Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (39. část)

Ignác Born

 
Vynikající mineralog, geolog, chemik, montanista, osvícenec a svobodný zednář dru­hé poloviny 18. století Ignác Antonín Born (obr. 1, 1742 Cavnic, župa Maramureş v Ru­munsku, Sedmihradsko – 1791, Vídeň) měl saské předky. Jeho otec, Ludwig Born, pod­nikal v hornictví a byl v Sedmihradsku maji­telem výnosných stříbrných dolů.
 
Za svůj život byl I. Born ve styku a přátelil se s mnoha osobnostmi v oblasti české vědy, byli to např. Kašpar Maria Šternberk, Jáchym Šternberk, František Josef hrabě Kinský aj.
 
I. Born vyrůstal a studoval ve Vídni, při­bližně ve svých dvaceti letech však odchází studovat do Prahy a dlouhou dobu tak pobývá spíše v Čechách. Začal také studovat práva, ale také působil na stolici horních věd u ra­kouského montanisty Jana Tadeáše Peithnera (Elektro č. 3). V polovině šedesátých let pů­sobil na pražské univerzitě, kde jako profe­sor přednášel o problematice montánních věd. Koncem šedesátých let se stal na rok dolnouherským horním radou, jak v Uhrách, tak na Slovensku, na Slovensku také studoval Kar­paty a studie věnované této problematice vy­šly později v roce 1774.
 
Na statku Sedliště u Tachova I. Born založil botanickou zahradu, vlastnil několik mineralo­gických sbírek a podrobnou knihovnu o geolo­gii a mineralogii. V roce 1770 se v Praze do­stává do funkce přísedícího mincmistra. V le­tech 1771–72 začíná v rámci činnosti Učeného spolku vydávat první přírodovědecký časopis v českých zemích – týdeník Prager gelehrte Nachrichten (Pražské učené zprávy).
 
I. Born při své bohaté vědecké činnos­ti zasáhl i do sporu mezi neptunisty a pluto­nisty. Neptunisté hlásali, že veškeré horniny vznikly z vody (Abraham Gottlob Werner – významný německý geolog). Oproti tomu plutonisté hlásali, že některé horniny vzni­kaly z ohně (James Hutton – skotský geolog).
 
I. Born se nejdřív klonil k neptunistům, postupem času začínal být zastáncem pluto­nistů. Byl také účastníkem vědeckého výzku­mu Komorní hůrky, vyhaslé sopky, která se nachází u Chebu, v Chebské pánvi.
 
V českých zemích se I. Born snažil hlavně o rozvoj vědy a vzdělanosti, zajímal se také i o dějiny a příbuzné vědy.
 
Na konci sedmdesátých let povolala Ignáce Antonína Borna císařovna Marie Terezie do Vídně, aby zde uspořádal císařské přírodo­vědecké sbírky. Byl také jmenován do funk­ce dvorního rady pro mincovní a horní zá­ležitosti.
 
Ke konci života se I. Born uplatňoval také jako chemik a zkoumal amalgamace (techno­logie rozdružování zlata, v menší míře i stří­bra. Vycházel při tom ze slučování rtuti se zlatem nebo stříbrem za vzniku amalgámu), a o amalgamaci a montánní chemii napsal mnoho vědeckých prací.
 
I. Born se velmi kriticky vyjadřoval pro­ti církvi. Velmi pravděpodobně měl vliv i na císaře Josefa II. při jeho rozhodování o ru­šení klášterů.
 
Nyní si zde připomeňme i českého příro­dovědce, jehož věhlas překročil hranice čes­kých zemí, ovšem až téměř k polozapomenu­tí. Byl jím Tadeáš Haenke (*1761 Chřibská, Čechy, †1817 Cochabamba, Bolívie) – čes­ký botanik, fyzik, lékař a cestovatel (o datu úmrtí tohoto českého přírodovědce se vedou spory – 24. 10. 1817 nebo také 4. 11. 1816).
 
Tadeáš Haenke studoval v Praze přírodní vědy, zvláště botaniku a později medicínu, ale stihl složit i doktorát z filozofie. Byl to i zručný fyzikální experimentátor – s pomo­cí svého učitele Mikana sestrojil podle vzoru francouzských montgolfiér horkovzdušný ba­lón a 18. března roku 1784 jako první v Če­chách provedl úspěšné pokusy s jeho bezpo­sádkovým letem.
 
Jeho hlavní vášní však byla botanika. Již za studií jezdil poznávat po Čechách květenu, o které vyšla později (1791) v Drážďanech souhrnná práce. Od roku 1786 působil ve Vídni a dva roky nato podnikl studijní cestu do Alp. Přivezl z této vědecké expedice tolik materiálu a poznatků, že byl roku 1789 přijat za člena Královské české společnosti nauk.
 
Haenkeův věhlas byl už takový, že byl I. Bornem doporučen jako botanik na pro­slulou Malaspinovu výpravu (1789) do Již­ní Ameriky a Tichomoří. Než však T. Haenke dorazil do Španělska, loď odjela, a tak Haenke následoval výpravu sám. Jeho loď ztroskotala u Rio de la Plata, ale Haenke se šťastnou ná­hodou zachránil. Výprava už mezitím odces­tovala, a tak se za ní vydal sám napříč tehdy neprobádaným kontinentem. Nakonec v dub­nu 1790 Malaspinu dostihl v Santiagu, když za nesmírných útrap překročil Andy a učinil mno­ho závažných botanických objevů. O jeho uni­verzálních schopnostech svědčí i to, že se po smrti svého kolegy (Malspina – popraven) ujal i geodetických a fyzikálních měření výpravy.
 
Až do roku 1809, kdy se definitivně usa­dil na svém statku Cochabambě (Buxacaxii) v Bolívii, podnikl řadu cest po Jižní, Střed­ní, ale i Severní Americe, navštívil Filipíny, Austrálii, Nový Zéland a tichomořské ostro­vy. Jeho život vynikal i dobrodružnými mo­menty, protože znamenitý vědec byl přede­vším velkým člověkem a pomáhal Latino­američanům v jejich boji za svobodu proti Španělům, byl kazatelem a misionářem mezi Indiány i vládcem několika kmenů, u nichž se „těšil oblibě jako málokterý běloch“.
 
Roku 1804 podnikl cestu do And, kde mě­řil nadmořskou výšku horských hřebenů. Při té příležitosti jako první člověk vystoupal na ekvádorskou nejvyšší horu Chimborazo (6 310 m). Prozkoumal stříbrné doly v Potosí, četná teplá zřídla a prameny v oblasti, obje­vil chilský ledek a doporučil jej jako vyni­kající hnojivo.
 
Z mnoha Haenkových objevů připomeň­me aspoň největší leknínovitou rostlinu svě­ta – Viktorii královskou, jejíž obrovské listy unesou i tříleté dítě. Jako první Evropan tuto rostlinu nalezl, popsal a poslal do Evropy. Jeho cenné sbírky, i když se z nich do Evropy dostala jen část, obohatily mimo jiné i vzni­kající české Vlastenecké (Národní) muzeum.
 
(jk; pokračování – Stav a předpoklady vědecké práce v českých zemích v druhé polovině 18. století)
 
Obr. 1. Ignác Born -vynikající český minera­log, chemik a osvícenec
Obr. 2. Přírodovědec Tadeáš Haenke – portrét v klobouku, autentická podobizna od Vinzenze Grünera