Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (34. část)

Překonávání aristotelské tradice

 
Tradice aristotelských a spekulativních výkladů přírodovědeckých otázek, na nichž byl založen systém jezuitského školství v českých zemích, se ve vzdělanostním prostředí českých zemí udržovala velmi houževnatě a byla překonávána jen velmi pomalu. Přesto byly podmínky pro skutečný i oficiální obrat k lepšímu koncem první poloviny osmnáctého století již celkem zralé. V českých zemích již vznikla dosti početná vrstva relativně vzdělanějších lidí, kteří vytvářeli povědomí větší důvěry ve význam vědeckých znalostí. Nahrávaly tomu jak nesporné úspěchy vědy v zahraničí, tak i bezprostřední potřeby státního systému rozvinout mnoho oblastí hospodářství.
 
V mnoha šlechtických knihovnách, zejména rodů spojených s manufakturním podnikáním, se začínají objevovat zahraniční vědecké publikace. Stejně tak je tomu v knihovnách řádových seminářů, kde se objevují přírodovědecké „libry prohibiti“, kde je mohou studovat i ojedinělí příslušníci církevní inteligence.
 
Přibližně od čtyřicátých let osmnáctého století se tak ke slovu dostávají technicky a hospodářsky zaměření praktikové, kteří v různé podobě odrážejí svými názory zmíněné podněty. Z nich jedním z nejvýznamnějších byl profesor stavovské inženýrské školy J. F. Schor, po jeho smrti (1767) pak jeho nástupce F. Herget.
 
Stavovská inženýrská škola v Praze byla založena z iniciativy Josefa Christianna Willenberga, v Rakousku předního profesora a uznávaného odborníka v opevňovacích pracích, na základě česky psané zakládací listiny (reskriptu) císaře Josefa I. z 18. ledna 1707 jako první veřejná inženýrská škola střední Evropy pod názvem Stavovská ingenieurská škola v Praze. Byla zaměřena vojensko-fortifikačně. Předcházela jí Pražská stavební hutněveřejná, avšak svou povahou vlastně první stavební škola u nás vůbec, kterou si pro zajištění potřebné kvalifikace svých spolupracovníků založil v roce 1344, tedy čtyři léta před založením Karlovy univerzity, Mistr Matyáš z Arrasu, kterého si přivedl z Francie kralevic Václav, později jako císař nazývaný Karel IV.
 
Stavovská inženýrská škola v Praze vznikla tedy 40 let před založením věhlasné a dosud existující pařížské Mostní a silniční školy (Ecole des Ponts et Chaussées), která byla ve Francii založena v roce 1747.
 
První absolventi pražské školy se uplatňovali především jako důstojníci ve vojenských službách. V období působnosti Willenbergova nástupce, malíře a architekta Jana Ferdinanda Schora, a posléze v letech 1767–1800, kdy inženýrskou školu vedl významný zeměměřický a vodohospodářský odborník František Antonín Linhart Herget, ztratila škola svůj ryze vojenský charakter a přerostla ve školu převážně civilní inženýrskou. Tyto dvě na svou dobu vynikající osobnosti z oblasti stavebně a ženijně inženýrské daly Stavovské inženýrské škole všestranně stavební ráz. V roce 1786 se výuka školy přemístila z Klementina do Dominikánské (Husovy) ulice, do budovy bývalého Svatováclavského semináře. O rok později bylo dekretem císaře Josefa II. rozhodnuto o spojení Stavovské inženýrské školy s Pražskou univerzitou.
 
Jan Ferdinand Schor (Johann Ferdinand Schor) (24. června 1686 Innsbruck – 4. ledna 1767 Praha) byl rakouský malíř, inženýr a zahradní architekt působící v Čechách. J. F. Schor studoval malířství v Římě u Carlo Maratta. V roce 1725 zažádal o místo profesora na Stavovské inženýrské škole v Praze, kde se vyučovalo geometrii, fortifikaci, vodním stavbám a mechanice. Profesorskou stolici nejprve suploval a v roce 1731 ji po smrti profesora Willenberga získal. Na tomto místě působil až do své smrti.
 
Franz Anton Leonard Herget (6. listopadu 1741 Andělská Hora – 1. října 1800 Praha) byl český matematik a inženýr.
 
Franz Herget po absolvování gymnázia studoval nejdříve na teologické a poté na filozofické fakultě pražské univerzity. Rovněž navštěvoval přednášky na technice. Po smrti profesora Schora byl v roce 1767, ve věku 26 let, jmenován profesorem inženýrských věd na Stavovské inženýrské škole v Praze. Součástí výuky byla aritmetika, geometrie a trigonometrie.
 
Od roku 1784 vyučoval F. Herget praktickou matematiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Kolem roku 1780 založil na Malé Straně v Praze na břehu Vltavy nedaleko Karlova mostu cihelnu. Její budovy stojí dodnes a jsou památkově chráněny. Cihly z Hergetovy cihelny se vyráběly s vtisknutým reliéfem s písmeny A H na ložné ploše. V roce 1788 byl F. Herget jmenován vrchním stavebním ředitelem v Čechách. Na jeho nařízení byla zbořena Betlémská kaple v Praze. Na technice působil až do své smrti.
 
(jk; pokračování – Josip Ruder Boškovič; Prokop Diviš)