Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Bezpečnost elektrických zařízení a revizní technici elektro

číslo 12/2003

elektrotechnické fórum

Bezpečnost elektrických zařízení a revizní technici elektro

Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec z oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice

1. Úvod

O tom, že práce revizních techniků je velmi důležitá, není třeba pochybovat. Otázkou však zůstává stupeň důležitosti – zda se někdy nepřeceňuje a jindy naopak nepodceňuje. Tyto otázky jsou nepochybně spojeny s postavením a rolemi, které v konkrétním případě revizní technici sehrávají. Následující příspěvek se pokouší vnést do této oblasti pohled pracovníka, který danou činnost vykonával a navíc ji mnoho let jako inspektor státního odborného dozoru kontroloval.

2. Postavení a role revizních techniků

K vysvětlení úlohy revizních techniků elektro (obecně to platí i pro revizní techniky ostatních vyhrazených technických zařízení) je třeba na prvním místě uvést, že tito mohou být ve dvojím postavení.

Postavení první (a do této chvíle nejčastější) je v podobě, kdy je revizní činnost vykonávána jako zaměstnání v pracovněprávním vztahu. Postavení druhé spočívá ve výkonu revizní činnosti revizního technika jako podnikající fyzické osoby pro kterýkoliv subjekt, tedy jako živnost.

V čem se tato postavení z pohledu podílu revizního technika na bezpečnosti elektrických zařízení liší?

Vycházeje z toho, že oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kam bezesporu bezpečnost elektrických zařízení patří, je předpisově upravena pouze pro pracovněprávní vztahy, tedy zákoníkem práce, je třeba poukázat na ustanovení jeho odstavce (1) § 134a. Podle něj jsou zaměstnavatelé povinni nejen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány, ale rovněž, aby: „Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí byly pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány.„

Protože jde o jeden z paragrafů zákoníku práce (hlava pátá), nadepsané Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, mohlo by se někomu zdát, že revizní technici elektro garantují zaměstnavateli bezpečnost provozu elektrických zařízení. To je však hluboký omyl. Vyplývá z ustanovení §132a Prevence rizik.

V dané souvislosti jsou následně uvedeny první tři důležité odstavce:

(1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a příjímáním opatření k prevenci rizik.

(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

(3) Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav technické prevence a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek a dodržet metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu.

Ani v jednom případě se nemluví o tom, že by těmi, co naplňují povinnosti zaměstnavatele – pokud jde o prevenci rizik spojených s provozováním elektrických zařízení – byli revizní technici elektro. Revizní technici by si toho měli být vědomi a neměli by se stavět (jak to mnohdy bývá) do role, která jim nebyla přisouzena.

Mimo již zmíněná dvě postavení revizních techniků je třeba mít na paměti i to, že bezpečnost provozu elektrických zařízení je nutné posuzovat ve dvou základních situacích. Předně v situaci, kdy jsou elektrická zařízení uváděna do provozu, a v situaci druhé, kdy jsou následně provozována.

3. Revizní technici a uvádění elektrických zařízení do provozu

3.1 Nová elektrická zařízení v podobě výrobků
Přijetím zákona č. 22, o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, v roce 1997 skončilo období, kdy se před uvedením elektrického zařízení, např. stroje, musela na něm provést výchozí revize. Souviselo to s tím, že se zaměstnavateli ukládala tehdy platným zněním zákoníku práce, resp. § 35 písm. f) vládního nařízení č. 66/1965 Sb., kterým se zákoník práce prováděl, povinnost neuvádět do provozu mj. stroje a zařízení, které neodpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Bylo tedy na zaměstnavateli, jako budoucím provozovateli nového stroje, aby splnění této povinnosti zajistil – k tomu byli využíváni revizní technici.

Zákon č. 22/1997 Sb. přinesl nový pojem: stanovený výrobek. Za ten je považován takový výrobek, který spadá pod jedno nebo několik nařízení vlády vydaných k provedení zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění; přitom jde o všechny výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu, a u kterých proto musí být posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů.

Za bezpečnost výrobků, ať již jde o výrobky stanovené či nestanovené, odpovídá jejich výrobce, popř. dovozce. U stanovených výrobků to vyplývá ze zákona č. 22/1979 Sb. v platném znění a konkrétně u elektrických zařízení nízkého napětí z Přílohy č. 2 k NV č. 168/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nn, neboť se zde říká, že technické provedení elektrického zařízení musí být takové, aby bylo zajištěno, že:

  • osoby a hospodářská zvířata jsou odpovídajícím způsobem chráněny před nebezpečím zranění nebo jiného poškození, které by mohlo být způsobeno elektrickým proudem při dotyku živých nebo neživých částí,

  • nevznikalo nebezpečí teploty, nebezpečné elektrické oblouky nebo záření,

  • osoby a majetek budou přiměřeně chráněny před nebezpečími neelektrického charakteru, která mohou elektrická zařízení způsobovat.

U ostatních výrobků to vyplývá ze zákona o obecné bezpečnosti výrobků č. 102/2001 Sb., kterým se v § 3 odstavci (1) definuje bezpečný výrobek. Definice říká, že je to výrobek, který (zkráceně z textu) nepředstavuje žádné nebezpečí; jinými slovy, elektrotechnický výrobek musí být bezpečný po všech stránkách, nejen z hlediska úrazu elektrickým proudem.

K uvedeným dvěma předpisům je třeba přidat ještě zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Rozumí se odpovědnost jeho výrobce, přičemž se za výrobce považuje rovněž ten, kdo výrobek dovezl za účelem prodeje, nájmu nebo jiné formy užití v rámci obchodní činnosti.

Z uvedených předpisů vyplývá pro roli revizního technika jediná zásada: do té doby uplatňovaná primární role revizního technika pozbyla nabytím účinnosti citovaných předpisů své důležitosti a výlučnosti. S odkazem na ustanovení § 4 odst. (1) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. to ovšem nelze pojmout absolutně. Zaměstnavatel totiž může využít znalosti revizního technika, ať v podobě svého zaměstnance nebo revizního technika v postavení podnikající fyzické osoby jako dodavatele služby, tedy živnostníka, k tomu, aby, jak říká toto ustanovení, vykonal kontrolu bezpečnosti provozu zařízení před jeho uvedením do provozu podle průvodní dokumentace výrobce. V případech, kdy není výrobce znám nebo není-li průvodní dokumentace k dispozici, v rozsahu vyplývajícím z místního provozního bezpečnostního předpisu.

Pozor ovšem na situaci, kdy výrobcem nového elektrického zařízení v podobě výrobku je sám jeho budoucí provozovatel. Jde o situaci, kdy takovýto výrobek není určen k uvedení na trh, ale k uvedení do provozu výlučně u samotného provozovatele. V takové situaci je role revizního technika do jisté míry nezastupitelná. Opět otázka, proč jen do jisté míry?

Je třeba mít na paměti, že v mnoha případech je bezpečnost technických zařízení (strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.) zajišťována elektrickými předměty a/nebo sestavou vzájemně spojených elektrických předmětů s koordinovanými charakteristikami. Ke koordinaci funkce elektrických předmětů může sloužit i příslušné programové vybavení. U takového elektrického vybavení určeného k plnění jednoho nebo několika úkolů k zajištění bezpečnosti je třeba ověřit, zda osoby a majetek jsou přiměřeně chráněny před nebezpečími neelektrického charakteru, která mohou tato zařízení způsobovat v důsledku jeho nedostatečné nebo vadné funkce.

Jednou z cest ověření jsou i funkční zkoušky. Funkčními zkouškami se ověřuje funkčnost a účinnost elektrického vybavení, které souvisí s bezpečným provozem zařízení, např. zařízení pro nouzové vypnutí, blokovací opatření, hlásičů mezních stavů apod. Přitom některé z uvedených zkoušek spadají mimo rámec ověřování bezpečnosti ve smyslu její definice podle Přílohy A ČSN 33 1500. Ne všechno je v tomto směru, z hlediska své odborné způsobilosti, schopen posoudit sám revizní technik elektro.

Pro ilustraci jsou dále uvedeny následující normy (třídicí znak 18 0301), které to jistě dokazují:

  • ČSN EN 61508-1 Funkční bezpečnost elektrických/elektronických/progra­mo­vatelných elektronických systémů souvisejících s bezpečností – Část 1: Všeobecné požadavky,

  • ČSN EN 61508-2 – Část 2: Požadavky na elektrické/elektronické/programovatelné elektronické systémy související s bezpečností,

  • ČSN EN 61508-3 Část 3: Požadavky na software.

Proto nejen mohou, ale někdy podle složitosti bezpečnostních zařízení musí být k takovýmto zkouškám přizváni příslušní specialisté. Současně s tím je třeba zdůraznit, že tato ověření spadají do povinností zaměstnavatele na úseku prevence rizik (viz § 132a zákoníku práce v platném znění), stejně tak jako to, že za bezpečnost prvků použitých pro zajišťování uvedených opatření zodpovídá jejich výrobce nebo dovozce, viz § 13 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. ve znění platných předpisů: „Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh jen po posouzení shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovenými tímto zákonem a technickými předpisy způsobem odpovídajícím stanoveným postupům posuzování shody.„ nebo též § 5 odst. 2 zákona č. 102/2001 Sb.; výrobce a dovozce jsou povinni uvádět na trh a do oběhu pouze výrobky, které jsou bezpečné.

V tomto duchu byl také koncipován návrh změny kapitoly 5 ČSN 33 1500. Navrhované změněné znění mj. říká, že: „Postup provádění revize musí být stanoven tak, aby prohlídkou a zkoušením byl ověřen stav elektrických zařízení z hlediska základních požadavků bezpečnosti, které jsou na ně kladeny, tj. zda je zajištěno, že osoby a majetek budou přiměřeně chráněny před nebezpečími, která mohou elektrická zařízení způsobovat.„

A dále pak: „Pro postup revizí elektrických zařízení připojovaných na elektrické instalace objektů (jako součást výrobních a pracovních prostředků a zařízení, např. strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.) platí průvodní dokumentace výrobce nebo dodavatele zařízení. K takovémuto ověření mohou být přizváni příslušní specialisté.„

3.2 Nové elektrické zařízení v podobě elektrických instalací
To, zda revizní činnost – půjde o výchozí revize instalace budov, je vykonávána jako zaměstnání v pracovněprávním vztahu k dodavatelské montážní firmě, popř. k zaměstnavateli, který sám pro sebe vykonával montážní práce, nebo jako služba podnikající fyzické osoby pro montážní firmu, není rozhodující. V obou případech je za stávajícího právního stavu role revizních techniků nezastupitelná a oni jsou zprostředkovaně přes dodavatelskou firmu těmi, kteří budoucímu provozovateli, pochopitelně prostřednictvím investora, garantují bezpečnost nových instalací budov.

To, co bylo řečeno v souvislosti s úlohou revizního technika při funkčních zkouškách zařízení připojovaných na instalace budov, platí stejnou měrou pro funkční zkoušky, kterými se ověřuje funkčnost a účinnost elektrického vybavení, které souvisí s bezpečným provozem elektrické instalace samé a/nebo provozem zařízení, které napájí. I v tomto případě platí, že podle složitosti celého systému k nim mohou být mimo revizního technika přizváni příslušní specialisté. Takovým specialistou může být např. osoba kvalifikovaná pro vykonávání určitých měření nebo zkoušek, např. pro měření izolační impedance podlah, měření EMC nebo požární specialista pro vyvrácení pochybností revizního technika o tom, že byly montážní firmou při instalaci např. protipožárních přepážek či dalších opatření proti šíření požáru dodrženy příslušné předpisy a technické normy.

Pro obě postavení revizních techniků je jejich role vymezena postupem revizí elek­trických instalací, pro něž platí soubor ČSN 33 2000 – Elektrické instalace budov, který je konkrétně uveden v ČSN 33 2000-6-61.

4. Revizní technici a provozování elektrických zařízení

To, zda půjde o pravidelné revize instalací objektů nebo elektrických zařízení připojovaných na tyto instalace, není pro výše uvedená postavení revizních techniků rozhodující.

V obou případech mají revizní technici zjistit, zda se stav elektrického zařízení nezhoršil do té míry, že by se jejich užívání již stalo nebezpečným. Kromě toho se při pravidelné revizi elektrických instalací po­dle ČSN 33 2000-6-61 ed. 2 mají ověřit důsledky všech změn, ke kterým při používání prostorů, jimž instalace slouží, došlo, oproti stavu, k němuž byla instalace dříve určena. Půjde přitom o ověření důsledků změn zaznamenaných v dokumentaci instalace, jak stanoví ČSN 33 2000-1.

Současně se při pravidelné revizi má ověřit, zda změny (např. technologie, změna výrobního zařízení, používaných látek atd.) oproti původnímu určení, ke kterým při používání prostorů, jimž instalace slouží, došlo, jsou zaznamenány v novém protokolu o určení vnějších vlivů, a pokud stávající instalaci nebo její části negativně ovlivňují, promítly se jak do výběru a instalace nového elektrického zařízení, tak i do posouzení možného vlivu na původní zařízení a do přijatých opatření.

Pro postup revizí elektrických zařízení připojovaných na elektrické instalace objektů platí průvodní dokumentace výrobce nebo dodavatele zařízení. K takovémuto ověření mohou být rovněž přizváni příslušní specialisté.

Rozhodující rolí, kterou mají revizní technici při pravidelných revizích hrát, je jejich postavení. Něco jiného bude platit pro revizního technika vykonávajícího revizní činnost jako zaměstnání v pracovněprávním vztahu a něco jiného pro revizního technika vykonávajícího revizní činnost jako podnikající fyzická osoba pro kterýkoliv subjekt, tudíž jako živnost.

4.1 Revizní činnost jako zaměstnání v pracovněprávním vztahu
Tak jako je role herce na jevišti dána jeho podílem na scénáři příslušné jevištní formy, tak i v případě revizního technika je (spíše by se slušelo říci – měla by být) dána jeho pracovní náplní, popř. popisem pracovní funkce. Pokud tomu tak není, lze s obtížemi, spíše vůbec ne, volat revizního technika jako zaměstnance ke konkrétní pracovněprávní odpovědnosti.

Již v úvodní kapitole je uvedeno, že revizní technici by si měli být vědomi toho, jakou roli jim zaměstnavatel přidělil, a neměli by se stavět do role, která jim nebyla přisouzena, byť by se jim třeba i zamlouvala.

Z technické normy jim např. nevyplývá pravomoc rozhodovat o tom, jak se s výsledky jejich revize naloží, tzn. nepřísluší jim např. určovat termíny ani způsob odstranění zjištěných závad. Jako další příklad lze uvést otázky dokumentace elektrických zařízení. Účelem revize nebylo a není zjišťovat změny a úpravy v elektrickém zařízení od předchozí revize, ať již jde o instalaci nebo na ni připojená zařízení – tyto mají být po­dle ČSN 33 2000-1 zaznamenány v průvodní dokumentaci. Dokumentace je jedním z podkladů pro vykonání revize, nikoliv předmětem revize samé.

4.2 Revizní činnost jako činnost podnikající fyzické osoby
Otázka, jakou roli bude hrát revizní technik v postavení podnikající fyzické osoby, je otázkou smluvního ujednání mezi objednatelem revize a revizním technikem jako dodavatelem takovéto specifické služby podle obchodního zákoníku.

Revizní technici musí pamatovat na to, že převážná většina objednatelů revize otázkám revizní činnosti nerozumí, a proto je na revizních technicích jako podnikatelích, jak se budou v takovémto obchodnězávazkovém vztahu chovat. Zásadně by neměli na jejich neznalost hřešit. Jinými slovy – měli by zvažovat, co nabídnou jako službu a co na závěr své činnosti objednateli předloží jako výsledek své práce. Samozřejmě v podobě vyžadované příslušnou technickou normou (např. ČSN 33 2000-6-61 a ČSN 33 1500). To vše s vědomím toho, že mohou být voláni, na rozdíl od situace, kdy je revizní technik zaměstnancem, nikoliv k odpovědnosti pracovněprávní, ale stejně jako on i k odpovědnosti trestněprávní a odpovědnosti za správní delikt.