoduchých strojů. Opět J. Stepling řeší otázky hmotného bodu, cent­rální sílu, akci a reakci při srážce dvou hmot­ných bodů. Dále se zabývá otázkou pum­py a výšky vodního sloupce vyššího než de­set metrů (1777). Jeho doporučení vhánět do vody vzduch, a snížit tak její specifickou váhu, však pochází od Bernoulliho.
 
J. Stepling také pozoruje, že voda může existovat v kapalné fázi i při teplotě pod bo­dem mrazu, teprve po zatřepání začíná mrz­nout (přechlazení vody). Toto Steplingovo po­zorování patří k prvním svého druhu.
 
Problém pohybu v odporovém prostředí se pokouší matematicky zpracovat pro někte­rá speciální tělesa (rotační paraboloid, elip­soid apod.) nám již známý J. Tesánek (1785). Zabýval se též planimetrií (např. chordála­mi), teorií kuželoseček a zvláště vynikl jako bystrý komentátor a propagátor Newtono­vých teorií.
 
J. Tesánek dokonce natolik převzal New­tonovo učení, že uznal prvé dvě knihy New­tonových Principií. Roku 1780 a 1785 je v Praze vydal latinsky, s komentáři objasňu­jícími Newtonovy syntetické postupy nový­mi metodami (a symbolikou) soudobé ma­tematické analýzy. Třetí díl, jenž byl až do konce první třetiny 19. století zapovězen, se pokusil J. Tesánek převést do řeči mate­matické analýzy, a má tedy zásluhu světo­vého významu. V jeho úsilí posléze pokra­čovali L. Euler a další zakladatelé analytic­ké mechaniky.
 
Na Tesánka volně navazující T. Gruber se na popud F. Gerstnera zabývá zvýšením cit­livosti vah (1789) a též vypařováním vody ve vakuu.
 
Vedle progresivních témat však v Pojedná­ních Učené společnosti i v tomto období vy­chází práce Itala Castelliho o fenoménu per­petuum mobile.
(jk; pokračování – Stav a předpoklady vědecké práce v českých zemích v druhé
polovině 18. století – nauka o elektřině, chemie a mineralogie)
 

18. století – od pokusů s elektřinou k vědec kému výzkumu

1701 Gellibrand – definování jevů zemského magnetismu
1706 Francis Hauksbee st. – demonstrace el. jevů v londýnské Královské společnosti
1729 Stephen Gray – zkoumání el. jevů
1733–37 Charles F. de Cisternay Dufay – zkou­mání vedení elektřiny na dálku
1730–45 – Jean-Antoine Nollet – zkoumání vli­vů elektřiny na živý organismus
1740 John T. Desaguliers – rozdělení látek na el. vodiče a nevodiče
1740–45 Pierre Bertholon – zkoumání atmo­sférické elektřiny, pokusy na živých organismech, elektrovegetometr
1744 Christian F. Ludolf, Georg M. Bose – elektrizace látek, jejich zapalování el. jiskrou
1746 Pieter van Musschenbroek – vytvoření lei­denské láhve (současně též G. Kleist)
1746 Daniel Gralath – usmrcování malých ži­vočichů elektřinou
1746 William Watson – unitární hypotéza elek­třiny
1745 Louis-Guillaume Le Monnier – výzkumy rychlosti šíření elektřiny
1747 John Canton vs. John Michel – pokusy s magnetováním těles
1746–60 Benjamin Franklin – experimenty a zkoumání podstaty elektřiny
1750 Gowin Knight, Edward Nairne, James Ferguson – zavedení výroby el. vědeckých a ná­mořních přístrojů
1752 Thomas F. Dalibard – zkoumání atmo­sférické elektřiny
1752 John Canton – objev elektrické induk­ce (influence)
1753 Georg F. Richmann – usmrcen při poku­sech s bleskem
1752–56 Michail V. Lomonosov – výzkum elek­třiny
1758 Giambatista Beccaria – mechanisticko-elektrická hypotéza podstaty elektřiny
1755–59 Franz U. T. Aepinus – zkoumání teo­rie elektřiny, pyroelektrický jev
1759 Robert Symmer – duální hypotéza elek­třiny
1760 Daniel Bernoulli – stanovení inverzního kvadratického zákona vzájemného působení ze­lektrizovaných těles
1761 Ebenzer Kinnersley – hypotéza neelek­trického odpuzování
1767 Joseph Priestley – ucelený soubor expe­rimentů a poznatků o elektřině
1771 Henry Cavendish – jeho první článek o elektřině; výzkum elektřiny
1774 Jean A. Deluc, Georg L. Le Sage – vý­zkumy rychlosti šíření elektřiny
1775 Franz A. Mesmer – výzkumy vlivu mag­netismu na lidský organizmus
1785–89 Charles A. Coulomb – výzkumy silo­vého působení elektřiny
1791 Luigi A. Galvani – Pojednání o el. silách při pohybu svalů
1796 Alessandro G. Volta – na principu Gal­vaniho experimentů sestaven galvanický článek (Voltův sloup, popsáno až 1800)
1799 Friedrich W. Scheeling – hypotéza jed­notnosti elektřiny a magnetismu, elektromag­netismus