Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo
tiskem 18. 1. 2017. V elektronické verzi na webu od 17. 2. 2017. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Nástroje a pomůcky; Značení

Hlavní článek
Analýza dat fotovoltaického systému během zatmění Slunce
Rizikovost zapojení biometrických identifikačních systémů

Aktuality

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Společnost ABF převzala značku projektu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE Specializovanou výstavu svítidel, designu a příslušenství s názvem SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE…

Chytré lampy v Praze Do hlavního města Prahy vstoupily „chytré lampy“. Nová technologie je součástí chytrých…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zve na finále ROBOSOUTĚŽE Zajímavá technické řešení a soutěžní napětí nabídne 16. prosince finále letošní…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (32. část)

Počátky univerzitních reforem

Počátky období, do kterého v dějinách exaktních věd českých zemí můžeme položit první systematické náznaky vzrůstajícího zájmu o vědeckou práci formou experimentů, vyvozování závěrů z nich a zkoumání příčin a souvislostí, datujeme zhruba do konce první poloviny 18. století. Je charakterizováno rychlým rozšiřováním soudobých vědeckých poznatků, přijímáním pokrokových ideí tehdejší vědy, šířením experimentálních metod a snahou o samostatné řešení mnoha přírodovědných problémů. Je zde velmi patrná souvislost mezi společenskopolitickými změnami a ekonomickým rozvojem na straně
jedné a pokusy o vlastní vědeckou práci mnoha vzdělaných osobností na straně druhé.
 
Zjevně se vzmáhající prvky kapitalistické výroby (stavebnictví, hornictví, potravinářství ad.) znamenají, že jenom praktici bez teoretických znalostí již nestačí a že musí být stále častěji doplňováni techniky a specialisty s hlubšími znalostmi mnoha různých oborů – chemie, statiky, mechaniky, meteorologie atd.
 
V habsburské monarchii znamenaly například ztráta průmyslově vyspělého Slezska a války s Pruskem1) vážné hospodářské problémy a zároveň nutnost uskutečňovat reformy, které měly vést k posílení habsburské moci. Mezi tyto reformy patřily i podpora manufakturního podnikání subvencemi a privilegii, administrativní a hospodářské reformy a reformy školství, zejména univerzit, jako líhně budoucích kvalifikovaných úředníku a „manažerů“.
 
Ve čtyřicátých letech 18. století konstatovala vídeňská vláda naprostou stagnaci vzdělávacího systému a nutnost jeho reformy, a to i přes značný odpor jezuitských představitelů. Proto se v té době ve Vídni začaly uplatňovat rady a zkušenosti lékaře van Swietena (osobní lékař císařovny Marie Terezie), který značně ovlivnil reformy zvláště na lékařské fakultě jak ve Vídni, tak v Praze2). Do výuky byla oficiálně včleněna chemie, byl kladen důraz na teoretické studium, byl rozmnožen počet profesorů.
 
Sama císařovna výslovně žádá, aby byla pravidelně přednášena matematika a přednášena moderní fyzika. Hlubší reformy ve vzdělávacím systému jsou neodvratné.
 

1753 – pokus o založení akademie v Praze

Již nám známý J. A. Scrinci se po vzoru Akademie francouzské (zakládací listina 1635) pokusil v roce 1753 založit podobnou akademii věd i v Praze. Vypracoval stanovy, seznam případných účastníků (Scrinciho adresář matematiků a fyziků) a též návrh seznamu fyzikálních přístrojů, které doporučoval pro činnost akademie opatřit. Návrh byl poslán do Vídně, vídeňský dvůr bez větších připomínek návrh postoupil „komisi pro povznesení Univerzity Karlo-Ferdinandovy“ – a ta návrh překvapivě zamítla! Komise posoudila Scrinciho návrh jako pokus o výhodné zpeněžení vlastních přístrojů, které používal při svých přednáškách a též jako jeho pokus zajistit si post předsedy akademie.
 
Komise posoudila pokus o pěstování vědy samostatným tělesem mimo univerzitu jako nepřijatelný. Pro Scrinciho znamenalo odmítnutí návrhu velké zklamání, neboť při svých četných stycích se zahraničím velmi jasnozřivě chápal nezbytnost rozvíjení vědy podle mnohem pokročilejších vzorů akademií v Itálii (florentská Akademie platónská – 1439, neapolská Akademie Alfonse V., cca 1445), Francii (Akademie francouzská – 1635, Paříž) a Anglii (Královská společnost – Royal Society for the Improvement of Natural Knowledge – britská učená společnost čili akademie pro podporu věd – 1660, Londýn).
 
I toto odmítnutí nakonec významnou měrou přispělo ke Srinciho přerušení přednáškové činnosti a k jeho odchodu z akademické půdy.
(jk;pokračování – Univerzitní reformy, Josef Stepling)
 
Obr. Vídeňská univerzita byla založena 1365
 

1) Prusko v čele s Fridrichem II. žádá od roku 1740 od Rakouska celé Slezsko výměnou za dva milióny zlatých, za záruku rakouských držav v Říši a za zasazení se o zvolení manžela Marie Terezie Františka Lotrinského císařem. Dne 16. prosince 1740 obsazují pruská vojska postupně celé Slezsko, čímž byla zahájena řada bitev známá jako „války o rakouské dědictví“.
2) Sama Vídeňská univerzita byla založena roku 1365 a je tak nejstarší univerzitou v německy mluvících zemích.