Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo
tiskem 17. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 10. 3. 2017. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné a signalizační; Přístroje pro inteligentní sítě

Hlavní článek
Atypický návrh výkonového stejnosměrného zdroje se středofrekvenčním transformátorovým filtrem rušivého napětí

Aktuality

V distribuční soustavě (DS) ČEZ Distribuce, a. s. je vyhlášen kalamitní stav Od 9 h dne 24.2.2017 je vyhlášen kalamitní stav v Karlovarském kraji - okres Karlovy Vary…

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Více aktualit

Co se stane, když nám samopal vzor 24 zmokne?

číslo 2/2003

Výměna zkušeností

Co se stane, když nám samopal vzor 24 zmokne?

Jiří Vaněk

„Zrezne, vole,“ praví filmový klasik. Nejinak je tomu i s kontakty a svorkami pro elektrotechniku, použijeme-li pro ně nevhodný materiál. Jak je to s korozivními vlastnostmi materiálů, z nichž se elektrické svorky a kontakty vyrábějí, se nedávno, v srpnu, na vlastní kůži přesvědčili v čistírně odpadních vod v Praze-Bubenči.

Obr. 1. Obr. 2.

Stejně jako všechna zařízení čistírny odpadních vod (ČOV) se i všechny rozváděče ocitly na několik dní pod vodou a následně na několik týdnů v prostředí „vlhkých tropů“ s vlhkostí trvale nad 95 %. K ukončení životnosti některých svorek již nebylo více třeba.

Co bylo příčinou toho, že některé svorky zkorodovaly takřka okamžitě a jiné skoro vůbec ne? Odpověď je jednoduchá. Materiálem, z nějž jsou degradované svorky vyrobeny, je ocel. Svorky, které to přežily „ve zdraví“, jsou ze slitin mědi.

Používání oceli ve spojovacích prvcích rozváděčů není ničím výjimečným. Používají-li výrobci a projektanti rozváděčů ocelové svorky, měly by vždy zvažovat jejich odolnost v prostředí, v němž bude rozváděč umístěn.

Obr. 3.

Jaký je rozdíl mezi ocelovou a měděnou svorkou? Jak na ně působí koroze? Co je to vlastně koroze?

Koroze je samovolně probíhající proces znehodnocování materiálu působením okolního prostředí. Děje, které při tom probíhají na styku materiálu s prostředím, jsou fyzikálněchemické povahy. Převládajícím jevem je elektrochemická reakce mezi kovem a kyslíkem v ovzduší, která probíhá zvláště za zvýšené vzdušné vlhkosti. Výsledkem této reakce je vznik kyslíkatých sloučenin základního kovu, nazývaných např. u oceli rez.

Kovové materiály nekorodují podle stejných elektrochemických rovnic a rychlost jejich koroze (úbytek materiálu za určitou dobu) je velmi různá. Je-li prostředí např. znečištěno oxidem siřičitým, vytváří se vlivem vzdušné vlhkosti kyselina sírová, která korozi významně urychluje. Po proběhnutí korozní reakce na povrchu oceli se kyselina sírová navíc uvolňuje a může se znovu účastnit korozního procesu. Naproti tomu při korozi barevných kovů zůstává kyselina sírová vázána v korozních produktech v podobě nerozpustných sloučenin, což vylučuje její další účast v korozních reakcích. Rozdíl mezi korozní rychlostí slitin mědi a oceli je řádový.

Všechny svorky pro elektrotechniku jsou vždy povrchově upraveny pokovením. Nejkvalitnější povrchové pokovení však naneštěstí nelze použít pro elektrické spoje – tvrdé chromování, pozinkování – nebo je pro tyto účely příliš drahé – slitiny zlata a stříbra. To vede k tomu, že tam, kde jsou stykové plochy malé, např. v konektorech, se výrobci přidržují slitin stříbra a zlata, ale tam, kde jsou plochy velké, např. právě u rozváděčových řadových svorek, používají jako povrchovou úpravu niklování a cínování. Obě naposledy zmíněné povrchové úpravy nemají zrovna nejlepší mechanické vlastnosti, a proto je důležité, z jakého kovu je vyrobeno samotné těleso svorky.

Obr. 4.

Je-li ocel povrchově upravena zinkem, je antikorozní ochrana účinná i tehdy, není-li povlak zcela souvislý (katodická ochrana). Dojde-li k narušení jakéhokoliv jiného antikorozního povlaku, je základní materiál plně vystaven účinkům koroze. Poškození povrchové vrstvy při dotahování vodiče ve svorce je téměř nevyhnutelné a dobře patrné z povlaku rzi na ilustračních obrázcích. Materiál svorky se pak zachová podle svých korozních vlastností: ocel rychle zrezne, slitina mědi nikoliv.

Nejsnazší cestou, jak se vyhnout problému rychlé koroze svorek, je buď zásadně používat svorky z barevných kovů (v ČOV jsou nyní všechny vyměňovány za měděné), nebo se alespoň při konstrukci důkladně věnovat otázce korozních vlivů prostředí. Doporučení pro povrchové úpravy a výběr materiálů pro různě znečištěná prostředí se určuje podle sborníků a tabulek (SVÚOM, Corrosion Data Survey, Rabaldovy korozní tabulky apod.).

V budoucnu, vzhledem ke stupňujícímu se tlaku na spolehlivost a kvalitu, podle našich dlouholetých zkušeností ocelové svorky patrně zcela vymizí a jejich osud bude podobný osudu hliníkových vodičů v domovních instalacích či ve vinutí elektromotorů.