Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo
tiskem 17. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 10. 3. 2017. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné a signalizační; Přístroje pro inteligentní sítě

Hlavní článek
Atypický návrh výkonového stejnosměrného zdroje se středofrekvenčním transformátorovým filtrem rušivého napětí

Aktuality

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (23. část)

Vývoj v druhé polovině 17. století
 

„Disputační věda“ v Čechách v období 1620 – konec 17. století

Již několikrát bylo v našem seriálu k období rekatolizace podotknuto, že pro pěstování přírodních věd v 17. století je v jezuitském pojetí charakteristický návrat ke starověkým autoritám. Pro vývoj přírodních věd, které byly v té době reprezentovány především astronomií, to znamenalo potlačení vědeckosti, tj. systematičnosti pozorování a experimentu. To přineslo negativní změnu v zaměření na scholastické disputace, na témata povolená katolickým klérem, což však vedlo k zaostávání za evropským vývojem. Disputace byly ústní úvahy o sporných otázkách, které vedly někdy až k hádkám o důležitém, převážně vědeckém předmětu.
 
Disputace se konaly veřejně před posluchači. Jejich cílem bylo předvést učenost a znalost protagonistů v oboru a zároveň jejich řečnickou obratnost. Před zkouškami si dávali kandidáti gradů tisknout teze, o kterých měli disputovat. Tyto tisky (emblemata) byly často velmi pěkné a nákladné mědirytiny s obrazy svatých, symboly věd apod., ke kterým byly připojeny otázky disputace s udáním, kdy a kde se disputace koná. Zámožnější kandidáti si nechali tisknout celé knihy, obyčejně s věnováním některé vynikající osobě (biskupovi, zemskému hejtmanovi, císaři …). Kromě toho si dávali kandidáti tisknout menší pozvánky rovněž s výčtem tezí, které se vyvěšovaly veřejně. Některé z těchto tezí se dochovaly a jsou uschovány v zemském archivu v Opavě a v Olomouci.
 
Obsahově však disputace znamenaly utvrzování a stále častěji i umělé vyhledávání potvrzení ortodoxních církevních názorů a stagnaci vývoje. Ta se týkala všech oborů, které se v té době daly pojímat jako věda – teologie, filozofie, eklektika, právo, biologie, chemie, medicína, fyzika, matematika.
 
Pouze pro naposledy jmenovanou matematiku znamenalo jezuitské období posílení teoretické základny. Ani to se však bohužel v českých zemích neprojevilo významnějšími vědeckými výsledky a matematika českých zemí po celé zmíněné období zaostávala za světovým vývojem, charakterizovaným přechodem k analytické geometrii, infinitezimálnímu počtu a k systematické práci v teorii čísel.
 

Úroveň a náplň výuky matematiky

Podle dochovaných přednášek z let 1667 až 1691 z univerzit v Praze, v Olomouci a ve Vratislavi se lze dozvědět, jaká matematická problematika se tehdy přednášela. Aritmetika byla dále omezena na základní početní úkony (např. dělení počítáním nad sebou, procvičování zlomků v šedesátkové soustavě), na trojčlenku, odmocňování dvěma a třemi, vysvětlování extrémních hodnot, dále na pojednání o úměrných a polygonálních číslech, o aritmetických a geometrických posloupnostech.
 
Z algebry byly probírány jen základy bez nauky o rovnicích. V geometrii se výklad opíral především o Eukleidovy Základy, probíraly se některé elementární konstrukce a dále výpočet obsahů a objemů. Více pozornosti se věnovalo praktické geometrii a základům geodézie. Dále se přednášela rovinná a sférická trigonometrie, přičemž byli posluchači seznámeni i s logaritmy. Nezapomínalo se na základy astronomie, gnómoniku (věda o sestrojování slunečních hodin), horologii (věda o sestrojování hodin, zvláště slunečních a vodních), optiku, dioptriku (věda o lomu paprsku světla), katoptriku (věda o zrcadlech), učilo se také již velmi tradiční vypočítávání církevních svátků. Po celé rekatolizační období byla výuka na obou našich univerzitách – pražské a olomoucké – celkově na nízkém stupni, pro praktickou činnost byli její absolventi připraveni v podstatě velmi špatně. Přesto však sledovat práci světových matematiků a zveřejňovat své poznatky umožňoval českým matematikům tohoto období časopis Acta Eruditorum. Jde o první vědecký, latinsky psaný časopis, vydávaný od roku 1682 v Německu matematikem G. W. Leibnitzem*) (obr. 1).
 
Vzorem pro vydávání tohoto časopisu byl francouzský Journal des Savants Otty Menckova. Časopis Acta Eruditorum (obr. 2) vycházel s několika přestávkami a změnami až do roku 1782. Tento měsíčník se zabýval všemi vědními disciplínami své doby. Matematické oddělení obsahovalo i astronomické články o pozorování komet, Měsíce a Slunce. Mezi spolupracovníky patřili bratři Bernoulliové, Newton a jiní. Později, přibližně v polovině 18. století, však klesla jeho úroveň a pověst.
 
Celá sbírka Acta Eruditorum je nyní velmi vzácná, čítá 117 svazků. Jednotlivé ročníky časopisu vlastní v ČR Státní vědecká knihovna v Olomouci.
(pokračování)
 
Obr. 1. Matematik Gottfried Wilhelm von Leibniz (zdroj: Wikipedia)
Obr. 2. Časopis Acta Eruditorum (zdroj: Wikipedia)
 

*) Pozn. red.: Matematik Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) mj. dospěl k nové početní operaci – derivaci. Na základě představy tečny jako limitního případu sečny vybudoval algoritmus, který téměř mechanicky, pouze na základě několika málo jednoduchých vzorců, dovoluje vypočítat směr tečny v libovolném místě křivky. Derivace je základní operací infinitezimálního počtu. Leibnitz také zjistil, že existuje postup přesně opačný k derivacím a že je vhodný pro výpočet obsahů obrazců jakkoli křivých. Tato operace byla nazvána integrování. Leibnitzův matematický algoritmus je mnohem jednodušší než z fyzikálního hlediska shodný, ale mnohem složitější Newtonův zápis.