Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (33. část)

Joseph Stepling

* 29. červen 1716 Řezno
†11. červenec 1778 Praha
 
Požadavky neodkladné reformy školství a systému vzdělávání zasahovaly hluboce do zavedených zvyklostí a práv jezuitského řádu, který do té doby zcela ovládal univerzity. Dogmatický přístup a představy jezuitů o úkolech vysokoškolské výuky se natolik rozcházely s potřebami společnosti, že pro příliš pomalé a pouze částečné uskutečňování reforem byly v polovině 18. století zřízeny úřady státních direktorů, kteří měli na úroveň reforem dohlížet.
 
V letech 1752–54 byly těmito úřady vytvořeny a zaváděny podrobné osnovy uspořádání vysokoškolského studia. Současně bylo požadováno, aby byla prohloubena intenzita vědecké práce a aby přednášející byli sami vědecky činní. V Praze byl funkcí státního direktora pověřen významný badatel Josef Stepling. Ten jednoznačně pozitivně představoval spojení požadavku vysoké vědecké úrovně a samostatné vědecké práce s přesvědčením o významu praktické úlohy, kterou výsledky vědy mají ve společnosti hrát.
 
Narodil se v Regensburgu (Řezno, bavorská Horní Falc) jako syn sekretáře vyslanectví u říšského sněmu Svaté říše římské národa německého. Po otcově smrti přesídlil s matkou do Prahy, kde vystudoval na jezuitské latinské škole. V roce 1733 vstoupil do jezuitského řádu, absolvoval noviciát v Brně, studoval filozofii v Olomouci. Po působení v Kladsku a ve Svídnici studoval v letech 1742–46 teologii v Praze. V letech 1753–62 byl direktorem filozofické fakulty v Praze, 1763–76 direktorem matematicko-fyzikálních studií na této fakultě. Jako direktor fakulty ustavil „filozofické konsesy“, výchozí formu vědecké společnosti v Čechách. Byl předním členem Učené společnosti Ignáce Borna, založené před 20. srpnem 1774.
 
V roce 1748 J. Stepling odmítl přednášet na základě tradičního peripatetického aristotelismu, vzdal se i místa profesora a mohl pak konat přednášky jenom pro spolubratry. V roce 1751 byla na jeho naléhání zřízena v pražském Klementinu hvězdárna a astronomická laboratoř, jejímž se stal ředitelem a kde zahájil systematická meteorologická pozorování. Měřil zeměpisnou délku Prahy, studoval aberaci světla hvězd, kolísání zemské osy, konal zde i další geofyzikální měření ap.
 
Po úpravě studijních řádů 1753 se vrátil Stepling na místo ředitele matematických a fyzikálních studií. Vyučoval podle Newtona, Wolfa a Eulera. J. Stepling zůstal na univerzitě i po zrušení jezuitského řádu v roce 1773.
 
Se Steplingovým jménem je spojována většina zásluh o pokrok v českých matematicko-fyzikálních vědách druhé poloviny 18. století. Svým výrazným moderním chápáním problematiky vědy a účelu vzdělání byl však J. Stepling v prostředí české vzdělanosti dlouhou dobu osamocen. Okruh některých jeho kolegů a vrstevníků sice částečně tušil principy a možnosti moderních badatelských metod a jejich důsledky (Boll, Lenger, Tesánek ad.), ale filosoficky i nadále setrvával u tradičních aristotelských názorů, v nichž byli tito badatelé vychováni. Snad jen J. Tesánek postoupil o krok dále, když, pravděpodobně pod Steplingovým vlivem, alespoň teoreticky pochopil pravdivost moderní fyziky reprezentované díly I. Newtona aj. Vlastní experimentální metoda a praktické technické použití matematiky a fyziky mu však zůstaly naprosto cizí.
 
Joseph Stepling je autorem několika významných, latinsky psaných spisů z oboru matematiky a astronomie. V roce 1770 stál u zrodu Učené společnosti. Vědeckou zaostalost pražské filozofie se snažil překonávat orientací k myšlenkovému světu evangelíků G. W. Leibnitze a jeho žáka Ch. Wolffa a k synkretickému výkladu přírody chorvatského jezuity R. J. Boškovice, který spojoval Leibnitzovy monády s Newtonovou dynamickou atomistikou.
 
Přestože k celostnému osvojení přírodní filozofie I. Newtona nedospěl, byl J. Stepling před I. Bornem nejvýznamnějším českým přírodovědcem.
 
(jk; pokračování – Předpoklady rozvoje vědy v českých zemích a překonávání aristotelské tradice)
 

Obr. 1. Památník prvního ředitele hvězdárny Josepha Steplinga na nádvoří Klementina v Praze