Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Automatický kontra samočinný

číslo 3/2003

Výměna zkušeností

Automatický kontra samočinný

PhDr. Věra Vlková, CSc.

Revize základní normy pro ochranu před úrazem elektrickým proudem, ČSN EN 61140, s sebou mimo jiné přinesla požadavek nahradit termín samočinné odpojení od zdroje, použitý v prvním vydání této normy, termínem automatické odpojení od zdroje. Následná analýza existujících platných norem z oblasti elektrotechniky a další diskuse ukázaly, že se v této souvislosti neuplatňuje ani jednotné řešení v rámci oboru, ani jednotný přístup k problému. Část existujících norem pracuje s termínem samočinné odpojení od zdroje, zatímco další část dává přednost termínu automatické odpojení od zdroje. Konkrétní řešení je přitom dáno především osobností zpracovatele, jeho postoji k jazyku a k terminologii a jeho argumentací, přičemž v obou případech se uplatňují jak momenty objektivní, tak také mnohé momenty subjektivní.

Dva rozdílné stavy

Poměr subjektivního a objektivního v argumentaci v dané chvíli není primární a rozhodující. Rozhodující je především existující situace, tj. současný stav terminologie. Vyskytuje-li se v oborovém terminologickém systému na jedné straně (v určitém souboru norem) termín samočinné odpojení od zdroje a na druhé straně pak (v jiném souboru norem) termín automatické odpojení od zdroje, navozuje se tím představa, že jde o dva různé termíny, o dvě různá pojmenování, která označují dvě rozdílné skutečnosti. A to bez ohledu na to, že oba termíny mají identickou definici. Málokdo se totiž bude porovnáváním jednotlivých zdrojů a hlubší terminologickou analýzou zabývat, to ostatně není ani účelem, ani cílem technických norem, a navíc ne vždy se termín a jeho definice vyskytují současně vedle sebe. Obecně platí, že takováto situace je nežádoucí v kterémkoliv terminologickém systému, protože jednak zastírá skutečné významové vztahy, což může vést k nežádoucím a neadekvátním interpretacím, jednak vede ke zbytečnému rozkolísávání terminologie.

V daném konkrétním případě navíc nejde o skutečný terminologický problém, ale spíše o problém uměle vytvořený. Z lingvistického ani úžeji terminologického hlediska není totiž vůbec důvod k tomu, aby se přídavná jména samočinný a automatický stavěla proti sobě a složitě se řešilo a argumentovalo, proč je to či ono „správnější“. Tato přídavná jména fungují nejen v běžném jazyce, ale také v terminologii jako synonyma. Můžeme se o tom přesvědčit ve výkladových slovnících českého jazyka stejně jako ve slovnících cizích slov. Ve výkladu významu jednoho z obou výrazů se vždy pracuje s výrazem druhým; prakticky se mezi ně klade rovnítko: samočinný = automatický. Srov. např.: samočinný – „vykonávající práci nebo dějící se bez vnějšího zásahu osob; automatický„; automatický – „vykonávající určitou činnost, funkci samostatně, bez trvalé řídicí činnosti člověka, na tom založený; samočinný„.

Totéž nám signalizuje také poslední kompletní Technický naučný slovník (I–VII, SNTL Praha 1981–1986), kde se uvádějí terminologická sousloví obsahující jak přídavné jméno samočinný (těch je ovšem výrazně méně), tak i přídavné jméno automatický, přičemž u domácího výrazu samočinný se přímo odkazuje k internacionálnímu výrazu automatický. Odkazy se provádějí také přímo u některých terminologických sousloví – např. samočinná regulace – viz automatická regulace; samočinná spojka – viz automatická spojka; samočinné řízení – viz automatické řízení atd. To vše jednoznačně poukazuje na to, že přídavná jména samočinný a automatický jsou skutečně plně synonymní.

Rovnocennost pojmových dvojic

Jde přitom o vztah pojmenování domácí – pojmenování cizí (internacionální), podobně jako např. u dvojic: jazykověda – lingvistika, zeměpis – geografie, nerost – minerál, kmitočet - frekvence, těžký vodík – deuterium, rozsahová definice – extenzionální definice aj.

Obecným terminologickým požadavkem sice je, aby se pokud možno k jednomu objektu vztahoval pouze jeden termín a aby pouze jeden pojem korespondoval s jedním termínem, aby se tak pokud možno snížila nejednoznačnost působená polysémií, synonymií nebo homonymií. To je však pouze ideál, který lze – z důvodů povahy jazyka samého – beze zbytku jen těžko naplnit.

Právě v souvislosti s mezinárodní normalizací, jejímž cílem je unifikace a harmonizace pojmů, pojmových systémů, termínů a definic, je pro český jazyk naopak výhodné synonymii typu pojmenování domácí – pojmenování internacionální v terminologii zachovávat a funkčně využívat.

Pokud jde o konkurenci přídavných jmen samočinný a automatický, v žádném ze zkoumaných oborů, elektrotechniku nevyjímaje, nebylo zjištěno, že by ve své terminologii systémově používal výhradně jedno, anebo naopak druhé přídavné jméno, vždy se vyskytuje část terminologických sousloví s jedním a část s druhým výrazem. Lze přitom jen stěží zpětně odhadnout, byla-li volba jednoho z obou synonymních výrazů skutečně záměrná, anebo spíše věcí náhody. Mohlo by jít rovněž o různé časové vrstvy tvoření termínů, protože v některých časových obdobích se preferovalo, nebo dokonce vynucovalo pouze užívání termínů domácího původu, zatímco v jiných obdobích se připouštělo, někdy i doporučovalo užívání termínů internacionálních.

Domácí versus cizí

Argumentace tendencemi k užívání domácích, anebo naopak cizích (internacionálních) termínů je však sama o sobě značně ošidnou záležitostí, protože se přitom otvírá široký prostor pro subjektivní přístupy a výklady a také pro určité „mocenské“ zásahy a diktování toho či onoho řešení. Navíc zastávání jedné z obou krajních poloh v této otázce nebývá ani příliš zdravé, ani příliš užitečné. Obě řešení mají své klady i své zápory, své přednosti i své nevýhody; žádné z nich přitom ve své „čisté“ podobě nemůže být bez násilí aplikováno na celý terminologický systém ani na terminologické systémy dílčí. Při posuzování jednotlivých termínů i celých terminologických systémů je vždy třeba brát v úvahu mnohem více aspektů v jejich vzájemných vztazích a současně i to, že jejich hierarchie se v jednotlivých oborech a oblastech může lišit s ohledem na charakter jejich terminologie a terminologického systému. Mechanická, přímočará a bezvýjimečná řešení proto nebývají v terminologické oblasti vždy ta nejvhodnější a nejprospěšnější.

V našem případě by nejjednodušším, nejefektivnějším a současně i plně oprávněným řešením bylo chápat terminologická sousloví samočinné odpojení od zdroje a automatické odpojení od zdroje jako plně synonymní, tak je také uvádět a podle toho s nimi pracovat. To je však teprve první dílčí krok. K jednotlivým termínům nelze přistupovat izolovaně, ale vždy v kontextu s celým existujícím terminologickým systémem. Proto by se takovéto řešení mělo promítnout do celého terminologického systému oboru tak, aby jako synonyma na stejné úrovni byly uváděny také všechny ostatní víceslovné termíny obsahující přídavná jména samočinný a automatický.