Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Dějiny přírodních věd v českých zemích (11. část)

Dějiny přírodních věd v českých zemích (11. část)

První české tisky – inkunábule

S rozvojem knihtisku (přibližně od 1445) dochází k tomu, že astronomické a kalendářní spisy, které svým významem a systémem záznamu ve své době obecně představovaly jedinou výpověď o úrovni vzdělanosti, jsou v českých zemích stále méně vázány na pražskou univerzitu. Díky knihtisku u nás vychází stále více příležitostných spisů, které jsou šířeny ve stále větším nákladu a oslovují čtenáře a posluchače hovorovou češtinou, ev. němčinou.

Nejznámějšími autory spisů na konci 15. a v 16. století o astronomicko-astrologických otázkách, ale též široce i o alchymii, byli mistr Petr Knížek z Tulechova (Codicillus), Mikuláš Šud ze Semanína, později též Bavor Mladší Rodovský z Hustiřan, ale také nám již známý Tadeáš Hájek z Hájku. Pozoruhodný astrologický spisek o kometách zanechal M. Gryll z Grillova. Vědecká úroveň mnoha těchto prací však nebyla valná a nelze ji srovnávat s pracemi zabývajícími se vlastní astronomickou nebo zeměpisnou problematikou. Jejich význam netkví ani tak jejich obsahu, ale především v tom, že byly výsledkem spojení techniky a tvůrčí lidské intuice.

Knihtisk díky své univerzálnosti a ve společnosti stále více se rozvíjejícímu směru humanismu nalézal stále více uplatnění zejména v prosperujících městech celé Evropy. Bylo tomu tak i v rozvíjejících se „habsburských“ Čechách. Knihovny soudobých českých vzdělanců byly stále výrazněji inspirovány evropským, zejména italským humanismem.

Vynález knihtisku značně ulehčoval rozšiřování elementárních početních i geometrických znalostí. Tisknutí spisů o aritmetice (obecně nauky o číslech) měly velký význam pro ustalování a rozšiřování nejvhodnější symboliky a nejsnadnějších algoritmů aritmetických výkonů nebo postupů praktické aritmetiky. Do té doby znalosti počtářů, předávané většinou pouze ústně, nemohly fungovat s širokou publicitou.

Prvním autorem, který ve své aritmetice „Regel algebra oder Cosse“ použil symboly pro sčítání (+) a odečítání (-) v tisku byl v roce 1489 chebský rodák Jan (Johann) Widman.

Je však logické, že prvními spisy, tištěnými v českých zemích poměrně brzy po objevu knihtisku, byly spisy náboženské. Takové nejstarší tisky (prvotisky) se nazývají inkunábule - tištěná kniha vyrobená pomocí pohyblivých liter v období od vynálezu knihtisku do roku 1500 včetně. Pojem „inkunábule“ je odvozen z lat. slova cunabula = kolébka ...tj. „tisk v kolébce, knihy, které se nově zrodily na svět...“. Až roku 1840 přeložil to slovo česky jako „prvotisk“ historik V. Hanka. Ten se také pokusil posunout datum inkunábulí až do roku 1526, tedy do roku nástupu vlády Habsburků v českých zemích, ale dnes je všeobecně bibliofilsky uznávaným datumem rok 1500.

První místo na seznamu českých inkunábulí zaujímá Kronika trojánská (pravděpodobně 1468, ev. 1470, v Plzni), Nový zákon (1475), Dlabačův Nový zákon (objevitel, strahovský knihovník Jan Dlabač) a neilustrovaný Pasionál.

Z latinských tisků je to Statuta synodalia Arnesti (Statuta Arnošta z Pardubic), doložená doba tisku 26. dubna 1476 v Plzni, Agenda Pargensis a Missale ecclesiae Pragensis.

Další nejstarší tištěná česká kniha je Bible pražská z roku 1488. První tištěná obrázková česká bible je Bible kutnohorská z roku 1489.

Kronika trojánská

Do roku 1500 vzniklo v Čechách 44 tisků-inkunábulí; 39 českých, 5 latinských. Na Moravě vzniklo asi dvacet tisků, dva jsou německé, ostatní latinské.

Jedna z nejstarších českých inkunábulí – Kronika trojánská – je českým překladem latinského originálu Guida della Colonna (Colomny) z Mesiny z roku 1287. Byla vytištěna neznámým tiskařem v Plzni v jednom svazku o 195 listech, jednobarevně (černé písmo). Červené nadpisy kapitol a výzdobu iniciálami prováděli rubrikátoři dodatečně ručně.

Kronika trojánská není náboženský spis, ale vlastně historický román ve středověkém zpracování o osudech a pádu starověké Tróje. Kniha byla vydávána opakovaně, například ke čtvrtému vydání došlo v roce 1790 (Letopisové Trojánští), s předmluvou osvícenského publicisty a nakladatele Václava Matěje Krameria (1753 – 1808).

V roce 1492 byl objeven Nový svět a nastal obrovský rozmach obchodu a potřeby informací. Byly tištěny i první nedokonalé „noviny“, pamflety a letáky, jejichž texty měly poučný i zábavný charakter. Renesanční doba tak vytvořila prostředí vhodné pro rozvoj vzdělanosti a tok informací mimo vliv církve.

V českých zemích vedle zmíněné Plzně patřila k prvním tiskařským městům Praha, Vimperk, Kutná Hora, Brno a Olomouc. Český příspěvek do prvotiskového koncertu evropských národů byl pouhou kapkou v moři. Roku 1500 bylo v Evropě již na 250 místech kolem 1100 tiskáren. Knihtiskem bylo vytištěno více než 40 000 různých tisků. Nejvíce jich bylo vytištěno v Itálii, Německu a ve Francii.

Knihy byly až 120krát levnější než knihy psané ručně, zprostředkovávaly výměnu myšlenek a šířily vzdělanost po celém světě. K témuž přispěl i zavedení a rozvoj poštovnictví (v českých zemích v roce 1526) jako prostředek doručování zpráv.

Průmyslové obory a věda

Kromě církevních se v Evropě, a tedy i v českých zemích, tiskla díla o hornictví, vojenství nebo zemědělství. K nejrozšířenějším řemeslům té doby patřilo hrnčířství, velmi důležité bylo kovářství, nejvyspělejší bylo zlatnictví.

Počínaje 13. stoletím až do třicetileté války patřilo hornictví, hutnictví a metalurgie k nejvýznamnějším oborům v Čechách. Těžilo se stříbro, zlato, olovo, ledek, rtuť, cín, měď, železo. Tato činnost se neobešla bez „prubéřství“, počátků hutnické chemie.

Výroba skla, mýdla a textilu potřebovala potaš, která se vyráběla loužením a odpařováním z dřevěného popelu. Z průmyslových oborů se rozvíjelo barvířství a koželužství, ale také zbrojířství, vinařství, pivovarnictví a rybníkářství. Všechno to byly obory, které nejenže rozvíjely domácí tradici, ale z technického a vědeckého hlediska přispívaly ke sladění empirie a systematické vědy. Všechny tyto obory potřebovaly získávat, opakovaně zkoumat, ověřovat, zaznamenávat, uchovávat a dále předávat a rozvíjet své poznatky. V tomto ohledu byla na nejvyšší úrovni medicína, tedy lékaři a chemie, lékárníci. Na přelomu 15. a 16. století však stále ještě držela silné pozice alchymie.

(jk; pokračování - Alchymie)

Jednou z prvních tištěných knih na našem území byla Kronika trojánská, vytištěna 1476 v Plzni. Úvodní iniciály byly domalovávány dodatečně rukou (zdroj: knihovna Národního muzea)

Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde