Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (39. část)

Ignác Born

 
Vynikající mineralog, geolog, chemik, montanista, osvícenec a svobodný zednář dru­hé poloviny 18. století Ignác Antonín Born (obr. 1, 1742 Cavnic, župa Maramureş v Ru­munsku, Sedmihradsko – 1791, Vídeň) měl saské předky. Jeho otec, Ludwig Born, pod­nikal v hornictví a byl v Sedmihradsku maji­telem výnosných stříbrných dolů.
 
Za svůj život byl I. Born ve styku a přátelil se s mnoha osobnostmi v oblasti české vědy, byli to např. Kašpar Maria Šternberk, Jáchym Šternberk, František Josef hrabě Kinský aj.
 
I. Born vyrůstal a studoval ve Vídni, při­bližně ve svých dvaceti letech však odchází studovat do Prahy a dlouhou dobu tak pobývá spíše v Čechách. Začal také studovat práva, ale také působil na stolici horních věd u ra­kouského montanisty Jana Tadeáše Peithnera (Elektro č. 3). V polovině šedesátých let pů­sobil na pražské univerzitě, kde jako profe­sor přednášel o problematice montánních věd. Koncem šedesátých let se stal na rok dolnouherským horním radou, jak v Uhrách, tak na Slovensku, na Slovensku také studoval Kar­paty a studie věnované této problematice vy­šly později v roce 1774.
 
Na statku Sedliště u Tachova I. Born založil botanickou zahradu, vlastnil několik mineralo­gických sbírek a podrobnou knihovnu o geolo­gii a mineralogii. V roce 1770 se v Praze do­stává do funkce přísedícího mincmistra. V le­tech 1771–72 začíná v rámci činnosti Učeného spolku vydávat první přírodovědecký časopis v českých zemích – týdeník Prager gelehrte Nachrichten (Pražské učené zprávy).
 
I. Born při své bohaté vědecké činnos­ti zasáhl i do sporu mezi neptunisty a pluto­nisty. Neptunisté hlásali, že veškeré horniny vznikly z vody (Abraham Gottlob Werner – významný německý geolog). Oproti tomu plutonisté hlásali, že některé horniny vzni­kaly z ohně (James Hutton – skotský geolog).
 
I. Born se nejdřív klonil k neptunistům, postupem času začínal být zastáncem pluto­nistů. Byl také účastníkem vědeckého výzku­mu Komorní hůrky, vyhaslé sopky, která se nachází u Chebu, v Chebské pánvi.
 
V českých zemích se I. Born snažil hlavně o rozvoj vědy a vzdělanosti, zajímal se také i o dějiny a příbuzné vědy.
 
Na konci sedmdesátých let povolala Ignáce Antonína Borna císařovna Marie Terezie do Vídně, aby zde uspořádal císařské přírodo­vědecké sbírky. Byl také jmenován do funk­ce dvorního rady pro mincovní a horní zá­ležitosti.
 
Ke konci života se I. Born uplatňoval také jako chemik a zkoumal amalgamace (techno­logie rozdružování zlata, v menší míře i stří­bra. Vycházel při tom ze slučování rtuti se zlatem nebo stříbrem za vzniku amalgámu), a o amalgamaci a montánní chemii napsal mnoho vědeckých prací.
 
I. Born se velmi kriticky vyjadřoval pro­ti církvi. Velmi pravděpodobně měl vliv i na císaře Josefa II. při jeho rozhodování o ru­šení klášterů.
 
Nyní si zde připomeňme i českého příro­dovědce, jehož věhlas překročil hranice čes­kých zemí, ovšem až téměř k polozapomenu­tí. Byl jím Tadeáš Haenke (*1761 Chřibská, Čechy, †1817 Cochabamba, Bolívie) – čes­ký botanik, fyzik, lékař a cestovatel (o datu úmrtí tohoto českého přírodovědce se vedou spory – 24. 10. 1817 nebo také 4. 11. 1816).
 
Tadeáš Haenke studoval v Praze přírodní vědy, zvláště botaniku a později medicínu, ale stihl složit i doktorát z filozofie. Byl to i zručný fyzikální experimentátor – s pomo­cí svého učitele Mikana sestrojil podle vzoru francouzských montgolfiér horkovzdušný ba­lón a 18. března roku 1784 jako první v Če­chách provedl úspěšné pokusy s jeho bezpo­sádkovým letem.
 
Jeho hlavní vášní však byla botanika. Již za studií jezdil poznávat po Čechách květenu, o které vyšla později (1791) v Drážďanech souhrnná práce. Od roku 1786 působil ve Vídni a dva roky nato podnikl studijní cestu do Alp. Přivezl z této vědecké expedice tolik materiálu a poznatků, že byl roku 1789 přijat za člena Královské české společnosti nauk.
 
Haenkeův věhlas byl už takový, že byl I. Bornem doporučen jako botanik na pro­slulou Malaspinovu výpravu (1789) do Již­ní Ameriky a Tichomoří. Než však T. Haenke dorazil do Španělska, loď odjela, a tak Haenke následoval výpravu sám. Jeho loď ztroskotala u Rio de la Plata, ale Haenke se šťastnou ná­hodou zachránil. Výprava už mezitím odces­tovala, a tak se za ní vydal sám napříč tehdy neprobádaným kontinentem. Nakonec v dub­nu 1790 Malaspinu dostihl v Santiagu, když za nesmírných útrap překročil Andy a učinil mno­ho závažných botanických objevů. O jeho uni­verzálních schopnostech svědčí i to, že se po smrti svého kolegy (Malspina – popraven) ujal i geodetických a fyzikálních měření výpravy.
 
Až do roku 1809, kdy se definitivně usa­dil na svém statku Cochabambě (Buxacaxii) v Bolívii, podnikl řadu cest po Jižní, Střed­ní, ale i Severní Americe, navštívil Filipíny, Austrálii, Nový Zéland a tichomořské ostro­vy. Jeho život vynikal i dobrodružnými mo­menty, protože znamenitý vědec byl přede­vším velkým člověkem a pomáhal Latino­američanům v jejich boji za svobodu proti Španělům, byl kazatelem a misionářem mezi Indiány i vládcem několika kmenů, u nichž se „těšil oblibě jako málokterý běloch“.
 
Roku 1804 podnikl cestu do And, kde mě­řil nadmořskou výšku horských hřebenů. Při té příležitosti jako první člověk vystoupal na ekvádorskou nejvyšší horu Chimborazo (6 310 m). Prozkoumal stříbrné doly v Potosí, četná teplá zřídla a prameny v oblasti, obje­vil chilský ledek a doporučil jej jako vyni­kající hnojivo.
 
Z mnoha Haenkových objevů připomeň­me aspoň největší leknínovitou rostlinu svě­ta – Viktorii královskou, jejíž obrovské listy unesou i tříleté dítě. Jako první Evropan tuto rostlinu nalezl, popsal a poslal do Evropy. Jeho cenné sbírky, i když se z nich do Evropy dostala jen část, obohatily mimo jiné i vzni­kající české Vlastenecké (Národní) muzeum.
 
(jk; pokračování – Stav a předpoklady vědecké práce v českých zemích v druhé polovině 18. století)
 
Obr. 1. Ignác Born -vynikající český minera­log, chemik a osvícenec
Obr. 2. Přírodovědec Tadeáš Haenke – portrét v klobouku, autentická podobizna od Vinzenze Grünera