Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo
tiskem 18. 1. 2017. V elektronické verzi na webu od 17. 2. 2017. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Nástroje a pomůcky; Značení

Hlavní článek
Analýza dat fotovoltaického systému během zatmění Slunce
Rizikovost zapojení biometrických identifikačních systémů

Aktuality

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Společnost ABF převzala značku projektu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE Specializovanou výstavu svítidel, designu a příslušenství s názvem SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE…

Chytré lampy v Praze Do hlavního města Prahy vstoupily „chytré lampy“. Nová technologie je součástí chytrých…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zve na finále ROBOSOUTĚŽE Zajímavá technické řešení a soutěžní napětí nabídne 16. prosince finále letošní…

Více aktualit

Aktuality

číslo 2/2002

Aktuality

Víte ještě, co to je galalit?

Před několika lety jsme si v historickém kalendáriu vědy a techniky připomněli sto let od vynálezu prvního levného syntetického materiálu – pomineme-li celuloid, hořlavý plast z nitrocelulózy změkčené kafrem –, současné generaci již asi neznámé umělé rohoviny čili galalitu.

V roce 1897 německý továrník Wilhelm Krische a technik Adolf Spitteler získali umělou látku z čerstvého tvarohu po jeho ponoření do roztoku formaldehydu. Podle jimi vypracovaného a později zdokonaleného technologického postupu se srážením odstředěného mléka přídavkem enzymů získá mléčná bílkovina – kasein, která se dokonale zbaví tuku a vody, rozemele se na prášek a mísí se s různými přísadami a barvivy. Poté se směs zvlhčuje vodou (20 až 35 %) a nechá uležet, aby nabobtnala. Často se používá také zředěná kyselina máselná nebo citronová, které zvyšují plasticitu. Získaná snadno tvarovatelná hmota se za horka pomocí hnětacích strojů dokonale zhomogenizuje a v zařízeních s vytápěnou hlavou lisuje na desky, tyče, roury a další požadované tvary. Nakonec jsou zformované polotovary ponořeny do 4% až 5% formaldehydové lázně k vytvrzení. Tento proces ovšem trvá několik týdnů, u silnostěnných předmětů dokonce až šest měsíců. Podstatou vytvrzování je vznik příčných vazeb, vytvářených chemickou reakcí bílkovin s formaldehydem. Finální výrobky se zvolna suší v proudu teplého vzduchu.

Galalit (galaktolith, mléčný kámen) je průsvitná nehořlavá hmota (výhoda proti celuloidu), na vzduchu stálá, pevná a pružná, nahřátá páchne po páleném rohu, nerozpustná v kyselinách, alkáliích a etanolu, tvrdosti 2,5, hustoty 1,3 a je dobrým elektrickým izolátorem. Galalit lze snadno mechanicky obrábět, leštit a libovolně barvit – stal se proto náhražkou přírodního rohu, kamene, kostí, slonoviny, jantaru (zbarven kyselinou pikrovou), želvoviny (působením kyseliny sírové), korálů apod. Od počátku minulého století se z něho v průmyslovém měřítku vyráběly různé předměty, jako perly, knoflíky, hřebeny, držadla ke skříním, pletací jehly, rukojeti k nástrojům, klávesy, elektrické izolátory atd. (v závodech v Hannoveru, ve Vídni, Paříži a jinde). Cena se pohybovala okolo čtyř až pěti rakouských korun za jeden kilogram.

S rozvojem makromolekulární chemie a zahájením výroby syntetických plastů ztratily postupně „umělé“ polymerní materiály získané modifikací přírodních surovin zcela na významu. V historii chemického průmyslu však představují neopominutelný a trvalý vývojový článek.

(tes)

Vlakové soupravy pro německé dráhy

Firma Siemens, divize Transportní systémy (TS), získala v rámci konsorcia s Bombardier Transportation zakázku od německých drah (DB AG) na dodání 40 elektrických regionálních jednotek pro vlakové soupravy řady 425 v celkové hodnotě 184 milionů EUR (podíl Siemens TS je 74 milionů EUR). Jednotky budou uvedeny do provozu v integrovaném dopravním systému Rhein – – Neckar do konce roku 2003.

Dopravní jednotky řad 423 až 426 patří k nové generaci elektrických vozidel, která jsou konstruována na modulárním principu. Odlehčená konstrukce umožňuje významné úspory energie při provozu. Kromě toho je elektrická energie, která vzniká při brzdění rekuperována do napájecí sítě a znovu využita.

Čtyřvozová dopravní jednotka má délku 67,5 m, její hmotnost je 108 t, kapacita je 204 míst k sezení a 228 k stání, maximální provozní rychlost je 140 km/h. Vzájemně lze propojit až čtyři jednotky a vytvořit tak ucelenou soupravu. Jednotky jsou vybaveny speciálními výsuvnými plošinami, které umožňují pohodlný nástup i výstup tělesně postižených cestujících. V Německu je od ledna 2001 v provozu celkem 100 souprav řady 425 v oblasti měst Essen, Magdeburg, Trier, Saarbrücken a Kolín nad Rýnem.

[Tisková informace Siemens.]