Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (34. část)

Překonávání aristotelské tradice

 
Tradice aristotelských a spekulativních výkladů přírodovědeckých otázek, na nichž byl založen systém jezuitského školství v českých zemích, se ve vzdělanostním prostředí českých zemí udržovala velmi houževnatě a byla překonávána jen velmi pomalu. Přesto byly podmínky pro skutečný i oficiální obrat k lepšímu koncem první poloviny osmnáctého století již celkem zralé. V českých zemích již vznikla dosti početná vrstva relativně vzdělanějších lidí, kteří vytvářeli povědomí větší důvěry ve význam vědeckých znalostí. Nahrávaly tomu jak nesporné úspěchy vědy v zahraničí, tak i bezprostřední potřeby státního systému rozvinout mnoho oblastí hospodářství.
 
V mnoha šlechtických knihovnách, zejména rodů spojených s manufakturním podnikáním, se začínají objevovat zahraniční vědecké publikace. Stejně tak je tomu v knihovnách řádových seminářů, kde se objevují přírodovědecké „libry prohibiti“, kde je mohou studovat i ojedinělí příslušníci církevní inteligence.
 
Přibližně od čtyřicátých let osmnáctého století se tak ke slovu dostávají technicky a hospodářsky zaměření praktikové, kteří v různé podobě odrážejí svými názory zmíněné podněty. Z nich jedním z nejvýznamnějších byl profesor stavovské inženýrské školy J. F. Schor, po jeho smrti (1767) pak jeho nástupce F. Herget.
 
Stavovská inženýrská škola v Praze byla založena z iniciativy Josefa Christianna Willenberga, v Rakousku předního profesora a uznávaného odborníka v opevňovacích pracích, na základě česky psané zakládací listiny (reskriptu) císaře Josefa I. z 18. ledna 1707 jako první veřejná inženýrská škola střední Evropy pod názvem Stavovská ingenieurská škola v Praze. Byla zaměřena vojensko-fortifikačně. Předcházela jí Pražská stavební hutněveřejná, avšak svou povahou vlastně první stavební škola u nás vůbec, kterou si pro zajištění potřebné kvalifikace svých spolupracovníků založil v roce 1344, tedy čtyři léta před založením Karlovy univerzity, Mistr Matyáš z Arrasu, kterého si přivedl z Francie kralevic Václav, později jako císař nazývaný Karel IV.
 
Stavovská inženýrská škola v Praze vznikla tedy 40 let před založením věhlasné a dosud existující pařížské Mostní a silniční školy (Ecole des Ponts et Chaussées), která byla ve Francii založena v roce 1747.
 
První absolventi pražské školy se uplatňovali především jako důstojníci ve vojenských službách. V období působnosti Willenbergova nástupce, malíře a architekta Jana Ferdinanda Schora, a posléze v letech 1767–1800, kdy inženýrskou školu vedl významný zeměměřický a vodohospodářský odborník František Antonín Linhart Herget, ztratila škola svůj ryze vojenský charakter a přerostla ve školu převážně civilní inženýrskou. Tyto dvě na svou dobu vynikající osobnosti z oblasti stavebně a ženijně inženýrské daly Stavovské inženýrské škole všestranně stavební ráz. V roce 1786 se výuka školy přemístila z Klementina do Dominikánské (Husovy) ulice, do budovy bývalého Svatováclavského semináře. O rok později bylo dekretem císaře Josefa II. rozhodnuto o spojení Stavovské inženýrské školy s Pražskou univerzitou.
 
Jan Ferdinand Schor (Johann Ferdinand Schor) (24. června 1686 Innsbruck – 4. ledna 1767 Praha) byl rakouský malíř, inženýr a zahradní architekt působící v Čechách. J. F. Schor studoval malířství v Římě u Carlo Maratta. V roce 1725 zažádal o místo profesora na Stavovské inženýrské škole v Praze, kde se vyučovalo geometrii, fortifikaci, vodním stavbám a mechanice. Profesorskou stolici nejprve suploval a v roce 1731 ji po smrti profesora Willenberga získal. Na tomto místě působil až do své smrti.
 
Franz Anton Leonard Herget (6. listopadu 1741 Andělská Hora – 1. října 1800 Praha) byl český matematik a inženýr.
 
Franz Herget po absolvování gymnázia studoval nejdříve na teologické a poté na filozofické fakultě pražské univerzity. Rovněž navštěvoval přednášky na technice. Po smrti profesora Schora byl v roce 1767, ve věku 26 let, jmenován profesorem inženýrských věd na Stavovské inženýrské škole v Praze. Součástí výuky byla aritmetika, geometrie a trigonometrie.
 
Od roku 1784 vyučoval F. Herget praktickou matematiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Kolem roku 1780 založil na Malé Straně v Praze na břehu Vltavy nedaleko Karlova mostu cihelnu. Její budovy stojí dodnes a jsou památkově chráněny. Cihly z Hergetovy cihelny se vyráběly s vtisknutým reliéfem s písmeny A H na ložné ploše. V roce 1788 byl F. Herget jmenován vrchním stavebním ředitelem v Čechách. Na jeho nařízení byla zbořena Betlémská kaple v Praze. Na technice působil až do své smrti.
 
(jk; pokračování – Josip Ruder Boškovič; Prokop Diviš)