Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2017 vyšlo
tiskem 6. 11. 2017. V elektronické verzi na webu od 27. 11. 2017. 

Téma: Elektrické rozváděče a rozváděčová technika; Točivé elektrické stroje

Hlavní článek
Analýza účinku geometrických charakteristik CFD simulací na teplotní pole sinusového filtru
On-line optimalizácia komutačných uhlov prúdu vo fázach BLDC motora

Aktuality

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Slovensko bude partnerskou zemí MSV 2018 Příští rok se chystají oslavy několika kulatých výročí včetně 100 let od založení…

Více aktualit

Aktuality

číslo 2/2002

Aktuality

Víte ještě, co to je galalit?

Před několika lety jsme si v historickém kalendáriu vědy a techniky připomněli sto let od vynálezu prvního levného syntetického materiálu – pomineme-li celuloid, hořlavý plast z nitrocelulózy změkčené kafrem –, současné generaci již asi neznámé umělé rohoviny čili galalitu.

V roce 1897 německý továrník Wilhelm Krische a technik Adolf Spitteler získali umělou látku z čerstvého tvarohu po jeho ponoření do roztoku formaldehydu. Podle jimi vypracovaného a později zdokonaleného technologického postupu se srážením odstředěného mléka přídavkem enzymů získá mléčná bílkovina – kasein, která se dokonale zbaví tuku a vody, rozemele se na prášek a mísí se s různými přísadami a barvivy. Poté se směs zvlhčuje vodou (20 až 35 %) a nechá uležet, aby nabobtnala. Často se používá také zředěná kyselina máselná nebo citronová, které zvyšují plasticitu. Získaná snadno tvarovatelná hmota se za horka pomocí hnětacích strojů dokonale zhomogenizuje a v zařízeních s vytápěnou hlavou lisuje na desky, tyče, roury a další požadované tvary. Nakonec jsou zformované polotovary ponořeny do 4% až 5% formaldehydové lázně k vytvrzení. Tento proces ovšem trvá několik týdnů, u silnostěnných předmětů dokonce až šest měsíců. Podstatou vytvrzování je vznik příčných vazeb, vytvářených chemickou reakcí bílkovin s formaldehydem. Finální výrobky se zvolna suší v proudu teplého vzduchu.

Galalit (galaktolith, mléčný kámen) je průsvitná nehořlavá hmota (výhoda proti celuloidu), na vzduchu stálá, pevná a pružná, nahřátá páchne po páleném rohu, nerozpustná v kyselinách, alkáliích a etanolu, tvrdosti 2,5, hustoty 1,3 a je dobrým elektrickým izolátorem. Galalit lze snadno mechanicky obrábět, leštit a libovolně barvit – stal se proto náhražkou přírodního rohu, kamene, kostí, slonoviny, jantaru (zbarven kyselinou pikrovou), želvoviny (působením kyseliny sírové), korálů apod. Od počátku minulého století se z něho v průmyslovém měřítku vyráběly různé předměty, jako perly, knoflíky, hřebeny, držadla ke skříním, pletací jehly, rukojeti k nástrojům, klávesy, elektrické izolátory atd. (v závodech v Hannoveru, ve Vídni, Paříži a jinde). Cena se pohybovala okolo čtyř až pěti rakouských korun za jeden kilogram.

S rozvojem makromolekulární chemie a zahájením výroby syntetických plastů ztratily postupně „umělé“ polymerní materiály získané modifikací přírodních surovin zcela na významu. V historii chemického průmyslu však představují neopominutelný a trvalý vývojový článek.

(tes)

Vlakové soupravy pro německé dráhy

Firma Siemens, divize Transportní systémy (TS), získala v rámci konsorcia s Bombardier Transportation zakázku od německých drah (DB AG) na dodání 40 elektrických regionálních jednotek pro vlakové soupravy řady 425 v celkové hodnotě 184 milionů EUR (podíl Siemens TS je 74 milionů EUR). Jednotky budou uvedeny do provozu v integrovaném dopravním systému Rhein – – Neckar do konce roku 2003.

Dopravní jednotky řad 423 až 426 patří k nové generaci elektrických vozidel, která jsou konstruována na modulárním principu. Odlehčená konstrukce umožňuje významné úspory energie při provozu. Kromě toho je elektrická energie, která vzniká při brzdění rekuperována do napájecí sítě a znovu využita.

Čtyřvozová dopravní jednotka má délku 67,5 m, její hmotnost je 108 t, kapacita je 204 míst k sezení a 228 k stání, maximální provozní rychlost je 140 km/h. Vzájemně lze propojit až čtyři jednotky a vytvořit tak ucelenou soupravu. Jednotky jsou vybaveny speciálními výsuvnými plošinami, které umožňují pohodlný nástup i výstup tělesně postižených cestujících. V Německu je od ledna 2001 v provozu celkem 100 souprav řady 425 v oblasti měst Essen, Magdeburg, Trier, Saarbrücken a Kolín nad Rýnem.

[Tisková informace Siemens.]