Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2017 vyšlo
tiskem 15. 3. 2017. V elektronické verzi na webu bude ihned. 

Téma: Amper 2017 – 25. mezinárodní elektrotechnický veletrh

Hlavní článek
Problémy elektromobility

Aktuality

Současné možnosti elektromobility představí AMPER Motion 2017 Největší přehlídka elektromobility v ČR proběhne 21.- 24. 3. na brněnském výstavišti a…

Startuje 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže Odstartoval již 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže E.ON Energy Globe.…

V distribuční soustavě (DS) ČEZ Distribuce, a. s. je vyhlášen kalamitní stav Od 9 h dne 24.2.2017 je vyhlášen kalamitní stav v Karlovarském kraji - okres Karlovy Vary…

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (30. část)

Výlučné postavení matematiky v českých zemích na počátku 18. století
 
Od roku 1654, tedy od nového ustavení Univerzity pražské jako Karlo-Ferdinando­vy univerzity, bylo po několik dalších de­setiletí ze strany jezuitského vedení pro zá­sadní rozvoj přírodních věd učiněno velmi málo. Na obou univerzitách na území zemí koruny české – na pražské i na olomouc­ké – byla sice do programu univerzitních přednášek zařazena i témata z matematiky, chemie, botaniky, biologie či medicíny, ale přednášející profesoři byli vybíráni tak, aby byli z hlediska „věry a mravův“ naprosto spolehliví. Scholasticky pěstované přírod­ní vědy nebyly zdaleka vědami v dnešním slova smyslu, ale byly to pouze filozofické spekulace nad určitými přesně vymezený­mi otázkami s citacemi starověkých auto­rit (Aristoteles, Seneca, Plinius ...) a církev­ních autorit (Augustin, Tomáš Akvinský ...).
 
Na počátku 18. století byly tedy v čes­kých zemích „experimentální vědy“, jako byly fyzika a astronomie, z důvodu nezadr­žitelně se objevujících nových fyzikálních poznatků ideologicky rozporné, zatímco matematika a chemie se zdály být v tomto rámci nezávadné. Proto česká fyzika a as­tronomie, jejichž moderní výsledky se stá­le častěji střetávaly s oficiálním církevním učením, stagnovaly až do úpadku, a nao­pak „neškodné“ matematice a chemii věno­vali jezuité pozornost a podporu (J. Kresa, S. Hartmann, E. E. Herberstein, Václav J. Pelikán). Matematika se totiž zcela přiroze­ně a v různých formách nutně prosazovala nejen při řemeslných pracích (tesaři, kame­níci, soukeníci ...), ale i při správě země – vyměřování pozemků, obchodní styk, daně (berní rula), majetkové spory, mapování a stavby ...atd.
 
V prvním desetiletí 18. století byla sta­vitelem F. Schorrem založena v Praze in­ženýrská škola, kde se v úzkém kruhu přednášely matematické vědy - integrál­ní i diferenciální počet, rovinná geome­trie, kuželosečky (Sturm, Wolff, Kinnost, Svoboda, Světecký, Veselý, Müller). Prak­tické zaměření školy bylo orientováno na vojenskou i civilní architekturu, kartogra­fii a zaměřování, zesplavňování řek apod. a opíralo se o vyšší matematické znalosti (Herbersteinova Cyclo-Diatomia, Praha, 1716). Členové inženýrské školy též korespondovali s lipským Leibnitzovým mate­matickým časopisem „Acta Erudotirium“, ze kterého zároveň přejímali evropské po­znatky (Descartes, Fermat, Newton, Leib­nitz, Bernoulliové).
 
Není proto ani příliš překvapivé, že kolem roku 1720 bylo dokonce v Klemen-tinu zřízeno matematické muzeum. Zaslou­žili se o ně piaristé (Sackl, zvaný Augustus Thomas, cisterciák Caramuel Lobkovic), jezuity kontrolovaný a tolerovaný církevní řád, který kladl znalosti přírodních věd, zvláště matematiky, na jedno z předních míst.
 
Klementinské muzeum se těšilo velké pozornosti a obsahovalo množství různých fyzikálních a astronomických přístrojů, růz­né přírodniny a mechanická soustrojí jedno­duchých strojů. V zahraničí byla takováto muzea v mnoha městech Evropy a založe­ní českého klementinského muzea vycháze­lo pravděpodobně ze snahy se přizpůsobit západním vlivům. Pražské muzeum se sice nestalo střediskem žádné přírodovědecké práce a nemělo ani podstatnější vliv na úro­veň výuky na univerzitě, ale odráželo trend, který se již v průběhu 17. století začal v ev­ropské vědě projevovat – zpraktičtění bada­telské činnosti a zejména kladení důrazu na experiment jakožto základní prvek vědního systému. Ruku v ruce s experimentem jde vypočet, opakování, změna parametrů a vy­hodnocení. To sice bylo v rozporu s učením o nejvyšší autoritě, která jediná určuje řád věcí, ale na druhou stranu sami jezuité do­sáhli některých přírodovědných poznatků a chápali, že nelze donekonečna tyto výsled­ky paušálně odmítat. Na přelomu 17. a 18. století je totiž „aristotelovská fyzika“ (sou­bor výkladů a filozofických úvah o přírodě bez fyzikálního podkladu) natolik otřesena přírodovědnými poznatky, že se nezadrži­telně stává naprostým anachronismem. Ale ještě není ten pravý čas, teprve až přibliž­ně za padesát let, za vlády rakouské Marie Terezie (1717 – 1780), dojde ke změnám, které nakonec povedou k prosazení a k po­stupnému rozvoji experimentálních věd i v českých zemích. Jedním z prvních před­stavitelů jakési nové vlny českých badatelů a experimentátorů 18. století byl český lé­kař a fyzik Jan Antonín Scrinci (16. října 1697 Praha – 28. dubna 1773 Praha).
(jk; pokračování, Jan Antonín Scrinci)
 

Agner Krarup Erlang

1. ledna 1878 Lønborg, Dánsko – 3.února 1929 Københaven (Kodaň), Dánsko
Agner Krarup Erlang, syn vesnického uči­tele, byl prvním, kdo se vědecky zabýval pro­blematikou telefonních sítí. Známý je tzv. Erlangův vzorec1), který určuje poměr vo­lajících, kteří se snaží dovolat v čase, kdy je síť používána (obsazená).
 
Absolvoval kodaňskou univerzitu a zís­kal zvláštní povolení vyučovat. Později získal na kodaňské univerzitě stipendium a v roce 1901 též magisterský titul (MA) v matema­tice, astronomii, fyzice a chemii.
 
Ačkoli byl vynikající učitel na otcově škole (matematika, francouzština, latina), vždycky tíhl k vědecké práci. Erlang hod­ně cestoval a navštěvoval galerie a knihov­ny. Byl členem Dánské matematické společ­nosti. Tady se mohl setkávat s dalšími mate­matiky; někteří z nich byli členy Kodaňské telefonní společnosti. K této firmě Erlang nastoupil v roce 1908.
Zde začal pracovat na uplatnění teorie prav­děpodobnosti na problémy telefonního provo­zu. V roce 1909 Erlang publikoval svou prv­ní práci Teorie pravděpodobnosti a telefonní konverzace. Zjistil, že telefonní hovory mají rozložení odpovídající Poissonovu rozložení2).
 
V roce 1917 Erlang publikoval svou nej­významnější práci Řešení některých problémů v teorii pravděpodobnosti významných v au­tomatické telefonní výměně. Dílo obsahuje vzorec pro ztrátové a čekací časy.
 
Díky pracím na teorii telefonního pro­vozu se stal Erlang známým po celém svě­tě. Erlangův vzorec pro pravděpodobnost ztráty přijal i British Post Office. Erlang se stal členem British Institution of Electrical Engineers.
Agner Krarup Erlang se nikdy neoženil a často pracoval pozdě do noci. Vlastnil roz­sáhlou knihovnu s díly z oblasti matemati­ky, astronomie a fyziky. V lednu 1929 byl Erlang převezen do nemocnice, kde pod­stoupil břišní operaci, v únoru téhož roku však zemřel.
 
Od roku 1944 byl 1 erlang (1 Erl) po­užíván jako mezinárodní jednotka tele­fonního provozu.
 
Pozn. redakce:
1) Erlangův vzorec (B-vzorec) vyjadřuje závis­lost ztráty systému na nabídce s parametrem N - počet obsluhových linek.
2) Poissonovo rozložení (rozdělení pravděpodob­nosti) je náhodná veličina, která vyjadřuje po­čet výskytů málo pravděpodobných, řídce se vyskytujících jevů v určitém časovém, resp. objemovém intervalu. Velký význam má na­příklad v teorii hromadné obsluhy.