Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 10/2017 vyšlo
tiskem 4. 10. 2017. V elektronické verzi na webu od 4. 10. 2017. 

Téma: Elektroenergetika; OZE; Palivové články; Baterie a akumulátory

Hlavní článek
Skladování elektrické energie
Elektrochemická impedanční spektroskopie akumulátorů

Aktuality

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Slovensko bude partnerskou zemí MSV 2018 Příští rok se chystají oslavy několika kulatých výročí včetně 100 let od založení…

ABB na MSV 2017 v Brně vystavuje stavební kameny továrny budoucnosti Společnost ABB na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2017 v hale G2/30 představuje…

Výroční SIGNAL festival provede diváky po nových trasách i svou historií Festival světla SIGNAL divákům předvede 20 instalací od umělců z České republiky i…

Nejlepší exponáty veletrhu FOR ARCH získaly ocenění GRAND PRIX Odborná porota i letos vybírala ty nejlepší exponáty a technologie. Ocenění GRAND PRIX…

Indická jazyková verze webové stránky TME Společnost Transfer Multisort Elektronik Sp. z o.o oznámila, že veškeré nezbytné…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (39. část)

Ignác Born

 
Vynikající mineralog, geolog, chemik, montanista, osvícenec a svobodný zednář dru­hé poloviny 18. století Ignác Antonín Born (obr. 1, 1742 Cavnic, župa Maramureş v Ru­munsku, Sedmihradsko – 1791, Vídeň) měl saské předky. Jeho otec, Ludwig Born, pod­nikal v hornictví a byl v Sedmihradsku maji­telem výnosných stříbrných dolů.
 
Za svůj život byl I. Born ve styku a přátelil se s mnoha osobnostmi v oblasti české vědy, byli to např. Kašpar Maria Šternberk, Jáchym Šternberk, František Josef hrabě Kinský aj.
 
I. Born vyrůstal a studoval ve Vídni, při­bližně ve svých dvaceti letech však odchází studovat do Prahy a dlouhou dobu tak pobývá spíše v Čechách. Začal také studovat práva, ale také působil na stolici horních věd u ra­kouského montanisty Jana Tadeáše Peithnera (Elektro č. 3). V polovině šedesátých let pů­sobil na pražské univerzitě, kde jako profe­sor přednášel o problematice montánních věd. Koncem šedesátých let se stal na rok dolnouherským horním radou, jak v Uhrách, tak na Slovensku, na Slovensku také studoval Kar­paty a studie věnované této problematice vy­šly později v roce 1774.
 
Na statku Sedliště u Tachova I. Born založil botanickou zahradu, vlastnil několik mineralo­gických sbírek a podrobnou knihovnu o geolo­gii a mineralogii. V roce 1770 se v Praze do­stává do funkce přísedícího mincmistra. V le­tech 1771–72 začíná v rámci činnosti Učeného spolku vydávat první přírodovědecký časopis v českých zemích – týdeník Prager gelehrte Nachrichten (Pražské učené zprávy).
 
I. Born při své bohaté vědecké činnos­ti zasáhl i do sporu mezi neptunisty a pluto­nisty. Neptunisté hlásali, že veškeré horniny vznikly z vody (Abraham Gottlob Werner – významný německý geolog). Oproti tomu plutonisté hlásali, že některé horniny vzni­kaly z ohně (James Hutton – skotský geolog).
 
I. Born se nejdřív klonil k neptunistům, postupem času začínal být zastáncem pluto­nistů. Byl také účastníkem vědeckého výzku­mu Komorní hůrky, vyhaslé sopky, která se nachází u Chebu, v Chebské pánvi.
 
V českých zemích se I. Born snažil hlavně o rozvoj vědy a vzdělanosti, zajímal se také i o dějiny a příbuzné vědy.
 
Na konci sedmdesátých let povolala Ignáce Antonína Borna císařovna Marie Terezie do Vídně, aby zde uspořádal císařské přírodo­vědecké sbírky. Byl také jmenován do funk­ce dvorního rady pro mincovní a horní zá­ležitosti.
 
Ke konci života se I. Born uplatňoval také jako chemik a zkoumal amalgamace (techno­logie rozdružování zlata, v menší míře i stří­bra. Vycházel při tom ze slučování rtuti se zlatem nebo stříbrem za vzniku amalgámu), a o amalgamaci a montánní chemii napsal mnoho vědeckých prací.
 
I. Born se velmi kriticky vyjadřoval pro­ti církvi. Velmi pravděpodobně měl vliv i na císaře Josefa II. při jeho rozhodování o ru­šení klášterů.
 
Nyní si zde připomeňme i českého příro­dovědce, jehož věhlas překročil hranice čes­kých zemí, ovšem až téměř k polozapomenu­tí. Byl jím Tadeáš Haenke (*1761 Chřibská, Čechy, †1817 Cochabamba, Bolívie) – čes­ký botanik, fyzik, lékař a cestovatel (o datu úmrtí tohoto českého přírodovědce se vedou spory – 24. 10. 1817 nebo také 4. 11. 1816).
 
Tadeáš Haenke studoval v Praze přírodní vědy, zvláště botaniku a později medicínu, ale stihl složit i doktorát z filozofie. Byl to i zručný fyzikální experimentátor – s pomo­cí svého učitele Mikana sestrojil podle vzoru francouzských montgolfiér horkovzdušný ba­lón a 18. března roku 1784 jako první v Če­chách provedl úspěšné pokusy s jeho bezpo­sádkovým letem.
 
Jeho hlavní vášní však byla botanika. Již za studií jezdil poznávat po Čechách květenu, o které vyšla později (1791) v Drážďanech souhrnná práce. Od roku 1786 působil ve Vídni a dva roky nato podnikl studijní cestu do Alp. Přivezl z této vědecké expedice tolik materiálu a poznatků, že byl roku 1789 přijat za člena Královské české společnosti nauk.
 
Haenkeův věhlas byl už takový, že byl I. Bornem doporučen jako botanik na pro­slulou Malaspinovu výpravu (1789) do Již­ní Ameriky a Tichomoří. Než však T. Haenke dorazil do Španělska, loď odjela, a tak Haenke následoval výpravu sám. Jeho loď ztroskotala u Rio de la Plata, ale Haenke se šťastnou ná­hodou zachránil. Výprava už mezitím odces­tovala, a tak se za ní vydal sám napříč tehdy neprobádaným kontinentem. Nakonec v dub­nu 1790 Malaspinu dostihl v Santiagu, když za nesmírných útrap překročil Andy a učinil mno­ho závažných botanických objevů. O jeho uni­verzálních schopnostech svědčí i to, že se po smrti svého kolegy (Malspina – popraven) ujal i geodetických a fyzikálních měření výpravy.
 
Až do roku 1809, kdy se definitivně usa­dil na svém statku Cochabambě (Buxacaxii) v Bolívii, podnikl řadu cest po Jižní, Střed­ní, ale i Severní Americe, navštívil Filipíny, Austrálii, Nový Zéland a tichomořské ostro­vy. Jeho život vynikal i dobrodružnými mo­menty, protože znamenitý vědec byl přede­vším velkým člověkem a pomáhal Latino­američanům v jejich boji za svobodu proti Španělům, byl kazatelem a misionářem mezi Indiány i vládcem několika kmenů, u nichž se „těšil oblibě jako málokterý běloch“.
 
Roku 1804 podnikl cestu do And, kde mě­řil nadmořskou výšku horských hřebenů. Při té příležitosti jako první člověk vystoupal na ekvádorskou nejvyšší horu Chimborazo (6 310 m). Prozkoumal stříbrné doly v Potosí, četná teplá zřídla a prameny v oblasti, obje­vil chilský ledek a doporučil jej jako vyni­kající hnojivo.
 
Z mnoha Haenkových objevů připomeň­me aspoň největší leknínovitou rostlinu svě­ta – Viktorii královskou, jejíž obrovské listy unesou i tříleté dítě. Jako první Evropan tuto rostlinu nalezl, popsal a poslal do Evropy. Jeho cenné sbírky, i když se z nich do Evropy dostala jen část, obohatily mimo jiné i vzni­kající české Vlastenecké (Národní) muzeum.
 
(jk; pokračování – Stav a předpoklady vědecké práce v českých zemích v druhé polovině 18. století)
 
Obr. 1. Ignác Born -vynikající český minera­log, chemik a osvícenec
Obr. 2. Přírodovědec Tadeáš Haenke – portrét v klobouku, autentická podobizna od Vinzenze Grünera