Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

13. mezinárodní konference Centra pasivního domu poprvé v Praze O inovativních postupech a materiálech, které jsou vhodné pro výstavu  a rekonstrukce…

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (12. část)

Dějiny přírodních věd v českých zemích (12. část)

Alchymie

„Středověká nauka na bázi chemie a spekulativní filozofie usilující o docílení transmutace běžných kovů na zlato, objev univerzálního léku na všechny nemoci a nalezení prostředků k dosažení nesmrtelnosti“

Tímto nepříliš lichotivým pojmem již dnes bývá označována pouze nahodilá, nesystematická činnost nepříliš seriózního charakteru, spojovaná povětšinou s pokusy s přírodními látkami. V našem exkurzu do dějin českých přírodních věd však i my učiňme pokus a podívejme se na pojem „alchymie“ nezaujatě a s pochopením jejího místa v běhu historie. Všechny velké kultury – jak arabská, tak indická nebo čínská – měly svá alchymistická období. Stejně tak je tomu u kultury evropské, která je navíc ostatními kulturami zásadně ovlivněna.

Ve prospěch alchymie hovoří a rovněž je nesporné, že alchymisté rozpoznali, popsali a připravili mnoho chemických, medicínských a průmyslových látek, používali k jejich přípravě originální metody, a proto je alchymie, přesněji až ta pokročilejší od 19. století, považována za předchůdkyni moderní chemie. Nezanedbatelný význam ovšem má i pro metalurgii a lékařství.

Alchymií se v celém jejím vývoji prolínaly dva proudy – praktický a magický. Praktický navazoval na činnost řemeslníků – barvířů, zlatníků, vinařů ad. Magický měl návaznost na činnost astronomů a astrologů. Přestože oba proudy vycházely z nepřesných, či vyloženě falešných teoretických pozic, vedly k experimentálnímu přístupu k chemii nebo dalším oborům (metalurgii, medicíně).

Původním cílem „Velkého díla – Opus Magnum“ alchymistů byla duchovní dokonalost v lidech a ve vesmíru. Alchymisté vycházeli z aristotelovského pojetí čtyř živlů, které doplnili o „ideálně čisté“ látky: síru a rtuť (arabský učenec Džabír-Geber, 9. století). Teoreticko-magický myšlenkový základ vedl alchymisty jednak k pokusům o „transmutování“ méně vzácných kovů ve zlato, jednak k hledání univerzální všemocné látky (elixír, kámen mudrců), která nejen dokázala „tingovat“ olovo ve zlato, ale též transmutovat krev, a zajistit tak věčný život, resp. nesmrtelnost. Jakkoliv toto úsilí bylo neplodné, vedlo k získání mnoha poznatků a zkušeností s operacemi a konstrukcemi chemických aparatur – vodní, tavné a pískové lázně, baňky, trubice a křivule pro kalcinaci, sublimaci, tavení, krystalizaci, destilaci.

První domácí zmínku o alchymii lze číst v Nové radě Smila Flašky z Pardubic (1395). Nejstarším alchymistickým rukopisem českého původu, i když latinsky psaným, je pravděpodobně traktát Jana Těšínského Processus de lapide philosophorum (1412) a Aenigma de lapide (znám až z 16. století pod názvem Alchymie Jana Těšínského kněze).

Jedním z prvních známějších českých alchymistů je Jan z Lazu, který je patrně autorem spisu Mistra Antonia z Florencie Cesta spravedlivá v alchymii (1457).

V Čechách dosáhla alchymie vrcholu v 16. a počátkem 17. století, za vlády císaře Rudolfa II. Podporovala ji však po vzoru císaře i domácí šlechta – Vilém z Rožmberka, Jan Zbyněk Zajíc z Hasenburka, Václav Vřesovec z Vřesovic, Trčka z Lipé ad.

K literárně činným alchymistům patřili Vojtěch Ratispanský, Jan Voják, litomyšlský Jan Černý (Process chymický) a Antonín z Roupova, který napsal rozsáhlý a systematický recept na čištění síry.

Alchymií se zabýval i nám již známý rybníkář Jakub Krčín a též Tadeáš Hájek z Hájku, neboť k jeho povinnostem patřilo zkoušet alchymisty usilující o vstup na dvůr Rudolfa II. K nejznámějším dvorním alchymistům té doby patřili Angličan F. Kelly, Skot A. Seton nebo Polák M. Sendivoj. K nejvýznamnějším pracím tohoto období se řadil spis O drahokamech a kamenech osobního Rudolfova lékaře Anselma Boetia de Boodta.

Na svých toulkách po Evropě zavítal do českých zemí také Paracelsus (1537), který byl povolán jako lékař Janem z Lipé do Moravského Krumlova. Paracelsovy lékařské praktiky (používání kovových přípravků a zejména „učení o síře, rtuti a soli“) však v rodině českého šlechtice nepadly na úrodnou půdu, stejně tak jako později v rodině Žerotínů, kam svou působnost od pánů z Lipé přesunul. Nicméně jeho učení silně ovlivnilo Bavora mladšího z Hustiřan, který je považován za nejvýznamnějšího představitele alchymie konce 16. století u nás. Z období 1576 až 1595 jsou dochovány čtyři jeho spisy (Kniha o dokonalém umění chymickém, Česká alchymie), dílem překlady evropských autorů, dílem opisy a záznamy jejich děl. Roku 1591 Bavor dokončil rukopis Řeči filozofické, který se zdá být původní učebnicí alchymie.

V současné době je v alchymii opět hledán její ezoterní, obrazný a psychologický význam.

(jk; pokračování – Vznik rudolfínského střediska v Praze, Tycho Brahe)

Obr. 1. Kutnohorské muzeum alchymie
Obr. 2. Alchymista při hledání elixíru
Obr. 3. Bavor mladší Rodovský z Hustiřan

Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde