Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (23. část)

Vývoj v druhé polovině 17. století
 

„Disputační věda“ v Čechách v období 1620 – konec 17. století

Již několikrát bylo v našem seriálu k období rekatolizace podotknuto, že pro pěstování přírodních věd v 17. století je v jezuitském pojetí charakteristický návrat ke starověkým autoritám. Pro vývoj přírodních věd, které byly v té době reprezentovány především astronomií, to znamenalo potlačení vědeckosti, tj. systematičnosti pozorování a experimentu. To přineslo negativní změnu v zaměření na scholastické disputace, na témata povolená katolickým klérem, což však vedlo k zaostávání za evropským vývojem. Disputace byly ústní úvahy o sporných otázkách, které vedly někdy až k hádkám o důležitém, převážně vědeckém předmětu.
 
Disputace se konaly veřejně před posluchači. Jejich cílem bylo předvést učenost a znalost protagonistů v oboru a zároveň jejich řečnickou obratnost. Před zkouškami si dávali kandidáti gradů tisknout teze, o kterých měli disputovat. Tyto tisky (emblemata) byly často velmi pěkné a nákladné mědirytiny s obrazy svatých, symboly věd apod., ke kterým byly připojeny otázky disputace s udáním, kdy a kde se disputace koná. Zámožnější kandidáti si nechali tisknout celé knihy, obyčejně s věnováním některé vynikající osobě (biskupovi, zemskému hejtmanovi, císaři …). Kromě toho si dávali kandidáti tisknout menší pozvánky rovněž s výčtem tezí, které se vyvěšovaly veřejně. Některé z těchto tezí se dochovaly a jsou uschovány v zemském archivu v Opavě a v Olomouci.
 
Obsahově však disputace znamenaly utvrzování a stále častěji i umělé vyhledávání potvrzení ortodoxních církevních názorů a stagnaci vývoje. Ta se týkala všech oborů, které se v té době daly pojímat jako věda – teologie, filozofie, eklektika, právo, biologie, chemie, medicína, fyzika, matematika.
 
Pouze pro naposledy jmenovanou matematiku znamenalo jezuitské období posílení teoretické základny. Ani to se však bohužel v českých zemích neprojevilo významnějšími vědeckými výsledky a matematika českých zemí po celé zmíněné období zaostávala za světovým vývojem, charakterizovaným přechodem k analytické geometrii, infinitezimálnímu počtu a k systematické práci v teorii čísel.
 

Úroveň a náplň výuky matematiky

Podle dochovaných přednášek z let 1667 až 1691 z univerzit v Praze, v Olomouci a ve Vratislavi se lze dozvědět, jaká matematická problematika se tehdy přednášela. Aritmetika byla dále omezena na základní početní úkony (např. dělení počítáním nad sebou, procvičování zlomků v šedesátkové soustavě), na trojčlenku, odmocňování dvěma a třemi, vysvětlování extrémních hodnot, dále na pojednání o úměrných a polygonálních číslech, o aritmetických a geometrických posloupnostech.
 
Z algebry byly probírány jen základy bez nauky o rovnicích. V geometrii se výklad opíral především o Eukleidovy Základy, probíraly se některé elementární konstrukce a dále výpočet obsahů a objemů. Více pozornosti se věnovalo praktické geometrii a základům geodézie. Dále se přednášela rovinná a sférická trigonometrie, přičemž byli posluchači seznámeni i s logaritmy. Nezapomínalo se na základy astronomie, gnómoniku (věda o sestrojování slunečních hodin), horologii (věda o sestrojování hodin, zvláště slunečních a vodních), optiku, dioptriku (věda o lomu paprsku světla), katoptriku (věda o zrcadlech), učilo se také již velmi tradiční vypočítávání církevních svátků. Po celé rekatolizační období byla výuka na obou našich univerzitách – pražské a olomoucké – celkově na nízkém stupni, pro praktickou činnost byli její absolventi připraveni v podstatě velmi špatně. Přesto však sledovat práci světových matematiků a zveřejňovat své poznatky umožňoval českým matematikům tohoto období časopis Acta Eruditorum. Jde o první vědecký, latinsky psaný časopis, vydávaný od roku 1682 v Německu matematikem G. W. Leibnitzem*) (obr. 1).
 
Vzorem pro vydávání tohoto časopisu byl francouzský Journal des Savants Otty Menckova. Časopis Acta Eruditorum (obr. 2) vycházel s několika přestávkami a změnami až do roku 1782. Tento měsíčník se zabýval všemi vědními disciplínami své doby. Matematické oddělení obsahovalo i astronomické články o pozorování komet, Měsíce a Slunce. Mezi spolupracovníky patřili bratři Bernoulliové, Newton a jiní. Později, přibližně v polovině 18. století, však klesla jeho úroveň a pověst.
 
Celá sbírka Acta Eruditorum je nyní velmi vzácná, čítá 117 svazků. Jednotlivé ročníky časopisu vlastní v ČR Státní vědecká knihovna v Olomouci.
(pokračování)
 
Obr. 1. Matematik Gottfried Wilhelm von Leibniz (zdroj: Wikipedia)
Obr. 2. Časopis Acta Eruditorum (zdroj: Wikipedia)
 

*) Pozn. red.: Matematik Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) mj. dospěl k nové početní operaci – derivaci. Na základě představy tečny jako limitního případu sečny vybudoval algoritmus, který téměř mechanicky, pouze na základě několika málo jednoduchých vzorců, dovoluje vypočítat směr tečny v libovolném místě křivky. Derivace je základní operací infinitezimálního počtu. Leibnitz také zjistil, že existuje postup přesně opačný k derivacím a že je vhodný pro výpočet obsahů obrazců jakkoli křivých. Tato operace byla nazvána integrování. Leibnitzův matematický algoritmus je mnohem jednodušší než z fyzikálního hlediska shodný, ale mnohem složitější Newtonův zápis.