Cesta do Evropské unie nebo někam jinam aneb poslanecká sněmovno, probuď se!

Cesta do Evropské unie nebo někam jinam aneb poslanecká sněmovno, probuď se!

Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec z oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice

1. Úvod

Vláda České republiky na své internetové stránce v záložce Evropská integrace prezentuje dokumenty a materiály relevantní k problematice evropské integrace. Jedním z těchto dokumentů je i Národní program přípravy ČR na členství v EU 2001. Kliknutím na jeho ikonu se otevře dokument Ministerstva zahraničí ČR z června 2001, který v části 3.2.5.1 Krátkodobé priority kapitoly 3.2.5 nazvané Volný pohyb osob obsahuje dvě důležité podkapitoly:

a

Podle tohoto dokumentu – viz str. 71 – měla být provedena komparativní studie o způsobu transpozice směrnic o všeobecném systému uznávání profesních kvalifikací ve vybraných zemích Evropské unie, mj. Směrnice Evropského parlamentu a rady 1999/42/ES. Současně měl být do konce roku 2001 vládě předložen návrh zákona o živnostenském podnikání, kterým by mělo být dosaženo plné slučitelnosti s uvedenou směrnicí. Dále mělo být na základě příslušného usnesení vlády ustaveno a materiálně vybaveno Centrum pro uznávání profesních kvalifikací.

Současně se zde lze z Tabulky 1 – Financování přípravy vstupu ČR do EU v letech 2001 a 2002 dozvědět, že ČR v roce 2001 na uvedenou kapitolu 3.2.5 Volný pohyb osob vynaloží 476,2 milionu a v roce 2002 částku 225,3 milionu korun. Kolik z této částky mělo připadnout na podkapitoly 3.2.5.1.1 a 3.2.5.1.2, tabulka neuvádí.

Směrnice 1999/42/ES stanoví mechanismus pro uznávání kvalifikací ohledně odborných činností zahrnutých směrnicemi o liberalizaci a přechodných opatřeních, doplňujícími obecné systémy pro uznávání kvalifikací.

Podle této směrnice členské státy přijmou obecné programy pro zrušení omezení svobody dodávání služeb a svobody podnikání na jejich území fyzickými osobami a společnostmi nebo firmami. Směrnice předpokládá, že členský stát nesmí z důvodu neodpovídající kvalifikace odmítnout povolit příslušníkovi jiného členského státu zahájení nebo provozování činností vyjmenovaných v její příloze (Poznámka autora: Jsou zde i Opravy, montáž a odborná instalace elektrického vybavení. Kostrbatosti překladu nechť si čtenář nevšímá. Jde – v našem pojetí – o Opravy, montáž a instalace elektrických zařízení.) za stejných podmínek, které platí pro jeho vlastní státní příslušníky, aniž by nejprve porovnal znalosti a dovednosti osvědčené diplomy, certifikáty nebo jinými doklady o formální kvalifikaci, kterou tato osoba získala za účelem provozování stejné činnosti kdekoliv jinde v ES, s těmi, jež jsou vyžadovány podle jeho vlastních vnitrostátních norem.

Jestliže srovnávací zkouška ukáže, že znalosti a dovednosti potvrzené diplomem, certifikátem nebo jiným dokladem o formální kvalifikaci udělené jiným členským státem odpovídají znalostem a dovednostem požadovaným vnitrostátními předpisy, hostitelský stát nemůže upřít majiteli právo na provozování dané činnosti.

Dále směrnice stanoví, že v případě, kdy srovnávací zkouška ukáže podstatný rozdíl, musí se dát takovéto osobě příležitost, aby dokázala, že získala znalosti a dovednosti, které jí chyběly, a to její volbou mezi adaptační lhůtou a testem schopností.

V případech, kdy tatáž osoba hodlá vykonávat takovouto činnost (činnost vyžadující znalosti a aplikaci konkrétních vnitrostátních právních předpisů stejné jako v případě vlastních státních příslušníků) jako samostatně výdělečnou nebo jako vedoucí podniku, má členský stát právo (jde o výjimku z výše uvedeného pravidla) požadovat adaptační lhůtu nebo test schopností. Přitom směrnice předpokládá, že členské státy se budou snažit vyhovět individuální preferenci těchto osob mezi uvedenými alternativami.

Žádosti o uznání již uvedených dokumentů o formální kvalifikaci mají být prověřeny v co nejkratší možné době a příslušný orgán musí při vydání rozhodnutí v něm uvést své důvody. Současně směrnice stanovuje, že musí existovat právo na odvolání podle vnitrostátních právních předpisů proti rozhodnutí nebo proti absenci takového rozhodnutí (je zmíněna doba k vydání rozhodnutí nejdéle čtyři měsíce od data předložení žádosti a podpůrné dokumentace).

Transpozicí zmíněné směrnice tedy vyplyne nutnost ctít zákon o správním řízení (správní řád – dnes zákon č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jako nástroj práva na odvolání proti rozhodnutí nebo absenci takového rozhodnutí. Podle tohoto zákona rozhodují správní orgány mj. o právech a právem chráněných zájmech občanů.

Mám na mysli Opravy, montáž a instalace elektrických zařízení, podle živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přesněji obor skupiny 205: Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení.

Průkazem způsobilosti je oprávnění podle § 6c odst. 1 písm. c) zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o SOD). Předmětné oprávnění lze “získat“ výlučně u jediné organizace státního odborného dozoru – ITI Praha.

Záměrně říkám získat (viz vyhláška MPSV O stanovení poplatků za činnosti organizací státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení č. 398/2001 Sb.), neboť od účinnosti zákona č. 124/2000 Sb., tj. od 1. červen­ce 2000, do dnešního dne totéž MPSV, jak říká § 7b zákona o SOD v odstavci (1) písmen c) a d), blíže nevymezilo předpoklady kladené na odbornou způsobilost ani nestanovilo způsob prověřování takové způsobilosti jak u fyzických, tak i u podnikajících fyzických osob a organizací.

To v praxi znamená, že prověřování odborné způsobilosti uvedených subjektů se děje podle neprůhledných pravidel, byť za úředně stanovené poplatky.

Podle § 6a odst. (4) zákona o SOD se na činnosti organizací státního odborného dozoru (dnes jediné organizace – Institutu technické inspekce Praha) nevztahují obecné předpisy o správním řízení, tedy již jednou zmíněný zákon o správním řízení (správní řád).

To v praxi znamená, že při vykonávání dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení (Poznámka autora: Dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávaný ITI Praha podle § 6a zákona o SOD nemá obsahově nic společného s dozorem vykonávaným inspektoráty bezpečnosti práce podle § 4 zákona o SOD.) nemůže být ITI Praha vydáno žádné rozhodnutí, rozhodnutí, jaké má na mysli tento zákon. Stačí si přečíst celý odstavec (1) § 6a zákona o SOD, tj. všechna písmena a) až d). Z nich by bylo možné usoudit, že za jisté “rozhodnutí” by bylo možné pokládat vydání osvědčení nebo oprávnění, stejně tak jako jejich nevydání.

Situace v legislativní oblasti je tristní. Živnostenský zákon v § 5 odstavci (2) uvádí, že fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území ČR (“zahraniční osoba“) může na území ČR provozovat živnost za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako česká osoba, pokud z tohoto zákona nebo zvláštního zákona nevyplývá něco jiného.

To něco jiného je dosavadní skutečný stav, kdy do dnešního dne o tom, kdo bude nebo nebude smět vykonávat zmíněné činnosti, “rozhoduje“ v prvním kole organizace státního odborného dozoru (ITI Praha). Rozhoduje podle neexistujících pravidel, pravidel, jež by byla podpořena vahou právního předpisu. (Poznámka autora: Srovnej s úplným zněním zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, vyhlášeném předsedou vlády ve Sbírce zákonů ČR č. 238/2002.)

Navíc zákonem č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, byl s účinností od 1. ledna 2003 vložen do zákona o SOD nový paragraf 7c tohoto znění: “Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí vydaná organizací státního odborného dozoru (Poznámka autora: Rozuměj ITI Praha.) při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení podle § 6a odst. 1 písm. a) až d).“

Jak již bylo uvedeno, na jedné straně zákon o SOD v § 6a odst. (4) řekl, že se na činnosti organizací státního odborného dozoru (dnes ITI Praha) nevztahují obecné předpisy o správním řízení – nemůže tudíž být nikdy vydáno žádné vykonatelné rozhodnutí, a následně to poslanecká sněmovna v § 7c nejen postavila na hlavu, ale ještě umocnila tím, že neexistující rozhodnutí vyloučila ze soudního přezkumu.

Co se týče toho, kolik uvedená netranspozice stála státní kasu, a tedy každého z nás, se nikdo už nedoví. Po zadání příkazu k vyhledání slovního řetězce “Centrum pro uznávání profesních kvalifikací”, popř. jeho dílčích slov, v usneseních vlády z let 2001 a 2002, objeví se “nebyly nalezeny žádné odpovídající záznamy“.

Celou věc lze interpretovat tak, že v situaci, kdy by chtěl neúspěšný adept prověřování odborné způsobilosti na získání oprávnění k činnostem na vyhrazených elektrických zařízeních – montážím, opravám, revizím a zkouškám (Poznámka autora: Aby získal oprávnění k provádění revizí, musí získat nejprve osvědčení k provádění revizí; bez něj je zbytečné chodit na živnostenský úřad.) – “jít k soudu“, tak jej tam podle § 7c zákona o SOD ani “nepustí”, a i kdyby se tam “nějak dostal“, bude mu to stejně málo platné.

Málo platné proto, že nebude mít podle § 6a odst. (4) zákona o SOD v ruce žádné písemné rozhodnutí (Poznámka autora: To musí mít náležitosti stanovené § 47 zákona o správním řízení.) o tom, že to či ono při prověřování odborné způsobilosti podle právně neexistujících pravidel neprokázal, a proto mu požadované osvědčení či oprávnění nebylo vydáno.

Jinými slovy, ty, Evropská unie, ty na nás nemáš, neboť my máme a budeme mít svá specifika, a o tom, že bychom dávali přistěhovalci šanci vybrat si mezi adaptační lhůtou a testem schopností, se nebudeme bavit. Proč? No proto, že takovou šanci nedáváme ani svým občanům a testujeme si je, jak se komu zlíbí. Dokumenty (Základní požadavky na znalosti ze zákonů, vyhlášek a ČSN požadovaných ke zkouškám revizních techniků elektrických zařízení aktualizované k 9/2001), které jsou ke stažení z http://www.iti.cz, to v žádném případě nemohou nahradit.

Jeden konkrétní příklad z praxe …

Prověřování odborné způsobilosti

Dotaz (pozn. red. – toto je dotaz skutečné osoby, mohl však vzejít od kteréhokoliv pozitivně se pídícího elektrikáře)

Žádám Vás o poskytnutí informace a výkladu zákona 22/1997 a 124/2000.

Mám vystavený živnostenský list z 16. 5. 1996 na montáž, opravy, údržbu a revize vyhrazených elektrických zařízení. Zjistil jsem, že bych se měl podrobit přezkoušení do pěti let od nabytí platnosti zákona.

• které organizace se přihlásit – zda ITI nebo IBP,

• jaké přezkoušení se jedná,

• jakém rozsahu se bude provádět.

Pokud je pro moji činnost nutné osvěd­čení ČKAIT (pozn. red. – Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě), uveďte, prosím, organizaci, která toto přezkoušení zajišťuje v Praze.

Zákon č. 124/2000 Sb. byl vyhlášen 15. dubna 2000 a měl účinnost od 1. června 2000; v čl. IV je uvedeno, že:

1. Platnost oprávnění vydaných orgány a organizacemi SOD a orgány SBS organizacím a podnikajícím fyzickým osobám před 1. lednem 1993 končí uplynutím tří let ode dne účinnosti tohoto zákona; oprávnění vydaná po 31. prosinci 1992 zůstávají v platnosti.

2. Platnost osvědčení vydaných orgány a organizacemi SOD a orgány SBS podnikajícím fyzickým osobám před nabytím účinnosti tohoto zákona končí uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Z textu Vašeho dotazu lze předpokládat, že se Vám jedná o platnost osvědčení k provádění revizí elektrických zařízení.

Platnost osvědčení vydaných před 1. červ­nem 2000 je tedy jen do 30. června 2005.

Podle zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je k prověřování odborné způsobilosti k této činnosti zmocněna organizace státního odborného dozoru – viz § 6a odst. (1) písm. d) – v této chvíli jediná organizace, a to Institut technické inspekce Praha.

ITI Praha má své webové stránky (http://www.iti.cz). Zde se však dovíte, jen jaké jsou osnovy ke zkouškám revizních techniků (bohužel se stavem k 9/2001) a že se máte informovat na pobočkách o podrobnostech týkajících této záležitosti.

Pro Vaši (a nejen Vaši) informaci musím uvést tuto závažnou skutečnost:

Stejným zákonem – zákon č. 124/2000 Sb. – totiž bylo ministerstvo práce a sociálních věcí zmocněno – viz § 7b odst. 1 písm. d), aby vyhláškou, cituji: “blíže vymezí (vymezilo) předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanoví (stanovilo) způsob prověřování jejich odborné způsobilosti“, konec citátu.

To se do dnešního dne nestalo! Ve svém důsledku to z právního hlediska znamená, že jakékoliv požadavky na způsoby prověřování odborné způsobilosti, které si ITI Praha “vymyslí”, nemají oporu v zákoně a jsou, ať už myšleny jakkoliv odborně či jinak, pouze libovůlí někoho.

Ve věci “osvědčení ČKAIT“ uvádím, že jediným průkazem způsobilosti podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a doplnění, pro obor skupiny 205: Elektrické stroje a přístroje – živnost: Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení je výše zmíněné oprávnění.

Co se týče působnosti autorizovaných osob, ta je upravena § 17 zák. č. 360/1992 Sb.

Upozornění redakce:

Prosíme čtenáře, aby ve vlastním zájmu ještě neumdlévali v pozornosti a věnovali ji článku pana Ing. Jiřího Sajnera „Správné postupy při vyhodnocování naměřených hodnot…„ str. 20 – 23. Velmi přínosným způsobem se tento článek zmiňuje o konkrétních ustanoveních jak zákona 124/2000 Sb., tak dalších souvisejících předpisů, srozumitelně interpretuje některé důležité odborné pojmy a může být vhodným vodítkem pro správnou činnost revizního technika elektro.

Celou problematiku odborné kvalifikace a propojenosti české legislativy se vstupem do EU pak doplňuje další článek této rubriky – „Odborná způsobilost v elektrotechnice…„ (autor J. Lojkásek, str. 16–17).