Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (19. část)

Srovnání jezuitského badatelství v českých zemích s vývojem vědy v Evropě

Na rozdíl od moha ostatních oborů, ze kterých se již v 17. století ve vyspělejších zemích Evropy stávaly samostatné vědní disciplíny, se vývoj vědeckého přístupu k přírodním vědám podařilo jezuitům v českých zemích nepřerušit pouze v matematice. Ostatní vědní obory, z nichž se později formovalo evropské a světové měřítko vědeckého úspěchu, jako například chemie, lékařství, technika, astronomie, ale také například biologie nebo literatura ad., byly pod českým jezuitským školometstvím odsouzeny když ne ke stagnaci, pak zcela jistě k zásadnímu zpomalení tempa rozvoje.
 
Kochanský, Sackl (zvaný Augustus Thomas) nebo Herberstein (E. E. Haberstein) byli jezuitští matematici (Sackl piaristický), kteří se v Čechách zabývali poněkud spekulativní problematikou magických čtverců a krychlí. Skutečný matematický význam proto měly jen jejich statě věnované trigonometrii*. V té vyniknul zejména další jezuitský matematik Jakub Kresa (1648–1715, obr. 1), přestože v jeho době byly trigonometrické věty vyvozovány pouze geometricky a znalosti trigonometrických funkcí byly velmi nepřesné. J. Kresa byl však všestranně nadaný badatel, který kromě matematiky vynikal i ve znalosti jazyků.
 
J. Kresa jako jeden z prvních matematiků usiloval o algebraické vyvozování vět. O zavedení základních goniometrických pojmů sinus, cosinus a tangens se však přičinil další jeho současník, matematik Pelikán, byť ani jeho interpretace nebyla v období 17. století ještě úplně jasná.
 
Trigonometrii se u nás věnovali ještě i další badatelé (např. Gruber), a to většinou v souvislosti se studiem astronomických problémů. Avšak pouze v dílech Kresových a Pelikánových vedl tento zájem k některým původním a svěžím myšlenkám, které pro svou ojedinělost představují jeden z nejcennějších výsledků tohoto období.
 
Jezuitské pojetí vědy v českých zemích však nesledovalo pozdější progresivní témata tehdejší Evropy, rozpracovávalo, resp. setrvávalo na interpretaci pouze tradičních problémů a výkladů starověkých autorů, a stávalo se tak pouhou slepou uličkou. Nezachytilo ani nárůst evropských tržních mechanismů souvisejících s uplatňováním kapitálu, ani sílící úlohu měšťanstva ve společenských vztazích, a tak jeho výsledkem je pouze několik málo českých a německých matematických učebnic (aritmetika a geometrie) poměrně nízké osvětové úrovně.
 

Evropský vývoj

Právě s rozvíjejícím se matematickým aparátem v 17. a 18. století postupoval astronomický vývoj v zahraničí velmi rychle kupředu. Po pracích Jana Keplera (1571– 1630) a Galilea Galileiho (1564–1642) dochází v druhé polovině 17. století k dalšímu rozpracování teorie planet. Společenský vývoj, zejména rozvoj mořeplavby a zámořského obchodu, si vynucovaly odpovědi na otázky geografické orientace a kartografie. Proto v té době vznikaly ve Francii a Anglii státem dotované observatoře s vyhraněnými úkoly pro zpracování kartografických a navigačních témat. Zde se proměřovaly základní astronomické veličiny, upřesňovaly se znalosti rozměrů planetární soustavy a planetární geometrie, byly zkoumány rozměry Země, rychlost světla a další fyzikální otázky. To vše vedlo ke zdokonalování astronomických přístrojů, rozvoji techniky a mechaniky, ale také ke specializaci a prohlubování vědních disciplín.
 
Tento vývoj byl završen Newtonovou gravitační teorií (Isaac Newton, 1642–1727), která byť obecně, ale přesto s definitivní platností řeší otázku pohybu v planetární soustavě a vysvětluje pohyby jak planet, tak komet v gravitačním planetárním poli. Newtonova teorie rozhodla zcela jednoznačně spor geocentrismus vs heliocentrismus ve prospěch heliocentrismu. Newtonova mechanika a další vývoj astronomie vyvracejí aristotelovsko-ptolemaiovskou představu o uspořádání vesmíru,
a v Evropě tak vzniká nová koncepce světového názoru.
 

Vývoj v českých zemích

V období 1620 až 1750 se věda a badatelství u nás dostávají zcela výhradně na jedinou existenční základnu – na půdu církevních, katolických kolejí. Jestliže základní vědní disciplína té doby – astronomie, z níž se již začaly vymezovat matematika a experimentální fyzika –, byla u nás hojně zastoupena mimo univerzitu a dosáhla největších úspěchů mimo církevní půdu, pak právě jezuitský řád tento vývoj zcela podvázal a vymezil pouze do svého ortodoxního názorového rámce. Na druhou stranu se ani církev nemohla obejít bez odpovědí na nově a nově vyvstávající otázky. Členové jezuitského řádu podnikali významné zámořské misie do neprobádaných území, i oni museli zdokonalovat své znalosti astronomie a užívat k tomu nových a účinných metod. Přestože vůči potřebě věnovat pozornost novým astronomickým poznatkům se stavěly jejich ortodoxní názory, vznikala pod tlakem nových poznatků i jezuitská astronomie, která však nebyla co do názorů, zaměření a zejména kvality jednotná.
 
Tento stav byl na počátku 17. století charakterizován konfrontačními výpady církve proti zastáncům nových přírodovědeckých a světonázorových idejí (upálení Giordana Bruna v Římě, 1600, procesy s Galileo Galileim 1616 a 1633 apod.).
 
(pokračování – Jan Amos Komenský, Jan Marcus Marci z Kronlandu)
 
*)Trigonometrie (z řeckého trigonon = tři úhly a metro = měřit) je oblast goniometrie zabývající se užitím goniometrických funkcí při řešení úloh o trojúhelnících.
Goniometrie (z řeckého gónia = úhel a metró = měřím) je oblast matematiky, která se zabývá goniometrickými funkcemi jako sinus, kosinus, tangens a kotangens. Její součástí je také trigonometrie, která se věnuje praktickému užití těchto funkcí při řešení různých úloh o trojúhelnících.
 
Obr. 1. Jakub Kresa ze Smržic (1648–1715), jezuitský polyglot a matematik. Po Kresově smrti vyšlo v Praze v roce 1720 dílo Analysis speciosa trigonometriae sphaericae… Druhá kniha tohoto spisu obsahuje goniometrické funkce a rovinnou trigonometrii, třetí je věnována trigonometrii sférické. Jakub Kresa zde jako jeden z prvních matematiků používá k vyjádření vzorců algebraickou symboliku.