Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Bezpečnost elektrických zařízení v období přechodu pravidel na mezinárodní soustavu (část 1)

Elektro 9/2001

Bezpečnost elektrických zařízení v období přechodu pravidel na mezinárodní soustavu (část 1)

V naší společnosti v současné době probíhá značně neucelený kvalifikační proces, jemuž se říká „stanovování znalostních standardů odborné způsobilosti pracovníků v elektrotechnice“. Problematičnost tohoto procesu vyplývá z absence či nejednotnosti příslušných kompetencí, pravidel, vzdělávacích (rozuměj kvalifikačních), popř. kontrolních atributů v celé oblasti elektrotechniky. K tomuto tématu ELEKTRO pravidelně přináší příspěvky a názory našich čtenářů a kvalifikovaných odborníků.

Na formování tohoto stavu směrem k uspokojivému, modernímu a perspektivnímu výsledku by se měly podílet všechny instituce, jejichž jen samotná existence a fungování ve struktuře státních a nestátních (odborných) orgánů musejí být jak z odborného, občanského, tak i „tržního“ hlediska oprávněné, tudíž směřující k požadovanému výsledku.

Autor se v následujícím článku vyjadřuje ke konkrétní otázce: Jakou bezpečnost elektrického zařízení musí revizní technik při vykonávání výchozích i pravidelných revizí kontrolovat?

Jakou bezpečnost kontrolovat?
Je to pouze ta bezpečnost v příloze ČSN 33 1500, nebo i bezpečnost elektrických prvků zajišťujících bezpečnost neelektrického charakteru? Tuto otázku již řeší Ing. Melen ve svém článku v časopise ELEKTRO č. 2/2000. Z jeho příspěvku vyplývá, že tato bezpečnost se kontrolovat nemusí. Rád bych však, aby na tuto otázku někdo odpověděl jednoznačně! Z pověření HK ČR by to nyní měli být odpovědní pracovníci ESČ, potažmo jejich informační servis. V poslední době jsem se setkal s názory z okruhu ČÚBP, které se však liší od názoru jejich nynějšího ředitele Ing. Melena. Například jeden pracovník IBP, když jsme se dohadovali o této bezpečnosti, by dokonce požadoval po revizním technikovi (dále RT), aby v kinech kontroloval, zda i nouzové osvětlení kina je instalováno podle požadavků plynoucích z ČSN 33 2410. To ale snad už jde nad rámec kontrol RT!

Taktéž by bylo možné diskutovat o tom, do jaké míry se má kontrolovat vhodnost kabelového vedení v návaznosti na jeho uložení a jištění z hlediska jeho zkratových proudů a přetížení, jak to požaduje ČSN 33 2000-6-61. A našly by se jistě i další připomínky. Taktéž jsem se díval na návrh nových ČSN 33 2000-6-62 a 63. Zatím je to pouze návrh, ale i zde by měl být uveden postup při vykonávání revize, jako je tomu u ČSN 33 2000-6-61, a mělo by být zohledněno, do jaké hloubky, tedy jakého rozsahu, se pravidelné revize budou provádět. Je zde pouze psáno, že elektrické zařízení se musí pečlivě prohlédnout, aniž by se muselo rozebírat, nebo tam, kde se to vyžaduje, aby se udělala pouze částečná demontáž elektrického zařízení … atd.

Vezme-li se v úvahu obsah ELEKTRO č. 3/01, kde J. Hlinovský ve svém článku (str. 10) rozebírá bezpečnost pracovních strojů – – podle mého názoru velmi kvalifikovaně, a dále výňatky z dopisů čtenářů (str. 16), kteří velmi otevřeně projevují své názory na práci některých institucí – ESČ nevyjímaje, i můj článek o úvahách nad rukopisem knížky pro revizní techniky, je vám z toho smutno. Škoda, taková diskuse se měla v časopisech odehrávat už dávno, a byla by prospěšná všem. Leč je marné plakat nad rozlitým mlékem, lépe bude konstruktivně, jako řádný občan, diskutovat. A navíc já – jako jeden z vás – ani jinak nemohu. Své názory v podobě kritických článků jsem vždy předkládal veřejnosti na strán kách odborných časopisů, zejména v ELEKTRO. Ne všechny články byly bez problémů uveřejnitelné. Netušil jsem, že se posuzování jejich „uveřejnitelnosti“ (fuj, to je slovo!) dočkám. Ale přiznávám, že někdy moje články zněly dost provokativně, a to se nemá. Proto nyní před vás předstupuji zdvořileji, se „snůškou“ logicky odůvodněných kritických a konstruktivních názorů „padni komu padni“. Tento příspěvek již nebude opatřen „obrázkem z elektrotechnické historie“ jako moje nedávné, právě do historie zahleděné příspěvky, protože nyní jde o budoucnost. Věřím, že to poslouží nejen čtivosti časopisu, ale i institucím v článku dotčeným.

Počátkem roku se mi do ruky dostala ročenka ELEKTRO 2001 a v ní článek pana Ing. Jaroslava Melena o změnách a úpravách zákonů, které vyvolala snaha dát „to“ po právní stránce do pořádku tak, abychom do Evropské unie vstoupili právem a s čistým štítem. Nemohu nepřipomenout, že už J. A. Komenský a Jiřík z Poděbrad se zabývali sjednocením Evropy, myšlenkami, za něž se náš malý národ nemusí ani dnes stydět.

Na vlastní uši jsem z úst funkcionáře, v současné době vysoko postaveného, slyšel, že při revizi se musí komplexně zkontrolovat i bezpečnost revidovaného zařízení. Na tom je lehké pouze to vyslovit, ale praxe je mnohem těžší. Od té chvíle doporučuji pracovníkům vykonávajícím revize v závěru revizní zprávy napsat: „Při správném zacházení je revidované zařízení schopno bezpečného provozu“ a ve svých schematických náčrtech uvádím, že revidované zařízení musí sloužit svému účelu, aniž by poškodilo zdraví a majetek za předpokladu, že se s ním bezpečně zachází.

Avšak netěšte se, revizní technici, že jsme komplexní bezpečnost tak snadno shodili se stolu. I na vás se to valí a bude valit. Proč se tak rád vracím do minulosti? Protože si z ní chci brát i poučení. A tvrdím, že bezpečnost elektrických zařízení není přesně definovatelná.

Všimli jste si, jak se současná elektrická zařízení liší od těch z minulosti? Že např. sdělovací zařízení (tzv. slaboproud) nabývá převahy? Že technické normy jsou v současné době dobrovolné? Zeptali jste se sami sebe: PROČ tomu tak je? Vyhradíme-li ve „schodišti“ nezadržitelného pokroku (obr. 1) vodorovné plochy nepodkročitelným technickým normám, že může být závazná technická norma i po dlouhou dobu brzdou pokroku (viz např. ČSN 34 1010)? Že nelze hodit do jednoho pytle elektrický předmět vybavený pohyblivým přívodem s účelovou elektrickou instalací? A neuvažovali jste o moudrosti našich předků, když vymysleli tzv. normálie , jež byly nezávaznými vzorovými řešeními elektrických zařízení podle tehdejších bezpečnostních znalostí? A že nyní v podstatě říkáme revize každému kusu papíru sloužícímu jako doklad ke kolaudaci nebo jako obranný štít před kontrolami dozoru? Oprostit se od formalismu není snadné, protože, přiznejme si, byl pohodlný.

A konečně, taky se hrozíte toho, že my elektrikáři, podnikatelé a revizní technici nemůžeme zastavit svou činnost a počkat, až se to všechno vyřeší? Řešit se to musí za pochodu.

Svitla však naděje. Tu obsahuje Ročenka ELEKTRO 2001 na stránkách 88 až 110, na nichž Ing. Melen mluví o novele zákona o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Jak se dalo očekávat, náprava je nutná nejen u zákona č. 174/1968 Sb., ale i v zákonech a vyhláškách na něj navazujících, a navíc i v právních předpisech, které s dozorem na vyhrazená technická zařízení zdánlivě příliš nesouvisejí, např. v zákonech č. 20/1966 (péče o zdraví lidu), č. 133/1985 (o požární ochraně včetně pozdějších úprav), č. 309/1991 (o ochraně před znečisťujícími látkami), č. 389/1991 (o poplatcích za znečistění ovzduší), č. 266/1994 (o drahách), č. 64/1986 (o státní obchodní inspekci, č. 18/1997 (atomový zákon) a v některých dalších právních předpisech. Že to bude dlouho trvat? Pravděpodobně ano, ale pravda, byť nepříjemná, za to stojí. My to musíme přečkat za chodu, a proto je dobré o té „právní bouři“ něco vědět, přestože to naše profese zrovna není. Pokusme se o to.

Návrh zákona č.124/2000 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, nahradí starý zákon 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení, který nebyl po právní stránce tak úplně v pořádku: v roce 1992 vznikla nová organizace SOD Institut technické inspekce Praha s pobočkami v krajských městech. Do prováděcích vyhlášek k zákonu 174/1968 Sb. nebyla tato změna (zejména tzv. oznamovací povinnost) promítnuta. Převod ČÚBP na ministerstvo práce rovněž ne a při vydání zákona č. 22/1997 Sb., o odpovědnosti za výrobek, a změnách některých zákonů také ne. Bylo to z právního hlediska dokonce v rozporu s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, protože povinnosti mohou být ukládány výlučně na základě zákona, což nebylo splněno. Nestačí tedy sloučit zkoušky elektrotechniků s prohlídkami u organizací zabývajících se elektrotechnikou tím, že se do nového zákona doplnilo několik orgánů a organizací ČÚBP (po čemž ITI volala už dříve), ale je nutné sáhnout i do živnostenského zákona (pův. 455/1991 Sb., novelizovaný jako 363/1999 Sb.), který oproti původnímu znění změnil některé živnosti vázané na živnosti řemeslné či volné, do Zákoníku práce ČR, který upravuje otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích. I slučitelnost s právem Evropské unie je nutné sledovat, a to zejména úpravou zákona č. 22/1997, který do jedné věty klade jak elektrotechnické výrobky, tak účelové rozvody a instalace.

Mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, neupravují problematiku související s vyhrazenými technickými zařízeními. Nicméně jistá analogie našeho přístupu je ve Spolkové republice Německo. V jejich zákoně je zvolen pojem „zařízení vyžadující dohled“ a „pracovní zařízení vytvářející specifická rizika“. Náš tradiční pojem „revize“ se přibližně kryje s evropským „inspekce“ , a vykonávají ji „kompetentní osoby“

V zákoně č. 22/1997 je věta rozdělena v tom smyslu, že na výrobcích, které jsou „vyhrazeným technickým zařízením“

budou kontrolu zajišťovat orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce. Příslušná změna zákona č. 22/1997 ovšem nestačí, vyvolává totiž i nutnost úpravy zákona č. 20/1996, o zdraví lidu, zákona č. 64/1986, o České obchodní inspekc, atd. Pouhé vložení slova „organizace“ (tj. ITI) do nového zákona č. 124/2000 Sb. by věc neřešilo, je nutné jednak přejít na „stanovené případy“, což jsou naše vyhrazená zařízení, a stanovit i pravidla „ve stanovených případech“ k „prověřování osob“ k výrobě, montážím, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a rovněž k vydávání oprávnění k provozování těchto činností těmto osobám. V poznámce ve zmíněném článku Ročenky ELEKTRO 2001 Ing. Melen uvádí, že u elektrických zařízení se s předepsanými lhůtami pravidelných kontrol zařízení v provozu nepočítá a podnikatelské sféře se tím odlehčuje. Souhlasí to s praxí zavedenou v zemích EU, že lhůty „inspekcí“ (pravidelných revizí) nejsou předepsány. Prozíraví podnikatelé však přesto zaměstnávají buď trvale, nebo příležitostně „kompetentní osoby“, které jim posuzují odbornou péči o elektrická zařízení tak, aby se právě tato zařízení nestávala příčinou škod a odstávek provozu (srovnej s našimi pravidelnými revizemi podle ČSN 33 1500).

V popisu a odůvodnění jedenácti změn, které si vynucuje zákon 124/2000 Sb., určený k náhradě zákona č. 174/1968 Sb., Ing. Melen uvádí zdůvodnění i cíle tohoto zákona. Ty bude nutné splnit při formulaci vyhlášek nahrazujících staré vyhlášky č. 18 až 21/1979 Sb.

Celá tato geneze je nám technikům trochu cizí, nás zajímá, jak se to promítne do naší práce. Promítne, a to dost podstatně:

Velmi stručně (bez nároků na úplnou přesnost): Dozor na vyhrazená zařízení (nyní na „stanovené případy“) se opět sceluje, ale nikoliv na IBP, které se stávají výhradní „technickou policií“ s příslušnou sankční pravomocí, ale na ITI. Navíc se IBP ukládá povinnost poskytovat bezplatné poradenství. Výchozí revize (inspekce) elektrických zařízení budou vykonávat RT (kompetentní osoby) a povinné lhůty pravidelných revizí se zruší. Odpovědní provozovatelé je mohou nahradit odbornými prohlídkami, uskutečňovanými v jejich zájmu opět kompetentními osobami, které je vykonají jako inspekci.

Bude nás revizních techniků pravděpodobně co do počtu zapotřebí méně, zato však velmi kvalitních a na úrovni současné doby. Vyplatí se, budeme-li se chtít i pro tyto účely udržet, neustálé individuální studium. Připomeňme si proto některá bezpečnostní ustanovení technických norem.

1. Vlivy prostředí

Vzájemné vlivy prostředí na elektrická zařízení a elektrických zařízení na okolí si uvědomovali i naši předkové, když tvořili ČSN 34 0070:1963 a později ČSN 33 0300:1988. Přitom brali v úvahu jen ty vlivy, které se vyskytovaly na našem území a jimž bylo nutné čelit zvláštní úpravou zařízení. Tak vzniklo dvacet druhů prostředí, obsažených v bývalé státní normě. Nová technická norma ČSN 33 2000-3:1993 se změnami 1:1994 a 2:1997 však problém vzájemných vlivů chápe celosvětově a z trochu jiného úhlu pohledu než norma stará. Některé vlivy člení podrobněji, za vliv považuje i odbornou způsobilost uživatelů elektrických zařízení a zahrnuje i vlivy nevyskytující se na území naší republiky. Proto také všechny pokusy o vytvoření srovnávacích tabulek končí větším či menším nezdarem. Nezbývá než pochopit nový systém určování tzv. vnějších vlivů a při práci s ním nesejít z cesty k cíli zabředáváním do detailů, jež provedení elektrické instalace stejně neovlivní.

Cílem je vytknout ty vlivy, které si vyžádají provedení elektrického zařízení odlišné od provedení normálního. Jaké je to normální provedení? V podstatě takové, jaké vyžadovala prostředí základní (311) a normální (312) definovaná v dřívější ČSN 33 0300. A co nás k takovému postupu opravňuje? Skutečnost, že do technické normy ČSN 33 2000-1 byl jako národní doplněk vsunut vysvětlující článek 11N6.1, později ještě doplněný změnou 2, takže v současnosti zní takto:

Elektrická zařízení projektovaná a provedená podle předpisů a norem platných v době, kdy byla tato zařízení zřizována a provozována, lze ponechat v provozu, jestliže nemají závady, jež by ohrožovaly zdraví, ani nejsou nebezpečná životu a neohrožují bezpečnost věcí; jinak je nutné zařízení upravit podle nových předpisů a norem.

Jestliže elektrická zařízení ze závažných důvodů vyžadují delší dobu uskutečnění změn ke splnění určitých požadavků a parametrů, upraví se tato doba přechodným ustanovením v jednotlivých kapitolách norem. Za stejných podmínek je možné podle příslušných dříve platných předpisů a norem dokončit projektově a realizačně rozpracované akce do osmnácti měsíců po nabytí účinnosti příslušné normy řady ČSN 33 2000, pokud v rámci smluvních vztahů nebude stanovena lhůta kratší.

V ČSN 33 2000-3 se v článku 320.N3 dočteme, že vnější vlivy není nutné určovat v prostorách, pro které jsou tyto vlivy stanoveny jednoznačně technickou normou nebo předpisem (např. v koupelnách, pro něž platí ČSN 33 2000-7-701, atd.). Pro všechny ostatní případy je nutné vnější vlivy vytvářející prostředí, v němž má být umístěno elektrické zařízení, určit, avšak pro jednoznačné vnější vlivy u objektů či prostor, které jsou ve smyslu ČSN 33 2000-5-51 považovány za normální, není nutné vypracovávat protokol.

V ČSN 33 2000-5-51 čl. 512.2.4 se dozvíme, které vnější vlivy a jejich třídy působení se považují za normální. Jde o tak slabé působení vlivu, že se vystačí s normálním provedením elektrické instalace, aniž by se musela podle jeho účinku upravovat.

Ze všech těchto ustanovení plyne:
1a) Stanovení prostředí (vnějších vlivů) je nutným předpokladem k vykonání revize.
1b) Protokolární stanovení je nutné v těch případech, kdy vnější vlivy jsou natolik výrazné, že jim nevyhoví normální provedení elektrického zařízení.
1c) V ostatních případech stačí doklad, z něhož je zřejmé, kdo a kdy prostředí (vnější vlivy) určil.

1.1 Protokol o stanovení vnějších vlivů

Vzor protokolu, otištěný v ČSN 33 2000-3 jako informativní příloha NK, je téměř doslova převzat z předchozí ČSN 33 0300. Jestliže norma dovoluje nezpracovávat protokol pro vlivy, které jsou ve smyslu ČSN 33 2000-5-51 považovány za normální, není nutné je v protokolu uvádět. Protokol splní svůj účel, uvedou-li se v něm jen ty vlivy, jež vyžadují provedení elektrické instalace odlišné od normálního.

Někdy jsme postaveni před úkol vykonat revizi na zařízení, k němuž chybí jakýkoliv doklad o stanovení prostředí. Neexistuje protokol, technická zpráva projektové dokumentace ani zpráva o předchozí revizi uvádějící druh prostředí v jednotlivých prostorech. V takových případech je rozumné po dohodě s provozovatelem u zařízení nejprve stanovit prostředí a teprve pak zahájit revizi. V souladu s výše citovaným článkem 11N6.1 normy ČSN 33 2000-1 by se u starých zařízení mělo postupovat podle staré normy, ale s ohledem na vytýkání i těch bezpečnostních závad, které vznikly rozdílností starých a nových norem, považujeme za účelnější postupovat podle normy nové.

2. Ochrana před úrazem elektrickým proudem

V našem státě platila po třicet let ČSN 34 1010:1967, takže většina existujících instalací byla podle ní zřízena i udržována. Od doby jejího vzniku však výzkum účinků elektřiny na lidský organismus díky elektronice výrazně pokročil. Nynější ČSN 33 2000-4-41:1996 již plně respektuje současné poznatky o účincích střídavého elektrického proudu na člověka. Z nich vyplývají tyto hlavní požadavky na ochranu před úrazem elektrickým proudem:
2a) Rozdíly elektrických potenciálů přemosťovaných při dotyku lidským tělem nechť jsou co nejmenší.
2b) Zasažení lidského organismu elektrickým proudem nechť trvá co nejkratší dobu.
2c) Při dotyku s vyvinutím síly nesmí tělový proud vyvolat svalovou křeč.

Avšak ještě dlouho se budeme setkávat se zařízením vybudovaným a udržovaným podle staré ČSN 34 1010 a zároveň budeme revidovat i zařízení nová. Na starých zařízeních budeme vytýkat jednak závady odporující požadavkům staré ČSN 34 1010, jednak závady vzniklé bezpečnostním zpřísněním norem nových. Předpokládáme, že RT starou normu dobře znají, a omezíme se jen na odlišné pojetí a z něj vyplývající požadavky nových norem, a to v zájmu stručnosti jen u střídavých soustav s frekvencí 50 Hz. Podrobnější informace získá čtenář přímo v normách, na něž jej v textu odkazujeme v závorkách { } nebo v odborné literatuře. 

2.1 Ochrany chránící živé i neživé části {ČSN 33 2000-4-41}
Jsou to ochrany: bezpečným malým napětím SELV a PELV {čl. 411.1} a omezením ustáleného proudu a náboje {čl. 411.2}.

U ochran SELV a PELV je podstatný požadavek na spolehlivé elektrické oddělení nejen ve zdroji (transformátoru), ale i kolem celého bezpečného obvodu. Takového oddělení se dosahuje tzv. ochrannou impedancí {čl. 411.2N2.1}. Obvody SELV a PELV se od sebe liší především tím, že SELV je úplně izolován od země, zatímco PELV je zpravidla z funkčních důvodů jednopólově uzemněn (ukostřen). Obvody chráněné omezením ustáleného proudu a náboje pracují s tak malým proudem nebo energií, že nemohou ohrozit zdraví uživatele, i kdyby se na jejich částech vyskytlo napětí překračující trvalé bezpečné meze. Jde vesměs o obvody sdělovací.

2.2 Ochrany chránící pouze živé části
Jde o ochrany: polohou {čl. 412.4}, zábranou {čl. 412.3}, kryty nebo přepážkami {čl. 412.3}, izolací živých částí {412.1}, doplňkovou izolací {čl. 412.N6} a doplňkovou ochranou proudovým chráničem {čl. 412.5}.

Mezinárodní text ochran polohou a zábranou svědčí o pojetí odlišném od naší staré normy, avšak národní doplňky jej upravují tak, aby starou normu plně nahradil.

Ochrana krytem nebo přepážkami
se liší od předchozí ochrany krytím zvýšeným požadavkem na snadno přístupné vodorovné horní povrchy krytů nebo přepážek. Ty musejí zajišťovat krytí aspoň IP4X. Odstranění krytů nebo přepážek smí být možné buď s použitím nástroje nebo samočinného odpojení odhalovaných živých částí či samočinného zakrytí přepážkou.

Ochrana izolací živých částí – je-li vyrobena průmyslovým způsobem a patřičně označena, chrání části živé i neživé. Protože norma dává možnost realizovat tuto ochranu živých částí až při montáži způsobem odlišným od dodatečného provedení této ochrany u částí neživých, není tato ochrana zařazena v {4.1}, ale zvlášť v odstavcích {4.2} a {4.3}. Ochrana doplňkovou izolací byla beze zbytku převzata ze staré normy.

Pozornost si však zaslouží nová doplňková ochrana živých částí proudovým chráničem (s citlivostí ne hrubší než 30 mA). Jde ve své podstatě o ochranu záložní, fungující v případě, že selže jiná z ochran, jíž je dotyčná živá část vybavena.

2.3 Ochrany chránící pouze neživé části
Jde o ochrany: použitím třídy ochrany II nebo rovnocenné izolace (čl. 413.2), nevodivým okolím (čl. 413.3), elektrickým oddělením (čl. 413.5). včetně neuzemněného místního pospojování (čl. 413.4) a samočinného odpojení od zdroje (čl. 413.1.1 až 413.1.6).

Použitím třídy ochrany II, vyrobené průmyslově a označené, jsou současně chráněny jak živé, tak i neživé části elektrického předmětu. Provedením rovnocenné izolace při montáži zařízení lze dosáhnout stejného účinku {čl. 413.2.1.2 až 413.2.8}. Ochrana nevodivým okolím nebude v objektech občanské výstavby používána především proto, že péči o funkčnost této ochrany nelze přenášet na občana neznalého principů této ochrany. Ochrana elektrickým oddělením vystřídala s některými změnami někdejší ochranu oddělením obvodů. Změny se týkají celkového pojetí této ochrany. Nová technická norma pro oddělovací ochranné a bezpečnostní transformátory ČSN IEC 742+A1:1995 omezuje {čl. 5.2} u jednofázových transformátorů výkon na 25 kV·A a u vícefázových transformátorů na 40 kV·A. Délka elektricky odděleného obvodu nemá být větší než 500 m, jeho napětí nesmí přesáhnout 500 V a násobek délky v metrech (m) a napětí ve voltech (V) nemá překročit číslo 100 000. Tím se vyloučí nebezpečí úrazu svodovým proudem při jednopólovém zemním spojení odděleného obvodu. Aby nevznikl úraz při dvoupólovém zemním spojení, musejí být neživé části zařízení I. třídy ochrany propojeny neuzemněným místním pospojováním {čl. 413.4}.

Ochrana neživých částí samočinným odpojením od zdroje ve své podstatě zahrnuje dřívější ochrany: nulováním, zemněním (v síti TT a IT), chrániči a pospojováním. Od nich se liší tím, že všemi reálnými způsoby směřuje k dosažení cílů 2a), 2b), 2c) kapitoly 2. tohoto pojednání.

Podmínku 2a) lze splnit pospojováním neživých a cizích vodivých částí, jež může člověk přemostit současným dotykem. Proto se v každé budově provádí hlavní pospojování {čl. 413.1.2.1}, jež v sítích TN zbavuje uživatele nárůstu dotykového napětí ve vodiči PEN (nebo PE) mezi zdrojem a budovou, v sítích TT a IT vytváří pomyslnou ekvipotenciální plochu, od níž může narůstat dotykové napětí. Jestliže by takový nárůst mohl z jakéhokoliv důvodu dostoupit nebezpečných hodnot, lze jeho účinku zabránit místním doplňujícím pospojováním {čl. 413.1.2.2}. V sítích TN může v budově vznikat i nebezpečí dotykového napětí vyvolaného cizí poruchou. Tomu lze čelit doplňujícím pospojováním u příslušného podružného rozváděče {čl. 413.1.3.5}.

Podmínku 2b) plní chrániče (proudový i napěťový) tím, že vadnou část odpojují v době v podstatě nezávislé na velikosti poruchového proudu tehdy, když poruchový proud nebo dotykové napětí dostoupí hodnot jejich citlivosti. Jsou-li k tomuto účelu použity pojistky a jističe, musejí mít dimenzi sladěnou s velikostí poruchového proudu tak, aby k samočinnému odpojení došlo nejpozději v předepsané době. Ta se řídí:

  • druhem prostoru {ČSN 33 2000-4-481, čl. 481.1.1},
  • způsobem dotyku nebezpečné části {ČSN 33 2000-4-41 čl.413.1.3.4}.

Podmínku 2c) respektují předpisy tím, že úměrně k ohrožení stanoví přípustné doby samočinného odpojení a meze dotykových napětí {ČSN 33 2000-4-41 čl. 413.1.3.4, ČSN 33 2000-4-481 čl. 481.1.1}. Ve zvláštních případech stanoví i konkrétní způsoby provedení ochrany {ČSN 33 2000-7-701 až 708}.

V soustavě TN je předmětům drženým v ruce přiřazena krátká doba odpojení {ČSN 33 2000-4-41 čl. 413.1.3.4}, předmětům upevněným a nacházejícím se v zóně pospojování delší doba odpojení {čl. 413.1.3.5} a pro předměty držené v ruce mimo zónu pospojování předepisuje použití proudového chrániče {čl. 413.1.3.9}.

V síti TT se i pro předměty držené v ruce dovoluje doba odpojení 5 s {čl. 413.1.4.2} za předpokladu, že dotykové napětí nepřekročí přípustnou mez. Nelze-li toho docílit, použije se chránič.

V síti IT se při jednopólovém zemním spojení připouští i neomezená doba odpojení, musí však být zajištěno, aby dotykové napětí nepřekročilo přípustnou mez {čl. 413.1.5.1}. Při dvoupólovém zemním spojení musí dojít k samočinnému odpojení v krátké době {čl. 413.1.5.5}.

2.4 Zpřísněné podmínky ochrany
Za půldruhého roku po vyhlášení platnosti ČSN 33 2000-4-41 byla vydána ČSN 33 2000-4-481, jež pro některá elektrická zařízení ve zvláštních podmínkách zkracuje krátké doby odpojení přibližně na polovinu {čl. 481.3.1.1, tab. 48 A}. Tyto zkrácené doby odpojení současně se sníženým přípustným dotykovým napětím z 50 V na 25 V platí v ČSN 33 2000-7-704 pro elektrická zařízení na staveništích a demolicích a v ČSN 33 2000-7-705 pro instalace v zemědělských a zahradnických zařízeních. Lze doporučit, aby byly respektovány i v prostorech zvlášť nebezpečných podle národních doplňků:

Tab. 41-NK Meze bezpečných malých napětí s ohledem na členění prostorů (ČSN 33 2000-4-41),

Tab. 41-NR Stupně ochrany neživých částí do 1000 V AC a 1500 V DC (ČSN 33 2000-4-41),

Tab. 32-NM Prostory zvlášť nebezpečné (ČSN 33 2000-3).

2.5 Uzemňování a ochranné vodiče
Přestože nový systém ochran před úrazem elektrickým proudem vyloučil z názvosloví samostatnou ochranu zemněním, je uzemnění v sítích nn stále výrazným prvkem. Požadavky na jeho provedení stanoví nová norma ČSN 33 2000-5-54:1996, která formou národních doplňků převzala většinu ustanovení z bývalé ČSN 33 2050:1985.

Přípustný zemní odpor a dotyková napětí záleží především na účelu, jemuž uzemnění slouží {čl. 542.1.N2.1, 542.1.N2.2}. Proudová zatížitelnost zemniče souvisí s dobou průchodu proudu a měrným odporem půdy {čl. 542.1.N2.4}. Mechanická a korozní odolnost zemniče závisí na použitém materiálu a na minimálních rozměrech jednotlivých typů zemničů {čl. 542.1.N2.5}. Vesměs nová jsou ustanovení pro průřez ochranného vodiče {čl.543.1}. Vycházejí z podmínky, aby jeho teplota v průběhu samočinného odpojení do 5 s nepřestoupila přípustné meze stanovené normou. V běžném zařízení nn však stačí, aby ochranný vodič, který je součástí napájecího kabelu, měl až do 16 mm2 stejný průřez jako vodiče fázové, pro fáze 25 a 35 mm2 stačí ochranný vodič 16 mm2, pro větší průřezy fázových vodičů se požaduje pro ochranný vodič alespoň polovina jejich průřezu. Není-li součástí napájecího kabelu ani není jeho pláštěm, nesmí být v žádném případě menší než:
2,5 mm2, jestliže je chráněn před mechanickým poškozením, 4 mm2, není-li chráněn před mechanickým poškozením.

O vodiči PEN jedná poněkud neobratně stylizovaný článek 546.2.1, sdělující, že jako TN-C lze instalovat pevná vedení s průřezem aspoň 10 mm2 Cu nebo 16 mm2 Al, vedení slabších průřezů mají být v provedení TN-S. Bezpečnostní argument tohoto požadavku lze spatřovat jedině v obavě před dotykovým napětím na pracovním a zároveň ochranném vodiči PEN, vyvolaném extrémně nesymetrickým zatížení fázových vodičů. Jestliže v daném případě takové nebezpečí nehrozí, lze se od nezávazné normy odchýlit a realizovat jako TN-C i vedení slabších průřezů.

Vodiče pro pospojování jsou zřídkakdy zatěžovány plným poruchovým proudem. Proto jsou požadavky na jejich průřez nižší než u vodičů ochranných {čl. 547.1}. Průřez vodiče hlavního pospojování je odvozen z největšího průřezu použitého ochranného vodiče instalace a nesmí být menší než jeho polovina. Průřez vodiče doplňujícího pospojování nesmí být menší, než je nejmenší průřez ochranného vodiče připojeného na neživé části.

Dokončení v příštím čísle