Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (36. část)

Prokop Diviš

V obci Helvíkovice, téměř již na před­městí města Žamberka v podhůří Orlic­kých hor, se Janu a Anně Divíškovým dne 26. března 1698 narodil syn, kterého po­křtili Václav (některé prameny uvádějí na­rození 1. 8. 1698 v obci Pěčín, též v oblasti Orlických hor).
 
Chlapec byl později dán na studia k pří­buznému, Jindřichu Dušíkovi, rektorovi je­zuitské koleje v jihomoravském Znojmě. V klášteře premonstrátů v Louce pod Znojmem přijal řeholní jméno Prokop a z Divíš­ka se stal Diviš. Premontstrátské prostředí bylo svobodomyslnější než jezuitské, a pro­to zde mohl nadějný a chytrý chlapec uplat­nit svou hloubavost.
 
V klášteře Diviš setrval i po dokončení studia a od roku 1736 byl jmenován správcem farnosti v nedalekých Příměticích. Docho­vané rukopisy svědčí o snaze smířit názory P. Diviše „fyzika-badatele“ s názory P. Diviše kněze. Jeho vyhraněným zájmem totiž byla atmosférická elektřina, kterou zkoumal pozo­rováním a za pomoci různých svépomocí se­stavených přístrojů. Divišovy výklady o vzni­ku bouře, podstaty hromu a blesku a tajem­ství podstaty elektřiny jsou přinejmenším na úrovni vynikajících badatelů jeho věku. Jeho badatelský zájem se však naprosto neslučoval s jeho církevní příslušností.
 
Nezávisle na Divišových poznatcích v téže oblasti bádal i americký badatel a politik Ben­jamin Franklin. Ten publikoval své myšlen­ky v roce 1751 v Anglii, první pozoruhodné pokusy Divišovy jsou doloženy z roku 1749.
 
Prokop Diviš chtěl „chránit člověka před bleskem“, Franklin studoval souvislost bles­ku s elektřinou a jeho podstatu.
 
Z počátku měl P. Diviš jistou podporu cí­sařského dvora, kde mu bylo umožněno uká­zat některé své pokusy: v roce 1750 byl vy­zván, aby své pokusy demonstroval přímo před zraky císaře Františka Štěpána I. Lotrinského a císařovny Marie Terezie. Císařský pár byl Divišovými pokusy tak nadšen, že jej odmě­nil zlatými medailemi se svými podobenkami.
 
15. června 1754 instaloval P. Diviš na za­hradě v Příměticích první stroj proti blesku – „machina meteorologica“. Stroj se soustavou hrotů na dřevěném, železnými plechy poby­tém stožáru měl výšku přes 42 m. Kotvily jej tři masivní řetězy, které zároveň sloužily jako uzemnění – železné kužely v zemi byly ob­sypány kovovými pilinami.
 
Divišův stroj měl trvale vyrovnávat napětí mezi nebem a zemí, a tak odvracet samotný vznik výboje. P. Diviš od svého stroje poža­doval „vysátí“ blesku z mraku a jeho svede­ní do země či jeho rozptýlení.
(jk; pokračování – Prokop Diviš – mnohostranný badatel)