Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo
tiskem 17. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 10. 3. 2017. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné a signalizační; Přístroje pro inteligentní sítě

Hlavní článek
Atypický návrh výkonového stejnosměrného zdroje se středofrekvenčním transformátorovým filtrem rušivého napětí

Aktuality

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (39. část)

Ignác Born

 
Vynikající mineralog, geolog, chemik, montanista, osvícenec a svobodný zednář dru­hé poloviny 18. století Ignác Antonín Born (obr. 1, 1742 Cavnic, župa Maramureş v Ru­munsku, Sedmihradsko – 1791, Vídeň) měl saské předky. Jeho otec, Ludwig Born, pod­nikal v hornictví a byl v Sedmihradsku maji­telem výnosných stříbrných dolů.
 
Za svůj život byl I. Born ve styku a přátelil se s mnoha osobnostmi v oblasti české vědy, byli to např. Kašpar Maria Šternberk, Jáchym Šternberk, František Josef hrabě Kinský aj.
 
I. Born vyrůstal a studoval ve Vídni, při­bližně ve svých dvaceti letech však odchází studovat do Prahy a dlouhou dobu tak pobývá spíše v Čechách. Začal také studovat práva, ale také působil na stolici horních věd u ra­kouského montanisty Jana Tadeáše Peithnera (Elektro č. 3). V polovině šedesátých let pů­sobil na pražské univerzitě, kde jako profe­sor přednášel o problematice montánních věd. Koncem šedesátých let se stal na rok dolnouherským horním radou, jak v Uhrách, tak na Slovensku, na Slovensku také studoval Kar­paty a studie věnované této problematice vy­šly později v roce 1774.
 
Na statku Sedliště u Tachova I. Born založil botanickou zahradu, vlastnil několik mineralo­gických sbírek a podrobnou knihovnu o geolo­gii a mineralogii. V roce 1770 se v Praze do­stává do funkce přísedícího mincmistra. V le­tech 1771–72 začíná v rámci činnosti Učeného spolku vydávat první přírodovědecký časopis v českých zemích – týdeník Prager gelehrte Nachrichten (Pražské učené zprávy).
 
I. Born při své bohaté vědecké činnos­ti zasáhl i do sporu mezi neptunisty a pluto­nisty. Neptunisté hlásali, že veškeré horniny vznikly z vody (Abraham Gottlob Werner – významný německý geolog). Oproti tomu plutonisté hlásali, že některé horniny vzni­kaly z ohně (James Hutton – skotský geolog).
 
I. Born se nejdřív klonil k neptunistům, postupem času začínal být zastáncem pluto­nistů. Byl také účastníkem vědeckého výzku­mu Komorní hůrky, vyhaslé sopky, která se nachází u Chebu, v Chebské pánvi.
 
V českých zemích se I. Born snažil hlavně o rozvoj vědy a vzdělanosti, zajímal se také i o dějiny a příbuzné vědy.
 
Na konci sedmdesátých let povolala Ignáce Antonína Borna císařovna Marie Terezie do Vídně, aby zde uspořádal císařské přírodo­vědecké sbírky. Byl také jmenován do funk­ce dvorního rady pro mincovní a horní zá­ležitosti.
 
Ke konci života se I. Born uplatňoval také jako chemik a zkoumal amalgamace (techno­logie rozdružování zlata, v menší míře i stří­bra. Vycházel při tom ze slučování rtuti se zlatem nebo stříbrem za vzniku amalgámu), a o amalgamaci a montánní chemii napsal mnoho vědeckých prací.
 
I. Born se velmi kriticky vyjadřoval pro­ti církvi. Velmi pravděpodobně měl vliv i na císaře Josefa II. při jeho rozhodování o ru­šení klášterů.
 
Nyní si zde připomeňme i českého příro­dovědce, jehož věhlas překročil hranice čes­kých zemí, ovšem až téměř k polozapomenu­tí. Byl jím Tadeáš Haenke (*1761 Chřibská, Čechy, †1817 Cochabamba, Bolívie) – čes­ký botanik, fyzik, lékař a cestovatel (o datu úmrtí tohoto českého přírodovědce se vedou spory – 24. 10. 1817 nebo také 4. 11. 1816).
 
Tadeáš Haenke studoval v Praze přírodní vědy, zvláště botaniku a později medicínu, ale stihl složit i doktorát z filozofie. Byl to i zručný fyzikální experimentátor – s pomo­cí svého učitele Mikana sestrojil podle vzoru francouzských montgolfiér horkovzdušný ba­lón a 18. března roku 1784 jako první v Če­chách provedl úspěšné pokusy s jeho bezpo­sádkovým letem.
 
Jeho hlavní vášní však byla botanika. Již za studií jezdil poznávat po Čechách květenu, o které vyšla později (1791) v Drážďanech souhrnná práce. Od roku 1786 působil ve Vídni a dva roky nato podnikl studijní cestu do Alp. Přivezl z této vědecké expedice tolik materiálu a poznatků, že byl roku 1789 přijat za člena Královské české společnosti nauk.
 
Haenkeův věhlas byl už takový, že byl I. Bornem doporučen jako botanik na pro­slulou Malaspinovu výpravu (1789) do Již­ní Ameriky a Tichomoří. Než však T. Haenke dorazil do Španělska, loď odjela, a tak Haenke následoval výpravu sám. Jeho loď ztroskotala u Rio de la Plata, ale Haenke se šťastnou ná­hodou zachránil. Výprava už mezitím odces­tovala, a tak se za ní vydal sám napříč tehdy neprobádaným kontinentem. Nakonec v dub­nu 1790 Malaspinu dostihl v Santiagu, když za nesmírných útrap překročil Andy a učinil mno­ho závažných botanických objevů. O jeho uni­verzálních schopnostech svědčí i to, že se po smrti svého kolegy (Malspina – popraven) ujal i geodetických a fyzikálních měření výpravy.
 
Až do roku 1809, kdy se definitivně usa­dil na svém statku Cochabambě (Buxacaxii) v Bolívii, podnikl řadu cest po Jižní, Střed­ní, ale i Severní Americe, navštívil Filipíny, Austrálii, Nový Zéland a tichomořské ostro­vy. Jeho život vynikal i dobrodružnými mo­menty, protože znamenitý vědec byl přede­vším velkým člověkem a pomáhal Latino­američanům v jejich boji za svobodu proti Španělům, byl kazatelem a misionářem mezi Indiány i vládcem několika kmenů, u nichž se „těšil oblibě jako málokterý běloch“.
 
Roku 1804 podnikl cestu do And, kde mě­řil nadmořskou výšku horských hřebenů. Při té příležitosti jako první člověk vystoupal na ekvádorskou nejvyšší horu Chimborazo (6 310 m). Prozkoumal stříbrné doly v Potosí, četná teplá zřídla a prameny v oblasti, obje­vil chilský ledek a doporučil jej jako vyni­kající hnojivo.
 
Z mnoha Haenkových objevů připomeň­me aspoň největší leknínovitou rostlinu svě­ta – Viktorii královskou, jejíž obrovské listy unesou i tříleté dítě. Jako první Evropan tuto rostlinu nalezl, popsal a poslal do Evropy. Jeho cenné sbírky, i když se z nich do Evropy dostala jen část, obohatily mimo jiné i vzni­kající české Vlastenecké (Národní) muzeum.
 
(jk; pokračování – Stav a předpoklady vědecké práce v českých zemích v druhé polovině 18. století)
 
Obr. 1. Ignác Born -vynikající český minera­log, chemik a osvícenec
Obr. 2. Přírodovědec Tadeáš Haenke – portrét v klobouku, autentická podobizna od Vinzenze Grünera