Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (33. část)

Joseph Stepling

* 29. červen 1716 Řezno
†11. červenec 1778 Praha
 
Požadavky neodkladné reformy školství a systému vzdělávání zasahovaly hluboce do zavedených zvyklostí a práv jezuitského řádu, který do té doby zcela ovládal univerzity. Dogmatický přístup a představy jezuitů o úkolech vysokoškolské výuky se natolik rozcházely s potřebami společnosti, že pro příliš pomalé a pouze částečné uskutečňování reforem byly v polovině 18. století zřízeny úřady státních direktorů, kteří měli na úroveň reforem dohlížet.
 
V letech 1752–54 byly těmito úřady vytvořeny a zaváděny podrobné osnovy uspořádání vysokoškolského studia. Současně bylo požadováno, aby byla prohloubena intenzita vědecké práce a aby přednášející byli sami vědecky činní. V Praze byl funkcí státního direktora pověřen významný badatel Josef Stepling. Ten jednoznačně pozitivně představoval spojení požadavku vysoké vědecké úrovně a samostatné vědecké práce s přesvědčením o významu praktické úlohy, kterou výsledky vědy mají ve společnosti hrát.
 
Narodil se v Regensburgu (Řezno, bavorská Horní Falc) jako syn sekretáře vyslanectví u říšského sněmu Svaté říše římské národa německého. Po otcově smrti přesídlil s matkou do Prahy, kde vystudoval na jezuitské latinské škole. V roce 1733 vstoupil do jezuitského řádu, absolvoval noviciát v Brně, studoval filozofii v Olomouci. Po působení v Kladsku a ve Svídnici studoval v letech 1742–46 teologii v Praze. V letech 1753–62 byl direktorem filozofické fakulty v Praze, 1763–76 direktorem matematicko-fyzikálních studií na této fakultě. Jako direktor fakulty ustavil „filozofické konsesy“, výchozí formu vědecké společnosti v Čechách. Byl předním členem Učené společnosti Ignáce Borna, založené před 20. srpnem 1774.
 
V roce 1748 J. Stepling odmítl přednášet na základě tradičního peripatetického aristotelismu, vzdal se i místa profesora a mohl pak konat přednášky jenom pro spolubratry. V roce 1751 byla na jeho naléhání zřízena v pražském Klementinu hvězdárna a astronomická laboratoř, jejímž se stal ředitelem a kde zahájil systematická meteorologická pozorování. Měřil zeměpisnou délku Prahy, studoval aberaci světla hvězd, kolísání zemské osy, konal zde i další geofyzikální měření ap.
 
Po úpravě studijních řádů 1753 se vrátil Stepling na místo ředitele matematických a fyzikálních studií. Vyučoval podle Newtona, Wolfa a Eulera. J. Stepling zůstal na univerzitě i po zrušení jezuitského řádu v roce 1773.
 
Se Steplingovým jménem je spojována většina zásluh o pokrok v českých matematicko-fyzikálních vědách druhé poloviny 18. století. Svým výrazným moderním chápáním problematiky vědy a účelu vzdělání byl však J. Stepling v prostředí české vzdělanosti dlouhou dobu osamocen. Okruh některých jeho kolegů a vrstevníků sice částečně tušil principy a možnosti moderních badatelských metod a jejich důsledky (Boll, Lenger, Tesánek ad.), ale filosoficky i nadále setrvával u tradičních aristotelských názorů, v nichž byli tito badatelé vychováni. Snad jen J. Tesánek postoupil o krok dále, když, pravděpodobně pod Steplingovým vlivem, alespoň teoreticky pochopil pravdivost moderní fyziky reprezentované díly I. Newtona aj. Vlastní experimentální metoda a praktické technické použití matematiky a fyziky mu však zůstaly naprosto cizí.
 
Joseph Stepling je autorem několika významných, latinsky psaných spisů z oboru matematiky a astronomie. V roce 1770 stál u zrodu Učené společnosti. Vědeckou zaostalost pražské filozofie se snažil překonávat orientací k myšlenkovému světu evangelíků G. W. Leibnitze a jeho žáka Ch. Wolffa a k synkretickému výkladu přírody chorvatského jezuity R. J. Boškovice, který spojoval Leibnitzovy monády s Newtonovou dynamickou atomistikou.
 
Přestože k celostnému osvojení přírodní filozofie I. Newtona nedospěl, byl J. Stepling před I. Bornem nejvýznamnějším českým přírodovědcem.
 
(jk; pokračování – Předpoklady rozvoje vědy v českých zemích a překonávání aristotelské tradice)
 

Obr. 1. Památník prvního ředitele hvězdárny Josepha Steplinga na nádvoří Klementina v Praze